Krátký film o lásce

Náznak šedého komunistického (zde nepodstatné) sídliště s mnoha intimními okny a pošta, jediná v té době jakžtakž fungující instituce, vždy nabitá k prasknutí polepenými lidskými osudy a magickou možností různé životní cesty sbližovat, určovat, rozdělovat. Ještě větší moc než má pošta, mají jedno okno a druhé okno naproti, dva zvlášť vybudované průzory, spolu však pár očí patřících a hledících k sobě. A v nich téměř komorní příběh čistého citu lásky, (živený však pouze sám sebou a pouhým vědomím existence sledované milované osoby, které neměl co nabídnout kromě sebe sama) neschopný se v reálném světě projevit, a pokud ano, tak zoufale neprakticky a osudově dlouho nepochopeně. (05.10.2005)

Moja druha filmarska skusenost s Kieslowskym. Oproti dementnemu filmu Kratky film o zabijeni ide uz o cosi lepsi film, ta linia o laske, samovrazde atd mala hodne do seba. Stacilo mi to vsak len v telke, na DVD si tento snimok urcite zhanat nebudem. Kieslowski - ho mam dost na haku /za Kratky film O Zabijeni a Kratky film o laske/, rovnako aj podstatnu cast polskej kinematografie. A stale si myslim, ze polska kinematografia je pravom podcenovana a nema vela co ponuknut. 60 % (16.11.2013)

Menší studie interaktivního voyeurství a jednosměrné lásky - mladý a nezkušený klučina má své Okno do dvora a se zatajeným dechem odhaluje taje půvabné zkušené ženy. V detailech film funguje dobře, Kieslowski ví, jak vykreslit momentální vnitřní pocity postav a najít špetku poetiky i v nepříjemně ušmudlaném předměstí. Přesto jako celek toho Krátký film o lásce nenabízí mnoho, je zdlouhavý, místy nudný a nejhorší je, že hlavní postava působí jako hloupý, zakomplexovaný ňouma znemožňující sympatizování, nebo dokonce indentifikaci... Moc jsem to neprožíval. 5/10 (29.06.2009)

Voyerské nokturno polského "Jamese Stewarta." Atraktivní modla v hledáčku senzitivního Okna do dvora. Oslava půvabů prvních (ne)vinných platonických lásek. Amorovy stopy tváří v tvář zrádné realitě. Posedlost láskou zvídavou, která přetavuje svá nezkušená křídla do reálných obrysů všednosti a sráží ony naivní idealistické představy. Zkoumavá rozkoš tápe v aktu milostném. Stopy šrámů pocitového rozchodu vypjatě signalizují bázlivý útěk k tragickému sebeobětování, vykoupením se z pohlcující nešťastné lásky. Láska plachá, nevyzrálá, upřímně zbrklá, která ve své nesmělosti klopýtá, zraňuje i trestá. Křehce smýkavá panel(love)story. (17.11.2013)

"Když ten autobus chytíme, půjdeš ke mně !! Když ne, půjdeš domů !! Platí ?!" Přemýšlím, kdy naposled mi bylo tak úzko, kdy jsem byl tak dojatý, a tak by mě zřejmě jen těžko napadlo, že se tak stane právě u Kieslowskiho nesmírně upřímně a lidsky poetického snímku, který úžasně parafrázuje a velmi osobitým způsobem odkazuje jak na šesté přikázání, ačkoliv bych spíš mluvil o lásce k bližnímu, tak i na Hitchcockovo Okno do dvora !! Ten střet rozdílných vnímání lásky samotné i zcela odlišně smýšlejících postav dokonale vystihuje, jak člověka přes veškerou snahu a chuť jí jít naproti často láska naprosto míjí a jak city zůstávají nenaplněny !! Witold Adamek kreslí svojí kamerou jednu bezútěšnou a hořkou scénu za druhou, mezi nimiž naprosto ční jedna zcela symbolická, která divákovi omlátí o hlavu frázi o pláči na rozlitým mlékem.. Vše účinně doplňuje a pozdvihá z kaluže slz velmi vhodně zvolená hudební složka Zbigniewa Preisnera !! (15.11.2013)