poster

Po strništi bos

  • Slovensko

    Po strništi bos

  • anglický

    Barefoot

Drama / Komedie

Česko / Slovensko / Dánsko, 2017, 111 min

Nastala chyba při přehrávání videa.
  • Enšpígl
    ***

    Hned po skončení filmu jsem měl o hodnocení jasno, ale přemýšlel jsem o důvodech. V podstatě na klíčových postech režie- kamera- herci jsou moji oblíbenci a odvádí velmi kvalitní práci i typický dialogy ala Zdeněk Svěrák opět ukazují, že tento pán si rozumí s českým jazykem možná nejlíp z nás všech. Potom jsem se vrátil k hereckým výkonům a vzal jsem si Ondru s Terezkou, které oba považuji za výborný herce a zjistil jsem, že i když nehráli vůbec zle, našel jsem v hlavě filmy, kde oba měli mnohem víc herecky vybroušených scén a v tom mně to bouchlo. Kámen úrazu je příběh, tohle je prostě stojatá voda do který se občas hodí klacíček, který udělá sem tam nějakou dějovou vlnku hlavně tedy díky hereckému mistrovství Oldy Kaisera. Tohle nebyl filmový příběh, možná každý druhý občan v naší zemi má nějakou podobnou historku, vzpomínku na své dětství, které se ale nějak zásadně nevymykají aby dokázaly udělat divácký biják. Mé hodnocení mně vysloveně mrzí, ale nemůžu jinak.(16.8.2017)

  • Matty
    ***

    Návrat zpět. Nejen před Obecnou školu, ale ještě dál, k archetypálním pohádkovým příběhům o překonávání strachu z vlka, který ohrožuje babičku. Po strništi bos nahlíží život za protektorátu jako nezodpovědné dobrodružství kluka, který si na jednu stranu neuvědomuje, jaké nebezpečí mu hrozí, na druhou stranu je díky své neposkvrněnosti k lecčemu a leckomu vnímavější než druzí. Nevážný tón, který se ovšem vzhledem k dějinnému kontextu může snadno zvrtnout, udávají dvě úvodní scény. V první dva kluci vystaví své životy ohrožení močením na německé vojáky projíždějící pod nimi ve vlaku. V té druhé Eda vyprovokuje střelbu Němců do okna bytu, když mává českou vlajku. Na téhle hraně mezi komickým a tragickým s větším či menším úspěchem balancuje celý film, který není až tak líbivý a neškodný, jak se navenek může jevit. ___ Svěrák dokázal najít funkční způsob, jak zachovat epizodický ráz předlohy a přitom neustále podněcovat naši zvědavost, co přijde dál. Po celý film společně s hlavním hrdinou skrze sérii tragikomických nebo napínavých příhod, v nichž významná role náleží zvířatům (přes celkovou uhlazenost a líbivost jde o dost „živočišný" film s detaily „pokaděného“ dvorku, močícího koně nebo stahování králíka z kůže), objevujeme nový (venkovský) svět. Film nás nevtahuje ani tak příběhem, který by někam směřoval (tenhle rámec poskytují zejména paralelně běžící velké dějiny druhé světové války), ale možností poznávat společně s Edou stále něco nového. Současně s tím dochází k postupnému začlenění Edy do klukovské party, ve které je zprvu za „blbého Pražáka“, ale postupně se naučí chodit naboso, pást husy i opětovat rány. Od začátku pak naši i Edovu zvědavost podněcuje Kaiserova postava zlověstného „Vlka", který se sice stejně jako ostatní hrdinové filmu (lišící se hlavně tím, jaké emoce vzbuzují u protagonisty, v návaznosti na což jsou snímání – děda z podhledu, „Vlk“ v detailech, matka v záběrech s hřejivým zlatavým nádechem) nijak nevyvíjí, ale postupně o něm zjišťujeme nové informace (ne cíleně, aby šlo o detektivku, ale mimoděk) a upravujeme si zavádějící počáteční názor. Závěrečné odhalení ohledně „Vlka" se potom napojuje na ústřední motiv relativity odvážných skutků (jiné je hrdinství Edy, šťastného, že se neposral během nočního přecházení přes hřbitov, jiné hrdinství jeho matky, která se párkrát vzepře názoru mužů). ___ Film zkrátka díky kombinaci epizodického vyprávění se zastřešujícími tématy a navracejícími se motivy vcelku dobře drží pohromadě. Také jeho styl je konzistentní v tom, jak se drží hlediska Edy (díky čemuž si Svěrák může dovolit občasné úlety jako je hororově pohádkový flashback nebo groteskní sen). Vyprávění má alespoň zpočátku, kdy teprve pronikáme do nového světa a je toho před námi ještě hodně k objevování, slušný spád. Ke konci se ovšem projevuje jistá tvůrčí bezradnost v tom, jak propojit malá dramata s velkými dějinami (o jejichž vývoji jsme průběžně jakoby mimochodem zpravováni z útržků dialogů nebo rozhlasového vysílání) a vyprávění smyslupně završit. Objevují se nové motivy a nové postavy, ne vždy příliš ústrojně napojené na hlavní příběh, z nichž některé nasvědčují tomu, že film byl původně výrazně delší („Vlkova" manželka). Vzniká dojem, že by vyprávění podobným navěšováním nových epizod mohlo pokračovat další hodinu a finále je tak paradoxně zároveň roztahané (čekání na konec mi přišlo nekonečné) i uspěchané a nepřináší výraznější katarzi. Ve zkratce: jde o film nedotažený, ale ne nezvládnutý. 65%(17.8.2017)

  • filmoid
    ****

    ... časy se mění a na tomhle filmu opravdu nejvíce překvapí až klipovitý střih a kaleidoskop mikropříběhů a žánrových obrázků; je to zkrátka pěkný fičák a sprint, prospělo by tomu 30 minut navíc, aby se dostavil potřebný baladický efekt. Herci skvělí, kamera výtečná, několik chyb ve střihu, kterých by si povšimnul i slepý :-)(22.8.2017)

  • poz3n
    ***

    Provinilé 3 hvězdy. Vlastně jsem se bavil a prožil 2 hrozně milé hodiny. Navzdory tomu nedokážu překousnout fakt, že Svěrák natočil film bez příběhu, složený z pouhých epizodek. Ty navíc jakoby mezi sebou skákaly v momentech, v kterých to nejméně čekáte (nabízí se teorie, že film byl v hrubé verzi mnohem delší a jednotlivé storky nebyly tak krátké). Dramaturgie tak postrádá nějaký základní systém, na který jsem zvyklý a rytmus střihové skladby je pocitově neuhlazený. Na stranu druhou je zážitek z filmu spíše příjemný a jednotlivé epizodky osamoceně fungují dobře. Takže jako nenáročný film, u kterého vám bude jednoduše dobře Po strništi bos funguje, ovšem není to a myslím si, že to ani v budoucnu nebude nová Obecná škola. 6/10(23.8.2017)

  • blitzer
    *****

    Rozumím tomu, že v éře komixových blockbusterů přijde dnešnímu divákovi film jako málo akční, neřkuli unylý, nenormální. Mně naopak přijde neobvykle normální. Vypráví prostě zážitky malého chlapce z vynuceného pobytu v pro něj nezvyklém prostředí. Víc než Obecnou školu mi připomínal Pány kluky. Příběh volně plyne a zaznamenává zajímavé okamžiky z paměti (a fantazie) Zdeňka Svěráka, jehož knižní přelohu jsem četl asi před dvěma lety. Moc se mi líbila dobová výprava (včetně bez příkras zobrazeného života na venkově), kamera i představitel hlavní dětské role. Potěšila i tradiční camea cimrmanovských herců a další Svěrákovy odkazy (Akumulátor 1). Jak napovídá i zdejší hodnocení (74 % při prvním dni v kinech), film si nezíská masovou oblibu jako Obecná škola, ale své diváky si jistě najde. Třeba mě :-)(17.8.2017)

  • - Když probíhal casting na roli tatínka, Jan Svěrák poprosil Terezu Voříškovou, jestli by si s ní tu roli taky mohl zkusit. Na rozdíl od ostatních uchazečů uměl text nazpaměť a nekoktal. Napadlo ho, že by se na tu roli vlastně hodil. Nakonec ale od svého plánu upustil a roli přenechal Ondřeji Vetchému. Ve filmu se ale přece jen objevil, a to v miniroli muže s vysílačkou. Ta si vyžádala 2 natáčecí dny. (Pierre)

  • - Ve skutečnosti napsal Zdeněk Svěrák k filmu pouze dialogy. Zbytek scénáře napsal sám Jan Svěrák. U dialogů ale chtěl, aby měly tatínkův humor. (Pierre)

  • - Ondřej Vetchý musel na roli Edova tatínka vypadat starší a tak mu maskéři vyholili na hlavě kouty a prostříhali vlasy. Když pak Vetchého potkali jeho známí, kteří o tom kosmetickém úkonu nevěděli, byli zestárnutím Vetchého zděšeni. (Šéfik)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace