Dívka ve vlaku

Gone Girl ve verzi od The Asylum? Hloupoučký film, který ke svému fádnímu zvratu směřuje nezadržitelnou rychlostí. A když už to nevydrží a čtyřicet minut před koncem řekne, jak to bylo (a samozřejmě to nedává sebemenší smysl - "záporákův" plán třeba počítá se stoprocentní jistotou, že bude mít Bluntová okno) a musíme ještě protrpět nekonečné polopaticky doslovné ilustrace toho, co už je bolestně jasné, už se chce člověku leda evakuovat ze sálu. Velký fail, který rutinně hezky vypadá, ale není v něm absolutně nic, co by mělo vzbudit zájem, nebo ho nedejbože držet. I ty dvě hvězdy jsou mírné hodnocení. (06.10.2016)

Podobně obohacující, jako když jedete po x-té dvě hodiny vlakem do práce a znáte všechny zastávky před cílovou stanicí nazpaměť, tušíte na koho zhruba narazíte v kupéčku, a taky co se bude míhat za oknem. Jen občas vás venku zaujme něco, čeho jste si nikdy předtím nevšimli, ale vlaku to je jedno a žene se zarputile dál, cesta je dlouhá a vy víte, kam nakonec dojedete... (15.01.2017)

"Facebook a opilý exmanželky nejdou moc dohromady." Rachel pije, aby zapomněla na to, že pije a všichni společně čekáme na to, až se její výstavní okno zaplní dějem. Pro mne to tedy bylo čekání nekonečné, poměrně nepříjemné a ve finále i naprosto zbytečné. A to nepíšu proto, že jsem se v jednu chvíli ztratil a nevěděl jsem, jestli je zrovna současnost, rok předtím nebo pozítří odpoledne. Ty časy se totiž měnily příliš často, drncání vlakem mě poněkud nudilo a opilá Rachel, dobrovolnická Anna ani znuděná Megan ve mně neprobudily, nezažehly ani nepostavily nic, co by stálo za nějakou tu hvězdu navíc. (27.05.2017)

Zmizelá se stala historicky prvním filmem, který má na ČSFD dva oficiální profily, protože tady se o ní mluví víc než o Dívce ve vlaku. Mně srovnávání zajímá asi jako drátkování, ale musím uznat, že podobnost obou psycháren rušila moji IT základnu. Ta ustavičně vymýšlela takové konspirační teorie, že snad hned zítra natočím svůj vlastní film. Akorát si dám víc záležet na skákání v čase, protože to tady připomínalo koně, který zabloudil na Velké Pardubické. Zamotaná byla nakonec Dívka pěkně, jenže to a) je samozřejmost a b) spíš než "Wow!" mně na konci projelo hlavou "Sakra, stihnu poslední metro?" Rozklíčování nemělo kule, dost možná proto, že veledůležitá postava Phoebe viděla film jen z vlaku... P.S.: Nejlepší faktor filmu je RH obě sexy. Hodně. (14.10.2016)

Stejně jako při čtení předlohy se nelze vyhnout srovnání se Zmizelou. Oba filmy mají noirově ponurou vizuální stylizaci (v případě Finchera jde o signaturu, v případě Taylora spíše o nápodobu), oba ukazují manželství jako životu nebezpečnou hru plnou manipulace, lží a přetvářky (ve Zmizelé s cynickým nadhledem a ironickým odstupem od postav, v Dívce ve vší vážnosti), v obou se střídá více vypravěčů (ve Zmizelé s větší promyšleností). Dívka ve vlaku výrazněji než lehce misogynní Zmizelá cílí na dospělé divačky, které prostřednictvím Rachelina příběhu nabádá, aby spoléhaly samy na sebe, ne na to, co jim říkají a co po nich chtějí druzí. Zvlášť muži. ___ Daní za důrazný pro-ženský apel je stejně jako v knize závěrečné převrácení rolí oběti a viníka, které značně degraduje působivost a zpochybňuje význam předloženého portrétu alkoholičky. Film, stojící více na silných hereckých výkonech než na hrátkách s vyprávěním, je totiž z velké části koncipován ne jako kriminální thriller, ale jako psychologická studie vnitřně nejisté ženy, která hledá ztracenou (sebe)důvěru. Závěr, doplněný oproti knize o nadbytečný epilog, tento pocit studu a viny, zesilovaný v průběhu celého filmu za přispění výborné Emily Blunt, náhle neguje. Podobně jako v mnohých Hitchcockových thrillerech o přenosu viny se ukazuje, že pachatelem byl někdo jiný, než film dosud naznačoval, čímž je v tomto případě ovšem vyřešena pouze kriminální rovina vyprávění, nikoliv ta psychologická, která vyznívá neuspokojivě. ___ Díky grafické návaznosti záběrů a přesně načasovaným střihům se Taylorovi daří navodit dojem plynulosti a propojenosti jednotlivých segmentů vyprávění, potažmo jednotlivých vypravěček. Flashbacky ukazující různě vzdálené epizody ze života Megan zvyšují napětí ohledně toho, k čemu ve skutečnosti došlo. Stejně jako Rachel s pamětí poznamenanou usrkáváním vodky přitom známe pouze fragmenty reality a celkový obrázek si musíme průběžně doplňovat a upravovat na základě nových informací. Stejně jako protagonistka zároveň na základě dostupného kontextu mylně vyvozujeme, koho v některých představách vidíme. Nespolehlivé vyprávění tak nepůsobí jako scenáristický kalkul k ošálení diváka, ale je organicky propojené s duševním stavem a kognitivními schopnostmi hlavní hrdinky. Ve výsledku jde o semknutý a soustředěný film, jehož většina nedostatků (nezvládnutý konec, absence nadhledu, místy melodramaticky křečovitá tragičnost) vyplývá z knižní předlohy, případně souvisí s diváckým očekáváním (ne thriller, ale drama). Jestli vnímáte partnerské vztahy jako cynickou komedii, při které někdy tuhne úsměv na tváři, vaší oblíbenou vztahovkou zřejmě zůstane Zmizelá. Jestli preferujete tragičtější polohu, možná vám lépe sedne Dívka ve vlaku. 80% (06.10.2016)