Lumière & spol.

Originální nápad, který mě navodil na myšlenku, zda náhodou není Lynch sebevědomý pozér, který musí být vždy a co nejvíce na očích.. Nejvíce se mi líbil segment Claudea Lelouch, zajímavá myšlenka.. Dále doporučuji Johna Boormana, jeho šot má asi nejhvězdnější obsazení (ten chlápek s brýlemi, co se tam mihne, je skutečně Alan Rickman). Claude Miller je naopak roztomilý.. Nechť si každý najde ten svůj nej, a neříkejte, že pro každého je to ten Lynch.. (07.01.2010)

Tak teda-aby jsem mohl ohodnotit toho Lynche, tak jsem to zkouknul všechno a nemůžu si pomoct, ale mě to připadá, že je to projekt s obrovským potenciálem-tak trochu spláchnutým do hajzlu. Nehledě na mé sympatie bych řekl, že si s tím David pohrál fakt nejlépe. Pak je tam hrstka statečných (Gabriel Axel, Andrei Kochalovsky, Zhang Yimou, Jaco Van Dormael, Juan José Bigas, Claude Lelouch, Claude Miller, možná i Alain Corneau) kteří dokázali zaujmout, vložit do toho nápad, vtip, cit atd.. Zbylá drtivá většina je takové docela random, bláboloidní a prázdné plácání vody..... Hodnocení= Lynch někde mezi 3-4, hrstka statečných cca za 3, zbytek za mě jednohvězdy.... Celkově slabší průměr. (27.04.2014)

Nádherný dokument na ČT kamsi hluboko v nočním vysílání. Zajímavý nápad, který v mých očích jaksi postrádá smysl, krom toho, že si kluci hráli s hračkou. Osazenstvo osekat o 35 režisérů a těch pět mohlo vymyslet pět příběhů, zachycených na historický přístroj. V tomhle ale nic nevidím. (06.07.2012)

Zajímavý projekt, kde šlo o to, aby se skupina režisérů, celkem jich bylo 40, zhostila zajímavého úkolu - natočit krátký film na původní kameru, kterou vynalezli bratři Lumièrové. Pro režiséry, kteří mají různé styly, někdy i poměrně zdlouhavé, byla výzva o to větší, že jedním z pravidel účasti byla i skutečnost, že se musí omezit pouze na maximálně tři záběry a na celkovou do 52 sekund. Celý film je pak spíše celkem zajímavým dokumentem o tom, jak i v současné době je možné tvořit s něčím, co je dnes považováno za prehistorické. Tvůrci se úkolu zhostili s vervou a každý přinesl něco specifického. Samotný snímek by však vyžadoval trochu více přehlednosti a systematičnosti. Jako experiment zajímavé. To je tak všechno. (18.03.2014)

"Cinema will die, if you let it die." Tak jo. Asi bych se měla stydět, protože jsem znala tak 5 režisérů z toho úvodního představování. Ale jinak WAU... wau... tohle jsem prostě nečekala. Nevěděla jsem vůbec do čeho jdu, jen že to je na počest Lumiérům a že se toho účastnila řada režisérů, ale wau... Natáčet Lumiérovou kamerou ty samé záběry jen v naší době a prostě si je přetransformovat podle svého režisérského stylu. Vlastně základ této "Hry" byly tyto tři pravidla: 52 sekund délka frekvence, žádná synchronizace zvuku, pouze tři záběry. Naprosto mě dostal smích J. Rivetta. Moc fajný byl úsek snímku, jak šel pás režisérů stojících u kinematographu a přitom jsme slyšeli jejich názory. Velmi povedená byla Millerova holčička mlátící lidi brašnou. Zhang /jeden z mála, kterého jsem znala/ měl teda slušnou šílenost. Ovšem nejkrásnější odpověď na otázku "Proč točíte" byla tato: "Nikdy se neptejte stonožky, proč chodí nebo zakopne." Claude Lelouch nám udělal krásnou přehlídku vývoje kamer. Corneau zase jako jediný skvěle kolorovanou verzi. No co k tomu říct na závěr? Aspoň se kamera Lumiérů naposledy podívala na svět a dokonce si ho i obcestovala. (02.02.2015)

Velmi pekna pocta bratom Lumière-ovim...40 reziserikov dostalo zlatych 50sekund a origos Lumiere povodnu cam, z coho vznikol velmi zaujimavy projekt. Najviac sa mi lubla Lynch part...posobive:), ale urcite za pozornost stoja vsetky...!!! Hodnotim to ako projekt,skvely napad,a krasnu poctu...5ka,nazdar (27.03.2008)

Měla jsem tu možnost shlédnout pouze příspěvky Davida Lynche a Jerryho Schatzberga a mám pro ně jen jedno slovo: skvělé. Ač pouhých 55 sekund, naprosto to stačí. (06.01.2007)

Nevím, jak to jako celek ohodnotit. Já tyhle filmové antologie rád a tenhle nápad mi přišel skvělý, ale bůhvíjak zajímavě to teda nedopadlo. Nejvíc mě zaujal Lelouch (protože se mu povedlo to, o co se tu někteří dost snažili a nepovedlo se jim to) a Ouedraogo (protože jako asi jediný připomněl, o čem ty první filmy byly především), ale líbili se mi i příspěvky od Zhanga (dobrý nápad), Wenders (kterého jsem asi pochopil jinak než ostatní uživatelé), Kiarostami (kvůli nápadu), Ullman (taky kvůli nápadu), remake Příjezdu vlaku na nádraží, u kterého jsem si zapomněl zapsat, kdo ho natočil, Šahín, Sanders-Brahms a Greenaway. Pak tam ale byly špatné segmenty, třeba ten od Ivoryho, Končalovského nebo Angelopoulose (který měl dobrý nápad, ale naprosto ho nevyužil) a pak ta čtveřice nejhorších - Costa-Gravas (odfláknuté a bez nápadu), Hudson (ještě víc odfláknuté a ještě víc bez nápadu), Lee (který se sice naštěstí nevěnuje politice, ale úplně to odflákl a je to úplně bez nápadu) a pak asi ten nejhorší ze všech (kterého jsem si bohužel taky zapomněl zapsat, ale byl to Francouz, asi Miller?), který je o tom, jak nějaký plešoun (vědomě, nevědomě?) pije chcanky tlusté černošky (to mělo něco symbolizovat? a co?). A ten zbytek mě nijak nezaujal, protože byl prostě průměrný. A v téhle kategorii bych zmínil snad jen Lynche, jehož segment už jsem kdysi viděl a můj názor na něj se nezměnil a Hanekeho, který se tak moc snažil něco říct (a v takhle krátké stopáži to poselství nemůže působit jinak než naivně), až úplně zapomněl na to, o čem tenhle projekt měl vůbec být. Ačkoli by možná patřil i k těm horším. Jako celek asi dám průměrné hodnocení, přece jenom, těch průměrných segmentů bylo nejvíc a ty nejlepší nejsou bůhvíjak silné, abych kvůli nim zvedal hodnocení. Každopádně pro všechny povídky platí jedna věc - a to ta, že jsou skvěle natočené. A nejlíp ta Greenawayova. 3* (16.02.2021)

Lumière & spol. jsou vzletnou poctou ke stoletému výročí vynálezu kamery a prvního veřejného promítání. Bratři Auguste a Louis Lumièrovi zaujímají výchozí a konečnou pozici, jejich kinematograf zase úplný střed soustředěného zájmu. Oslava jubilea často svádí k budování pomníků, naštěstí většina přispěvatelů odpověděla poezií, či bezstarostnou radostí života a nezatíženi vesele švitoří. Poezie filmu sluší, Dán Gabriel Axel nabídl lehké múzické osvěžení kodaňského parku, Raymond Depardon jemnou estetiku kontrastů, Wim Wenders chrámové oratorium sluneční písně Berlína a Nadine Trintignant přišla s hymnem letní Tuilerijské zahrady. Régis Wargnier v rozjaření vzdává hold filmu, romantický básník Claude Lelouch vzývá lásku v opojně nekonečném odrazu kamer, Peršan Abbas Kiarostami si pohrál s pomíjivostí doby konzumu a Švéd Lasse Hallström něžní. Řecký partyzán Costa-Gavras si pohrává s prostorem, Helma Sanders-Brahms složila orchestrální báseň pro vrchního osvětlovače, Francis Girod stylově vzpomíná na šedesátá léta a Cédric Klapisch zachytává vznešené otisky lásky. Alain Corneau tančí v barevném indickém reji, James Ivory spolu s Ismailem Merchantem jsou v opojení provozním koloběhem Paříže a skutečné noty lyriky dodává Andrej Končalovskij v estetickém objevování života. Peter Greenaway si kouzlí s formou, pozicí i tvarem, Španěl Bigas Luna skládá přirozeně poetickou poklonu přírodě života a Řek Theodoros Angelopoulos přivedl velkým řeckým duchem povzbuzeného Odyssea k objevnému setkání. Radost ze života je nakažlivá, Claude Miller nevinně škádlí letní den a malé děvčátko, Jacques Rivette je plný groteskového veselí, Zhang Yimou skotačí s rozdíly doby na čínském symbolu a Vicente Aranda uvízl uprostřed živelného temperamentu a jásotu Barcelony. Rumun Lucian Pintilie složil k poctě filmu rozruch, Idrissa Ouedraogo bezelstně juchá kanadským žertíkem, Egypťan Júsuf Šahín se s ironickou rozverností prodírá zákazem faraona a Jerry Schatzberg rozjímá nad odpadky věčností newyorských. Spike Lee ponouká nevinnost, Arthur Penn v Johannesburgu se sarkasmem uvádí novou dobu a Michael Haneke přispěl koláží jednoho vídeňského dne. Patrice Leconte přináší srovnání příjezdu vlaku na nádraží v La Ciotat, Alžířan Merzak Allouache přispěchal k rozvernému objevování kamery, John Boorman objevení situuje již do procesu výroby a Gaston Kaboré složil svou poklonu filmu na africké zvyklosti. David Lynch maniakálně popírá realitu, Fernando Trueba zvolil politické prohlášení a Liv Ullmann se bezradně klaní bohu kamery, jménem Sven Nykvist, Jaco van Dormael se vyznal z nakažení politickou korektností, Hugh Hudson z patetického budování míru a Jošišige Jošida skládá tryznu národního traumatu celosvětového rozměru. Film Lumière & spol. jsou lehkým letním osvěžením, převažuje poezie a raduje se nad krásou života i samotným filmovým tvořením. Příjemně bezstarostné zpestření. (29.11.2019)

Tohle mohli vymyslet jedině francouzi. Snažil jsem se být trpělivej a čekal jsem, jestli se tam objeví něco zajímavýho. V podstatě ne. Je mi jasnej důvod, proč dali Davida Lynche až na konec - protože třeba já bych to tak dlouho jinak nevydržel. A radno říct, že i když byla ta lynchovina blbost, byla aspoň stylově natočená, s klasicky temnou atmoškou a hudbou Angela Badalamentiho. Jediný další, co mě zaujalo, byl Yimou Zhang s příspěvkem na velké čínské zdi. Ale aby bylo jasno: já za sebe v tom nevidím žádnou uměleckou ani jinou hodnotu. Už jen ten výběr režisérů, kteří byli všichni úplně stejně osobnostně šedí, vážní jak hovno, artově intelektuální a podle mě zaměnitelní a s blbejma kecama, mi jasně řekl: tohle je nuda jak cyp. Takže nápad s Lumiérovic kinematografem, navíc omezen asi 50 sekundami a dalšími stupidními pravidly, mě nijak nezaujal. Ale i kdyby zaujal, tak to hlavní je největší průser - že ty jednotlivé kusy byly totální shit, většinou úplně o ničem. Jen tupé záběry někam, někdy i do nikam, většinou se tam nic nestane a když se stane, jakoby se nestalo. Prostě a jednoduše, tohle zas někdo smrknul sopel do trávy a myslel si, že to je umění... (16.04.2017)

Definitivně je snímek Lumière et compagnie neskutečně zajímavý hned z několika hledisek. Na stranu druhou, divák se začne téměř okamžitě šťourat v nose a ztratí a tento nezáživný DOKUMENT i ten nejmenší zájem. Ale jak jsem již řekl - ZAJÍMAVÉ. 15% (05.06.2012)

Už dlouho jsem neměl oči tak přibité na plátno a nesledoval každý pohyb herců a každý tón doprovodné hudby. V roce 1995, sto let po vynálezu bří Lumiérů se čtyřicet nejvýznamnějších režisérů své doby rozhodlo natočit kratičký filmový experiment s původní technikou. Maximum - 52 sekund, maximum jsou tři záběry, žádný synchronní zvuk (= jen hudba). Asi to není jen mou úchylkou na němé filmy, ale přijde mi fascinující, kolik vtipu, atmosféry i filosofie, kolik příběhu dokázali režiséři vložit na tak malou plochu. Jednoduché natáčení, prakticky zadarmo, skvělé, fascinující jednohubky skvělé filmařiny i ukázka různých přístupů k filmu. Konflikt moderní filmové řeči a staré filmové techniky. A po tom všem vtíravá otázka - není to tak lepší? P. S. Nevěřím, že by moje nadšení bylo způsobeno jenom mojí úchylkou přes krátké němé filmy. (23.02.2009)

Skvělý nápad, kouzelné záběry, parádní dílčí kousky. Celek však spíše rozpačitý... (16.12.2008)

Za Lynche (13.03.2010)

Komentář a hodnocení ke všem příspěvkům do projektu LUMIÈRE & SPOL.: vynimocny filmovy projekt, v ktorom mi lynch dal nadhernu minutku ticha nostalgie a dalsi kus svojej rezijnej geniality (17.11.2007)

Dokument , který jsem několik let bezvýsledně sháněl si mě konečně našel (thanx KRYŠPÍN) a v plné délce , přesně tak jak jsem chtěl. Protože ač Lynche miluji , nemít dokument celý byl by to hřích. Film začíná pohledem na tvůrce kinematografu (bratry Lumiérovi) , kterým se tento dokument natáčel a s kterým mělo 40 režisérů z různých koutů světa možnost natočit si s ním svých pár minut slávy, i když většina tu slávu již nepotřebuje. Dokument se natáčel podle určitých pravidel a kromě celuloidových záběrů z Lumiérovo kinematografu je dokument prošpikován různými rozhovory a otázkami na samotné režiséry a také s vysvětlením jak se s touto relikvií vůbec natáčí. Film doprovází dokonalá, ale opravdu dokonalá hudební kulisa, kdy nejlepší sklatbou je určitě hned úvodní představení všech 40 režisérů! Hned první snímek režiséra LECONTEHO mě dostal, neboť zmodernizoval do dnešní doby snímek z roku 1895 (L´Arrivée d'un train à la Ciotat), ale za použití kamery ze stejného roku. Výsledek je pak naprosto dokonalý.Samotná kamera Lumiérů má hodně co do sebe a i z obyčejného jednoduchého záběru vykouzlí zcela unikátní dobový snímek. Co se mi ale moc líbilo bylo sledovat všech 40 režisérů jak se při filmování baví a šlo vidět, že se jim práce líbila naprosto se jí oddali a byla pro ně někdy víc než jen zábavou. Jakmile jsem si tento dokument pustil napoprvé musel jsem ho vidět hned znova a jeho sledování na mě působilo jako droga. ˇJednotlivé snímky mě dostali svoji originalitou a některé např. snímek od režiséra J. Rivetteho mě naprosto okouzlil. ANo i Lynchův snímek je nadprůměrný a hodně nadprůměrný, ale prostě i když ho moc obdivuji a mám ho moc rád rozhodně nebyl nejlepší. Film jako celek je naprosto originální a uniíkátní dílo na které bych se mohl dívat pořád! (20.01.2005)

Pro mě spíše dokumentární.. Hodně se mi zamlouvala hudba, která celý snímek spojovala. Většinu režisérů jsem neznala, ale nejvíc mě zaujal Raymond Depardon.. (20.10.2011)

Komentuji jednoznačně nejlepší film z těch 40, příspěvek Jacquesa Rivetta: Statický záběr na malou holčičku, která skáče panáka, muže čtoucího noviny a ženu s kolečkovými bruslemi rozhodně nezapře svého režiséra. Pokračuje ve svém zvláštním magickém realismu, vyjadřování okouzlení Paříží a po několikáté použil motivu kolečkových bruslí (Nathalie Richard jako Ninon si je ani po Haut, bas, fragile nestihla sundat). Už jenom trasy, které za těch 51 sekund postavy urazí jsou nesmírně zajímavé, snad symbolické. A opět, jak je v Rivettových filmech zvykem, jsou ženy aktivními vykonavatelkami děje a je muž naopak trošku zesměšňován. Celkově je to velmi hravé. Rivette, když je dotazován a natáčen po konci vlastního natáčení, sám vytváří zajímavý kontrast s ostatními režiséry, např. převážnělým Peterem Greenawayem, protože si to hrozně moc užívá a nebere moc vážně. (25.01.2008)

Nějak mě žádný krom Lynchova příspěvku nelákal, takže jsem viděl a hodnotím pouze jeho: Minuta je bohužel moc krátký čas. Škoda, že Lynch neměl víc prostoru, mohlo to bejt ještě zajímavější. Ale i tak se mi to moc líbilo. Zvlášť třeba prolínání scén (skrz oheň, světlo, tmu...), prostě starej dobrej Lynch. I když... Vlastně lepší než některá jeho starší krátkometrážní díla a než snad všechna novější. (06.09.2008)

Nedá sa inak....40 rozličných režisérov,40 iných filmov ,avšak s touto krásnou kamerou až nie toľko odlišných spôsobov.Zo zoznamu krátkych filmov by sa tento celok dal rozdeliť do pár skupín.: I.Klasika Lumierovskej kamery-Luna,Hallstrom,Angelopoulos,Leconte. II.Experiment-Haneke . III.Neoriginalita s dejovou hádankou-Lynch. IV.Iritujúci snímok-Zhang. Hovorí sa :sto ľudí,sto chutí.., avšak toto je spoločenstvo v populácii. (08.06.2009)