Stepující stonožka

Francouzské komedie z válečného prostředí absolutně miluji, to vždy uměli točit jen oni. Takže takhle relativně nízké hodnocení opravdu nechápu, protože je to v podstatě na úrovni Sedmé roty, respektive Velkého flámu. Možná trochu méně sympatická ústřední trojice, ale rozhodně není ubráno na skvělých vtipech a nezapomenutelných scénách. Skoro by člověk chtěl tu dobu zažít a pomáhat jim při kradení Nilské Venuše. (25.03.2018)

Výskyt humoru není zaručen a divák bude dost stepovat, aby se ho vůbec dočkal. Je-li divák stonožkou, čekání unaví jeho končetiny. Vlastně jsou zde jen dvě humorné scény. První přijde asi po hodině, když dva odbojáři v převleku za gestapáky vysekají z maléru svého třetího kamaráda, který byl v převlečení za ženu dopaden při razii v nevěstinci. Mimochodem, na tu dobu pěkné kněžky lásky. Od této povedené scény se tempo filmu výrazně zvýšilo a bylo doplněno groteskním finále, v němž se nalézala druhá humorem načichlá scéna. Německý generál divoce souloží se svojí podřízenou a jeden z odbojářů jim při tom "asistuje" schovaný pod velkou postelí. Pelest pod přírazy naráží do jeho hlavy. Poměrně vděčný a nikterak nápaditý humor v chaotickém rozložení zápletky se jako stonožka vine celým filmem. Na zápletce se dalo zapracovat. Tahat se celý film o jednu sochu, mně přišlo poměrně stereotypní. Posléze už napětí kolem osudu sochy opadávalo. Herecké obsazení hodně neokoukané. Určitě existuje spousta diváků, kteří si herecký trojlístek Perrin-Mirremont-Moreau vybaví v souvislosti snad jen s tímto filmem. U mě tomu tak rozhodně je. Dabing ok, patřil k těm kvalitním. Kudrnáče Francise Perrina daboval Mirek Středa, ale k němu by se hodil Pavel Trávníček, který daboval Rogera Miramonta. Jean-Jaques Moreau mně typově připomínal německého komika Mike Krugera (maník z komedií o nosáčích). Neznámějším v hereckém ansámblu byl vždy skvělý Michel Galabru geniálně nadabovaný jeho dvorním dabérem Soběslavem Sejkem, který se i ve vedlejší roli nikterak neztratil. Z německých oficírů číšil respekt, ale samozřejmě jejich postavy musely být ty méně prozřetelné, aby svojí chytrostí nepřevyšovaly mazané francouzské odbojáře. Film nevyužil potenciál jejich postav naplno. I u komedie, která si dělá legraci z války, by se měl divák strachovat o svoje hrdiny. Tady, až na pár nevýrazných náznaků, k ničemu takovému nedochází. Vlivem řídkého děje se po půl hodině filmu stalo, že mně to připadalo, že mám za sebou nejméně o hodinu delší projekci. Bohužel, ještě víc jak hodina filmu byla přede mnou. Zpočátku pořád to samé omílání jednoho, do toho se přidal zrychlený pohyb postav v rámci groteskního rázu. Film spasila závěrečná půlhodina v dynamičtějším ražení. Ale ani ta nebyla nic tak extra. Ve výsledku je tahle letitá a proslulá komedie chaotickou kravinkou, která je zbytečně přechválená. O nic nepřijdete, když ji nikdy neuvidíte. Tenhle galský kohout by potřeboval víc zrní. Málo ho odbojáři krmili stonožkami. 40% (28.06.2015)

Průměrná komedie na vděčné francouzské téma - okupovaná Francie. Oproti jiným kouskům na podobné téma (Sedmá rota či Velký flám) je to výrazně slabší. Ale určitě nemůžu říct, že by se nejednalo o pohodovou oddychovku. 60% (03.09.2022)

Klasická, stará dobrá francouzská komedie. Skupina přátel ukradne sochu Venuše z Louvru a snaží se jí propašovat přes celou okupovanou Francii ke strýci jednomu z nich (jako vždy skvělý Michel Galabru). Dobré hlášky, hezké holky a scéna soulože německého generála se svou asistentkou je prostě výborná. 100% oddychovka. (11.09.2003)

Když tuto nenápadnou a zapomenutou komedii srovnám s těmi ostatními francouzskými, které se odehrávají za 2. světové (Sedmá rota, Velký flám, Eso es), vychází mi bohužel Stepující stonožka jako ta nejslabší. Po dějové stránce je všechno v pořádku, problémem je trošku horší herecké obsazení (kromě Michela Galabru) a určitá nedotaženost všech vtipů. Jsou zde zábavné momenty, ale většina komických situací mohla být ještě o třídu vtipnější, kdyby si s nimi scénáristé trochu vyhráli. Všechny ty útěky a převleky prostě nejsou tak vtipné, jako byly třeba v Sedmé rotě. Kdybyste po mně teď, pár minut po zhlédnutí, chtěli napsat nějakou vtipnou hlášku z filmu, tak já si za boha na žádnou nevzpomenu. Zítra si možná ani nevzpomenu, o čem tato komedie byla. Je to škoda, potenciál tento film rozhodně měl. Giraultovy komedie mám rád, ale věřím, že takový Gérard Oury by tento snímek natočil lépe... Mimochodem, v roli četníků se zde mihne nerozlučná dvojice Michel Modo a Guy Grosso - četníci Berlicot a Tricard z četnických komedií s Louisem de Funèsem. (16.07.2009)