Jack staví dům

Lars von Trier opět kontroverzní, tentokrát snad i více než kdy předtím. Tak na mě po všech ohlasech působil film Jack staví dům, ale ve výsledku je film vzhledem k dnešní době a kinematografii všehovšudy standardní a znalého diváka nijak neodradí ani neznechutí (přestože se zde vraždí i děti). Lars von Trier opět jede svůj nestandardní vypravěčský styl a v mnoha ohledech je jeho utahanost až neúnosná. Film je rozdělen do několika kapitol a každá pojednává o vraždě. A než k samotnému činu dojde, musí si divák projít dlouhými, více či méně (spíše méně) zajímavými dialogy. Matt Dillon si roli náležitě vychutnává a přestože si už střihl celou řadu slizáků, Jack je možná jeho životní role. Bohužel je film dvě a půl hodiny dlouhý a nedokáže vyloženě zaujmout ani případně děsit. (23.01.2019)

Lars von Trier natáčí obvykle filmy, které mě buď naprosto pohltí nebo dokonale odpudí. Jeho tvorbu jsem si postupně pro sebe začal dělit na seriózní filmy a filmové úlety, ovšem tenhle JACK... toho mám v tomto směru problém zařadit, protože ten se ocitl u mě kdesi uprostřed. Příběh zacházející za hranu normálu jak svým obsahem, tak průvodní formou v podobě filozofických dialogů se zvráceným sériovým vrahem, který povyšuje své vraždy na umělecká díla, oplývá značnou originalitou a velmi osobitou poetikou, ne vždy mi plně sedl, ale zaujmout (byť často s mírným odpuzením či minimálně výrazným znepokojením) mě po většinu času dokázal. Průvodní filozofické dialogy tu obvykle vizuálně doprovázely nápadité montáže různých animovaných výjevů, dokumentárních materiálů či úryvků z jiných filmů (někdy i čisté tmy :o)) a snad i zásluhou zdařilého českého dabingu mi osobně tyto pasáže svou atmosférou s důrazem na skvěle namluvený a nahraný dialog připomněly dobu, kdy jsem poslouchával rozhlasové hry. Ty scény mě skoro pokaždé uváděly do zvláštního transu, kdy najednou jsem i ten zvrácený obsah dokázal vnímat jinak, s jistým nadhledem. Zbytek na můj vkus až divoce balancoval na pomezí vážného dramatu přes psycho horor až po nepříjemně krutou černou komedii, ale s překlopením do fantasy k závěru jsem byl překvapivě spokojen, protože tam ještě víc vyvrcholila ta atmosféra mezi zvrácenou realitou a jakýmsi nadpozemským nadhledem, přítomna pravidelně během celého filmu v zmíněných dialozích. O to víc mě zamrzelo, když tuhle atmosféru, která mohla v divákovi po skončení ještě déle doznívat, musel von Trier doslova zabít tím, že do závěrečných titulků ironicky pustil po posledních scénách tak veselou odvazovou písničku... po filmu Dogville už je to podruhé, co se s tímto ironickým žertem u von Triera setkávám a opět u mě tímhle celkový dojem z filmu jen mírně shodil, než cokoliv jiného. Natočeno je to ovšem výborně, von Trier se mi tady ukazuje jako jeden z těch, kteří si pořád dokážou velmi originálně hrát s vizuálním i formálním vyprávěním, aniž by z toho vznikla formálně překombinovaná slátanina, jen to chtělo ještě uhladit, ubrat pár vyloženě úchylných momentů, to bych byl asi nadmíru spokojen i já... nebo to prostě chtělo vyměnit diváka a já neměl být na další von Trierův film tak zvědavý... :D [65%] (25.05.2022)

Trierova patologická obsesia byť filmársky výnimočným v sebe ukrýva mnoho nedorozumení s divákom. Tí mu nemusia za každú cenu rozumieť, a mne sa zdá, že po tom ani netúži. Potrebuje zobraziť svoje videnie, poukázať na nefunkčnosť mnohých vecí a vysmiať sa spoločnosti, v ktorej sa dokážu páchať rôzne zverstvá. Jack ako architekt, ktorý stavia svoj dom, je chorým mužom, presne ako spoločnosť, v ktorej žije a táto postava sa silno smeje zakorenenej ľahostajnosti a nezáujmu. Jack svojimi vraždami, ktoré považuje za umelecké diela, stále viacej riskuje, ich prevedenie je okázalejšie a pri ľahostajnosti okolia sa dostáva do popredia absurdný humor. Aj občasné policajné vyšetrovanie v niektorých scénach je tragikomické, podobne ako čiernohumorná kreativita pri zabíjaní obetí. Trier vo svojej výpovedi prekračuje všetky hranice, neštíti sa ničoho. Možno nemusí byť taký krutý, toto je len otázkou divákovej únosnosti. Jeho Jack je zlovestný architekt zločinu, ľudského besnenia a inteligentného nebezpečenstva. Robí veci, lebo môže a spoločnosť ho za to odmeňuje mlčaním a ignoráciou. (23.12.2018)

V čem to Trier v této studii zla přehnal, že diváci na premiéře zhnuseně odcházeli? V samoúčelně šokující brutalitě, nebo v otrlém humoru totální nicoty? Kritici se nemohli shodnout - snímek ocenili od 0 procent po 100 procent. V úvodu vidíme přestylizovaní pekle a pak následují polemiky v prázdném obalu a lacinými odkazy na Hitlera. Naštěstí nadsázka zlo tlumí a osvobozuje. Nejsilnější sólo přijde, když vyznavač systému a čistoty dává sarkastickými urážkami najevo svou intelektuální nadřazenost. (30.03.2019)