Petrolejové lampy

Nejvýznamnějším filmem Juraje Herzce sice v mých očích i nadále zůstává Spalovač mrtvol, jako vážný kandidát na druhé místo v žebříčku se mi ale jeví Petrolejové lampy. Kvalitní a emočně silná literární předloha, provokativní moralistní námět, dva špičkoví herci v hlavních rolích, pečlivý výběr kostýmů, rekvizit a interiérů a ze všeho nejvíc pak mladý Juraj Herz z doby, kdy ještě sršel nápady a měl výjimečný cit pro vytvoření atmosféry, to všechno dělá z Petrolejových lamp jedno z nejlepších psychologických dramat, které u nás vznikly. Démonický Petr Čepek, který měl vždycky výjimečný dar vykreslit temné stránky lidské povahy, tady předvádí rozpad osobnosti člověka postiženého těžkou nemocí a jako vždycky je perfektní a nepříjemně přesvědčivý. Zajímavější je ale Iva Janžurová považovaná filmovými fandy za typickou komediantku. Ukazuje, že její herecký rejstřík je mnohem širší a je schopná zahrát prakticky cokoliv. Petrolejové lampy fungují ve dvou rovinách. V té první jako kritika maloměstského prostředí plného předsudků, kdy hrdinky filmu je příliš svobodomyslná a emancipovaná, takže okolí jí to oplácí po svém. V druhé rovině je to snímek o nenaplněném životě bezdětné ženy, která nejlepší léta svého života stráví péčí o zahořklou lidskou trosku. Obvykle se o tom nezmiňuju, ale v tomto případě udělám výjimku a zdůrazním výpravu filmu, která je laděná do stylu secese. Tohle je totiž v české kinematografii k vidění hodně zřídka a vybavím si vlastně jenom další Herzův film Morgiana, který byl laděný účesy počínaje a oblečením konče do stejného výtvarného stylu. Celkový dojem: 95 %. (12.09.2014)

Dokonalý propletenec lidských osudů a velmi dobře vykreslených charakterů. Střetávají se zde dva naprosto rozdílní lidé s úplně jinými ambicemi. Z postavy Štěpy sálala její nezkrotná chuť do života a touha po naplněné lásce. Její manžel se vlivem vážné nemoci proměnil v opravdového tyrana. Po jeho smrti si připadala na světě zbytečná, ale pak se z lidského bahna vyhrabala. Pan Čepek předvedl velmi mimořádný výkon a Iva Janžurová vlastně také. Atmosféra byla opravdu nezapomenutelná. Měla jsem pocit, že film má otevřený konec. (28.05.2009)

Herz změnil rovnováhu sil v příběhu (Štěpě ubral na rozhodnosti a bojovnosti), zdramatizoval jeho závěrečné vyznění a především obsadil do role "pavouka" Petra Čepka, čímž se z Petrolejových lamp stala defacto show jednoho muže. Neobyčejně silný psychologický film, ale románovou předlohu mám přeci jen radši, neboť je hlubší a propracovanější (ale tak už to u těch knižních předloh bývá, že :o)) (05.02.2004)

knihu jsem nečetl, tento typ maloměšťáckých románů mě nebral ani v období, kdy jsem knihy ještě otevíral... přesto jsem dal téhle klasice šanci. první polovina mě bohužel naprosto míjela, nevěděl jsem, co si mám o tom myslet a bojoval jsem sám se sebou nevěnovat se raději nějaké bohulibější činnosti, než dál sledovat tlachání korzujících prapaniček... zaujala vlastně jen tradičně skvělá janžurová... pak ale přišel čepkův part, jehož přednes by mu záviděl leckterý herecký virtuoz. tedy prakticky jenom díky skvělé ústřední dvojici uzavírám na 70%. (10.02.2009)

Herecký koncert Petra Čepka a Ivy Janžurové. Oba herci tu podali jedny ze svých nejlepších výkonů a potvrdili, že v domácí tvorbě patřili k absolutní špičce. Petrolejové lampy jsou také filmem, kde je znát výrazná ruka režiséra. Herz se řadil k našim nejoriginálnějším tvůrcům a jeho díla se vyznačovala zaujetím pro morbidnost, černý humor a obrazovou vytříbenost (v tomhle filmu využil chytré prolínání záběrů a zaujetí pro dobové kostýmy). Podmanivý a místy groteskní snímek. 9/10 (02.05.2009)