Zvol si svá muka (S01E05)

volba vlastní bolesti sice nebyla "fucking cool", ale posunula už tak nesmírně dynamický seriál o parsek daleko a to je co říct. /// proč to ale zmiňuji - pobavily mě totiž diskuze na zahraničních sociálních sítích, kde puristé nerozebírají nic jiného než použité vulgarismy. jak hrubě nestartrekové, že! já se tedy nad použitým výrazivem ani nepozastavil. zato zde vnímám tolik jiných věcí, o kterých je třeba hovořit. /// v centru zájmu se po celou dobu nacházejí postavy, a tak i tentokrát začnu jimi. konečně se dozvídáme backstory Gabriela Lorcy, ačkoliv jen v (nejspíše neúplné) kostce, a jeho osobitý charakter už není tak tajuplný. poněkud mě to odklání od dřívější hypotézy, že by snad Lorca mohl být pod vlivem Sekce 31, a připouštím, že seriál pracuje se záměrným matením svých diváků a to se týká jak strategické práce s odkazy a souvislostmi, tak pečlivé distribuce narativních informací. ale k tomu později. Lorca se pro mě nyní stává o to zajímavější, jelikož již vím, čeho všeho je schopen, ale vím zároveň i to, že cítí potřebu si břemeno své minulosti neustále připomínat - svou bolest si zvolil dobrovolně a z dobrého důvodu (další dvojsmysl a přesto se jich nemohu nabažit!). divák kapitána pozná o tolik lépe a nijak mu to přitom nepomůže předvídat jeho další rozhodnutí - přesně takto, milé děti, vypadá prvotřídní práce na charakterizaci postavy v serializovaném vyprávění. /// s Harcourtem Fentonem Muddem, etablovanou postavou, jejíž další osudy jsou známy z TOS a TAS (a románů a komiksů a videoher a fan filmů atd.) měli scenáristé méně práce. předvést Harryho byl spíše těžký úděl představitele, Rainna Wilsona, kterému ovšem za sebe nemám co vytknout. jeho postava mi navíc udělala radost podnětným monologem připomínajícím životy prostých lidí ocitnuvších se ve válce a (přesvědčivě) zpochybňující principy Flotily a Federace, který mi připomněl loňský filmový : Do neznáma a tamního padoucha Kralla, resp. kapitána Edisona. /// vytknout nic nemohu ani způsobu, kterým epizoda představila první romantický vztah dvou mužů v dějinách televizního u, na který jsem byl připraven, jelikož byl ohlášen, což eliminovalo případný "shock effect" (tedy alespoň na straně těch, kteří jej nezažívají automaticky při jakémkoliv projevu jiné než mainstreamové sexuální orientace). jeho představení nepůsobilo ani v nejmenším násilně, rozhodně ne uspěchaně (ostatně, čekalo se na to až do páté epizody) a bez jakýchkoliv stop schematismu či tokenismu. scéna byla přirozená, organická a dokonce něžná, až tím seriál předčil i má už tak vysoká očekávání. ostatně, když si s tímto motivem tak bravurně poradili spisovatelé románů podle u, tvůrci komiksů a dokonce i fanoušci ve svých fan filmech, bylo na místě čekat kvalitní i uvážlivou práci i od profesionálů. stačila trocha dobré vůle. /// zajímavou hru s divákem skýtá představení "nové" postavy Ashe Tylera, důstojníka, o němž se divák dozvěděl, že byl po dobu svého půlročního věznění sexuálním otrokem Klingonky L'Rell, že přišel o svého kapitána a že po ničem netouží víc než dostat se na palubu . ale vlastně mi to celé plně došlo až v okamžiku, kdy jsem si vzpomněl, že postava Voqa je na IMDb přisouzena neexistujícímu herci Javidu Iqbalovi. tvůrci vskutku čerpají inspiraci z toho nejlepšího, co se ve u do této doby vyskytlo, a skládají to do ohromujícího celku, v tomto případě jde tedy o poctu "Trablům s tribbly". a to mi připomíná, že ani ten tribble na kapitánově stole se se svou schopností "živého detektoru Klingonů" neocitl v seriálu jen tak bezúčelně. /// ostatně, náhodný nebude ani výpis největších velikánů dosavadní historie Hvězdné flotily, který si v rámci zápasu s nedostatkem sebedůvěry nechává na obrazovku vyvolat Saru. soudě z reakcí ostatních fanoušků, v něm trekkies spatřují zejména další porci easter eggů a poct klasikám. mě na druhé straně daleko více zaujalo jméno, které se na seznamu neocitlo. důvodem neuvedení Kelvara Gartha může s velkou měrou pravděpodobnosti být vzkaz, který tím tvůrci adresují kritikům obviňujícím CBS z odvozování jejich nového seriálu z fanfilmového Axanaru. o zvláštnost se jedná už s přihlédnutím k uvedení Matta Deckera, o jehož zásluhách není z kanonických zdrojů známo zhola nic, namísto muže, jehož hrdinské činy byly povinnou četbou na Akademii v době studií Jamese Kirka. mohl bych to považovat za náhodu, ale já na náhody nevěřím. /// abych se ale opět vrátil k postavám a zvláště tedy k jejich vzájemným vztahům, musím pochválit také to, že se tvůrci nadále věnují rozvíjení vztahu Michael a Sarua a to zatím v každé epizodě. scéna v posledním aktu, kdy Michael Saruovi daruje teleskop, dědictví po kapinánce Georgiou, mě skutečně dojala. líbily se mi ale i předchozí střety mezi Michael a Saruem, už proto, že oba zastávali pozici, která byla opodstatněná a dobře obhajitelná. právě díky tomu se totiž seriálu daří porušovat Roddenberryho pravidlo přísné nekonfliktnosti v posádce a zároveň zachovat ducha u spolu s jeho vírou ve vyšší principy. nejen v této epizodě, ale v každé vlastně postavy zápasí s rozkazy, z čehož se tím pádem stává jakýsi tematický leitmotiv seriálu, ale zároveň to svědčí o něčem, co jsem chválil už v komentáři k minulé epizodě v souvislosti s týráním zvířete, a sice že tento Star Trek seriál opravdu není na rozdíl od většiny předešlých eticky černobílý, tj. není zde předem zřetelnou linií rozlišené "správné" od "špatného", ale dilemata jsou namísto toho opravdová a přijít na morální řešení zde vyžaduje reálné snažení, přesně tak, jak tomu opravdu je. /// co jiného napsat závěrem než komentář závěru: tak to bylo velmi znepokojivé! opět moment jako z hororového filmu. nejen kvůli tomuto náznaku, ale samozřejmě i kvůli rostoucí sofistikovanosti situace v seriálu se velice těším na příští díl. je snad zrcadlo metaforou pro zapojení "zrcadlového vesmíru", jak již prozradil Jonathan Frakes? pokud ano, tak velmi doslovnou. (17.10.2017) (méně) (více)