Láska a smrt

Russian gentleman: So who is to say what is moral? Sonja: Morality is subjective. Russian gentleman: Subjectivity is objective. Sonja: Moral notions imply attributes to substances which exist only in relational duality. Russian gentleman: Not as an essential extension of ontological existence. Sonja: Can we not talk about sex so much? (01.10.2005)

Už jsem si zvykla, že má Woody široký tematický záběr. Ale i přesto se mu podařilo mi vyrazit dech. S lehkostí a okouzlujícím nadhledem natočil malý a svěží exkurz do ruské klasiky. Vzhledem k době aktivně probíhající studené války to můžeme vnímat jako jednu z dalších Woodyho provokací. Humor se střídá s filozofickými úvahami v takové kadenci, že rozhodně jedno zhlédnutí nestačí, což mi rozhodně vůbec nevadí, neboť na takhle dobrý film se s radostí podívám kdykoliv znovu. (07.07.2021)

"Odpust, Woody, tvé neurózy mě sice baví a tahle tvá parodie na nejen ruské velikány patří možná k Tvým nejvtipnějším snímkům, ale už se nesměji, jako jsem se smával. Přijde mi, že Tvůj humor nemá střed, že v něm není nic, žádná hodnota, která by kolotoč výsměšných gagů poháněla. Na můj vkus to bylo přiliš nihilistické, bylo v tom mnoho cynismu a málo... asi moudrosti. V sedmnácti jsem se ale chechtal na celé kolo. Těšilo mě totiž, žes na mě jako na mladistvého intelektuála pomrkával a že jsem v tvých žertech poznával bytosti vysmívané - od Dostojevského po Leibnize." (15.02.2006)

„Jste mi odporný, ale miluji vás..“ Duše tak široká, až je její zaměření jen velmi úzké. Je třeba mít na paměti, že ať už stimulujete jsoucno filozofickými rozpravami, nebo přednostně kvalitativně libido (na kvantitu brát zřetel, až bude pauza delší osmi měsíců), vždycky to skončí tak, že odtančíte alejí s Bergmanovým smrťákem.. Břitký intelektuál Allen těží ze svého fyzického chcípáctví i načtených a nakoukaných klasik a k tomu hraje Prokofjev, jak kdyby skládal hudbu už k natočenému materiálu. Takže sraz vesnických idiotů v Minsku? Díval se traktorista Saša do rodokmenu? Mnohé by to vysvětlovalo.. (02.06.2023)

Na Woodyho Allena jako režiséra a scenáristu jsem měl naladěno okamžitě od první scény. S Woodym Allenem jako hercem jsem to zase měl o něco těžší a chvíli mi trvalo, než jsem si na jeho zběsilé pitvoření v uniformě s brýlemi zvykl, ale během scén z divadla se přihodilo, že mě sám mistr před kamerou začal najednou rozesmívat přibližně stejným dílem, jako mnoho jeho autorských dialogů ve společnosti okouzlující a komediálně excelující Diane Keaton... a najednou jsem ho už plně bral, i když pár trapným momentům se v mých očích občas nevyhl (např. v groteskní scéně bez zvuku s opakovaným mlácením dámy tvrdou láhví do hlavy). Láska a smrt možná lehce trpí tím, čím i mnohé další Allenovy filmy cca do začátku 80. let a sice, že nedrží tolik pohromadě a místy připomínají spíše tematicky poslepený sled scén. Naštěstí to zachraňuje nejen důstojné a stejně vtipné završení, ale i bohatá náplň filmu mnoha zdařilými scénami a nápady ve svérázném pojetí motivů z notoricky známých ruských literárních klasik a národních dějin, ale také osobností, teorií a myšlenek z dějin filozofie. Pojmout ony filozofické střípky s takovou lehkostí i nadsázkou a vložit je do vtipných situací, vztahových zápletek nebo reálných událostí jiné epochy (Napolen v Rusku) si vyžadovalo spoustu kreativity, jaká mě na Woodyho starších filmech velice baví. Výsledkem je opět velice zábavná filmová skládanka, v jejíž pestré palety humoru si většina diváků najde něco svého. [80%] (17.11.2023)