Režie:
Jan SvěrákScénář:
Jan SvěrákKamera:
Vladimír SmutnýHudba:
Michal NovinskiHrají:
Ondřej Vetchý, Tereza Ramba, Alois Grec, Jan Tříska, Viera Pavlíková, Oldřich Kaiser, Zuzana Stivínová, Hynek Čermák, Petra Špalková, Zdeněk Svěrák (více)Obsahy(1)
Edu Součka, jeho maminku a tatínka už známe z filmu Obecná škola. Nyní jsme však v Protektorátu, kdy je rodina osmiletého Edy donucena vystěhovat se z Prahy na venkov k příbuzným. Městečko, kde chlapec dosud trávil jen prázdniny, se nyní stává jeho domovem. Mladá městská rodina se musí přizpůsobit novému prostředí a také soužití pod jednou střechou s tetou a jejími příbuznými, což zahrnuje i velmi přísného dědečka. Eda má před sebou nelehký úkol: najít a obhájit své místo v místní klukovské partě, jejíž svět je naprosto odlišný od jeho městského. Čeká ho cesta k hledání odvahy, ale také k nečekaným rodinným tajemstvím, která vyplouvají na povrch. Svět dětí a dospělých se sbíhá v hledání odvahy a hrdinství. I v nelehkých dnech války může být totiž nejtěžší prokázat odvahu vůči vlastní rodině. (Bioscop)
(více)Recenze (829)
Film je krásný a příjemný, líbí se mi, jakým způsobem dokázali páni Svěráci uchopit tu dobu viděnou dětskýma očima a v náznacích předat vše, co bylo podstatné. Velmi se mi líbil Jan Tříska ve své roli, jak dokázal ztvárnit tvrdou sedláckou povahu. Úžasné bylo, jak se postava Oldřicha Kaisera opravdu nenápadně podobala vlkovi a postupně se měnila tak, jak to vnímalo dítě. Je tam spousta drobností, které ale nic neboří, ale tvoří celek a dokáží vystihnout to, co si dnes můžete jen pamatovat z vyprávění stařečků nebo přečíst v zapomenutých knihách. Pane Svěráku, chuť krásy Vámi tak pečlivě vytvořené má člověk rád. ()
Nazajímavý, prázdný dětský svět z doby Protektorátu.. Navýrazné, nudné, zbytečně natočeno! ()
Co se týče zpracování a kamery, famózní. Herci, dobré, ale celek mě nějak nezaujal a vůbec neoslovil. Přišlo mi to jako slepenina několika klipů. Nejzajímavější postava mistra Kaisera tak nějak profičí a nic. Tak nějak ty starší kousky ani nelízl.... ()
Spokojenost ()
Velké zklamání. Filmařsky kopíruje Obecnou školu, která mi svou atmosférou pokaždé učaruje. Jenže tady tomu kouzlu schází vtip dialogů, dílčí pointy drobných epizod a nakonec i finále samotné. Při některých pokusech o vtip jsem se styděl. Celkový střih působí nepřehledně a postavy nezaujmou. Škoda. ()
Ach jo, manželství Voříškova a Vetchý... rozdíl asi milión let... pětiletému klukovi vykládají pohádku o pokusu vraždy babičky... učitel vypravuje dětem,jak Němci ustupují!!!!!!!.obsazeni opět kompletní Cimmrmani a jedna za druhou další scenáristické hovadiny ...ach bože,Svěrací už jsou v pekle taky ()
...aneb jak pohledět na konec světové války z vesnického pohledu. :) 4. hvězdičku si zasloužily nadčasové momenty typu "Здравствуй, как тебя нестыдно". :) ()
Film je hlavně žánrově nevyhraněný, tak trochu o všem a o ničem. Mají to být idylické vzpomínky na dětství nebo drama o válce a rodinných vztazích? V podstatě nefunguje ani jedno z toho a film je jen jakýmsi volným řetězením obrazů a historek bez silného příběhu. ()
Čistě za atmosféru, bohužel scénář je prázdný, bez zásadních scén, postavy nemají co říct. ()
Když to řeknu bez emocí, jedná se hlavně napoprvé o koukatelný snímek, který sice špatný, ale bohužel - vynikající též ne, což na Vratné lahve Po strništi bos nemá. ()
Sorry jako, ale tento film je o hodně lepší než na 67%. Mrzí mě že jsem na něm nebyl v kině. Je to jako pohlazení a poetický exkurz do dětské duše. Moc se mi líbí ten Indiana Jonesovský styl, kterým je film natočen a hudba jako z pera Johna Williamse. Líbí se mi, že se ve filmu odehrává vlastně jen obyčejný lidský život v kulisách protektorátu. Žádný přehnaný dramata, a přesto to člověka drží napnutého až do konce. A člověk si opravdu vzpomene na svoje dětství a to jsem vyrůstal v 90. letech. Jen paní Špalkové měli vysvětlit, že výhodočeský akcent není takhle přehnaný. To mi fakt trhalo uši. ()
Po průšvihu jménem Tři bratři přichází Jan Svěrák s dalším průšvihem... Krásně natočený tuzemský film, který rozhodně neurazí, ale ani nezaujme, nepobaví a ani nedojme. Svěrák nám přináší vzpomínkové leporelo, které ale nedrží pohromadě. Chybí vtáhnutí do příběhu a nějaká identifikace s postavami, nebo alespoň s válečnou dobou. Nemastný, neslaný film nezachrání ani jinak výborný Olda Kaiser. Škoda... 40% ()
film o nicom. bez deja. je to skor taka klenotnicka milych zaberov a oslava ceskeho vidieka, kultury. ()
Poetický laskavý film o ničem, plynoucí odnikud nikam...tohle je fakt málo, nejen na pány Svěráky. ()
Překvapivá děsná nuda. Vetchý tentokrát v roli tatínka vůbec nefungoval, Tříska mi připadal toporný, role nesedla ani jindy skvělé Petře Špalkové. No a Kaiserův vynikajicí Vlk a krásná kamera už tu bídu nezachránili. ()
asi nejsem ta správná generace která tento film ocení. Osobně mi to přijde jen jako další daleko slabší díl obecné školy kde se v každé z povídek seznámíme blíže s rodinou i když krom tatínka a maminky nás asi ostatní členové vůbec zajímat nemusí. Nic moc situace musí zachraňovat plejáda opravdu dobrých herců. Českého lva za kameru si ale po zásluze zasloužil. ()
Po strništi bos je mozaikou vzpomínek, které rámují válečné období. Je to jako otevřít deník a prohlížet si útržkovité poznámky, které se zjeví a obrácením listu zmizí. To, co se může jevit jako poezie jedinečných, zapamatovatelných okamžiků, je zároveň slabinou celého filmu. A to slabinou natolik ubíjející, že je těžké se na film vůbec dodívat. Zatímco v Obecné škole se dařilo osobní vzpomínky univerzalizovat, odmazat mezi nimi dělící čáru a zároveň nabídnout poutavou nit přirozeně se prolínající celým příběhem (Igor Hnízdo), ve filmu Po strništi bos tyto snahy selhávají. Vše působí příliš vykonstruovaně, nepřirozeně, předvídatelně, upovídaně. Hned první scéna, kdy kluci čůrají z mostu na vlak a nechtěně zasáhnou německé vojáky, je zbytečně gradována situací, kdy vojáci vlak zastavují, šplhají na most a vrhají se na pronásledování malých teroristů. V momentě, kdy Edův otec zuřivě trhá příručku rad pro holubáře na obdelníčky záchodového papíru, neboť holubi se vznesli a nevrátili, v duchu prosíte, aby vtip nebyl dovršen očekávaným, “nenadálým” příletem. V tu chvíli holubi přilétají. Další short story může začít. Když si jako včelař amatér Edův otec pochvaluje včelařský ochranný oblek, mužete si být jisti, že po chvíli nastane humor s píchnutím od včel. Jediným zábleskem, kladným vykolejením se tak paradoxně jeví odvážný přestřel, kdy je demonstrován příběh, kterak jeden z členů party přišel ke svému zmrzačení. Transportérem zatlačené “gumové” nohy do trávníku alias Drápalík fungují cimrmanovsky absurdně a tedy skvěle. Cimrmanovský feeling se tak náhle vynořuje jako záchranný kruh, který se však vznáší na moři nostalgických, separovaných, neobratně uchopených vzpomínek zcela osamocen. ()
Nebylo to úplně ono, myslím nebyly to úplně Svěráci, kteří bývají domyšlení a dotažení. Trochu mi přišlo, jakoby jeden druhému trochu zdvořile ustupovali na úkor výsledku. Ale skvělá kamera, výprava, takových filmů u nás nemáme moc. ()
Jako já chápu, že mezi mladými herci není z čeho brát, ale vážně se nenajde herečka, která by paní Libuši Šafránkové alespoň po ty kotníky sahala? Útěchou Terezy Voříškové může být snad jen to, že ani ostatní herci nehráli zrovna naplno. Vlastně to vypustil i pan režisér/scénárista. ()
Film s dobrou výpravou a dobrým obsadením, ale so žiadnou pointou. Je to bezduché. Pôsobí to skôr ako hraný dokument na medziľudské vzťahy a zobrazenie vidieka v Čechách na sklonku 2. svetovej vojny. ()
Reklama