Po strništi bos

Pokud se někdo rozhodne natočit pokračování filmu, který se během let stal kultovním, zavání to většinou průšvihem. Ale nemusí být, pokud se povede scénář, dvojka něčím překvapí a bude aspoň tak dobrá, jako jednička.. V poslední době se můžeme v naší kinematografii setkat ještě s jiným fenoménem - točí se nikoliv pokračování, ale to, co slavnému filmu předcházelo!! S jiným obsazením, stejné postavy ... Počin řekněme hodně odvážný. Těžkou pozici má nejen režisér, ale hodně velký tlak je na hercích, srovnávat budou samozřejmě diváci ... Mám tu výhodu, že jsem přišla na předpremiéru v Uherské Hradišti bez jakýchkoliv očekávání. Prostě jsem se pouze pohodlně usadila a dívala se na pltáno. A že bylo na co se dívat!! Vizuál je opravdu nádherný, příjemně pohladí i hudba. Od první chvíle je patrné, že jde o hodně osobní vzpomínky, jakési bilancování Zdeňka Svěráka, který vzpomíná na svá klukovské léta. Jakékoliv spekulace ohledně děje jsou tím pádem zbytečné. Možná to tak všechno nebylo, ale znáte vzpomínky - někdy si to v hlavě sami upravíme, na něco zapomeneme, něco zveličíme. V závěrečných titulcích mě překvapilo, že je pod scénářem napsaný Jan Svěrák, tatínek figuruje pouze jako autor dialogů. V hereckém obsazní příjemně potěší Tereza Voříšková v roli maminky, krásně si zarošťačí celá klukovská parta, dojme i děda morous v podání Jana Třísky i jeho podařeně nepodařený synek Oldřich Kaiser. Prostě se máte na co těšit! Pokud se vám po projekci zachce lehnout si někam na mez, žvýkat stéblo trávy a pozorovat oblohu, tak vás malý Eda spolehlivě dostal. A to je moc dobře!! (06.08.2017)

Filmy Jana Svěráka mám velmi rád, ale tento mě bohužel neoslovil. Spíš než jako film (skutečně jsem tam postrádal nějaký výraznější příběh) to na mě působilo jako velice pracně budované evokování (skrz dětský pohled) dávno zašlé éry dětství Svěráka seniora, který se zde na stará kolena se sentimentem - jak jinak - ohlíží za časy, kdy byl sám ve věku hereckého představitele hlavní dětské role (film se v sentimentu doslova topí). Ten film jako by celý doslova vystavoval na odiv, jaké měl ten Svěrák hezké a idylické dětství, probíhající válce navzdory. Dokonce jsem se nemohl ubránit dojmu, že se ten film veze na současné vlně nostalgie po dětství bez internetu a moderních technologií - skoro jako bych tam mezi řádky viděl dnešní oblíbené moralizování, jak bylo dřív dětství tak nějak čistší, když se děcka celý den proháněla venku, bez tabletů, Facebooků a všech těch dnešních nesmyslů. Jenže zrovna u mě tohle prostě nezafungovalo - za sebe nemám problém přiznat, že mě ten film po většinu projekce nudil, a že jsem se nemohl ubránit dojmu, že Svěrák podlehl iluzi začínajících literátů, přesvědčených o své výlučnosti. Nic proti, ale takové dětství měl tenkrát každý kluk na vesnici, nic výjimečného na něm nevidím, a z filmů zasazených do časů WW2 už jsem unavený, protože jsem jich viděl příliš. Moc mi nesedlo ani obsazení - Vetchý mi pro svou roli přišel příliš starý, Oříšková zase příliš mladá (věkový rozdíl 27 let mezi oběma herci mi přece jen pro představitele filmových manželů přišel příliš velký). A celkově jsem ten film shledal až pohříchu nevtipný, a asi i zbytečný, protože srovnání s Obecnou školou se nevyhne, i kdyby tvůrci stokrát tvrdili, že je to zcela jiný film - a vedle ní jednoduše neobstojí. Nic jsem od toho nečekal - takže v mém případě asi nejde mluvit o zklamání - ale nic jsem od toho ani nedostal, kromě pár hezkých obrázků a několika celkem povedených momentů. Nástup závěrečných titulků zde byl skoro vysvobozením - bohužel. (16.08.2017)

Řadíte-li se mezi oddané Svěrákovce, Po strništi bos přečkáte bez úhony, a navrch ještě s milým úsměvem. Je to laskavý poetický pohled na svět optikou dítěte, který je však až moc laskavý a příliš nesvázaně poetický - vyprávění schází nosný konflikt, který by pomáhal množství aktérů nějak tvarovat, a epizody ze života se slévají sice příjemně, podpírané různými dílčími zápletkami, ale postrádají pevný rámec a budí dojem, že by mohly pokračovat ještě další hodinu. Kromě Edy je nejlepší postavou s nejzajímavějším příběhem Kaiserův Vlk, ostatní mají víceméně podružné postavení a provádí hlavního hrdinu světem primárně řízeným rodinnými hodnotami a krásami i nástrahami chlapectví, a až sekundárně sužovaným táhnoucí se válkou. Není to špatný film, má přesnou režii a několik hezky vypointovaných humorných motivů, ale výsledek je příliš rozbředlý a nejednotný... 65% (04.01.2019)

Hned po skončení filmu jsem měl o hodnocení jasno, ale přemýšlel jsem o důvodech. V podstatě na klíčových postech režie- kamera- herci jsou moji oblíbenci a odvádí velmi kvalitní práci i typický dialogy ala Zdeněk Svěrák opět ukazují, že tento pán si rozumí s českým jazykem možná nejlíp z nás všech. Potom jsem se vrátil k hereckým výkonům a vzal jsem si Ondru s Terezkou, které oba považuji za výborný herce a zjistil jsem, že i když nehráli vůbec zle, našel jsem v hlavě filmy, kde oba měli mnohem víc herecky vybroušených scén a v tom mně to bouchlo. Kámen úrazu je příběh, tohle je prostě stojatá voda do který se občas hodí klacíček, který udělá sem tam nějakou dějovou vlnku hlavně tedy díky hereckému mistrovství Oldy Kaisera. Tohle nebyl filmový příběh, možná každý druhý občan v naší zemi má nějakou podobnou historku, vzpomínku na své dětství, které se ale nějak zásadně nevymykají aby dokázaly udělat divácký biják. Mé hodnocení mně vysloveně mrzí, ale nemůžu jinak. (16.08.2017)