Režie:
Jan SvěrákScénář:
Jan SvěrákKamera:
Vladimír SmutnýHudba:
Michal NovinskiHrají:
Ondřej Vetchý, Tereza Ramba, Alois Grec, Jan Tříska, Viera Pavlíková, Oldřich Kaiser, Zuzana Stivínová, Hynek Čermák, Petra Špalková, Zdeněk Svěrák (více)Obsahy(1)
Edu Součka, jeho maminku a tatínka už známe z filmu Obecná škola. Nyní jsme však v Protektorátu, kdy je rodina osmiletého Edy donucena vystěhovat se z Prahy na venkov k příbuzným. Městečko, kde chlapec dosud trávil jen prázdniny, se nyní stává jeho domovem. Mladá městská rodina se musí přizpůsobit novému prostředí a také soužití pod jednou střechou s tetou a jejími příbuznými, což zahrnuje i velmi přísného dědečka. Eda má před sebou nelehký úkol: najít a obhájit své místo v místní klukovské partě, jejíž svět je naprosto odlišný od jeho městského. Čeká ho cesta k hledání odvahy, ale také k nečekaným rodinným tajemstvím, která vyplouvají na povrch. Svět dětí a dospělých se sbíhá v hledání odvahy a hrdinství. I v nelehkých dnech války může být totiž nejtěžší prokázat odvahu vůči vlastní rodině. (Bioscop)
(více)Videa (2)
Recenze (829)
Hned po skončení filmu jsem měl o hodnocení jasno, ale přemýšlel jsem o důvodech. V podstatě na klíčových postech režie- kamera- herci jsou moji oblíbenci a odvádí velmi kvalitní práci i typický dialogy ala Zdeněk Svěrák opět ukazují, že tento pán si rozumí s českým jazykem možná nejlíp z nás všech. Potom jsem se vrátil k hereckým výkonům a vzal jsem si Ondru s Terezkou, které oba považuji za výborný herce a zjistil jsem, že i když nehráli vůbec zle, našel jsem v hlavě filmy, kde oba měli mnohem víc herecky vybroušených scén a v tom mně to bouchlo. Kámen úrazu je příběh, tohle je prostě stojatá voda do který se občas hodí klacíček, který udělá sem tam nějakou dějovou vlnku hlavně tedy díky hereckému mistrovství Oldy Kaisera. Tohle nebyl filmový příběh, možná každý druhý občan v naší zemi má nějakou podobnou historku, vzpomínku na své dětství, které se ale nějak zásadně nevymykají aby dokázaly udělat divácký biják. Mé hodnocení mně vysloveně mrzí, ale nemůžu jinak. ()
Marné hledání konfliktů, ve kterém těch pár dramatických momentů nakonec působí až nepatřičně. Svěrákovské sebeukájení v poetických momentech a detailech poprvé za hranicí otravnosti. A jako bonus Tereza Voříšková, která nemá co hrát, ale to je jedno, protože byla obsazená kvůli přesně dvěma scénám a ani jedna není o herectví. ()
Natočím prequel k Obecné škole, řekl si jednou Jan Svěrák a zavolal svému otci Zděnku Svěrákovi: Tati pamatuješ na tu tvojí knížku Po Strništi bos ve které je Eda z Obecné Školy? Tak to natočím jako film a lidi na to budou chodit protože to je prequel k Pelíškům. To je skvělý nápad řekne Zdeněk, a určitě chceš abych ti zase napsal scénář viď? Jan se zarazí a řekne: Víš tati pamatuješ jak jsem sám psal scénář ke Kukymu se vrací? Tak jak si psal scénář k Třem bratrům tak mně to mrzelo a teď bych to zase rád napsal sám.Zdeněk řekne: A neměl bych to napsal já když víc rozumím té knize? Jan na to odpoví: Tati důvěřuj mi, proč mi asi říkáš český Christopher Nolan? Zdeněk se zarazí: Kdo je Christopher Nolan? Jan řekne: Radši nic ale hele tati nechceš hrát dědečka? Zdeněk řekne: A je ten děda humorná postavička? Jan sebou trkne: No v jedný scéně seřve malýho kluka, ale jinak je to zatrvelej dědek, gambler a celkem mu slzí očí. Zdeněk se pohladí po vousech: A nemáš tam nějakou humornou postavičku? Jan odpoví: No je tam profesor který dělá legrační zvuku ptáků při hlá..... Zdeněk řve: TAK TO BERU! ČAU SYNKU PAK NAPIŠ! Na Po strništi bos je bohužel vidět, že je nepsal Zdeněk Svěrák.Jan Svěrák je sice jeden z nejlepších českých režisérů ale scénáře mu moc nejdou. Věřím že, jeho otec by z toho vytěžil moc. Upřímně jsem rád, že jsem v kinech minul Zahradnictví 1 a pravděpodobně minu i Zahradnictví 2 a 3. Jestli za schopnějšího režiséra považuju Jana Hřebejka nebo Jana Svěráka Svěrák vyhrává na plné čáře. Jestli bych však u Zahradnictví měl ještě podivnější pocity než u Po Strništi bos bylo by to skutečně zvláštní. Tady bych však křivdil- Po strništi bos vůbec nesází na to, že to je prequel slavného českého filmu který kdysi získal nominaci na Oscara. Kromě Součků žádnou spojitost s tímto kultovním (avšak netvrdím dokonalým) filmem nečekejte. Jestli něco funguje tak obsazení. Například Tereza Voříšková která ztvárnila roli Libuše Šafrankové z Obecné školy je v roli úplně skvělá (Na druhou stranu Ondřej Vetchý který nahradil roli Zdeňka Svěráka... se moc nechytá), Oldřich Kaiser je jako vždy sympaťák, Jan Tříška je v roli dědy takový jaký by měl být ale dětští herci jsou prostě neuvěřitelní a Alois Grec v roli Edy je velký talent. Co trošku slábne je příběh... který vlastně není. Jde v podstatě o příhody svázané do jednoho díla. Součkovi se stěhují do Prahy, Eda získává nové kamarády, holub se ztratí, Eda jde pro okurky, Eda se kamarádí s agresivním strýcem, Eda slaví vánoce, někdo umře, spadne bomba, někdo umře, končí válka, přichází komunistické svině...... A to jsem to neřekl všechno. Problém, je že spoustu věcí se stane protože se stane (viz holub), film jen tak tak drží pohromadě a Jan Svěrák už opravdu ztrácí tempo. Neříkám, že mi jeho posledni filmy přišli nějak dobré a neříkám, že Po strništi bos je velmi spatny film. Jenom jsem si prostě občas fakt říkal, že už je toho na mně moc. PS: Stejně jako u Dunkerku jsem byl překvapen přítomnosti mladých dívek. A to v tom nehraje žádný frontman chlapecké skupiny typu One Direction. PS 2: Tenhle film by měl vidět každý z dnešní mládeže. Takhle se má trávit čas děti internetu! () (méně) (více)
Cekal jsem teda vic. Natoceny to je samozrejme skvele, co taky cekat jineho od Sveraka, tady vyrazne cni nad ostatni ceskou produkci, ale to je tak vsechno. Problem je, ze tu neni zadnej pribeh, ne ze by treba takova Obecna skola nejakej zasadnejsi pribeh mela, ale drzelo to pohromade, tady se film rozpada na sled obcas lehce vtipnejch, obcas lehce dramatickejch a vetsinou hlavne nostalgickejch scenek, kde ale ani o jedny nemuzu rict, ze bych si ji par dnu po skouknuti jeste vybavil. Co se tyce hercu, herecka sestava se podarila sestavit silna a vsichni jsou fajn, jen nemaj moc co hrat. No a co se tyce detskejch hercu, hlavni hrdina jeste jakz takz jde, ale ostatni jsou prehravajici blbecci. Chapu, ze z kraticky knizky, ktera je sledem vzpominek, se asi nedalo vystavit nejakej silnej pribeh, ale mozna, kdyby to napsal starsi Sverak, bylo to o nekolik urovni vejs. Film jsem dokoukal, nenudil jsem se, ale znova ho videt nepotrebuju. ()
Galerie (50)
Zajímavosti (42)
- Film na námět stejnojmenné knihy, který čerpá z dětství Zdeňka Svěráka, začal režisér natáčet začátkem srpna 2016. (Zdroj: Bioscop)
- V okamžiku, kdy malý Eda (Alois Gréc) vchází do Košťálova zahradnictví, na dvoře jsou složeny cihly na europaletě. Ty v době protektorátu ještě svět neznal. (vladous)
- Exteriérové záběry před cukrovarem se natáčely v obci Zvoleněves na Slánsku. Stavba je skutečně bývalým cukrovarem. (Panfilmex)
Návrat zpět. Nejen před Obecnou školu, ale ještě dál, k archetypálním pohádkovým příběhům o překonávání strachu z vlka, který ohrožuje babičku. Po strništi bos nahlíží život za protektorátu jako nezodpovědné dobrodružství kluka, který si na jednu stranu neuvědomuje, jaké nebezpečí mu hrozí, na druhou stranu je díky své neposkvrněnosti k lecčemu a leckomu vnímavější než druzí. Nevážný tón, který se ovšem vzhledem k dějinnému kontextu může snadno zvrtnout, udávají dvě úvodní scény. V první dva kluci vystaví své životy ohrožení močením na německé vojáky projíždějící pod nimi ve vlaku. V té druhé Eda vyprovokuje střelbu Němců do okna bytu, když mává českou vlajku. Na téhle hraně mezi komickým a tragickým s větším či menším úspěchem balancuje celý film, který není až tak líbivý a neškodný, jak se navenek může jevit. ___ Svěrák dokázal najít funkční způsob, jak zachovat epizodický ráz předlohy a přitom neustále podněcovat naši zvědavost, co přijde dál. Po celý film společně s hlavním hrdinou skrze sérii tragikomických nebo napínavých příhod, v nichž významná role náleží zvířatům (přes celkovou uhlazenost a líbivost jde o dost „živočišný" film s detaily „pokaděného“ dvorku, močícího koně nebo stahování králíka z kůže), objevujeme nový (venkovský) svět. Film nás nevtahuje ani tak příběhem, který by někam směřoval (tenhle rámec poskytují zejména paralelně běžící velké dějiny druhé světové války), ale možností poznávat společně s Edou stále něco nového. Současně s tím dochází k postupnému začlenění Edy do klukovské party, ve které je zprvu za „blbého Pražáka“, ale postupně se naučí chodit naboso, pást husy i opětovat rány. Od začátku pak naši i Edovu zvědavost podněcuje Kaiserova postava zlověstného „Vlka", který se sice stejně jako ostatní hrdinové filmu (lišící se hlavně tím, jaké emoce vzbuzují u protagonisty, v návaznosti na což jsou snímání – děda z podhledu, „Vlk“ v detailech, matka v záběrech s hřejivým zlatavým nádechem) nijak nevyvíjí, ale postupně o něm zjišťujeme nové informace (ne cíleně, aby šlo o detektivku, ale mimoděk) a upravujeme si zavádějící počáteční názor. Závěrečné odhalení ohledně „Vlka" se potom napojuje na ústřední motiv relativity odvážných skutků (jiné je hrdinství Edy, šťastného, že se neposral během nočního přecházení přes hřbitov, jiné hrdinství jeho matky, která se párkrát vzepře názoru mužů). ___ Film zkrátka díky kombinaci epizodického vyprávění se zastřešujícími tématy a navracejícími se motivy vcelku dobře drží pohromadě. Také jeho styl je konzistentní v tom, jak se drží hlediska Edy (díky čemuž si Svěrák může dovolit občasné úlety jako je hororově pohádkový flashback nebo groteskní sen). Vyprávění má alespoň zpočátku, kdy teprve pronikáme do nového světa a je toho před námi ještě hodně k objevování, slušný spád. Ke konci se ovšem projevuje jistá tvůrčí bezradnost v tom, jak propojit malá dramata s velkými dějinami (o jejichž vývoji jsme průběžně jakoby mimochodem zpravováni z útržků dialogů nebo rozhlasového vysílání) a vyprávění smyslupně završit. Objevují se nové motivy a nové postavy, ne vždy příliš ústrojně napojené na hlavní příběh, z nichž některé nasvědčují tomu, že film byl původně výrazně delší („Vlkova" manželka). Vzniká dojem, že by vyprávění podobným navěšováním nových epizod mohlo pokračovat další hodinu a finále je tak paradoxně zároveň roztahané (čekání na konec mi přišlo nekonečné) i uspěchané a nepřináší výraznější katarzi. Ve zkratce: jde o film nedotažený, ale ne nezvládnutý. 65% () (méně) (více)