Reklama

Reklama

Lyrický film o dětství a hrdinství v každém z nás... Snímek svým dějem předchází filmu Obecná škola. Zatímco tehdy hrál hlavu rodiny, svého vlastního otce, Zdeněk Svěrák, nyní je to Ondřej Vetchý. „Táta byl veselý, silný kuřák, milovník anekdot,“ vzpomíná Zdeněk Svěrák. „Nebyl tak poddajný, jako jsem byl já v Obecné škole a jako to drží Ondra Vetchý.“ Příběh filmu vychází ze stejnojmenné povídkové knihy Zdeňka Svěráka a je leporelem válečných vzpomínek viděných očima dítěte. Vypráví o bunkru za hřbitovní zdí, o tatínkově chování holubů podle odborných příruček, o podvázaných nohavicích plných cukru, babiččině svérázném podnikání, nádrži s leteckým benzinem, ukradeném vysavači, ale hlavně o zapovězeném strýcovi Vlkovi, který malého Edu doslova přitahuje jako magnet. Snímek se natáčel ve Slavonicích na rozhraní jižních Čech, Moravy a Dolního Rakouska. Jan Tříska, představitel legendárního učitele Hnízda z Obecné školy, si tentokrát zahrál sveřepého dědečka, Zdeněk Svěrák naopak pana učitele a s maličkou roličkou odbojáře na sebe myslel i samotný režisér filmu Jan Svěrák. Snímek získal tři České lvy. (Česká televize)

(více)

Videa (2)

Trailer 1

Recenze (804)

Douglas 

všechny recenze uživatele

Tvorba Zdeňka Svěráka dlouhodobě úzce navazuje na tradici idylizujícího epizodického vyprávění, jež se soustavně rozvíjí v české kinematografii už sto let. A třebaže k filmu PO STRNIŠTI BOS psal na motivy otcovy knihy scénář Jan Svěrák, váže se k této tradici snad ještě více než jejich předchozí filmy. ___ Rodina přijede na venkov během války a najednou důležitější než okupace jsou nevyslovené rodinné tlaky, které vyvstávají mezi denními (bouře), několikadenními (ztracený holub, zapálený bunkr skupinky chlapců) a několikatýdenními až několikaměsíčními dějovými liniemi (malý Eda mezi chlapci, malý Eda mezi děvčaty, malý Eda vs. velký Škaloud). ___ Oproti jejich předchozím snímkům mě ovšem překvapila arytmie filmu jako celku. Na úrovni scén a motivů Jan Svěrák tradičně kouzlí s vytvářením drobných kontinuit či produktivních kontrastů a s promyšleným stylistickým konceptem. Rytmus se ale znatelně zadrhává na vyšší úrovni rozsáhlejších bloků a zastřešujícího systému filmu, jenž pak působí dojmem přehlcení (dílčími postavami, motivy) nebo vyprázdněnosti (potenciální konflikty zůstanou nenaplněny, a nenacházím z prvního zhlédnutí vzorec, který by takové kroky vysvětlil), často paradoxně oboje současně. Zatímco OBECNÁ ŠKOLA, KOLJA či TMAVOMODRÝ SVĚT na konci zaklapnou do takříkajíc hollywoodsky uzavřené mozaiky epizod, jež je scelená motivem sice spíše abstraktním než příčinným... leč velmi silným, PO STRNIŠTI BOS tento scelující motiv a dojem jednoty neutváří - a tak jeho epizodičnost vystupuje do popředí. ___ Podrobněji se těmto i dalším aspektům filmu PO STRNIŠTI BOS věnuji zase po nějakém čase u "sebe" na Poznámkách. ()

Tosim 

všechny recenze uživatele

"A jak se vám spolupracuje s režisérem Svěrákem?" "No tak...ano, ale svůj příští film bych už raději dělal s někým jiným." Všude tam, kde jde o technickou stránku věci, Jan Svěrák věci zvládá levou zadní. Děj mi však nejvíce ze všeho připomínal variace. Samozřejmě na Obecnou školu (90% obsahu), cimrmanovský humor (vtip s dvěma bránami hřbitova), Tři bratry (stylizované pohádkové Edovy představy). Variace, které působí jako klasická práce dua Svěrákových, ale jsou už vyvanulé, neodtažené a mnohokrát viděné. Pro všechny zasvěcené, diváky nevyjímaje, by bylo dobré, kdyby dalším v řadě pro Jana byl Bellow a pro Zdeňka klidně ta současnost. I když ho podle jeho slov nebaví, kdysi mu šla (Na samotě u lesa, Vesničko má středisková). Odměnou pro diváky by bylo minimálně překvapení. ()

Reklama

Enšpígl 

všechny recenze uživatele

Hned po skončení filmu jsem měl o hodnocení jasno, ale přemýšlel jsem o důvodech. V podstatě na klíčových postech režie- kamera- herci jsou moji oblíbenci a odvádí velmi kvalitní práci i typický dialogy ala Zdeněk Svěrák opět ukazují, že tento pán si rozumí s českým jazykem možná nejlíp z nás všech. Potom jsem se vrátil k hereckým výkonům a vzal jsem si Ondru s Terezkou, které oba považuji za výborný herce a zjistil jsem, že i když nehráli vůbec zle, našel jsem v hlavě filmy, kde oba měli mnohem víc herecky vybroušených scén a v tom mně to bouchlo. Kámen úrazu je příběh, tohle je prostě stojatá voda do který se občas hodí klacíček, který udělá sem tam nějakou dějovou vlnku hlavně tedy díky hereckému mistrovství Oldy Kaisera. Tohle nebyl filmový příběh, možná každý druhý občan v naší zemi má nějakou podobnou historku, vzpomínku na své dětství, které se ale nějak zásadně nevymykají aby dokázaly udělat divácký biják. Mé hodnocení mně vysloveně mrzí, ale nemůžu jinak. ()

Matty 

všechny recenze uživatele

Návrat zpět. Nejen před Obecnou školu, ale ještě dál, k archetypálním pohádkovým příběhům o překonávání strachu z vlka, který ohrožuje babičku. Po strništi bos nahlíží život za protektorátu jako nezodpovědné dobrodružství kluka, který si na jednu stranu neuvědomuje, jaké nebezpečí mu hrozí, na druhou stranu je díky své neposkvrněnosti k lecčemu a leckomu vnímavější než druzí. Nevážný tón, který se ovšem vzhledem k dějinnému kontextu může snadno zvrtnout, udávají dvě úvodní scény. V první dva kluci vystaví své životy ohrožení močením na německé vojáky projíždějící pod nimi ve vlaku. V té druhé Eda vyprovokuje střelbu Němců do okna bytu, když mává českou vlajku. Na téhle hraně mezi komickým a tragickým s větším či menším úspěchem balancuje celý film, který není až tak líbivý a neškodný, jak se navenek může jevit. ___ Svěrák dokázal najít funkční způsob, jak zachovat epizodický ráz předlohy a přitom neustále podněcovat naši zvědavost, co přijde dál. Po celý film společně s hlavním hrdinou skrze sérii tragikomických nebo napínavých příhod, v nichž významná role náleží zvířatům (přes celkovou uhlazenost a líbivost jde o dost „živočišný" film s detaily „pokaděného“ dvorku, močícího koně nebo stahování králíka z kůže), objevujeme nový (venkovský) svět. Film nás nevtahuje ani tak příběhem, který by někam směřoval (tenhle rámec poskytují zejména paralelně běžící velké dějiny druhé světové války), ale možností poznávat společně s Edou stále něco nového. Současně s tím dochází k postupnému začlenění Edy do klukovské party, ve které je zprvu za „blbého Pražáka“, ale postupně se naučí chodit naboso, pást husy i opětovat rány. Od začátku pak naši i Edovu zvědavost podněcuje Kaiserova postava zlověstného „Vlka", který se sice stejně jako ostatní hrdinové filmu (lišící se hlavně tím, jaké emoce vzbuzují u protagonisty, v návaznosti na což jsou snímání – děda z podhledu, „Vlk“ v detailech, matka v záběrech s hřejivým zlatavým nádechem) nijak nevyvíjí, ale postupně o něm zjišťujeme nové informace (ne cíleně, aby šlo o detektivku, ale mimoděk) a upravujeme si zavádějící počáteční názor. Závěrečné odhalení ohledně „Vlka" se potom napojuje na ústřední motiv relativity odvážných skutků (jiné je hrdinství Edy, šťastného, že se neposral během nočního přecházení přes hřbitov, jiné hrdinství jeho matky, která se párkrát vzepře názoru mužů). ___ Film zkrátka díky kombinaci epizodického vyprávění se zastřešujícími tématy a navracejícími se motivy vcelku dobře drží pohromadě. Také jeho styl je konzistentní v tom, jak se drží hlediska Edy (díky čemuž si Svěrák může dovolit občasné úlety jako je hororově pohádkový flashback nebo groteskní sen). Vyprávění má alespoň zpočátku, kdy teprve pronikáme do nového světa a je toho před námi ještě hodně k objevování, slušný spád. Ke konci se ovšem projevuje jistá tvůrčí bezradnost v tom, jak propojit malá dramata s velkými dějinami (o jejichž vývoji jsme průběžně jakoby mimochodem zpravováni z útržků dialogů nebo rozhlasového vysílání) a vyprávění smyslupně završit. Objevují se nové motivy a nové postavy, ne vždy příliš ústrojně napojené na hlavní příběh, z nichž některé nasvědčují tomu, že film byl původně výrazně delší („Vlkova" manželka). Vzniká dojem, že by vyprávění podobným navěšováním nových epizod mohlo pokračovat další hodinu a finále je tak paradoxně zároveň roztahané (čekání na konec mi přišlo nekonečné) i uspěchané a nepřináší výraznější katarzi. Ve zkratce: jde o film nedotažený, ale ne nezvládnutý. 65% ()

Lima 

všechny recenze uživatele

Má to několik magických momentů, které dokazují, že mladej Svěrák je fakt dobrý režisér, oceňuji pohled na válku dětskýma očima, ale ten příběh je příliš rozháraný. Chtělo to nějakou jednotící linku, příběh strejdy Vlka, který to celé vyprávění měl tmelit, není tak nosný, aby utáhl celý film. Je to škoda, fakt jsem ten film chtěl milovat. ()

Galerie (50)

Zajímavosti (31)

  • Film na námět stejnojmenné knihy, který čerpá z dětství Zdeňka Svěráka, začal režisér natáčet začátkem srpna 2016. (Zdroj Bioscop)
  • Parní stroje v cukrovaru byly natočeny ve strojovně bývalé čističky odpadních vod v Praze Bubenči v Papírenské ulici. Tyto parní stroje jsou plně provozní včetně původních parních kotlů. Bývalá čistička dnes slouží jako ekotechnické muzeum. (Tom5020)
  • Film sa odohráva v dobe Protektorátu Čechy a Morava - ako je potom možné, že v jednom zo záberov hneď v prvých 5 minútach filmu sa mihne česko-slovenská (dnes česká) vlajka, keď vlajka Protektorátu bola bielo-červeno-modrá (3 horizontálne pruhy)? (andykanadan)

Související novinky

Zemřel herec Martin Havelka

Zemřel herec Martin Havelka

03.10.2020

V dopoledních hodinách dnes přišla zpráva o úmrtí filmového, televizního a divadelního herce Martina Havelky. Zemřel v Brně ve věku 62 let. Informaci na svém twitterovém účtu zveřejnil režisér Jan…

25. Český lev - výsledky

25. Český lev - výsledky

10.03.2018

Předáváním výročních 25. Českých lvů provázela slovenská moderátorka Adéla Vinczeová. O hudební složku večera se postarala nominovaná muzikantka Vladivojna La Chia. Večer také narážel na současnou…

Jan Tříska (1936 - 2017)

Jan Tříska (1936 - 2017)

25.09.2017

Po nešťastném pádu z Karlova mostu zemřel ve věku osmdesáti let herec Jan Tříska, celoživotní oblíbený představitel shakespearovských rolí. Jeho touha stát se tanečníkem vzala za své, když mladého…

43. Letní filmová škola začíná 28. července

43. Letní filmová škola začíná 28. července

18.07.2017

Největší prostor bude věnován švédské kinematografii, na kterou se zaměří blok Fokus. Ze Švédska přijedou také významní hosté: svou retrospektivu na LFŠ uvede Tarik Saleh, k němu se přidá i jeden z…

Reklama

Reklama