Zločin

Chrchlající a pivo chlastající Brasseur na stopě zločinu z vyšších státních kruhů. V podivném spojenectví se žurnalistkou, připomínající účesem i šatníkem Danu Scullyovou, nabídne lehce syrový kriminální chateaubriand, který se výtahovým flambováním za poslechu Beethovena či posledním kouskem ovoce pana ministra vryje do chuťových buněk. Atmosféra je nepřenosná, ale kdyby čistě hypoteticky vznikl za velkou louží remake, jediný možný představitel sarkastického komisaře Griffona by byl James Woods.. (16.06.2021)

Je to nějakých 20 let co jsem to viděl a dodnes si pamatuju tu scénu ve výtahu. Když to začalo, máma mě chtěla odehnat od televize, ale já zůstal až do konce. Typická francouzská kriminálka vrcholného období, drsné prostředí, osamocený hrdina, zkorumpovaná státní moc, syrové přestřelky. Dávno před érou politicky korektní komisařky Lescautové. (30.06.2010)

Typický produkt francouzské filmové školy kriminálního filmu 80. let a patrně nejlepší film režiséra Phillippa Labro. Začíná efektní vraždou známého advokáta v justičním paláci, spáchanou dvěma zločinci v četnických uniformách, a přivádí na scénu komisaře Griffona skvěle zahraného předním francouzským charakterním hercem Claudem Brasseurem, kterému se do cesty připlete půvabná novinářka ztělesněná Gabrielle Lazure. Francouzské kriminálky té éry hodně pranýřovaly korupci ve vysokých státních kruzích a nekalé praktiky zkorumpované policie. To všechno se objevuje v Labrově snímku, který se může opřít o silný scénář a typickou poetiku francouzského kriminálního filmu, kdy je tvrdý osamocený hrdina nucen bojovat proti neporovnatelně silnějšímu zlu. Celkový dojem: 80 %. Vedle Brasseura si zajímavou tragickou roli francouzského ministra, který se stane vedlejší obětí spiknutí, zahrál význačný herec Jean-Louis Trintignant. Silné obsazení, zajímavé postavy, napětí a dobrá kamera. (10.07.2008)

Politický thriller, to já tuze rád.!!! (14.10.2009)

Jako milovnik francouskych krimi nemuzu jinak nez byt nadsen. A to navzdory nekdy mozna silnym zanrovym klise jez scenar i rezije bezesporu nabizi. Nad timto "nesvarem" totis s chuti privru oci, hlavne, kdyz Claude Brasseur bude zase tak skveli zahorkli hrdina, Gabrielle Lazure zase tak krasna novinarka a Jean-Louis Trintignant predvede opet skvele svoje herectvi jez hrave obsahne takovou skalu ruznych charakteru. (26.03.2008)

Typická francúzska kriminálka so všetkými kladmi i zápormi. V dobe normalizácie boli francúzske a talianske kriminálky najčastejšie sa vyskytujúce medzi tým, čo pozorný ideový dohľad do distribúcie pripustil. Zabudli však vystrihnúť výťahovú scénu, ktorá tak ostala natrvalo zapísaná do pamäte divákov, ktorí film videli v mladšom veku. Filmom Philippa Labroa som nadelil zhodne po tri hviezdičky, lebo si udržiavajú nadpriemernú úroveň, najradšej z nich však mám naďalej jeho prvotinu - Bez motívu. U Zločinu som ocenil spoločensko-kritický rámec i kvalitný scenár, len u hercov som mal pocit, že príliš "tlačili na pílu". Komisár preháňal buranstvo, reportérka akčnosť, prostitútka prispatosť a Tritignantovi som jeho ministra tiež príliš neveril. Možno je to iba môj osobný pocit, ktorý nič nemení na tom, že ide o kvalitné dielo, ktoré sa oplatí vidieť. (13.04.2016)

Kriminální hyperbola s poněkud teatrálním pojetím zločinu, ale vysoustružená na starém dobrém soustruhu s ostrými noži drsné francouzské kriminálky. Nade vše pak vyniká Brasseurův drsný a věčně chrchlající antisympaťák komisař Griffon, jehož živočišná postava přidává vítaný lidský rozměr. Zejména jeho vztah s novinářkou Bergerovou byl zas jednou moc hezké filmové klišé, které se snad nikdy neomrzí a vždycky pohladí (..Co po mně ještě chceš? Abys mě měl rád..) Spokojená čtyřka. (28.03.2020)

Brasseurovi padne role jako ulitá. Jeho komisař Griffon hulí jako fabrika, kašle jako tuberák, zubama otvírá jednu pivní láhev za druhou a přitom trousí ironické poznámky, hlavně však s buldočí houževnatostí jde za svým cílem - odhalit pravdu o sérii vražd a korupčním skandálu, který se skrývá v jejich pozadí. Jak velí zákony žánru, nadřízení mu hází klacky pod nohy, ale na druhé straně mu pomáhá mladý inspektor Gomez a hlavně jedna krásná novinářka. (Zuřivá reportérka je postava značně klišovitá, její představitelka je však natolik půvabná, že se to dá snadno vydržet). Zápletka je patřičně důmyslná a děj má rychlý spád. Celkem vzato je "Zločin" (podobně jako třeba "Poslední adresa" nebo "Tři muži na zabití") velmi dobrou ukázou francouzské společenskokriticky zabarvené kriminálky, které čtvrtstoletí uplynuvší od jejího vzniku ubralo jen velmi málo na divácké atraktivitě. (10.02.2008)

Drsný komisař, který hulí jako fabrika, kašle jak tuberák v jednom kuse chlastá pivo a kuráže má tolik jako Harry Callahan a Joe Hallenbeck dohromady. Drsné kriminálky můžu a dlouho jsem uvažoval nad 4* ale nakonec jsem si uvědomil, že film nemá nic co by mě donutilo si ho pustit znovu a ke konci jsem se docela začínal nudit. (11.02.2008)

Perfektně propletená krminálka, ve které tvrdý a neústupný komisař Griffon pomalu rozplétá klubko intrik, vražd, politických a obchodnických zájmů. V první polovině filmu mi sice připadlo, že děj i sám komisař přešlapuje na místě, ale od poloviny je to skutečně strhující, navíc až do konce není pořád zcela jasné, kdo za vším stojí... Doporučuji shlédnout. (31.12.2007)

Souboje kendó v (pro mě tehdy ) fantasticky bizarních kostýmech a Trintignantova sebevražda naražením se na nožík poté, co si poživačně pochutnával na pomeranči, se mi nesmazatelně vryly do paměti už jako dítku školou povinnému. Nebo thrillerové pronásledování a následná zápalná výtahová vražda luxusní prostitutky Suzy odporně se šklebícím opičákem (na ten otáčející se šroubek a tlamu toho hajzla nezapomenu!). Tak takovéhle výrazné scény mě prosím formovaly v době mého filmového dětství. I dneska si tenhle pozapomenutý kousek rád pustím, Brasseurův neurvalý a hulvátský policajt, který vajgly típe o nábytek a zašlapává do koberců, je výborná postava (kvůli které jsem ochotný přehlédnout i četné absurdity v logice a stavbě příběhu). A jelikož jsme ve Francii osmdesátých let, nemůžou samozřejmě chybět zákulisní politické pletichy, korupční aféry, tajné služby, paranoidně klaustrofobická atmosféra a sociálně kritické poznámky na adresu tehdejší společnosti. To proto se taky takovéhle filmy komoušům líbily, a proto je taky blahosklonně pouštěli do distribuce. A proto taky byla moje dětská představa života na Západě jako neustálý pocit ohrožení a zoufalý boj o život proti temným silám... (16.09.2014)

Francouzská hardboiled. Ale jen hardboild. Francouzská rafinovanost a šarm se vytratily. Ne že by mi na tom nějak zvlášť záleželo, ale zůstalo po ní prázdné místo ... (02.08.2009)

Premiéra v Československých kinech Leden 1986 (Kino) Česká verze (22.02.2020)

Ked sa povie klasicka francuzska kriminalka, taxi predstavim drsneho Belmonda, krasnu zensku aby mal...... a rozhodne nie sudne siene a kriminalku odtial. Zacina sa to vrazdou a naslednym vysetrovanim, ale kulisy su plane, dialogy nic moc, vela sa keca a vladnu obavam sa len vatovo plane plky ......Brasseur a Trintignant pomaly zbytocni, ani nemali co hrat : 50 % (19.06.2019)

Zločin je slušný kriminální thriller stylové francouzské náladové normy. Hrdina v osamocení čelí všem, na pozadí je politický podtext a korupce, atmosféra je plná napětí a rázného realismu a herecké výkony jsou přesvědčivé a podmanivé. To vše dělá z filmu stále příjemnou zábavu v okruhu svého žánru. Hlavní postavou příběhu je policejní komisař Martin Griffon (vynikající Claude Brasseur), jehož životní cynismus se natrvalo zapsal do hrubiánského chování. Nevyrovnaný hrdina má již jen svojí poctivou profesní čest a neváhá v jejím jméně se sám postavit proti všem. Rozporuplnou postavou je policejní kontrolor Jean-François Rambert (dobrý Jean-Claude Brialy) v obraze životu nebezpečné policejní síly i v nejednoznačném vztahu s hrdinou. Hlavní ženskou postavou je mladá novinářka Sybille Berger (zajímavá Gabrielle Lazure) se svojí nezbytnou romanticko-erotickou vložkou a horlivým zápalem při odhalování pravdy. Nejrozpolcenější postavou je ministr dopravy Christian Lacassagne (dobrý Jean-Louis Trintignant) s profesní neposkvrněností i černým svědomím vlastní duše, což rozvracuje jeho nitro. Z dalších rolí: vystrašená milenka oběti Suzy Thomson alias D'Annunzio (půvabná Dayle Haddon), mocný podnikatel se špatnou pověstí Avram Kazavian (zajímavý Robert Hirsch), obětavý a poctivý policista a Griffonův podřízený Antoine Gomez (sympatický Luc-Antoine Diquéro), oběť a ctihodný advokát Antoine d'Alins (Jacques Dacqmine), či jeho synovec a zapletený podezřelý Philippe d'Alins (zajímavý Daniel Jégou). Tato kriminálka má svůj temnější styl a atraktivní rozsáhlý propletenec, který je nejcyničtější sám k sobě. Díky švihu, napětí, akci i patřičné hloubce je to stále účinná zábava. (31.12.2016)

Žiadny triler, ale obyčajné francúzske krimi s malým a čiastočne nemožným vyšetrovateľom, ktorý sa správa ako vagabund večne usŕkavajúci si pivo. Síce prichádza na spleť politických machinácií, ale celé to vyšetrovanie pôsobí nezáživne, bez predchádzajúceho dôvtipu a dosť nudne. Jediným trilerovým prvkom vo filme je upálenie vo výťahu, za to hviezdička navrch. V závere síce ešte dôjde k jednej akcii ako k akémusi vyvrcholeniu, to už viacmenej nič na tejto nude nemení. (10.12.2020)

Jedna z klasických francouzských krimi, která nezestárla. (21.06.2013)

Inšpektor drsnejší než šmirgeľ ide po krku každému,kto je zapletený do vraždy významného advokáta bez ohľadu na jeho politické či spoločenské postavenie. Správne nekorektná kriminálka, kde si hlavného hrdinu musíte obľúbiť ak máte radi tvrdých polišov. "Drsný Griffy" u mňa získal body aj za lásku ku pivu. Mal ho rád až tak, že ho skladoval aj v trezore v kancelárii. (13.09.2010)

Dětské trauma hořící ženy ve výtahu ve mě dlouho zůstávalo. Francouzské kriminálky u nás za komunismu chodit mohly, neb rády zobrazovaly bezútěšný a "prohnilý svět kapitalismu". Byly tehdy opravdovým zjevením, jejich neoprávněnou glorifikaci smývá až dnešní střízlivé srovnání s další žánrovou filmovou tvorbou. Velmi slabý motiv zločinu, zápletka i jednání jednotlivých postav jsou dnes důvodem, proč kroutím hlavou a říkám si, jak je možné, že mě to jako dítě tak vzalo? Nudná a nevěrohodná pitomost bez charisma i postav, s nimiž byste se mohli ztotožnit. Jedna * za muziku. Ta vyčnívá dodnes. (21.01.2019)

Francúzska kriminálka o vražde advokáta , vyšetrovaní komisárom a kľúčovom svedkovi vraždy 3* (30.12.2022)