Ta třetí

Balíkův film se mi moc nelíbil, snad za to může časové posunutí někam mezi vydáním knihy (1939, Josef R. Vilímek) a současností (2021), do nejapných začátků českého rock'n'rollu. Možná ale také konvenční zobrazení muže mezi dvěma ženami (každý známe někoho, kdo vybíral a vybíral, až přebral). Nebo něco, co věděl i sám Havlíček, neboť hodlal některé části svého románu předělat. Nicméně se tu pracuje s těmi nejnižšími čísly: 1 nebo 2, pak 3 a nic víc. Ale ani toto počítání úplně nesedí. Nevím sice, které části chtěl Havlíček předělat, ale v případě Mánkovy (zde raději Voskovy) postupně se odhalující charakteristiky je málo pravděpodobné, že by ten, kdo ze dvou odhalených karet není schopen zvolit tu lepší, by byl schopen sáhnout na jedinou kartu neodkrytou. (31.05.2021)

"To jste nepochopil že vás chci svést nebo zavraždit..." Já jsem tedy vskutku moc nepochopil ten přesun děje z doby první republiky, jak je tomu v předloze Jaroslava Havlíčka, do moderní doby 60. let. Když tento film srovnán s novějším zpracováním téže látky od Dušana Kleina, tak je za mě dost zklamání. Má to úplně jinou atmosféru a poetiku a představitelka Evy (slovenská herečka Rapaičová) se Lucce Vondráčkové nerovná ani náhodou. Vlastně ty filmy spojuje jen jméno hlavního protagonisty a základní zápletka. Václav Voska mi na tuhle roli přišel už fakt starej, na druhou stranu, když dotyčný Evě "vždy ti já musím připadat popsanej, ohmatanej jako stará kniha," docela to odpovídalo mému pocitu z této postavy. Ale i zde elegán Vladimír Dlouhý je prostě Vladimír Dlouhý. (20.01.2022)

Solidni, misty dost natahovane drama o muzi, ktery resi dilema dvou zen. Vaclav Voska mi ve sve roli hodne pripominal Marcella Mastroianniho:-). Moc se mu nedivim, ze ho studentka Eva (Ida Rapaicova) zaujala. Sedesata filmova leta u nas byla velmi plodna a da se oznacit za nejlepsi dekadu nasi kinematografie, jen mam nekdy pocit, ze se spousta filmu chtelo rovnat s francouzskou a italskou produkci (hlavne po umelecke strance) a to se uplne nepovedlo. (18.02.2012)

Všechny čtyři romány mistra psychologické prózy Jaroslava Havlíčka (1896 - 1943) se dočkaly filmového zpracování. Jeden z nich - Ta třetí - natočil na sklonku šedesátých let režisér Jaroslav Balík. Tvůrci filmu přenesli děj příběhu do (své) současnosti (Havlíčkova literární předloha je z roku 1939). Ve vyprávění o muži, jehož neschopnost se rozhodnout postupně spěje k jeho neodvratnému konci, je herecky velmi dobrý nejen hlavní hrdina Václav Voska, za zmínku určitě stojí Ida Rapaičová ad., nicméně nejlépe (profesionálně, velmi přirozeně a uvěřitelně) ztvárněnou postavou je Jarmila Blanky Bohdanové. (28.02.2012)

,,Ryba... veď je to surové trápiť ju takto samotnú." / ,,Možná by jí měl člověk závidieť. Představte si, že neví, že jsou ještě jiný ryby. Čirá existence..." / ,,Ona sa vlastne ešte nikdy nevidela. Nastavme jej zrkadielko." / ,,Ne, ne, vyloučeno. Co kdyby se do sebe beznadějně zamilovala?" Několik vybrušených ironických dialogů Václavu Voskovi tak sedících, řada pěkných momentů v psychologickém příběhu podle Jaroslava Havlíčka, bohužel také hodně hluchých a nevýrazných míst. Ženským představitelkám Bohdanové a Rapaičové to zde sedí, ale Voskovi i samotného příběhu by asi přece jenom líp slušelo, kdyby se film držel předlohy odehrávající se v době první republiky a nebyl dějově přesunut do moderních 60. let. Takhle je to podivná záležitost, kde se 50-tiletý muž ocitá pro lásku k mladé ženě v partě mládeže zblázněných do bigbítu a psychedelické muziky. 65% (26.11.2017)