Dívka ve vlaku

Šmírující alkoholičku ve vlaku lze vnímat dvěma způsoby. Jako scénáristicky nepříliš opečované krimidrama skládačkového typu, v němž se flashbacky (některé záměrně matoucí) prolínají s pátráním přesvědčivé Emily, co má nos od rumu z konzumu. Brutálně vtlačený klíčový dílek skládačky (deus ex vlak) mě pak přesvědčil, že i přes sympatickou noirovou formu spolu Přátelé nebudeme. Druhý pohled je jakási feministická glosa o pokřivenosti vztahů a institutu manželství, kdy se ženy na sebe nejdříve dívají očima svých mužských protějšků, aby pak našly sílu, hrdost a sebevědomí vymanit se z misogynních osidel. Paula Hawkins se s muži mizery vyrovnává pomocí knihy, jiní si zase otevřou lahvinku Theroux 1971.. (10.10.2016)

Podobně obohacující, jako když jedete po x-té dvě hodiny vlakem do práce a znáte všechny zastávky před cílovou stanicí nazpaměť, tušíte na koho zhruba narazíte v kupéčku, a taky co se bude míhat za oknem. Jen občas vás venku zaujme něco, čeho jste si nikdy předtím nevšimli, ale vlaku to je jedno a žene se zarputile dál, cesta je dlouhá a vy víte, kam nakonec dojedete... (15.01.2017)

Ještě nevím, ale asi bojler, tak bacha! Zkvašená pícnina pro blahoslavené čtenářky Padesáti odstínů zhrzené hysterie, lesby a militantní exmanželky. Emilka neEmilka, tuhle tendenční, neinventivní a nudnou slepičí krávovinu, s důrazem na -pičí, a natráveným tofu poblité Okno do dvora tentokrát nevythla ani ona! Já chtěl vidět tajuplný napínač, a ne otravné estrogenové monology tří zpruzených tupých vagín – notářky, jebky prosté a jebky s motorovým pekáčem – psychicky tolik sužovaných fuj fuj odporným šovinistickým obšoustem. Ale vše se nakonec naštěstí v dobré obrátilo, kunda, byť iracionální a hloupá, zvítězila nad testosteronovým zlem a tisíce afektovaných čtenářek po celém světě se zase nemusí pár let holit. Jinak bestselerovost tohoto plesnivějícího kuřince fuckt nechápu. (20.11.2016)

Vzácný případ, kdy adaptace kopíruje náladovou i subjektivně pocitovou křivku předlohy i s jejími největšími klady a zápory. Tedy perfektně vystavěný ženský trojúhelník svazovaný každou scénou blíž k sobě, paranoidní atmosféru, kdy žádné vysvětlení záhady není příliš přitažené za vlasy - a ve finále bohužel pointu, která mě zklamala jako to nejjednodušší a také značně černobílé řešení. Přesto jsem díky Emily Blunt dost dlouho zvažoval i vyšší hodnocení, když z Rachel dře uvěřitelné emoce i v nejjemnějších nuancích. Zabránila mi v tom Haley Bennett, která je i přes nezpochybnitelné půvaby příliš chladná a onu vysněnou zbožštěnou Megan nemůže pro zbytečnou průhlednost nikdy naplno dohrát. (24.10.2019)

Tvůrč nápaditost ? Ale kdeže. Zmizelá 2, akorát pro méně zdatné "slunce seno" diváky, kteří mají pramálo nakoukáno a Finchera znaji tak akorat z vlaku. Girl on The Train má díky knižní předloze potenciál být mrazivý a osobitý thriller, ale díky pointě, která se dá odhadnout v půli filmu vyznívá jeho potenciální vztahová výpovědní hodnota vniveč. Druhá věc která spolehlivě nefunguje, je střihová skladba a všechny možne flashbacky a skákání v čase. Někdo musel být pod vlivem drog, protože divák jen velmi složitě dává dohromady co, kdy, kde, jak, přičemž stejně tvůrci v závěru polopaticky a doslovně vysvětlují, přitom by to tak moc chtělo loose ends. Emily Blunt hraje tak, že od půlky doufáte, že svlékne podzimní kabát, ukáže svaly a začně s devítkou v ruce konat dobro. Jenže ono nic. (23.10.2016)