Krátký film o lásce

Krásny príklad na to, ako sa dá citlivo, veľmi zaujímavo a na vysokej umeleckej úrovni spracovať aj taká chúlostivá téma, akou je 6. prikázanie z Dekalógu. Vo filme sa skrýva posolstvo, že toto prikázanie nás neochudobňuje, ale naopak - obohacuje. Chráni nás totiž pred egoizmom a pred zužovaním lásky len na fyzikálne procesy v človeku. Učí nás, že láska je oveľa viac, že láska je byť oporou pre toho druhého, spolucítiť s ním a v žiadnom prípade mu neubližovať, ani slovami, ktoré môžu narobiť veľa zla. (01.02.2007)

Jo, tohle se Kieslowskému hodně povedlo. Smutný příběh o osamělosti a lásce, který ale skvěle funguje a díky krátké stopáži nenudí. Navíc hlavní dvojice je zajímavá a celkem i sympatická. Má to i několik dost zajímavých myšlenek, skvělých a nezapomenutelných scén... Prostě je to dobrý film se vším všudy. A to jsem se bál, jak to dopadne, protože od Kieslowského jsem předtím viděl Náhodu a i když to není špatný film, přišel mi utahaný, ale Krátký film o lásce je fakt povedený a nenudil mě. 5* (31.05.2019)

Film přesouvající formální motiv snímku Okno do dvora z klasické narace do art cinema narace tematizuje samotné voyeuristické sledování na několika rovinách - vizuální, audiální a bezprostřední, přičemž nezůstává jen u žánrového využití, ale po důkladné ritualizaci celého mladíkova sledování celý koncept komplikuje jeho prozrazením druhé straně. Z jednostranného Hitchcockova konceptu „pozorovat a nebýt pozorován“ tak postupně přechází do mnohem problematičtější formy „pozorovat; být pozorován; toužit být pozorován“, kdy se komunikační model s mluvčím, který oslovuje hypotetického adresáta, jenž na druhé straně vůbec nemusí být (snaha ženy kontaktovat chlapce prostřednictvím dosavadních „kanálů“). Formální systém navíc celý model ještě komplikuje postavou chlapcovy bytné, která poté, co se pasivní „jen pozorující“ hrdina stane „aktivním pozorovaným“, přejímá roli voyeura - pasivního pozorovatele, který je ve struktuře nezbytný, protože konvenuje s pozicí nás jako diváků filmu. (22.04.2007)

Voyerské nokturno polského "Jamese Stewarta." Atraktivní modla v hledáčku senzitivního Okna do dvora. Oslava půvabů prvních (ne)vinných platonických lásek. Amorovy stopy tváří v tvář zrádné realitě. Posedlost láskou zvídavou, která přetavuje svá nezkušená křídla do reálných obrysů všednosti a sráží ony naivní idealistické představy. Zkoumavá rozkoš tápe v aktu milostném. Stopy šrámů pocitového rozchodu vypjatě signalizují bázlivý útěk k tragickému sebeobětování, vykoupením se z pohlcující nešťastné lásky. Láska plachá, nevyzrálá, upřímně zbrklá, která ve své nesmělosti klopýtá, zraňuje i trestá. Křehce smýkavá panel(love)story. (17.11.2013)

S citem natočený příběh o neopětované lásce. Film na mě zapůsobil o něco méně než předešlý Krátký film o zabíjení. Problémem pro mě byla změna optiky vyprávění, která se v poslední třetině filmu přesouvá z titulní mužské role na tu ženskou, která už však nemá dostatek času (vzhledem ke své stopáži) nás nějak výrazněji citově zasáhnout. Až na tuhle maličkost se mi film líbil___S odstupem času musím udělit maximum. Kieslowskeho variace na "Rear Window" si vystačí s minimem dialogů a sází na čistou filmovou řeč a jemnou poetiku. 10/10 (10.03.2009)