Julieta

Ve snímku "Julieta" Pedro Almodóvar dokazuje to, co ho zdobí ve většině jeho filmů - umí skvěle pracovat s herečkami a je schopen z nich vytáhnout to nejlepší, co může. Příběh začíná dobře, respektive dramaticky, ale jeho postupný vývoj mi přišel spíše jako snaha ukázat, jak jsou herečky dobré, ale jinak moc víc ne. (09.09.2016)

Kdysi jsem miloval filmy Pedra Almodóvara. Těšil jsem se na každý další a bylo mi lhostejno o čem bude. Ale nejpozději od rozervaných objetí se Pedrových filmů začínám bát. Bát se, že ten film bude zase slabý, a že po geniálních snímcích z konce osmdesátých a hlavně devadesátých let, už nám Pedro nemá co nabídnout. Poslední opravdu vynikající film byl pro mne VOLVER a to už je nějaké doba. Jeho poslední dílko mi ale přišlo ještě mdlejší než nepovedená taškařice v oblacích. Ach jo. řemeslně je to natočené skvěle, krásná výprava, kamera, solidní herecké výkony... ale tohle všechno je málo, pokud scénář vypadá jako tisíckrát omleté obtahy z telenovel, kde děj posunují jen hloubavé pohledy podbarvené unylou hudbou. Je pravda, že Pedro častokrát melodram používal jako stavební prvek, ale vždy ho uměl povýšit či využít ve svůj prospěch. Tentokrát nic. Nada. A i ta nosná myšlenka, neboli téma, působí tak trochu přilepeně a na poslední chvíli. Já se ptám proč? Co se ti Pedro stalo? Neber mi mé iluze a přijď ještě aspoň jednou s nějakým provokujícím a niterným filmem. (08.03.2017)

Po delší pauze zase nějaký ten Almodóvar. Mám ho rád, kluka ušatýho, ale tohle bylo tak trochu nezáživné peklíčko, navíc bez závěru, bez pointy… prostě taková ta nedotažená idea, co se natočí, jen aby řeč nestála. Tak zase někdy. (07.06.2021)

Zezačátku nic moc, dokonce jsem film přestal i na chvilku sledovat, ale pak jsem se k němu vrátil a udělal jsem dobře. Tenhle příběh o mateřské lásce a utrpení je opravdu dobrý a silný, s hlavní hrdinkou jsem soucítil, všechny role byly podle mě výborně zahrané, nádherná kamera, padnoucí hudba - tenhle Almódovar se mi líbil. Nepatří mezi jeho top, ale už jsem od něj zažil několik mnohem nudnějších počinů. Pokud máte jeho filmy rádi, tenhle vás nezklame, protože je pro něj naprosto typický. (31.07.2017)

Dvacátý film mého oblíbence je spolu s Rozkoší v oblacích nepříjemným rozcestníkem jeho kariéry. Zatímco let do Mexika byla přiznaná šílenost, Julieta na první pohled slibuje mnohem více: je návratem Almodóvara ke klasickému ženskému emocionálnímu středobodu a k tradičním tématům (ne)schopnosti komunikace, hluboké ztráty a šílenství. Z kvalitního Almodóvara tu však zůstal jen vizuál a vkus (ostré barvy, přebroušené záběry a přehlídka autorova oblíbeného umění v každém políčku), celek je nepříjemně konvenční, neempatický a bez vášně klouže po povrchu. | Hranice mezi Almodóvarovým typicky podvratným melodramatem a telenovelou je velmi tenká, a právě jeho schopnost osobitě a stylově setrvávat někde těsně před zlomem je základem mého obdivu k jeho filmům. Žánr, který dokázal Almodóvar vždy tak dobře překonávat svým unikátním autorským způsobem ho však v Julietě pohltil. Možná za to může přílišná adorace originálních povídek Alice Munro, díky které se rozhodl tentokrát nevybočovat, možná je to znamení, že melodramata už Pedro krotit nedokáže a Rozkoš v oblacích bylo logické odbočení. | Julieta není v jednotlivostech tak špatný film. Odkazy na Highsmithovou a vlastně celý hitchcockovský segment s cizinci ve vlaku zavání starými časy snad i proto, že se odehrává v době, kde je Pedro tak nějak doma. Následná období už upadají do mělkého příběhu o neschopnosti vnímat druhé a o výpravách na komunikační pontos. | Narativ se odvíjí jako retrospektivní detektivka a Almodóvar mnohdy dobře buduje napětí, které záhy nechává vyznít do prázdného prostoru povrchních emocí, na které se jako divák nedokážu napojit. Happy end přichází tak nějak záhy, bez možnosti se ho účastnit - však je to v ten moment teprve pár minut, co se příběh a jeho celý emoční rozsah plně otevřel i divákovi. V Cannes prý Pedro prohlásil, že Julieta je film na dvě shlédnutí, kdy se až s opakováním a naší plnou znalostí příběhu dokážeme s postavami spojit - to je jen malá omluva za selhávající retrospektivní experimenty. | Režisérské nápady jako dobře provedená záměna hereček či mírně roztřesená kamera dávno před momentem odhalení, že je Julieta sledována svým současným manželem, se v kontextu telenovelního příběhu stávají nezáměrně vtipnými - a překvapivě nebezpečnými, protože vždy odhalují, na jak slabém a průhledném ledě tentokrát Almodóvar se svými hrdinkami klouže. Julieta není v jednotlivostech tak špatný film, ale v jeho jádru je pro mě něco bytostně neuspokojivého a nepříjemného. (20.07.2016)

Od "Volveru", tedy posledních deset let, mají Almodóvarovy filmy o poznání jinou kvalitu. Jsou kultivovanější, narativnější, výpravnější, artistnější, pohlednější, a ještě spousta dalších "nějších", čili superlativů. Ovšem zato se leccos vytratilo, shrnul bych to pod pojem "mladistvý drajv". Příběhy (Volver či Julieta jsou jedněmi z nich), přidržující se zákona příčin a následků, se mě už moc nedotýkají. Ale přece: mít takhle ve Španělsku zahrádku! A být tam s někým, kdo mluví španělsky "un poco". (17.03.2017)

Líbilo se mi zpracování, ale zápletka na dramatický film byla docela slabá. A vlastně i těžko uvěřitelná. (24.06.2017)

Po celý čas som si vravel, že za tým celým príbehom musí byť niečo viac, že Almodóvar čaká s nejakým tajomným vyvrcholením alebo odhalením až na samotný koniec... Ale nedočkal som sa, a napokon sa z toho vykľula len obyčajná priemerná dráma, ktorá mala síce kvalitný základ a zaujímavý dej s niekoľkými zvratmi, ale v konečnom dôsledku predsa len človek čaká od takého velikána akým je Pedro Almodóvar, niečo oveľa dramatickejšieho. Chýbal tomu ten moment prekvapenia... niečo čo by dokonalo zlomilo celú dejovú líniu. (17.09.2016)

pro mě osobně zatím nejslabší Almodovar...vcelku standardní a nepříliš záživné drama,které sice hezky vykresluje vztah matky a dcery,ale nedokáže vtáhnout naplno...40% (12.01.2017)

Reziser Pedro Almpodovar /Volver, Rozervana Objeti/ natocil tentokrat uz len priemerny, ale stale dobre odsypajuci film. Sice upozazdil to hlavne - vztah matky a dcery - ale rezisersky celkom donbre, obycajne dialogy prevazuju, to dodrzuje aj tento film. Vynimocne tu nehra Penelope Cruz, skoda. Kazdopadne ako priemer sa to da dobre zvladnut, a hodne ide o spanielsku cervenu knihovnu . 69 % (15.09.2018)

Film Julieta je profesorsky svědomité naservírování autorského rukopisu umělecky stylizované značky Pedro Almodóvar. Divák je ušetřen genderového znejistění, úzkost si tu vystačí s nevinným hledáním osobní sexuality, potřeba výstřednosti koncentruje chybné závěrečné úsudky pochybností a nevinnost se tak stává rituální obětí, uvízlou v zatracení osamělosti. Ticho osamělosti je dominující náladou, potenciál nebezpečí vzájemného nedorozumění se skrývá v potlačování niterného traumatu, zdánlivé maličkosti svádí apokalyptickou pachutí úplného rodinného i osobnostního rozpadu. Pedro Almodóvar dokáže postavit zamýšlený charakter intimního rozvratu bez zaváhání, přesto filmu chybí hluboký rozměr vnitřního světa. Hlavní pozorností ke zkoumání je Julieta Arcos (pozoruhodná Emma Suárez, v mladším vydání zajímavá Adriana Ugarte), učitelka a žena v domácnosti, vytrestaná paralyzováním nepředvídatelnou směsicí traumatu, zklamání a závisti. Liberální přesvědčení pod dojmem svobodného úsudku a v závislosti vlastního ochromení ztrácí rychle běh událostí zpod kontroly, úder osamělosti je rozsáhle zničující. Druhým pokusným objektem zkoumání nakumulovaných katastrof je tu Antía Feijoó Arcos (příjemná Priscilla Delgado, jako starší Blanca Parés, jako miminko Jimena Solano), Julietin jediný potomek a úděl naplnění. Vzájemné odcizení je dílem různých pocitů viny a obviňování, často až vlastní nejtěžší ztráty jsou pomocníky ke vzájemnému smíření. Hlavní mužskou postavou je Xoan Feijoó (příjemný Daniel Grao), Julietin manžel, pracovitý rybář a Antíin milující otec. Odlišné představy partnerské harmonie občas dostávají zákeřné údery i vlastní jistotě. K výraznějším postavám patří také Beatriz (příjemná Michelle Jenner, jako dívka sympatická Sara Jiménez), nejlepší Antíina kamarádka ve společném laškovném objevování krás života ve věku zvídavé nevinnosti dospívání. Z dalších rolí: Xoanova zapškle jedovatá hospodyně Marian (Rossy de Palma), příliš blízká rodinná přítelkyně a sochařka Ava (Inma Cuesta), z náhlého Julietina odmítání zmatený Lorenzo Gentile (Darío Grandinetti), Beatrízina bohatá matka Claudia (Pilar Castro), již vážně nemocná Julietina matka Sara (Susi Sánchez), Julietin nevhodně šťastný otec Samuel (Joaquín Notario), ve všem vždy příkladně spolehlivá služka Julietiných rodičů Sanaa (Mariam Bachir), uctivý domovník Inocencio (Ramón Agirre), či černé svědomí z vlaku (Tomás del Estal). Julieta není špatným filmem svým tématem zpracování i vyhledáním intimního pocitu, vždyť osamělost je nejpalčivější niternou bolestí, ale duše a šarm autorovy práce jsou přece jen již unavené dlouhodobým opotřebováním. (14.04.2020)

Od zacatku, az vlastne do konce je Julieta zahalena tajemstvim a divak si klade otazky, o co vlastne jde... Chapu, ze nekoho to necha chladnym, me to ale zajimalo hodne. Adriana Ugarte a jeji uprava zevnejsku diky dvacetiletemu dejovemu rozptylu je zabavna a musim rict, ze ji to nejvice seklo v jeji nejmladsi postave. Herecke vykony pod Almodovarovou taktovkou jsou jako vzdy temer bez chyby, stejne jako vizualni stranka filmu. Osobne me prekvapuje relativne nizke hodnoceni a to i od uzivatelu, kteri maji Almodovara v oblibe... Ja osobne videl skvele vypointovane drama. Videno v ostravskem Minikine, 67 divaku. (11.08.2016)

Jednoduchý, až prostinký scénář, ale to zpracování, to zpracování! Fantazie! (27.12.2016)

I když Márdimu v duši sedí Robinson a až potom pláče Julieta, tak mně se Julieta usadila přímo v duši hned a nechce se potvora odtamtud hnout. Tenhle film má napětí a člověk od začátku do konce hltá, co bude dál a co se vlastně stalo. Plný počet nedávám jenom proto, že se pointa nakonec rozplizla a finále se nedostavilo. Škoda. (01.08.2017)

Šepoty a výkřiky krve krvi, o/d/ nás, ze Španěl. Na nitkách, jež se rády třepí, zauzlují. Visí intimita, věci života. Letí listy minulosti - sladké, hořké, smutné krajiny, s paellou a mušlemi, v níž prošuměly pravdy o ztrátách. Šmouhy zanesené jsou na paletě pout. Smyje je snad proud slov, s myšlenkou na návrat? (02.09.2020)

Hrozná, nudná, nezaujímavá pičovina. ODPAD! (24.12.2016)

Jednoduchý, ale silný příběh, který může působit ze začátku trošku jako zívačka, ale pak jsem se kompletně nechala pohltit dějem a film jsem si opravdu užila. (28.01.2018)

Almodóvar ide vo svojich filmoch naozaj do hĺbky ženskej duše. Tentoraz v hraničných depresívnych situáciách a tieto situácie sú prerozprávané obrazom v retrospektíve ako list stratenej dcére. Dramatická hudba je pri tom až príliš dramatická, akoby sa práve niečo malo stať, ale celý film uplynie v nejakej melancholickej nálade. Čakal som, ak už nie vážny zvrat v štýle „všetko videné je len výmysel“, tak aspoň nejaké prekvapenie, ale neprišlo. –––– Ja som bola chodiaca mŕtvola. Ale ty si bola silná ako dub. V okamihu si dospela. –––– Antía si zvolila vlastnú cestu. A vy nie ste jej súčasťou. Viem, že pre matku je to ťažké... (21.02.2020)

Neumětelsky vystavěný triptych, který zpříjemňují jen dvě hlavní herečky. Všudypřítomná návodná hudba mimochodem nijak nepomáhá telenoveloidnímu námětu. Za zmínku stojí i slabá, doslovná kamera, která mnohdy připomínala filmy s náměty od Rosamundy Pilcher. Takovou jsem u Almódovara viděl poprvé za jeho filmografii a znova nechci vidět. Přesto všechno ještě stále umí režijně udržet v divákovi pozornost a zájem, otázkou je jestli mu to diváci potřetí v řadě prominou. Já spíš ne. (08.11.2016)

Španělské filmy miluju, ale Julieta měla jen 3 pozitiva: Adrianu Ugarte, stopáž, která, díky bohu, nepřesáhla 100 minut a vhodný prostor pro plánování zítřejšího dne. (21.08.2019)