Den patriotů

Přemrštěné hrdinský kousek snažící se vypudit z diváka (rozumě Američana) každou slzu hrdinstvím hlavních postav, samozřejmě největších patriotů pod sluncem. Patosu je přespříliš i na tuto odporně dlouhou stopáž, jedinou funkční věcí jsou akční scény a ani ve výkonech to na tuhle celkem slušnou sestavu není žádná hitparáda. Přesně takhle by se rekonstrukce teroristických činů točit neměly. (15.01.2017)

Téma terorismu už je poměrně dost vytěžené a Patriots Day se to vlastně ani nesnaží moc vyvracet. Po technické stránce to není zase tak špatné, ušlo to i herecky a najde se tu pár dobrých momentů jako přestřelka či výslech manželky jednoho z atentátníků. Problém je, že tohle všechno už tu bylo mnohokrát k vidění v mnohem lepších filmech, díky čemuž Berg působí jako obyčejný plagiátor a je úplně jedno, že se jedná o rekonstrukci skutečné události. To nejhorší ovšem přichází v nechutně patetickém závěru, který se v divákovi snaží vyvolat pocit, že střelením resp. zatčením dvou pitomců je válka s terorismem vyhraná. 50% (11.02.2017)

Dobře uchopený styl vyprávění. Seznamovačka s hlavními hrdiny a zároveň vysvětlení koncepce dějového spletence, klíčová událost bombového útoku a postupně se utahující smyčka. Něco podobného velmi zdatně fungovalo například v Zero Dark Thirty s tím rozdílem. že byl lépe dramaturgicky vybalancovaný. V Patriots Day je spousta patetického balastu v podobě výpovědi skutečných svědků události a různá moudra hlavních hrdinů, která nejsou příliš na místě a když, tak jsou prostě nešikovně uchopené. Pomine-li divák tedy tento neduh a fakt, že si z celého filmu krade dobrých 10-20 minut, nelze se neudivovat nad tím, jak má Berg v malíčku akci a dynamiku akčích pasáží, protože jeho přestřelka v ulících je frenetická, těkavá a přitom neskutečně syrová a přehledná. Zároveň scéna, za kterou měly idealně naběhnout závěrečné titulky. Kdyby uměl pracovat s postavami a s gradací příběhu tak jako Michael Mann, tak si všichni pískáme, protože by to byl plný počet. (20.03.2017)

Vždy třetí pondělí v dubnu, poprvé už v roce 1897, pokaždé přes dvacet tisíc závodníků a zhruba půl milionu diváků podél trati. Jen nově s dvěma smrtícími náložemi, jejichž základ tvořily hřebíky. Dva přistěhovalci ze severního Kavkazu si holt oslavu Dne patriotů vyložili po svém. Mladší z bratrů, muslim čečenského původu, dosud čeká na smrtící injekci, ač jde podle kritiků spíš o symbolický rozsudek. Ale k filmu. Přehledně režírující patriot Peter Berg akci a napětí umí. Převedení skutečných událostí na filmové plátno je ovšem pokaždé ošemetná věc, vždy se najde spousta rýpalů, nicméně Berg má zkušenosti třeba s předchozím Mořem v plamenech. Vždy bude lepší specialista na pořádnou porci akce než na lidská dramata, což platí i tady. Točí se někde mezi greengrassovským stylem a stoneovskou naléhavostí. Nijak zvlášť nepřekvapí, prostě jen rekonstruuje nedávné události, ve kterých jsou charaktery postav jasně načrtnuté (Mark Wahlberg je poctivý polda, ač má nějaký škraloup, nicméně pro svou práci se obětuje, miluje svou manželku, své kolegy, „své“ civilisty a na pivo byste s ním rozhodně zašli) a semknutí je snad celoměstské. Velká škoda až nesnesitelné závěrečné čtvrthodinky i Wahlbergova proslovu, naopak palec nahoru za přestřelku v rezidenční čtvrti. (05.02.2017)

Peter sa špecializuje na nakrúcanie filmov, podľa skutočných udalostí, a najlepšie bude, ak si k tomu, prizve na spoluprácu, už osvedčeného Markyho - Marka, a vzniká opäť strhujúci príklad, že ak sa spoja dve zapálené hlavy dohromady, tak to stojí za to ! Ďalšie veľké PLUS spočíva v tom, že Marek je rodákom z Bostonu - Massachusetts, kde sa odohráva tento skutočný príbeh. V roku 2013, sa konal, už v poradí 113. Bostonský maratón „hrdých patriotov” . V jeho cieli, čakalo na súťažiacich a návštevníkov, jedno nemilé prekvapenie, ktoré v sebe nieslo - CHAOS a PANIKU. Dvaja bratia Džochar a Tamerlan Carnajevovi, ( ktorí boli pôvodne zo severného Kaukazu ), tak títo so sebou priniesli dve podomácky vyrobené BOMBY, ktoré pár sekúnd po sebe, jedna za druhou, VYBUCHLI, a ich následky so sebou zobrali 3 ľudské životy + zavraždili ešte jedného policajta, už na úteku + bolo stovky zranených... Od tohto okamihu, sa začal uskutočňovať velikánsky HON na TERORISTOV, po ktorých vyštartovalo tisícky a tisícky nabrúsených fízlov, ktorí si želali, len to jedno jediné... Momentálne sa dá nakrútiť čokoľvek. Dokazujú to aj Berg s Wahlbergom. Lišiacky sa popasovali s jednou myšlienkou. Pôvodné, archívne, dokumentárne zábery z roku 2013, šikovne zostrihali, s tými filmovými, a výsledok, je tak pekne zosynchronizovaný, že normálne nespoznáte rozdiel, čo, je čo. Mal som reálny DOJEM, akoby som sa ocitol, v tom čase a mieste, keď sa to uskutočnilo. Opäť spomeniem jednu filmovú sekvenciu, ktorá ma maximálne upútala. Je to tá, počas nočnej a intenzívnej, dynamickej, divokej PRESTRELKY, v nočných uliciach, s policajtmi, po ktorých bratia vyhadzujú bomby. Pripadal som si, ako v nejakej počítačovej hre. Napríklad Grand Theft Auto. Občas som bol taký napätý, že réžia s kamerou, mi riadne brnkali na nervy, ale tak to má byť. Inak, tento film, je aj poriadny americký PÁTOS, s americkými VLAJKAMI, v popredí, ale popri tomto, sa to dá všetko vstrebať. Je to kvalitne prepracovaná REKONŠTRUKCIA skutočných udalostí, starých, takmer 4 roky, pričom pri pozeraní som mal pocit, že som v centre diania. Výborná práca filmárov, ktorí sprostredkovali všetko tak, ako sa presne stalo... (05.02.2017)