Režie:
Robert LamoureuxKamera:
Marcel GrignonHudba:
Henri BourtayreHrají:
Jean Lefebvre, Pierre Mondy, Henri Guybet, Pierre Tornade, Bernard Dhéran, Jacques Monod, Robert Dalban, Jean Rougerie, Erik Colin, Robert Lamoureux (více)Obsahy(1)
Chaudard, Pithivier a Tassin jsou sice vlastenci a nosí uniformu francouzské armády, ale rozhodně to nejsou žádní hrdinové a válku by nejraději prožili někde zcela v ústraní. Ovšem osud jim předurčil roli hrdinů i proti jejich vlastní vůli. A tak střídavě osvobozují sedmou rotu z německého zajetí, prchají v převlecích a když na to přijde, tak dokonce i bojují! (Česká televize)
(více)Videa (3)
Recenze (139)
Tahle dvojka je jednim z těch případů, kdy mi dvojka příjde lepší než jednička. Tvůrci jsou tu více utrženi ze řetězu, a všechno je vyhnané do větší absurdity. Super jsou matracové scény, nebo vyhazování mostů do povětří. Přeobsazení jedné z hlavních rolí mi nikterak nevadilo. Dokonce bych řekl, že jako dítě jsem to vůbec nevnímal, a všiml si toho až př Xtém puštění. ()
V prvním díle Chaudard, Pithivier a Tassin vystupovali jako tři francouzští Švejkové ve 2. světové válce. V tomto pokračování už to nejsou takoví Švejkové, nýbrž dostávají se z jedné šlamastyky do druhé. Jakmile uprchnou z jednoho zajetí, hned se dostanou do jiného (včetně slavné scény s matracemi v zámku). A aby nebylo té smůly málo, tak jeden jejich vedoucí neustále k jejich smůle střílí do vzduchu mosty, kde se zrovna nalézají. Oproti prvnímu dílu to tedy už taková sranda není. Přesto je to pořád skvělá francouzská komedie, která odlehčuje obsazení Francie za 2. světové války. [6198. hodnocení, 121. komentář, 78%] ()
Statečné trio ze 7. spojařské roty francouzské armády se vrací, ale tentokrát už ani ne tak na bojiště, jako spíše do jednoho zajetí za druhým. I když většinu nejlepších hlášek a situací lze najít už v prvním filmu, jeho pokračování nijak výrazně nezaostává a dokáže nabídnout také spoustu klenotů, jako např. "...červený drát na červený knoflík, zelený drát na bílý?", "Jméno: Tassin. Hodnost: Brambory." nebo "Nedávej umělý dýchání někomu, když má zlámaný ruce.". Prostě návrat, jak má být. ()
Dalsie priame pokracovanie uspesnej francuzskej komedia "Kam sa stratila siedma rota?" zaostava za svojou uspesnou jednickou v sarme skutocne len malicko. Opat vynikajuci Jean Lefebvre v ulohe smoliara Pithiviera, Pierre Mondy v ulohe serzanta Chaudarda a snat zamrzi zmena herca ulohy Tassina ktoreho uz nehra Aldo Maccione (odmietol hrat v dalsom pokracovani) ale mladucky Henri Guybet.... ()
Návrat sedmé roty se mne pokusil oblafnout, ale já se na něj proto nezlobím. Tak dlouho totiž v úvodních titulcích nahazoval ukázky z prvního dílu, až jsem uvěřil tomu, že ten skončil útěkem sedmé roty do lesa. Jenže ve skutečnosti končil až o čtyři roky později nechtěně hrdinským seskokem z letadla, ale zapomeňme na to. Návrat je totiž o hodně vtipnější, protože útěkoví specialisté jsou vždy do pěti minut lapeni, scéna s matracemi je naprosto vynikající a ten kretén připojující dráty k výbušninám by si zasloužil, aby se dostal do rukou svaté matce Crouzyové a ta by ho přibila na kříž tak rychle, že by zapomněl, jestli červený drát patří na zelený nebo na modrý knoflík. ()
Galerie (31)
Photo © Constantin Film
Zajímavosti (6)
- Cestou na statek si Pithivier (Jean Lefebvre) a Tassin (Henri Guybet) zpívají píseň „Auprès de ma blonde“ neboli „Vedle mé blondýnky“. (pavelvojta)
- Ačkoliv změna není na první pohled zřejmá, došlo v tomto pokračování ke změně obsazení jednoho z hlavních hrdinů. Zatímco v prvním filmu Kam se poděla sedmá rota? (1973) hrál Tassina ještě Aldo Maccione, v tomto a v posledním filmu série Sedmá rota za úplňku (1977) se této role již zhostil Henri Guybet. (GordonCZ)
- Použitá parní lokomotiva řady 140 C38 je skutečný válečný stroj. Byla vyrobena v roce 1919 ve Velké Británii pro francouzskou armádu. V roce 1941 byla zrekvírována a odeslána do Německa. Později se stala majetkem soukromého železničního spolku. (Foxhound#1)
Reklama