Režie:
Jaco Van DormaelKamera:
Christophe BeaucarneHudba:
An PierléHrají:
Pili Groyne, Benoît Poelvoorde, Catherine Deneuve, François Damiens, Yolande Moreau, Laura Verlinden, Serge Larivière, Didier De Neck, Romain Gelin (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Bůh existuje. Žije v Bruselu. A je to pěkně nesnesitelný morous, který nosí ponožky do pantoflí a celé dny tráví vymýšlením absurdních zákonů a znepříjemňuje lidem život. Je to trochu jiný příběh, protože tenhle Bůh má kromě syna Ježíše ještě manželku a malou dceru, která ho nemůže vystát a jednoho dne pošle na truc všem lidem na světě SMS s datem jejich smrti. Co se asi stane, když se někdo dozví, že mu do konce života zbývá měsíc, nebo naopak 62 let? (Aerofilms)
(více)Recenze (390)
Těžká kravina a já asi také nejsem při smyslech, když sem to dokoukal celý. Divný je to správné adjektivum. ()
Z gruntu sepisuje. Divotvorně dobrotivý. Boží dáreček na zemi. Jinotajná, s květovanou svatozáří. Nesmrtelná star. Láska k tomu pravému, k té pravé, jež zastaví, oddálí čas, který má přijít. Na nebeskou bránu klepání. Tak tedy, zanotujme si společně tady a teď. Carpe diem, Dieu. ()
Veskrze povznášející a naprosto bezprecedentní úlet, který si nebere žádné servítky, ignoruje hranice čehokoli (kromě těch, které si vytyčí sám) ... a staví Boha do diametrálně odlišného světla, nežli skrze které jsme uvykli ho vídat. V podstatě potvrzuje mé dávné podezření, že Bůh OPRAVDU stvořil člověka k obrazu svému. Krom toho se zdá, že právě On je pravým autorem všech Murphyho zákonů. Nicméně ... jakkoli je zápletka provokativní a jízlivá, nelze jí to mít za zlé. Její nevybíravé veselí není nepřátelské - ba právě naopak. Ačkoli jeho snadným terčem není jen sám Stvořitel, ale především my (jakožto dokonale vyvedené boží obrazy), projevuje nám dosti benevolentní porozumění ... i když si ho ani za mák nezasloužíme. ()
Naprosto skvělý snímek. Neotřelý nápad a člověk se baví od začátku do konce. Zkrátka nejlepší film co jsem viděl na 50. MFFKV ;) ()
Za tu práci, kterou si s tím borci dali nutno tleskat. Film ze začátku dost drhne, ale pak mne to strhlo. Hezky se to všecko zamotává do sebe a ke konci se rozuzlí. Představa, že Bůh je jen nasranej vyřízenej fotřík, kterej se celýmu světu mstí za svůj zpackanej život je docela vtipná. Určitě stojí za vidění, podivnost....80% Napodruhé mne film naopak vůbec nebavil. Takže záleží na náladě. ()
La vie c´est comme une patinoire, il y a beaucoup gens qui tombent. Problém tohoto filmu nespočívá v těchto moudrech za pár franků, ale v tom, že chce být o všem, a nakonec vlastně není o ničem. Mechanická formulka - příběhy padlých jsou prokládány komickými eskapádami Benoita Poelvoordeho - se brzy okouká, protože místo skutečných looserů tu máme jakési podivné karikatury s bizardními příběhy. Všechna ta poselství divákovi jsou strašně chtěná, Poelvoorde je jen taková karikatura mačistického burana, takže to feministické poselství o ženách zachraňujících svět je spíše kontraproduktivní. Dormael chce být divný a originální za každou cenu, a výsledek je spíše nuda s občasnými slušnými vtípky. ()
Iba včera som sa konečne poctivo pustil do toho predchádzajúceho, o DžejKejovi (rozumej JéKáčko = Ježiš Kristus) a jeho 12 apoštoloch a už stihol Starý nasrať aj jeho sestru.. - a tak sa Ea púšťa do akcie, teda hľadania ďalších 6 apoštolov.. Že prečo 6 ? No aby ich bolo proste spolu 18, tak ako hráčov v baseballe, to sa dobre počíta. ()
Jelikož trailer sliboval vatikánsky nekorektní černohumornou jízdu, po které se v řadách vysvěcených pederastů zvýší výskyt náhlých mozkových a srdečních příhod, jsem nyní mírně zklamán. Že totiž bude tento skvělý nápad dosrán zředěním syntetickou pseudointeleguání limonádou, která navíc zavání silně z Trevírovsky, to jsem vskutku nečekal. ()
Dlouho jsem nevidel film s tak nenapadne extremnim ale zaroven milym humorem a nevtiravou hloubkou. Kazda veta z toho scenare davala smysl, ikdyz znacne sverazny. V ramci meho vnimani 115 minut ciste filmove krasy se zvlastni poetikou, ze ktere se ale ortodoxne verici jedinci pravdepodobne po... :) ()
Hmm... ()
Otče náš, jenž jsi v Bruselu, posvěť se PC tvůj, přijď software tvůj, buď freeware tvůj jako v Mac, tak ve Win. Update náš vezdejší dej nám dnes a odstraň nám naše viry, jako i my odstraňujem staré soubory. A neuveď nás ve zhroucení, ale zbav nás od cracků. Enter. ()
Začátek senzační. Ono vidět film, začít větou:"Bůh žije v Bruselu a je to zmrd", se jen tak nevidí :-). Bohužel to kouzlo postupem času upadá a finále se už jen nese v duchu kýče a otravného happy endu. Což nepovažuji za spoiler, nýbrž to musí být každému jasné. ()
Vizuálně i scénaristicky povedené. Hlavně Bůh, ten mě bavil nejvíc. Dobré, trošku dlouhé, ale dobré :-D ()
Film celou dobu člověka udržuje v napětí, že snad něco příjde a konečně příjde vtipná pointa, tak že bylo to velmi napínavé, ale nepotěšilo mě to a ....nic nepřišlo ()
Film me překvapil, omlouvám se za strašné klišé, ale opravdu jsem pod nálepkou situační komedie, čekal něco jiného, něco na způsob Pierra Richarda - dostalo se mi nezvyklého a obtížně pojmenovatelného dílka (bez urážky) - snad hořká komedie nebo tragikomedie, něco na způsob Dona Quijota. Některé vtípky jsou opravdu černočerné, ale celkové vyznění je: krasosmutnění (to je možná to správné slovo, i když pan Hrabal by možná nesouhlasil). A na závěr překladatelský oříšek: v titulcích bylo: "život je na pendrek" a gůgl překladač to po zadání mnou slyšeného francouzkého slova laicky přeloženého do češtiny zpětně do francouštiny přeložil "VDM" - vida - další pěkná zkratka... :-) ()
O třídu lepší než Mr. Nobody. Ne že by snad Dormael opustil témata ze svého předchozího filmu, ale tentokrát k nim přistupuje dramaturgicky sevřeněji, vtipy většinou fungují (až na některé ústřely) a hravost zůstává (podpořena "viděním" režiséra). To činí ze Zbrusu Nového zákona méně ambiciozní snímek, než jaký byl jeho předchůdce, a to mu prospívá. ()
Bůh existuje a žije v Bruselu. A dělá si s lidmi, co chce. Stejně tak to se svým filmem dělá i Jaco van Dormael. Osciluje mezi artem a divácky otevřeným filmem, mezi černý humorem a crazy komedií, kýčem i sentimentem a mrazivou pravdou, mezi melancholií a ztřeštěností. A tenhle divoký mix ve výsledku trošku hapruje, i když je Zbrusu nový zákon pořád velmi dobrý film, jehož zhlédnutí je příjemné a přínosné. A to především pro výtečný námět, několik fantastických gagů i geniálních metascén (předčítání Hledání ztraceného času, Bůh v kostele pod křížem), precizní práci se zvukem a hudbou a především nádhernou kameru, kde skoro každý záběr obstojí jako samostatný obraz. Co ale ubírá filmu čtvrtou hvězdu, kterou jsem bezprostředně po projekci měl v plánu dát, je nedotažená finální verze scénáře a právě ona nerozhodnost, co za film vlastně tvůrci točí. Námět funguje, jednotlivé scény také, ale jejich propojení a katarze jsou příliš banální a líbivé, což si tak kvalitní film nezaslouží. I když, možná to poselství o lásce je krásné, ale my jsme na něj už moc cyničtí. Takže nakonec nadprůměr za 3 a ½. ()
Každý žijeme, jak umíme. Existuje spousta věcí, které bychom chtěli udělat, ale zároveň je neuděláme, buď proto, že se bojíme, nebo proto, že si říkáme, že máme dost času. A co když ne? Tohle je další film, který nám ukazuje, že žít se musí teď, hned, se vším všudy. Jako Bůh stvořil Brusel a pak zbytek světa, stvořil Jaco van Dormael film s perfektním scénářem, krásně poetickým, hlavně ve snových scénách, ale místy i vtipným (zákony schválnosti) a dojemným. Film s nádherným vizuálem a hudbou. Film, ve kterém Bůh neustále chodí v županu, v pantoflích s ponožkami, leje do sebe pivo a kouká na sportovní kanály. ()
Je správné dát 4* filmu u kterého jsem usnul? Myslím, že ano. Dostala mě scéna s poletujícím hejnem ptáků. Podobně poetická je třeba scéna s tančící rukou, kterou jsem si užil ještě na gauči. Z postele bych možná ale usnul už i u ní. To nejlepší mi ale neušlo. Vtipný začátek se nese v duchu trailerů a brzy odezní. Měl jsem obavu, jak bude film vyčpělý dál, ale ta skutečná podívaná se teprve rozjela. Příběhy apoštolů jsou úžasné. Hlavně ty sexuálně laděné a hlavně ten zakřiknutý chlapeček z díry na pláži. Opětovné osudové setkání pro mě bylo vrcholem filmu. Ale i ostatní postavy byly zajímavé, když jsme sledovali jejich vyrovnávání se zbývajícím přiděleným časem života. ()
Pěkné poetí, ale můj šálek whisky to nebyl. Spíš chvílema utrpení i když pár scén se rozhodně povedlo. Čekal jsem spíš Francouzksý vtip, který oni teda umí, ale tohle nebylo moc vtipné. Klasická satira ()