Nastala chyba při přehrávání videa.
  • Morien
    **

    Nevím, jestli lze použít jako kompliment moje vyjádření, že jsem čekala, že to bude mnohem, mnohem horší. Film je po většinu času takový neutrálně nijaký. Linie s Vlkem je nějak neobratně (ne)vypointovaná a film tak končí jakoby zčistajasna a bez opravdového příběhového konce a změny či vývoje kterékoliv z postav. Co ale úplně nejvíc nefunguje a podráží filmu nohy je zcela nefunkční nastavení tónu a vyvážení drsných (a válečných) realit a vyměklé nostalgie. Za jedno mě úplně tahalo za uši tak tam vždycky čas od času zničehonic padala hrubá sprostá slova a za druhé postava Edova tatínka je úplně zprasená, ale opravdu skrz naskrz. Za jedno vůbec nenavazuje na Obecnou školu, jejíž pointou snad přece bylo, že táta je ten opravdový hrdina, sice má sem tam malé mouchy, ale ve výsledku je fakt borec. Za druhé se chová jako idiot a zejména ke svému synovi, až mi přijde nepochopitelné, proč by měl Eda mít takového tátu vůbec rád. A za třetí Vetchý kompletně selhává dodat té figuře nějakou dimenzi a zůstává u stupidní karikatury. S trochou fantazie si jde představit, že kdyby tu postavu hrál herec s nějakou grácií (jako třeba, hm, starý Svěrák, před dvaceti lety, že), tak by to mohlo jakž takž nějak vypadat, ale Ondra to určitě nezvládá. Takže absence "příběhu" by ve výsledku zase tolik nevadila, ale že nefunguje to, co ve filmu je, to už docela vadí.(3.1.2018)

  • pepo
    ****

    Dielo mimoriadne zdatného režiséra, ktorému chýba scenáristická opora jeho otca. Našťastie je natoľko zdatný, že sa mu túto slabinu darí počas celej stopáže umne maskovať. Ak budete kvalitatívne očakávať novú Obecnú školu, Tmavomodrý svet, Jízdu alebo Kolju odídete trochu sklamaní. Ale iba trochu. Takže kľudne zoberte do kina okrem svojho partnera aj rodičov, pretože cieľovkou takto univerzálny počin tu zase dlho nebude 7/10(25.8.2017)

  • Malarkey
    ***

    Víte, že sledujete hrozně hezky natočený film z období druhé světové války, ale zároveň cítíte, že je celý ten námět strašně o ničem. A možná bych to i přešel, kdyby tu z Oldy Kaisera (který v každé další roli je lepší a lepší) nedělali nejzajímavější postavu, která vlastně drží v zajímavosti celý námět nad vodou a pak by jí ke konci úplně nechutným způsobem utnuli. Závěr filmu byl pro mě největším českým zklamáním za hodně dlouhou dobu.(4.1.2018)

  • DaViD´82
    ***

    Již zkratkovitá předloha působí spíše jako prvotní nástřel a osnova pro značně obsáhlejší látku, ale zachňuje ji Svěrákovo jazykové mistrovství a zaobalení do přesně trefeného podmanivého mixu klukovského převážně letního dobrodružství plných úsměvných, každodenních i dramatických momentů z vyrůstání na venkově během okupace. Prostě taková dramatičtější variace na Bylo nás pět či Mikulášovy patálie. Adaptace pak sice z velké části pouze bez kontextu otrocky ilustruje scény z novely, ovšem absentuje onen záchranný pás v podobě laskavého humoru a hravé češtiny. Navíc chybí jakýkoli dramatický rámec a, což je vůbec nejtrestuhodnější, ona záchranná obezlička v podobě svébytného dětského úhlu pohledu skrze eskapády "nás hochů, co spolu chodíme a prožíváme všelijaká dobrodružství". Výsledkem je pěkně "koukatelně" natočený nesoudržný slepenec tu lepších a tu horších střípků scén; nic více a nic méně.(1.1.2019)

  • Douglas
    ***

    Tvorba Zdeňka Svěráka dlouhodobě úzce navazuje na tradici idylizujícího epizodického vyprávění, jež se soustavně rozvíjí v české kinematografii už sto let. A třebaže k filmu PO STRNIŠTI BOS psal na motivy otcovy knihy scénář Jan Svěrák, váže se k této tradici snad ještě více než jejich předchozí filmy. ___ Rodina přijede na venkov během války a najednou důležitější než okupace jsou nevyslovené rodinné tlaky, které vyvstávají mezi denními (bouře), několikadenními (ztracený holub, zapálený bunkr skupinky chlapců) a několikatýdenními až několikaměsíčními dějovými liniemi (malý Eda mezi chlapci, malý Eda mezi děvčaty, malý Eda vs. velký Škaloud). ___ Oproti jejich předchozím snímkům mě ovšem překvapila arytmie filmu jako celku. Na úrovni scén a motivů Jan Svěrák tradičně kouzlí s vytvářením drobných kontinuit či produktivních kontrastů a s promyšleným stylistickým konceptem. Rytmus se ale znatelně zadrhává na vyšší úrovni rozsáhlejších bloků a zastřešujícího systému filmu, jenž pak působí dojmem přehlcení (dílčími postavami, motivy) nebo vyprázdněnosti (potenciální konflikty zůstanou nenaplněny, a nenacházím z prvního zhlédnutí vzorec, který by takové kroky vysvětlil), často paradoxně oboje současně. Zatímco OBECNÁ ŠKOLA, KOLJA či TMAVOMODRÝ SVĚT na konci zaklapnou do takříkajíc hollywoodsky uzavřené mozaiky epizod, jež je scelená motivem sice spíše abstraktním než příčinným... leč velmi silným, PO STRNIŠTI BOS tento scelující motiv a dojem jednoty neutváří - a tak jeho epizodičnost vystupuje do popředí. ___ Podrobněji se těmto i dalším aspektům filmu PO STRNIŠTI BOS věnuji zase po nějakém čase u "sebe" na Poznámkách.(26.8.2017)