Hacksaw Ridge: Zrození hrdiny

Gibson asi ne tak zcela pochopil význam obratu "válka je peklo/horror" a vzal to doslova i do písmene. Stylizuje tedy válečné scény jako čistou horrorovou žánrovku z pekel se vším všudy; od strachu z neviděného přes lekačky až po ultimátní gorefest jaký kina ještě nezažila. Což je v podstatě (bez ironie i nadsázky) geniální nápad. Na papíře. V tomto podání je z toho však pouze jednotvárně ubíjející slepenec zpomalených záběrů na japonské Palachy melancholicky plápolajících za doprovodu pršících končetin. A to vše vyšperkované o WTF momenty, které jsou jak z Armády temnot (ano, kongeniální zteč s trouchnivějícím trupem, fotbalovo-granátové nůžky či "já táhnu, ty kosíš"). A to jsem zatím nezmínil přepálený a okatě divákovi do ksichtu cpaný agitační "přesah", který tak bují neskrývaným patosem (ne, nejde o scénu "prosím, ještě jednoho"), že to nemá s vážně míněným (proti)válečným dramatem žádnou spojitost. Tohle je regulérní béčkové guilty "holy gore" pleasure nikoli seriózní film. Což je škoda, protože osud i témata (a konflikty z toho plynoucí) v něm jsou natolik nosné, že si zasloužily o poznání lepší a především důstojnější zpracování. Jenomže to by nebylo tak zábavné; sice nechtěně, ale to čert vem. Na škodu tak ve výsledku není ani tak debilní scénář, směšné výkony či poplivání památky obětí na obou stranách, ale úvodní čtyřicetiminutovka, která... No, je stejně špatná (ne-li horší) jak zbytek filmu, akorát v ní nejsou žádné vystřižené scény z Armády temnot. Což to je neodpustitelný hřích, který nespraví ani tucet otčenášů. (28.01.2017)

Neznevažujem skutočné osudy hrdinov. Vadí mi však forma ich prezentácie. Úvodné minúty boli pre mňa ako frknutím úlomkov z brúsky do oka. Neskutočné, akí dokážu byť Američania z pohľadu propagandy patriotizmu či vlastenectva doslova slizko vtieraví. Následne sa divák prehupne do (pre mňa) absolútne nepochopiteľnej pasáže, kedy hlavný hrdina, občas (alebo stále?) pôsobiaci ako mierne zaostalý jedinec (ktorý samozrejme zbalí tú najväčšiu turbo jebačku "na ulici". Veď s kým iným by chodila že?), volí cestu šikany, ponižovania, priam vojenský súd, akoby mal jasne a stručne hneď na začiatku vyjadriť svoju túžbu stať sa medikom. Toto je fakt zahrávanie sa s inteligenciou diváka. No a popravde, keby nenastalo to, čo nastalo potom, jebol by som sem takú jagavú jednotku, že by sa jej nevyrovnal ani kostým Majky z Gurunu. Akčné orgie sú na neskutočnej úrovni. Mnohí budú nadšení. Bohužiaľ, výpovedná lehota pre môj mozog absolútne nulová, pričom naozaj nerozumiem tomu extrémne vysokému hodnoteniu. (19.01.2017)

Kdyby na začátku dostala cihlou přes tlamu dětská verze Andrewa Garfielda, nikoliv její filmový bratr, celý film by dával mnohem více smyslu. Moc jsem nevěděl, jak vážně mám mladíka s výrazem božího prosťáčka, kterému příliš nedochází, jak fungují mezilidské vztahy, natož mezinárodní politika, brát. Film jej každopádně bere vážně dost na to, aby postupně ztratil veškerou kredibilitu. Zato debility nabízí koňskou dávku. Předpokládám, že závěrečná scéna nanebevzetí se do filmu zatoulala z nikdy neodvysílaného skeče Monty Pythonů. Jako z absurdního divadla je koncept, na němž celý film stojí. Učinit hrdinou největšího filmového ohňostroje vyhřezlých střev a rozstřelených hlav od Vojína Ryana silně věřícího pacifistu, který odmítá jakékoli násilí, mi přijde jako dost krutá ironie. Nezdá se ale, že by si ji Mel uvědomoval. Jatečních scén (brzy spíše otupujících než šokujících) nepoužívá k tomu, aby Desmonda dovedl ke zjištění, že válka je mnohem drsnější, než jak si ji představoval (potom by lépe fungoval i kontrast první a druhé poloviny filmu), ale aby ukázal, jak těžké to chlapec bude mít, chce-li bez pušky v ruce přežít déle než půl vteřiny. Zrození hrdiny, který odmítá násilí, je tak paradoxně podmíněno právě všudypřítomným násilím. Kdyby jeho kamarády netrhaly na kusy kulky a granáty zdivočelých Japonců (což je národnostní stereotyp, který vyšel z módy společně s Johnem Waynem), hrdinou by se stát nemohl. Nepochybuji, že v tom, co sám vnímám jako neřešitelný rozpor, někdo jiný najde průzračnou logiku, ale i kdyby mi film ze své podstaty nepřišel postavený na hlavu, horko těžko bych hledal důvody, proč jej někomu doporučit jako příklad toho nejlepšího, co letos v Hollywoodu vzniklo. Působivé a (přesto) vcelku přehledné zachycení válečné vřavy jsme dříve viděli mnohokrát a přehledná struktura vyprávění a učebnicová segmentace, díky které se nikdy nezačnete nudit, jsou kvality, jimiž se americké filmy chlubí již mnoho desetiletí. Hacksaw Ridge je zkrátka myšlenkově i formálně poněkud opožděným filmem. 60% Zajímavé komentáře: Marigold, InJo, jerry12 (03.12.2016)

Tento film bych rozdělil na dvě části tak, jak tomu je například v Olověné vestě. Jenže na rozdíl od Olověné vesty je první půlka tréninku poměrně nudná a druhá to naštěstí zachraňuje naprosto precizní válkou, kterou jsem ve filmech neviděl hodně dlouho. Válka je tu totiž ztvárněna hodně brutálně, s čímž jsem u Mela Gibsona i počítal. Chvílemi jsem dokonce vzpomínal na brutálnost a efektivnost vojína Ryana. Jen s tím rozdílem, že Hacksaw Ridge je o skoro dvacet let starší. Pořád se ale jedná o jeden z nejlepších válečných filmů za posledních několik let a jsem rád, že se ho chopil zrovna Mel Gibson, který všem po svých eskapádách ukázal, že má na to, aby se opět proslavil, což se mu vlastně povedlo už jenom tím, že ho nominovali na Oskara. Jinak si zkuste něco zjistit o hlavní postavě, kterou tu hraje Andrew Garfield. Popravdě jsem nevěděl, co si o ní myslet. Podle mě totiž Desmond Doss byl solidní psycholabil, což se potvrzovalo i v první hodině. Koneckonců to film ukázal jak na samotném fotrovi despotovi, tak i na skutečnosti, že celá rodina byla součástí nějaké adventní církve Ježíšova posledních dnů a rodina na tom pacifismu doslova stavěla. Každopádně oceňuji snahu pomáhat. Bylo vidět, že i přes tu duševní díru to Desmond myslel opravdu dobře a je fajn, že o něm Mel Gibson natočil takový film. Příběh je to opravdu epický. (21.02.2017)

,,BUDU ZDRAVOTNÍK. BUDU LIDI ZACHRAŇOVAT, NE JE ZABÍJET“… /// Kdo čeká dalšího (novýho) Ryana, na konci smutně zatáhne poklopec. Ne snad proto, že tohle je film s příběhem, ale hlavně proto, že ten film nemá „koule“, na který su vod Gibsona zvyklej. Když na to dojde, nestydí se vopejkat Japonce na všechny způsoby, ale veškerej ten smrad přebíjí hra na Mesiáše. Čekal jsem zázrak. Bohužel zůstal na Okinawě. Udělat válečnej film typu věřte – nevěřte, dokáže i neznámej Rusák. Od Gibsona čekám víc. Dát 3* mi ovšem přijde nespravedlivý… /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Jedu jen kusy podle skutečnosti. 2.) Jsem pacifista a chystám se do boje. 3.) Thx za titule „.Bac.“. /// PŘÍBĚH **** HUMOR * AKCE *** NAPĚTÍ * (15.02.2017)