La corta notte delle bambole di vetro
Malastrana
Short Night of Glass Dolls
Short Night of Glass Dolls
Režie:
Aldo LadoScénář:
Aldo LadoKamera:
Giuseppe RuzzoliniHudba:
Ennio MorriconeHrají:
Ingrid Thulin, Jean Sorel, Mario Adorf, Barbara Bach, Relja Bašić, Petar Buntic, José Quaglio, Luciano Catenacci, Hrvoje Svob, Ivo Kadic, Daniele Dublino (více)Obsahy(1)
Americký novinář Gregory Moore je dovezen do pražské nemocnice, kde ho lékaři prohlásí za mrtvého. Gregory nemá žádný puls ani jiné známky života. Jen jedna věc je divná. Jeho tělesná teplota neklesá. Lékařům to nepřijde divné a pošlou ho do chladírny, kde čeká na pitvu. Jenže Gregory není opravdu mrtvý, ale je v kataleptickém stavu. Při čekání na pitvu si začíná vybavovat události z předešlé noci a skládat dílky puzzle pomalu dohromady. Kdo chce Gregoryho zabít? Proč chce, aby trpěl? A kam zmizela jeho přítelkyně? (Chatterer)
(více)Recenze (41)
Pragl jak ho neznate ;] Kriminalka se totiz promeni v docela hustou schizu, ktera vas na konci poradne vyfackuje! Samozrejme cim jste od Praglu dal, tim klesa i pocet hwezdicek. Ale nektere lehce znormalizovane zabery jsou dobre - vubec se divim, ze je tu nechali tocit - to si nejaky soudruh asi namastil kapsu ;]] ()
Toto malo byť Giallo ? nemyslím si ! Ale ak áno tak to je zatiaľ najnudnejší a najhorší film aký som v tomto subžánri zatiaľ videl. čo ma však najviac zamrzelo bol fakt že evidentne mala táto snímka slušné nápady preracovaný dej no finálna verzia za veľa nestála. Keby že sa do toho pustí Dario Argento alebo Sergio Martino verím tomu že by to bolo o pár levelov lepšie. Nápad rozprávania príbehu prostredníctvom novinára ktorý je pokladaný za mŕtveho je priam famózny.. Leží na pitevnom stole a ani sa nepohne je paralizovaný avšak všetko vníma Prelínanie deja s márnice cez všetko to čo sa stalo než sa dostal do tejto kómy nie je tiež na zahodenie. No vo výsledku sa tam dokopy nič nedeje. Absencia vrážd, krvi, vraha, hlbšieho pátrania a celkového nelogického myslenia a bezdôvodné pátranie túto snímku potápajú. Nezachránil to ani napínavý pesimistický koniec a dokonca ani Ennio Morricone. Za mňa určite nie. ()
Psychoedelický thriller s prvkami hororu a trochu aj gialla. Námet aj samotný príbeh ktorý sa točí okolo "tajného spolku" a hrdinu ktorý sa ocitne v spároch tejto "sekty" silne pripomína podobné kúsky ako Martinov http://www.csfd.cz/film/34045-tutti-i-colori-del-buio/, či Barriliho http://www.csfd.cz/film/89598-profumo-della-signora-in-nero-il/. Rovnako ako u spomínaných filmov aj tu dominuje neustály pocit paranoje a filmy nie sú na pocit nejaké temné či melancholické ale skôr "šialené"... K deju sa rozpisovať nebudem, dosť sa k nemu vyjadrili užívateľia giallo a Ten Druhy, len spomeniem, že príbeh je vlastne veľmi jednoduchý, a hlavné ťažisko atmosféry je vlastne na tej "psycho-paranoickej" omáčke okolo. Všetko pomaličky a postupne smeruje k úplne logickému a predvídateľnému koncu. Tu je veľký rozdiel od súdobých giall založených na šokujúcej záverečnej pointe, či novodobých hororoch v ktorých sa často dočkáme buď nečakaných - "rozumej nelogických" zvratov či otvorených koncov, v najhoršom prípade happyendov...:) Napriek tomu, že koniec je logický a dal sa čakať, je pre bežného a dnešného diváka až príliš nekompromisný a šokujúci... Film kvôli zvláštnej atmosfére nemôžem odporučiť bežnému hororovému priaznivcovi, pretože všetko plynie veľmi pozvolna, vrážd aj krvi je minimum aj ten sex tu absentuje. Napriek tomu tu niekoľko šokujúcich scén na diváka čaká... Pre českého diváka však atraktívnosť tejto Ladovej prvotiny zvätšuje fakt, že celý film bol nakrúcaný v Prahe, v časoch najtvrdšieho socializmu. Ten si ste všimne nezvyčajne prázdne ulice s minimom áut....Notoricky známe miesta v Prahe (Orloj, Židovský cintorín, Zlatá ulička) tvorcovia však využívajú len okrajovo (postavy sa tam len mihnú) zaujímavejším až humorným faktom pre pozorného diváka sú napr. juhoslovanské názvy ( napr. sanitka - ambulancija, Hlavné nádraží - stanicja) či zaujímavé mená : Mira Svoboda - Mír a Svoboda... ()
Je to netradicne natocene aj posobi netradicne - pokial klasicke filmy dzallo maju vraha ukryteho v parkoch a tyranizuje zeny, tu realitu talianskych parkov vystriedala stara normalizacna osumela polorozpadnuta Praha. Zacina to fakt dobre, len skoda, ze po case uz film nedokaze udrzat tempo, dialogy nudia. Aldo Lado ako reziser sa nijak nepredviedol, je tu len odbita zrucna reziserska rutina, nic vynimocne. A nielenze nic vynimocne, ono film behom desatroci brutalne starne - uz roku 2020 je tu silna zatuchlina. Herci nepredviedli nic, akurat co som videl Luciana Catenaciho /Suda a Licha, Lion of the Desert / : 52 % ()
Film je zaujímavý z dvoch hľadísk: za 1) že je zasadený do krajiny za železnou oponou - konkrétne do Česko-Slovenska, aj so svojou pochmúrnou atmosférou; a za 2) že ho prerozpráva hrdina, ktorý leží "mŕtvy" na pitevnom lôžku tesne pre pitvou. Mysterióznosť zápletky považujem za jednu z najlepších, čo sa v talianskych giallách urodili. Herecky zaujmä iba Mario Adorf v pre neho netypickej roli. Mŕtvol je pomenej, čo však vôbec nevadí, do popredia tak vystupuje viac atmosféra miesta i príbehu. Zaujímavý koniec to iba podtrhuje. Priemerné spracovanie však vracia späť do reality, kde snímok vznikol a možno aj zbytočne zmätočný guláš všetkého možného (napr. grupáč dôchodcov bol totálne out) sú dôvody, ktoré film vzdľalujú od vyššieho počtu hviezd. ()
Prakticky to co jsem miloval na Society miluji i tady. Ono vlastně takhle zpětně tyto filmy mají dosti podobnou stavbu a vyvrcholení s podobným podtextem, což ale není výtka či snižování jednoho z filmů. Kde Society na to šel s americkým absurdním humorem, tak tady máme zase skvělé mysteriózní giallo s nádherně postupně houstnoucí atmosférou. Je sice pravda že cca prvních dvacet minut jsou lehce táhlejší, ale jakmile se najede na ústřední záhadu tak vám film nedá vydechnout. K tomu jako vždy i přispívá nádherná italská filmová hudba (od Morriconeho) a skvělé gradující tempo. Za mě tedy skvělá mysteriózní žánrovka, kde i s velkou chutí odpustím předvídatelnější konec, který mě ale i tak nadmíru uspokojil. Skvělá věc! ()
Bylo to celé takové nemastné neslané. Ničím zvláštním se to nezapsalo do paměti a teď, po takové době od shlédnutí, si jenom matně vybavuju, o čem to bylo [LFŠ2019] ()
Tohle mi nesedlo, vubec me nezajimal ten pribeh ani hlavni postavy. Holky pekny tam taky nejsou zadny. Takze pozitivem je snad jen to, ze je to natoceny v sedmdesatkovy Praze. 2+ ()
Giallo je subžánr, který mě nikdy nebral. Obvykle se jedná o sedmdesátkový italský béčko, tvářící se jako kriminální velkofilm. Tohle je echt podivný. Hraje tam Bombshell z Bondovky, chlapík z Vinnetoua a z části se odehrává v Praze, takže můžeme vidět, jak si tam týpek čte Rudý Právo apod. ()
Atmosférická záležitost s velmi pomalým tepem. Každopádně bych navrhoval do zařazení tohoto snímku uvést i mysterióznost. Ostatně toto označení je pro Krátkou noc skleněných panenek oproti jiným giallo filmům příznačnější, nežli horor či thriller. Rozplétání tajemství s nepřetržitým nádechem možného nadpřirozena, stav zdánlivé smrti v níž se hlavní postava nachází, skleněné lustry a magie samotné Prahy. Zkrátka, film postavený na atmosféře, nikoli akčnosti. Paralela mezi společenstvím ďábelských obřadů a totalitní mocí je také velmi podařená. Tenhle film si určitě ještě nejméně jednou s chutím dám. ()
Giallo, které podobně jako třeba Torso vyniká spíše jednotlivými momenty než jako celek Nezapomenutelné je zejména zpracování kataleptického stavu hlavního hrdiny, kdy leží v márnici a snaží se vzpomenout co se stalo. Příběh je vyprávěn retrospektivně. Sorel je víc než zdatný herec a jeho projev je dobře uvěřitelný. Navrh celý příběh se odehrává v ČSSR! Ladovi se podařilo nasmínat Prahu velmi stylově, atraktivně a tajemně. Zajímalo by mě též pozadí snímku, kdy a za jakých podmínek byl vůbec natočen. Ve filmu je např. odkaz na Pražské jaro. Přítelkyně hlavního hrdiny se jmenuje Svobodová a jedna z obětí Dubčeková. :) ()
Něco mezi žánrem giallo a politickým thrillerem s dějem odehrávajícím se v tajuplné pražské atmosféře. Poslední minuty filmu jsou neobvykle sugestivní.(max.70%) ()
Jednoho rána nalezne zametač ulic v parku na Malé Straně v Praze bezvládné tělo amerického novináře (Jean Sorel). Po jeho převozu do nemocnice konstatují lékaři smrt a novinářovo tělo je uloženo do boxu v pitevně. Gregory Moore, jak se muž jmenuje, však mrtvý není. Ačkoliv se navenek jeví jako mrtvola, uvnitř žije a volá o pomoc. Lékaři ho však neslyší. A tak zatímco leží v boxu, rozpomíná se na nedávnou minulost. V Praze poznal Jessicu (Ingrid Thulin), krásnou ženu, do níž se zamiloval. Strávili spolu nějaký čas, ale když se jedné noci Moore vrátí domů, Jessica zmizí. Do vyšetřování se zapojuje československá státní bezpečnost i novinářův přítel Versain (Mario Adorf). Existuje samozřejmě podezření, že Jessica prostě Mooreho nechala plavat, ale novinář záhy během vyšetřování na vlastní pěst zjistí, že v Praze došlo k více záhadným zmizením. Velmi slušný italský koprodukční horor s magickou atmosférou, nemalým smyslem pro poetično a výbornou strašidelnou i romantickou hudbou Ennia Morriconeho. Filmový debut režiséra Alda Lada byl natočen na počátku 70.let v komunistickém Československu, hlavně v lokalitě staré Prahy. Odtud možná i druhý název filmu. Reálie tak činí film pro české publikum až kuriózním. Horor začíná záběrem Vltavy snímaným z Letné, titulkovou sekvenci představuje jízda sanitky snad všemi hlavními ulicemi pražského centra a my zjišťujeme, že ve staré Praze se od sedmdesátých let nic nezměnilo, snad až na ty autobusy. Pikantní je, že jedna z pohrešovaných žen se jmenuje Dubček. Hrdina musí v knihovně uplácet líného knihovníka, aby se ten vůbec uráčil donést mu starší čísla Rudého práva, vyšetřující komisař chodí v "gestapácko-estébáckém" koženém plášti, z televize zní zprávy v bezchybné češtině... Italský název filmu je Corta notte delle bambole di vetro (Krátká noc skleněných panenek) a nejspíš odkazuje - kromě metaforického významu - také k záhadně zvonivým skleněným lustrům, které ve filmu hrají důležitou roli. ()
Dost dobré giallo z Prahy a skvělou hudbou Morriconeho. ()
Normální krimi/thriller, který asi ničím neosloví, možná jenom tím, že to bylo natočeno v Praze a ve filmu zazní i čeština.. Vraždy nejsou vidět a zvlášť na konci jsem byl silně zklamán. Na druhou stranu je tu pořád taková ta mysteriózní atmosféra, která divákovi napovídá, že se něco děje, že něco není zas až tak úplně v pořádku. Dále jsou tu taky krásný záběry na Prahu. Film má svý světlý místa. Některý scény jsou fakt dobrý. Jako giallo vůbec nefunguje, jako kriminálka tak trochu. Možná nejsem zas tak nadšen protože jsem nepochytil úplně všechny dialogy, jelikož jsem to sledoval s úplně debilníma titulkama, kde chyběla každá druhá věta.. Normálně bych dal 2 hvězdy, ale jelikož je to natočený v Praze tak přidávám ještě jednu. ()
Nedúfal som, že niekedy uvidím taliansky mystery thriller odohrávajúci sa Prahe počas normalizačnej éry. Už prvý záber filmu nenechá domáckeho diváka chladným a z atraktívneho pohľadu na panorámu nášho stovežatého mesta smerujeme v titulkovej sekvencii priamo do ulíc československej metropole. Samozrejme každý obyvateľ mesta ovláda dokonale taliansky jazyk, ale človek rýchlo pochopí, že pražské ulice v tomto prípade poslúžili len ako kulisa pre rozvíjajúci sa mysteriózny príbeh. Nutno však dodať, že "kulisa" je to viacej ako pozoruhodná! Praha v takomto zlovestnom svetle sa len tak nevidí. V uliciach sa pohybujú záhadní slepci nesúci v sebe nejedno tajomstvo, podivuhodné figúrky zakrývajúce svoju identitu denníkom Rudé právo sledujú každý váš pohyb a dokonca aj babičky, ktoré žiadajú, aby ste im pomohli cez priechod pre chodcov, vyzerajú akosi podozrivo. Úrady sú na tom ešte horšie a skorumpovaní policajti vás prinútia, aby ste po všetkých tých záhadách začali pátrať na vlastnú päsť. Tak koná aj ústredná postava novinára, ktorému jedného večera záhadne zmizne priateľka. Prípad je čím ďalej väčšmi zamotanejší, až sa náš hrdina jedného dňa preberie na jednom z pražských námestí ani živý ani mŕtvy. Nie, to nie je spoiler, tak sa všetko začína a udalosti z predošlého večera, ktoré si zmätený novinár spracúva v hlave, sú pred diváka predkladané v čriepkoch jeho spomienok. Ja som dostal to, čo som chcel a možno aj o niečo viac... Giallo to síce nie je, ale film si ide vlastnou cestou nedbajúc na pravidlá "žltého" subžánra. Nemožno mu teda uprieť istú dávku originality a nepredvídateľnosti, ktorú ešte umocňuje atmosféra bezútešnej krajiny za železnou oponou a zlovestne pôsobiaci záver, ktorý poteší zarytých cynikov. Škoda, že sa niečo podobné nenatočilo v mojej rodnej Bratislave... ()
První půl hodina je tak akorát na usnutí, Ale zvládl jsem to. Další byla totéž ale v růžovém. I to jsem dal. Ale to už mi bylo všechno jedno. Mi je fuk, že to bylo točeno v Praze, byla to prostě nudná záležitost a tím to pro mne zvadlo. Skvělých pět minut na konci to už zachránit nemohlo. ()
Další název: Krátká noc skleněných panenek (Corta notte delle bambole di vetro) Kdo se k tomuto filmu jakýmkoliv způsobem dostal a shlédnul, tak gratuluji. Atmosféra, hudba, výborný herecký výkon Maria Adorfa... pro fajnšmekry. Psycho x horor, připomíná mi tak trošku Inferno (1980). ()
Sice bylo fajn, vidět Prahu za komančů, ale film je velice táhlý a moc se tam ani neděje, ale konec mě přišel naprosto dokonalý. ()
La corta notte delle bambole di vetro, neboli přiléhavěji La corta notte delle farfalle (The Short Night of the Butterflies), bohužel nedokázala vybočit z průměru. Detektivka o kataleptickém novináři, jeho dívce s typickým českým jménem "Mira" a hudebním spolku pochybné pověsti z matičky měst (plné chorvatských sanitek, venkovních kavárniček v italském stylu a pouličních zpěváků anglických písní) hřeší na zdlouhavý děj, nepřesvědčivé herce a navzdory očekávání nijak výjimečnou hudbu, a tak jediné, kvůli čemu nakonec boduje, jsou ony českému diváku příjemně povědomé obrázky. 60% ()