Božská Florence

Upřímně, čekal jsem uboze nablblou groteskní podívanou, ale není to tak hrozné. Chvílemi je Florence dokonce opravdu vtipná a v krajních momentech i celkem dojemná komedie. Herci, především Grant a Helberg zvládají ukočírovat své herecké polohy před hranou pitvořivosti a stávají se tak docela milými průvodci divákova zážitku. Průměrně pohodový film. 6/10 (21.06.2017)

Božská Meryl rozvlnila svůj hlas do operní falše a Florence na plátnech kin povstala jak Valkýra v úžasnou podívanou. Herecké trio v seskupení Streep, Grant a Helberg bylo opravdu výtečné, spoluladilo krom zmíněného zpěvu naplněného děsivým kvílením a já si vychutnával každý hlt tohoto citlivě vtipného dramatu za neustálého tikotu metronomu. Inspirací filmového opusu je skutečná událost, která naučila lid si pevně svírat ušní dutiny, aby náhodou díky Božské Florence nedošlo k jejich destrukci a necitlivému zahlušení. Naštěstí film mi žádnou destrukci nezpůsobil, ba naopak mě příjemně po duši pohladil. (25.08.2016)

Asi jsem v tomhle případě zase ovlivněn tím, že jsem viděl nejprve hru na divadle, kde mi přišla naprosto skvělá. Rozhodně jedna z nejlepších her Jihočeského divadla. Meryl Streep je opět úchvatná, Hugh Grant stárne, ale pořád je dobrý, Simon se oprostil od své seriálové role a šlape jim to, ale ten film je tak nějak jinak obyčejný. (03.10.2016)

People may say I couldn’t sing but no one can say I didn’t sing. Film o krásné, křehké ženě, které vše, co dělala, dělala s neuvěřitelnou vášní, s oddaností, se silou, která bořila vše, co ji přišlo do cesty. Protože to, za co se bila, bylo to, co ji naplňovalo, co ji drželo celá léta při životě. Hudba. Zpěv. A ačkoli ji mnozí lidé nazývají nejhorší zpěvačkou na světě, já se ji klaním za to, jak neuvěřitelně uvěřitelně a lidsky zpívala, protože to dělala, jak nejlépe dovedla. Bravo Florence. Bravo. (13.02.2020)

Takový dobře promazaný stroj. Nezklame, doveze, kam majitel potřebuje, ale pořád je to chladný kus, kterého za čas vystřídá nějaký nový. Pro nás diváky to bude jiný příběh. Britská stálice Stephen Frears (Špína Londýna, Královna) předkládá příběh o prachaté americké aristokratce, která má obrovskou základnu fanoušků, jenže její operní zpěv je otřesný a nevnímá to zřejmě jen ona sama. A pár nejvděčnějších. Životopisné filmy nám často cpou osobnosti, které ve svém oboru uspěly. Florence paradoxně patří mezi ně, protože umírá, aniž by si uvědomovala, že byla spíš pro smích. Tomu zuby nehty celé roky zabraňuje svými metodami s dobře zaplaceným publikem milující partner v dokonalém podání Hugha Granta. Tenhle recitující i tancující britský gentleman je znovu po letech k nakousnutí, škoda, že se nechal až příliš zaškatulkovat rolemi milovníků a víc si nevybíral poctivé role (Jak na věc, Hořký měsíc, nedávný The Rewrite). Jejich trochu podivné manželství bych nicméně hlouběji rozpitval a nabídl z něj „něco“ víc. Protože když to přeženu, tak jsme se zasekli na tom, že naše hvězda neumí zpívat a všechny tím zděsí. Ano, ona tím proslula, ale jaksi bych čekal i nějakou přidanou hodnotu. I třeba válečná realita do děje zasahuje poměrně povrchně. Kromě Granta potěší i Simon Helberg, který se coby její nový klavírní doprovod nejprve pitvoří, aby později umělkyni začal obdivovat. No, a samotná hvězda všech hvězd? Legenda Meryl Streep je samozřejmě velmi dobrá, ale výborná byla prostě jinde a jindy. Alespoň za mě. Frears nezklamal, ale nudě (jak už to v jeho filmech bývá) a chladu se nevyhneme. Takže tahle bublina o jedné pochybné slávě nakonec nečekaně rychle splaskne. (29.09.2016)