The House That Jack Built
The House That Jack Built
The House That Jack Built
The House that Jack Built
Jack stavia dom
The House That Jack Built
The House That Jack Built
The House That Jack Built
The House That Jack Built
Režie:
Lars von TrierScénář:
Lars von TrierKamera:
Manuel Alberto ClaroHudba:
Víctor ReyesHrají:
Matt Dillon, Bruno Ganz, Uma Thurman, Siobhan Fallon Hogan, Sofie Gråbøl, Riley Keough, Jeremy Davies, Jack McKenzie, Mathias Hjelm, Ed Speleers (více)Obsahy(2)
Pro sériového vraha Jacka je každé zabití uměleckým dílem. Své temné mistrovství se snaží během let vybrousit k dokonalosti. I přes jeho vysokou inteligenci se policie pomalu přibližuje, zatímco Jack víc a víc riskuje na cestě k dokonalé vraždě. Ponurý, chytrý i groteskně humorný snímek nás zavádí do USA 70. let. Kontroverzní génius Lars von Trier jej poprvé představil na festivalu v Cannes. (Aerofilms)
(více)Recenze (522)
Fakt jsem měla snahu vydržet až do konce.ale proč? ()
Nořit se do nechutné psychiky sériového vraha fakt nemusím. A navíc v záplavě neuvěřitelně zbytečných keců. ()
No, tohle byla dost hustá jízda... jestli tohle normálně promítají v kinech, tak to je síla! Konec je takovej prapodivnej, jako by násilím naroubovanej, aby to nebyla ryzí úchylárna, ale vypadalo to jako rádo by "umělecký". No do kina bych na to teda nešel... docela perverzní "umění". I když ten první incident docela chápu, taky mě svrběla ruka! ()
Kdyby to mělo normální stopáž, dala by se ta dvacítka dát. To jako že byla necelá třetina filmu jakž takž. Tady při této stopáži to však nevychází. V závěru zaujala jen narážka na Kolský vrt, ale toho, kdo se o problematiku nezajímá, nic mu to neřekne. Takže až na pár dobrých záběrů je to jen o filosofování a ničem jiném. ()
Celý film jsem stále čekal na něco, co by mě donutilo odejít od počítače, stejně jako ty lidi z Cannes. Nic. Až po závěrečných titulcích jsem se dočetl, že jsem právě shlédl okleštěnou verzi bez té pravé dávky násilí, o které se ve spojení s filmem tolik mluví. Těším se, až vyjde druhá verze. Jinak Jack (film i postava) na mě působil často humorně, někdy absurdně, ale především vcelku inteligentně. Rozhovory Jacka s Vergem mají patrně zastupovat Trierův rozhovor s kritiky, kteří neustále brečí, že jeho filmy nejsou správné. Ano, nejsou, ale jsou dobré. A vizuálně přímo dokonalé. Jak již někdo výše zmínil - Trier je člověk, kterého dnešní přehnaně korektní film potřebuje - člověk, který se nebojí dotknout těch pomyslných hranic. On podél nich tančí valčík ruku v ruce s kontroverzí a milerád své kroky vede až za hranice tanečního sálu. ()
Mám otázku. Proč kurva je něco vystřižené z tohoto filmu? O filmu se tvrdí jak moc kontroverzní je. Jak moc krve, brutality, surovosti a násilí se v něm nachází. Kurva jsou filmy o proti kterým vypadají věci co Jack dělá, jako něco vystřižené z nové Disney pohádky. Existuje Hostel kde týpkovi na férovku ufiknou famfulína. Všechny díly Lidské stonožky kde jsou lidé využívání jako záchod. Srbský film ve kterém se děje tolik zvrácených sraček že by mě unavilo je sem všechny napsat. Ale střelit dítě do kolena a krmit ho koláčem když je mrtvé? Uříznout ženě kozy? Ne to je prostě moc. Takové nekřesťanské scény musí být okamžitě smazány. Kdybych já natočil podobný mástrpiss, dal bych tam tolik surové brutality že bych skončil ve vězení i přes to že by se jednalo jen o film. Je to škoda. Film mohl využít veškerý zvrácený potenciál který měl. Místo toho přidal filozofické blábolení a ubral na brutalitě. Měli nechat Jacka rozpustit dítě v kyselině a donutit jeho matku, aby to co z toho dítěte zbylo, vypít. Je toho tolik co Jack mohl dělat. Lars si měl poslechnout nějaké songy od Řezníka aby popadl pořádnou inspiraci. Chápu že to mělo mít nějaký podtext ale já na podtext z vysoka seru, chčiju, bliju a vypouštím další tělesné tekutiny. Já se nekoukám na film abych si mohl s Platónem a Aristotelem přemýšlet o smyslu existence dlažební kostky. Upřímně jsem film chtěl vidět jen kvůli údajnému brutálnímu krveprolití. Film to byl ale velmi krásný. U různých scén jsem se cítil nejistě což se mi hodně líbilo. Lars dokázal z Jacka udělat opravdu znepokojující monstrum. Musím uznat že film je velmi povedený. Kdyby se tam nacpalo víc provalených břišních stěn, rozdrcených čéšek, rozdrcených varlat a roztrhaného masa definitivně bych se nebál dát plný počet. Vizuální stránka a celková atmosféra byla ovšem strhující. Z vraždy každého člověka byl Lars schopen udělat velmi zajímavou scénu ze které jsem nemohl odtrhnout oči. ()
Šel jsem do toho po hlavě a nevěděl o co jde. Po chvilce mi trochu zmrzl úsměv, ale nakonec to byla parádní podívaná i s tím zvláštním humorem. :D ()
Konštatujem, že klasická hudba funguje v Trierových filmoch naozaj výborne. Dodáva onen pocit absurdity. Myslím, že dosť hodnoverná analýza psychopata, človek sa aj niečo dozvie. Mám rada filmy s pridanou hodnotou. Ja som Božskú komédiu nevidela ani nečítala, v podstate o nej nič neviem, takže pravdepodobne neviem doceniť niektoré scény. Napriek tomu to bola opäť skvelá jazda plná výbuchov smiechu, ale aj strachu z pokračovania v sledovaní. Znovu úžasné slow-mo zábery. Na konci mi Jack v tom červenom župane prišiel ako boxer, ktorý kráča do ringu a celkom by ma zaujímalo, čo bolo o dve poschodia vyššie. Herci sa pri natáčaní Trierových filmov dostanú na fakt divné miesta, ale to k nim patrí. Vyberá si nepochybne výborných. Už teraz sa teším na jeho ďalší film. ()
Film se snaží tvářit těžce inteligentně, ale je to jen póza režiséra, jenž má potřebu provokovat a neustále dokazovat, že to není jen tupá vyvražďovačka, ono to má i myšlenku. Přesto to jen tupá vyvražďovačka je a nezachrání to ani neuměle napasované pseudofilozofické dialogy, okénka ze stavby kostelů, záběry Hitlera a odkazy na Božskou komedii. Svůj záměr von Trier promítá i do hlavní postavy, snobského a povýšeného slizouna, přesvědčeného o své genialitě. Veškeré vedlejší postavy (většinou jeho oběti) jsou hloupé a naivní a zcela bez odporu, pokorně a odevzdaně jdou Jackovi vstříc jako prasata na porážku. Na rozdíl od klasických slasherů postrádá film jakékoliv napětí, žádná snaha uniknout nebo se aspoň bránit, téměř nulová práce policie a pokusy o vyšetřování. Za pár povedených scén a hlášek bych uvažoval o druhé hvězdičce, ale film si ji nezaslouží už z důvodu, že trvá dvě a půl hodiny. Dvě a půl hodiny, kdy již po druhé vraždě přesně víme, co a jak bude dál. ()
Trierovo veľdielo rozprávajúce príbeh sériového vraha Jacka (Dillon je skvelá voľba) skrz rôzne psychologické cestičky zasahujúce do hlbokej filozofie hlavného aktéra. Film pracuje precízne so svojou postavou. Detailne nám hodnotí a zobrazuje antihrdinské myšlienkové pochody a fyzické činnosti a svojimi nesmierne drastickým, až hlboko realistickým prednesom si privlastňuje titul ,,kontroverzný opus''. Lars je výnimočný tým, že si nikdy nedá vreckovku pred ústa a diváka doslova šokne svojimi výjavmi skrz originálny koncept. Bohužiaľ býva vďaka tomu často podceňovaný a vďaka diváckym predsudkom a znechutením zaslepene opovrhovaným. Ja v ňom však vidím nesmierny filmársky talent a každým ďalším filmom len dokazuje svoju genialitu. Vo filme je nespočet zaujímavých sekvencií, myšlienok a názorov. Postava, rovnako ako samotný autor, opisuje svoje obete ako stádo naivných teliat určených na odstránenie, čím im vlastne vzdáva skrytý výsmech. Mystický záver je zaujímavým doplnkom. Po druhom vzhliadnutí opäť musím potvrdiť, že je to geniálne, nehľadiac na minutáž, či občasné zveličovanie (či už scén alebo konkrétnych aktov). Lars je neprekonateľný. U mňa 5*. ()
Trierovi se daří perfektně kombinovat brutalitu s nadsázkou, a tak i přes příliš pomalé tempo "baví". Pár scén si budu pamatovat hodně dlouho. Škoda že ale nezůstal jen u jednoduchého náhledu do života psychopatického sériového vraha. Odpustit si nějaké to filozofování a rozumbradství, mohl být Jack mnohem lépe stravitelný. Alespoň pro mě. ()
Nemusel to točit. Točit to fakt nemusel. ()
Úchylná režisérská onanie, vyznačující se především tím, jak je nudná. Otrava. ()
Mám rád severskú kinematografiu, hoci je to pre mňa lotéria. Von Trier je ale regulérne divný. Príbeh psychopatickej verzie Jima Carreyho posadnutej umením. Epileptická kamera skombinovaná s ľadovo chladným a kľudným hlasom hlavného hrdinu je len jedna z vecí, pri ktorých mi napadlo "čo to, kurva". Občasná referencia na Bowieho potešila. Božskú komédiu som nečítal, po tomto filme mám ale aspoň motiváciu. ()
Komentář obsahuje spoilery. Trier ve filmu syrově ukazuje jak to je. Vím u jaké scény lidi odcházeli (z takového pěkného filmu!) a upřímně já nechápu proč. Je to film o sériovém vrahovi, tím pádem ve filmu nebude ukázáno nic hezkého. Existují sérioví vrazi dětí, je to hrozné, ano. Ale budeme před tím zavírat oči, jako kdyby to neexistovalo? Ti, již z kina odešli, podle mě nechápou, spíše nechtějí chápat. (Nikdo z kina u nás neodešel). Film je vyprávěn z pohledu Jacka. Vzbuzuje dojem, že si o to oběti doslova říkaly. Jackovo psychické rozpoložení je skvěle podané a reálné. Jeho filosofické myšlenky... no, unikátní, Jacku. Asi nemusím zmiňovat, že technicky je film precizně natočený (je to přeci Trier, že?). Styl sedí k postavě. Originální film, se vším všudy. Edit: Všimněte si, že když chce Jack působit inteligentně nosí brýle a má uhlazené vlasy. Když potřebuje sbalit nějakou ženu má vousy, aby působil jako rodinný typ. A když mu OCD začne slábnout (tím pádem začíná riskovat) má neupravené vlasy. https://www.youtube.com/watch?v=qB76jxBq_gQ https://www.youtube.com/watch?v=J-_30HA7rec ()
Larsova diabolská komédia - Peklo! Trier sa vracia v plnej forme so svojím posledným snažením "The House That Jack Built" plným symboliky a historicko-kultúrnych paralel. Niekto bude tvrdiť, že násilie, ktoré Jack (režisér) páchal išlo na úkor umeleckého zážitku, ale osobne si myslím, že "veľké prejavy" nechuti ako odchod z kina v tomto prípade vôbec nie sú nevyhnutné. A nie je ani potrebné zatvárať oči pred krutosťami ľudského pokolenia (však nie je krutejšieho zvieraťa v prírode) aj keď sa vám ju režisér provokatívne snaží prezentovať v jej skrytej "kráse" rozkladu a dekadencie. Trier robí to čo vie najlepšie, provokuje s inteligenciou, odpudzuje s gráciou a ešte vás donúti sa na tom všetkom zasmiať. A hlavne zanechá vo vás umelecký zážitok a obrazy na ktoré nezabudnete hneď pri záverečných titulkách. ()
Šla jsem do kina s tím, že uvidím něco z čeho mi nebude dvakrát dobře a ono se to naplnilo, ale v jiném směru než jsem byla připravená. Myslela jsem, že mě nemůže už nic šokovat, ale to jsem se mýlila. Vidět zvrácenou duši psychopatického zabijáka takhle intimně.. To mě dostalo a slyšet to hrobové (až nepříjemné) ticho v sále tomu nasadilo korunu (společně s výkonem Matta Dillona v hlavní roli). Pokud Trier natočil ještě něco více drastického (jak čtu v ostatních komentářích), tak opravdu netuším, kam to mohl posunout... **** ()
Pro Trierovského fanouška povinnost, pro nás ostatní, co jsme se ještě nerozhodli jím stát, zvědavost. Jack je psychopat, ale překvapivě s ním v některých fázích nelze nesympatizovat. Opakující krutost je prokládána suchým černým humorem a záběry skutečného světa. Ten tu vychází jako lhostejný, krutý a zkažený, přesto plný (krásného) umění. ()
Trierov Opus Magni, za mňa to najlepšie čo kedy natočil. Majstrovské vyvrcholenie trilógie Antikrist, Melancholia, Nymfomanka.Ten filmár zreje ako víno,len si myslím, že týmto filmom dosiahol vrchol,ktorý nepôjde ľahko prekonať. Pokiaľ je pravda to,čo o sebe Trier tvrdí, že jeho filmy sú liekom na jeho vlastné depresie, tak ten človek musí prežívať neskutočné veci... ()
Související novinky
S Kreativní Evropou na festival do Cannes
Program Kreativní Evropa letos v lednu již po třetí vyhlásil celoevropskou soutěž s názvem #euFilmContest, v níž si filmoví nadšenci mohou otestovat své znalosti současného evropského filmu. Deset… (více)
TOP 2018 dle TOP uživatelů ČSFD.cz
Nejoblíbenější uživatelé ČSFD.cz tradičně sestavili trojku nej filmů a seriálů, uvedených do distribuce nebo na filmových festivalech v uplynulém roce. S pěti hlasy jednoznačně vyhrávají mezi filmy… (více)
71. Cannes Film Festival a jeho vítězové
71. ročník byl zahájen snímkem Oscary ověnčeného Asghara Farhadiho Všichni to vědí, jemuž vévodí slavný španělský herecký pár Penélope Cruz a Javier Bardem. Česká stopa byla výrazně znát v úvodu… (více)
Lars von Trier a sériový vrah
Slavný dánský režisér se po Nymfomance na pár let odmlčel, jeho fanoušky tak určitě potěší, že konečně chystá další projekt. Trierův nový film se jmenuje The House That Jack Built, uvidíme ho v roce… (více)
Co je Jackův škleb? Synekdocha lidské psýché v tom nejodpudivějším: esence niterného zla, jak ho odmítáme znát, protože nechceme vidět to, co je po staletí systematicky (zvnějšku; skrze kulturní schémata) a posléze podvědomě (zvnitřku; skrze sugesci „má se to tak dělat, protože...“, živeno předsudky a duchovní leností) umrtvováno morálkou, konvencí, všemi báječnými vymoženostmi pokojného meziberánčího, ehm... tedy mezilidského soužití. V tomto smyslu je von Trier umělcem krajního repulsionismu a Jack staví dům pan-reflexivním dílem, které na kost a dřeň obnažuje to nejhorší v nás, přičemž: my to nechceme, odmítáme to, odpuzuje nás to! Reakce diváků v podobě vomitu, odchodu z kina, nadávek – toť takřka zvířátecký mechanismus obrany před „námi“ samými, před „ušlechtilou plísní“ humanity (tedy syntézou dobrého a zlého, což není nic jiného než ryzí, společností nezkažená podstata lidství). Film to říká jasně jako packa: vytěsnili či vyhubili jsme svého niterného „tygra“ (nebo „lva“ – a kde ti dva vlastně šťastně žijí? V indických afrikách, nebo snad v předpeklí? Nikoliv: požírají mršiny i živiny v rovině kolektivně nevědomého ráje, který je pro nás zároveň peklem a naopak), a teď přichází kulturní šok: film svou dravou sugestivností archetyp tygra či lva vypouští volně do manéže, mezi sebejisté, „beránčími“ atrakcemi rozmazlené publikum, nechává dravce trhat a hltat cokoliv z tzv. morálky, konvence či kulturou „daných“ schémat. Šelma uměleckého díla totiž kompulzivně znejisťuje, buldozeruje veškerou danost, plánovitost, svévolně nakládá s humorem, mísí jej s fyzickou hrůzou z uškrcení, z posmrtného hyzdění. Vše, co tak nečiní, nebo jedná se servilní opatrností, je pouhá nádeničina, facha, byť třeba umně provedená. Jack coby Mister Sofistikovaný svéhlavě přestavuje, boří a znovu buduje svůj „dům“ aka své životní dílo, terminální opus magnum, v němž se obrazně řečeno nakonec morbidně „zabydlí“ – reschematizuje společností zkostnatělý řád, aby ukazoval: „Podívej, tohle všechno jsme my. Jack jsme my v tom nejhorším. Jste zhnuseni sami sebou, tak to má být – jste hnus sám!“ Není divu, že si hledáme výmluvy, jak se takovému odpuzení vyhnout, činíme tak docela jednoduše jako ublížené automaty: obviňujeme samotného režiséra z toho, že si svými filmy léčí mindráky, že si v nich ukájí své deviace. To je nám totiž vlastní: sobeckost a sebeláska, a tak se takovému obvinění bráníme: „Nejsme zlí, zlý je naopak ten, kdo ukazuje hnus, kdo se zjevně vyžívá ve zvrácenostech...“ Zkusím uvést příklad, abych zjednodušeně ilustroval mechanismus, jak von Trierův film – a jakékoliv jiné dílo ze školky repulsionismu – funguje: divák Jackovo narcistní sadistické počínání sleduje a světácky soudí, že ten, kdo ho při těch zvěrstvech s chutí natáčí, je duševně plochý chudák, že mu jde jen o provokaci a že se narcistně zhlíží v jakémsi... eh... formalismu nebo co. Atd. apod. Přitom si ale neuvědomí (nebo nechce číst mezi řádky, myslet, vnímat – že by ono vytěsňování, hubení tygra?), že sám film právě o tomto vypráví, a dokonce to explicitně v dialozích Jack–Vergilius „říká“: že lidstvo, celá jeho „komunitní“ a sociálně a virtuálně propojená psýché ztratila sensitivitu k „tygřímu“ aspektu umění, že veřejnost po umění vyžaduje už jen pouhou morální „ukotvenost“, anebo aby umění bylo samo ztělesněnou morálkou, nějakým prostředkem pro... konání dobra či co. Tvůrce a jeho radikálně misantropní alter-ego Jack však ukazuje, že umění zbavené nánosů servility k druhým, ač se povrchnímu pozorovateli jeví jako póza, manýra nebo narcismus, je ve skutečnosti suma lidského – animálně sebestředného, samolibého a sebezáchovného, směšně hrdého tvora. Nemůžeme se tedy zlobit, horšit se, šosácky se bouřit, že von Trier přišel s brutální desakralizací „dobra“ tím, že ukázal zlo v nás samých; že hyperbolicky skrze Hitlera, Stalina a dalších megalomanských hrdlořezů naznačil, proč jsou dějiny plné hekatomb, genocid a dalších galerií zvráceného. Pokud šíříme hejt proti filmu Jack staví dům, nevědomky šíříme hejt sami proti sobě, a jsme tím pádem korunovaní tupci. Jack jsme my, ačkoliv a právě proto, že jsme fyzickým zhmotněním jeho vražd zhnuseni. () (méně) (více)