Po strništi bos

Zřejmě už se asi definitivně rozpadlo nejlepší autorské duo polistopadového českého filmu, tedy otec Zdeněk coby scénárista a syn Jan coby režisér, věk a tvůrčí síly nejde zastavit, takže štafetu nyní nese mladý Jan sám...a ne úplně špatně. Otcových kvalit sice zjevně nedosahuje, ale fungující scénář imitující otcovu tvorbu napsat umí. Idylické vyprávění s hlavním dětským hrdinou, viděné dětskýma očima a primárně určeno pro dětského diváka (i když se snímek dá považovat i za rodinný), s jistotou v podobě knižní předlohy, ta Svěrákovská podstata je a zůstala i ve filmu přítomná... Výtky na nedostatečný příběh nechápu - ve filmu, v němž invalidní chlapec létá na létajícím kole (byť ve snu) a postava přezdívaná Vlk má ve flashbackových scénách skutečně vlčí pařáty, je jasné, že příběh je upravený svému cílovému divákovi - byl jsem v kině s jedenáctiletou neteří a dvanáctiletým synovcem a film prožívali úplně stejně, jako hlavní hrdina Eda četbu dobrodružné knihy... Proto taky právě vlk ohrožující babičku, jednoznačná aluze k archetypům zakódovaným v pohádkách, proto dětské klučičí party, proto motiv vytržení z cizího prostředí a stěhování do nového, neznámého, proto motiv vnějšího ohrožení (představovaného Němci a válkou), které je je pro bezstarostné dětství tím největším rizikem... (23.09.2017)

Nevím, jestli lze použít jako kompliment moje vyjádření, že jsem čekala, že to bude mnohem, mnohem horší. Film je po většinu času takový neutrálně nijaký. Linie s Vlkem je nějak neobratně (ne)vypointovaná a film tak končí jakoby zčistajasna a bez opravdového příběhového konce a změny či vývoje kterékoliv z postav. Co ale úplně nejvíc nefunguje a podráží filmu nohy je zcela nefunkční nastavení tónu a vyvážení drsných (a válečných) realit a vyměklé nostalgie. Za jedno mě úplně tahalo za uši tak tam vždycky čas od času zničehonic padala hrubá sprostá slova a za druhé postava Edova tatínka je úplně zprasená, ale opravdu skrz naskrz. Za jedno vůbec nenavazuje na Obecnou školu, jejíž pointou snad přece bylo, že táta je ten opravdový hrdina, sice má sem tam malé mouchy, ale ve výsledku je fakt borec. Za druhé se chová jako idiot a zejména ke svému synovi, až mi přijde nepochopitelné, proč by měl Eda mít takového tátu vůbec rád. A za třetí Vetchý kompletně selhává dodat té figuře nějakou dimenzi a zůstává u stupidní karikatury. S trochou fantazie si jde představit, že kdyby tu postavu hrál herec s nějakou grácií (jako třeba, hm, starý Svěrák, před dvaceti lety, že), tak by to mohlo jakž takž nějak vypadat, ale Ondra to určitě nezvládá. Takže absence "příběhu" by ve výsledku zase tolik nevadila, ale že nefunguje to, co ve filmu je, to už docela vadí. (03.01.2018)

Nejpředceňovanější filmař za posledních 30 let v českých zemích se rozhodl pro, u mě nepochopitelný krok, že natočí prequel Obecné školy. Jenže zatímco v roce 1991 se mu sešel příběh, obsazení, kamera a scénář. Tentokráte film plave nejvíce vinou samotného pana režiséra, který ve spoustě scén působí stylem že vlastně neví co má točit. A tak třeba koupání Edy Součka se svou maminkou atmosférou připomíná spíše, že by se ti dva měli pomilovat na břehu. Úplný propadák to sice není, ale dechberoucí podívaná taky ne. A to jsem přehnanými očekáváními opravdu netrpěl. 50% (17.02.2019)

Kto má Svěráka rád, bude Po strništi bos možno preňho filmom roka, kto ho rád nemá, ten tento titul maximálne vyhejtuje. Dôvody sú jasné. Je to totiž film presne taký, ako ste očakávali. Láskavý, vtipný, hrejivý, no tieto prívlastky všetci dobre poznáte. Lenže Eda je hlavný hrdina a je to malý chlapec, takže osobne by som bol s výčitkami podobného typu opatrný. Na udalosti sa totiž pozeráme jeho očami, takže jednorozmernosť postáv, či skôr figúrok, je svojim spôsobom opodstatnená. Čo je ale dôležité, je svěrákovic schopnosť napísať skutočne vtipné scénky a dialógy. Že je potom aj film viac sledom malých epizód ako celistvým dejovým oblúkom, je iba logickým vyústením dramaturgického prístupu. Taktiež oceňujem, že ako prequel nevyžaduje nutne znalosť Obecnej školy. A tak čo, dáme to nakoniec za štyri. (06.08.2017)

Dobré postřehy, čím se lze nechat zaujmout, vypočítává Matty, ale zdůrazňuji, že jde o celkem snadno odhalitené záměry tvůrců, které nefungují i z dalších důvodů, než Matty uvádí: ať už proto, že dramatické momenty v rodině neodpovídají povaze ani vývoji naznačeného a odkrývaného konfliktu, takže některá rozhodnutí vyznívají neodpodstatně, nechtěně směšně, absurdně či přímo rozčilujícně, anebo proto, že u dospělých herců je občas silně poznat, že hrají, jak jsou nepřirození (především Vetchý a Voříšková) - hlavně v komických (Vetchý) či sentimentálních (Voříšková) momentech. Čili tam, kde to divák cítí nejpalčivěji. Další nepříjemností je, že tam, kde stará poetika Zdeňka Svěráka byla nemilosrdně vtipná a úderná proto, že byla podložená silným příběhem a pointovala se v čase organicky stále více s tím, jak se rozvíjel děj a prohlubovalo nosné sdělení, v tomhle sledu epizodických scén a vzpomínek to působí trapně jako vyprávění vtipů, aby utekl čas, a poetika jako obšlehnutá, vykradená, či násilně vzorová - vyprázdněná. Frustrace, která přijde se závěrem, kdy pocítíte, že jste se nakonec dozvěděli mnohem méně, než bylo ve filmu naznačeno a slíbeno, a že jste vlastně vůbec nedostali příběh, a přitom je ve vás teď nahodile uloženo lecos, co nebylo nosné a dourčené ani pospojované, a teď to ve vaší hlavě straší jako nadbytečné a ztracené, je hodně nepříjemná a snadno převáží to celkem příjemné dobrodružství momentů strávených s dětskou partou, zájmem o postavu Vlka v podání výborného Oldřicha Kaisera nebo připomínáním si typických rysů tehdejšího venkova, těch poutavých, vlídných, přitažlivých, i těch syrových, krutých, až odstrašujících, ale každopádně jako celek konstitutivních pro každého, kdo ještě měl tu čest (jako o několikerých prázdninách u dědečka ještě zčásti i já) - to byla přitom nejpřirozenější a nejvýživnější linka, která udržovala pozornost a sympatie, byť nakonec se ukázalo, že poněkud uměle a podvodně, že totiž byla také spíše samoúčelně zneužitá a v celku díla nikam nedovedená. A film jako takový tedy považuji za nezvládnutý, nikoli pouze za nedotažený. *~ (18.08.2017)