poster

Zkouška dospělosti

  • Rumunsko

    Bacalaureat

  • Francie

    Baccalauréat

  • anglický

    Family Photos

    (neoficiální název)
  • Slovensko

    Skúška dospelosti

  • USA

    Graduation

  • Velká Británie

    Graduation

  • Nový Zéland

    Graduation

  • Austrálie

    Graduation

  • Irsko

    Graduation

  • Kanada

    Graduation

Krimi / Drama

Rumunsko / Francie / Belgie, 2016, 128 min

Komentáře uživatelů k filmu (50)

  • J*A*S*M
    ****

    51. KVIFF - přesně takové, jako člověk od Mungia čeká, bohužel nic moc navíc.(6.7.2016)

  • Enšpígl
    ****

    Neskutečně osobitý styl vyprávění, který pracuje s myšlenkama divákama. Adrian prakticky nesleze ze záběru a ty se stáváš takovej tichej šmíráaček jeho života resp. situací který mu soudruh nachystal a že se to na něj valí ze všech světových stran a tak zatímco Romeova dcera skládá zkoušku dospělosti, tak Romeo skládá zkoušku vyspělosti a právě díky jednečnému vyprávěcímu stylu Cristiana Mungiu má dynamický styl vyprávění i když rozumím tomu, že ne každýmu sedne pozorovat přes dvě hodiny chlapa a jeho "rvačky" se situacema i svými zásadami, může to na první pohled vypdat že se nic neděje, ale ono se děje kurva hodně.(14.7.2016)

  • Radek99
    *****

    Nemocná doba, nemocná společnost. Rumunská nová vlna má přesně všechno to, co chybí současné české kinematografii - nebojí se být společensky kritická, nebojí se ukázat realitu v pravém světle, odhalit status quo protykanosti společnosti, korupčního balastu, morální úpadek. Rumunský Michael Haneke upomene skutečně k Henekeho Utajenému, tou předtuchou něčeho tíživého, tragického...vykořeněností hrdinů...korozí národní i osobní identity...motivem všudypřítomného pocitu ohrožení... a jako v Bílé stuze - jednání dospělých se otiskuje do dětí...(7.5.2017)

  • DaViD´82
    ***

    Znáte rčení o tom, že namazaný krajíc padá vždy svou namazanou stranou dolů? Tak Zkouška dospělosti je film právě o tom, když vám v životě nepadá krajíc, ale rovnou celý namazaný bochník a po pádu se ještě odrazí a dopadne (jak jinak než opět namazanou stranou) ještě o kus dále čili máte o to větší svinčík. Mungiu točit umí, o tom žádná. Problém je, že stejně jako u 4 měsíců mu samotná stupňovaná osobní tragédie slouží jako prostředek pro nastavování zrcadel společnosti a poměrům. Jenže tam kde to ve 4 měsících šlo pěkně ruku v ruce pospolu a vždy to bylo především o těch postavách, tak tady to působí přesně opačně. Jako by tu příběh sloužil jen jako odůvodnění k dalším a dalším přesahovým komentářům a osudy lékaře, jehož cesta do pekel je dlážděna dobrými úmysly, tu jsou tak nějak navíc a na druhé koleji. A ono je to v této poloze "jdu za tím a tím, kousek po kousku ustupuji ze svých principů a podvoluji se korupci, která tu je na každém rohu a čím dál tím více jsem uvízlý v sebezničující spirále" značně kolovrátkové čili ve výsledku poněkud ubíjejí*zííív*cí.(15.7.2016)

  • Jhershaw
    ****

    Když jsem vycházel ze sálu, zaslechl jsem komentář: "Děj byl zajímavý, ale hrozně mě nudilo, jak 5 minut tam spolu dva lidi mluvili a jinak se nic nedělo." A já tu druhou část mám opačně. Chápu, že je možná efektivnější prezentovat dialog jako prostřihy detailů mluvících postav, ale Mungiův přistup, kde používá několikaminutové záběry, mě vtahuje víc do scény. At kameru nechá běžet při rozhovoru, nebo ji nechá sledovat kráčejícího člověka. A přitom mi to nepřišlo samoúčelné (mrkám na držitele Oscara). Další dva pilíře, které film pevně podpírají, jsou výborné herecké výkony (hlavně otec rodiny) a již zmíněný příběh, který dává divákovi poměrně nejednoznačné dilema.(4.7.2016)

  • *CARNIFEX*
    ****

    Veľmi komorná dráma, ktorá si takmer nijakým spôsobom nezakladá na prehnaných emocionálnych prejavoch či reakciách samotných hercov. Skutočne si nespomínam na snímok daného žánru, ktorý by disponoval tak "tichou" atmosférou, kľudného riešenia situácií napriek tomu, že sa v jej osnovách príbehu riešia tak zložité, životné skúšky. Napriek tomu, že je človek po celú dobu zamyslený, žiadne bolesti hlavy z priebehu samotnej story nehrozia ..(24.5.2017)

  • mchnk
    ****

    "Hlavní je cíl, nezáleží, jaká cesta k němu vede". Příběh úspěšného občana, otce, manžela, milence a doktora, který svůj život i naděje drží pevně v rukách, nic ho nezaskočí, je odhodlán své vize dosáhnout navzdory všemu...a všem. Již dávno rezignoval na jakoukoli změnu společnosti a morálky ve své zemi, je ochoten proti ní použít její vlastní zbraně, tedy to nejhorší, čeho se muže chytit. Ač plný myšlenek o neochvějnosti zásad a pevnosti svého charakteru, nyní se dobrovolně ohýbá, jde přeci o budoucnost, kterou si nedá vzít. Z naděje se ovšem stává marná prázdnota a odcizení, vše, co ještě před pár dny nehodlal pustit, mu náhle protéká mezi prsty, již to vypadá, že snad ani není za co bojovat...žít. Výborně sehraný a odvyprávěný snímek, který křičí, ovšem velmi tiše, nabízí vynikající kontrasty a nabádá k menší, možná nejmenší míře pokrytectví, které v sobě všichni máme. Nelhat nikomu ve svém okolí, považuji osobně za jednu z největších svobod, které může člověk dosáhnout. [Filmový Klub Citadela-Litvínov].(7.6.2017)

  • Disk
    *****

    Režisér Cristian Mungiu opět nezklamal. Je mi záhadou, proč něco podobného nenatočíme i my. Přitom námětů by byl určitě dostatek.(19.5.2017)

  • Slarque
    *****

    Není to tak intenzivně depresivní jako 4 měsíce, ale Mungiu zřejmě veselá kopa nebude. Bez příkras odhalená praxe různých protislužeb, na kterých stojí většina nenápadné všednodenní korupce. Tedy něco, co je stejně běžné i u nás, jen se zdejší filmaři rozhodli, že to pro ně není zajímavé téma. Adrian Titieni je v hlavní roli velice přesvědčivý, ne že by to neplatilo i o ostatních, ale představitel hlavní role skoro neslézá z plátna (90%).(21.4.2017)

  • JitkaCardova
    ***

    Film jako rafinovaně sestavený a dobře promazaný mechanismus, promyšlený a zhotovený konstrukt, film jako technicky vykroužený oblouk vyklenutý nad jasnou tezí, poselství, moralitka, bajka, ústící do předem stanoveného finále. A příběh jako svázaný rukojmí v jeho područí. Nikdo neříká nic jen tak, nic se jen tak neděje, všechno je podřízeno tomu, co chce autor sdělit, a všechny rozhovory jsou TAK patetické a uvědomělé. *** Cením si silných filmů, v nichž se stejným magickým procesem jako ve skutečnosti rodí z nějaké prvotní konstelace fascinující příběh, vycházející z nutnosti, neúchylné logiky, s překvapivými, ale niterně ústrojnými zvraty, příběh spějící do jedinečného konce, který bude stejně nečekaný jako jediný možný. *** Stejně vysoko si cením silných filmů, které místo originálního vyprávění tak či onak originálně komentují skutečnost, předvádějí a rozvíjejí nějaký nápad, chtějí něco konkrétního říct, vytvořit, zaznačit, zdůraznit, využívají filmové médium k vyjádření čehokoli, co je napadne. *** Cením si filmů obojího druhu - užívám si ty vypravěčské i ty výkladové, postřehové, komentující. Miluju i jejich záměrné rafinované kombinace a křížení. *** Ale vlastně nakonec vždycky bezmocně krčím rameny nad filmy, které nejsou ani ryba ani rak. Nad těmi, co předstírají věrohodný příběh ze života, ale přitom příběh zjednodušený, zbavený vnitřního vývoje, typizovaný, okleštěný, podvolený tomu, co se "tímto ukazovaným" chce "říct". Autor může být sebechytřejší, ale vždycky je poznat, že jeho supervysoká inteligence je služebná, má vymezené pole, za něž se nesmí pustit, že nechce vidět a pochopit zásadní věc, dopouští se komunikačního omylu - že mu totiž uniká rozdíl mezi vyprávěním a výkladem a zneužívá první pro druhé. Že znásilňuje, s předem stanoveným cílem napodobuje přirozený příběh, v němž to pak nutně skřípe a odchlipuje, šustí papírem, jak autor cíleně znevolňuje realitu, když za ni vydává byť i sebedůmyslnější konstrukt, protože prozrazuje, jak moc touží něco předem připraveného doložit. Vždycky je cítit, jak se autor sám chytil do pasti a že patetický je vlastně především on sám, že se svým způsobem - často i obdivuhodně vychytralým - brání a uzavírá životu v jeho ustavičně unikavé, prchavé, rafinované vyvíjivé podstatě, že si přeje ho výkladem svázat a ujařmit - a nikoli jen příběh svého filmu, ale že si přeje napravit a zabezpečit si samu složitou skutečnost. A tahle didaktika se míjí se světem, jaký je, je naivní a v jádru slabošská a nehezká, i když pochopitelná. *** A tak i tady. Je poznat, že od filmu 4 měsíce 3 týdny a 2 dny je režisér mnohem sběhlejší, šikovnější ve svých praktikách, ale že vůbec nezmoudřel, dál se dopouští stejného omylu, když chce věřit, že výklad a komentář skutečnosti lze doložit zkonstruovaným příběhem a rozvernou a překvapující životní ironii nahradit jasně čitelným, unylým patosem: ty neustálé uvědomělé rozhovory otce s dcerou, ty neustálé uvědomělé rozhovory lékařů, policistů, politiků a manželů o jejich vlastní úloze v dějinách Rumunska, o jejich zodpovědnosti a svědomí - a jak nikdy nikdo nemluví o ničem jiném, přirozeně, ach. Ach. Deklamující postavy už přece nemohou tak smrtelně vážně k divákovi promlouvat za život sám, éru téhle budovatelské poetiky už máme dlouho za sebou. Kdyby film aspoň méně předstíral, že lidi, kolegové, příbuzní, milenci, známí i neznámí spolu takhle v jednom kuse běžně hovoří, že mezi nimi neproběhne dialog, aby se v něm netematizovalo svědomí, Rumunsko, úloha mladého člověka v rumunské společnosti a ve světě, ale třeba si z toho s nadsázkou učinil za vlasy přitažený nástroj, dalo by se alespoň smát spolu s ním. Takhle se - navzdory nepopiratelné režijní bravuře, důmyslnosti a inteligenci tvůrce - z něj chvílemi stával krutý nástroj nechtěné komiky. A skoro neznám smutnější zážitek, než když mě autor s takovým potenciálem nutí se jeho dílu smát. ***(9.10.2016)

  • WillBlake
    *****

    Na nového Mungiu jsem se těšil snad ještě víc, než na narození vlastní neteře. Film Zkouška dospělosti možná není ve výsledku tak drásavý jako 4 měsíce, 3 týdny, 2 dny nebo Na druhé straně kopců, namísto toho se však noří do většího množství palčivých témat současného Rumunska a absencí vyloženě vyhrocených scén jako by naznačoval svou vlastní ztrátu víry ve změnu systému k lepšímu. Není rozbité okno jako rozbitý osud, Rumunská nová vlna u mě boduje pořád silně.(27.4.2017)

  • Deschain
    ****

    (Kunsthalle, Art Film Fest Košice - 22.6.2016)(1.1.2017)

  • poz3n
    ****

    Prostě asi fakt dobrý scénář a herci. Když se totiž opakují několika minutové záběry bez střihu, ve kterém se dvě postavy baví a ono vás to zajímá a nenudí, nebude hlavní kouzlo skryto v nějakém geniálním rozzáběrování a úchvatné stylizaci, nýbrž opravdu v síle scénáře a jeho ztvárnění herci. Opět se musím zmínit o tom, že mě neskutečně baví filmy, ve kterých hlavní hrdina řeší nějaké své vnitřní dilema a jeho stanovisko není tudíž od začátku do konce zcela jasné a jednoduché. Zkouška dospělosti navíc působí tematicky zcela věrohodně, divák si tedy snadno představí, že by něco podobného mohl řešit i on. Opravdu hodně dobrý film z té klasické festivalové kategorie "ve filmu jsou jenom nějaký lidi a furt si o něčem povídaj". 8/10(20.4.2017)

  • Dzeyna
    **

    Mě to teda vůbec nezaujalo. Táhne se to úplně neuvěřitelně a celkem nudně. Celý film o podplácení, známostech a poctivosti. Já nevím, ale tohle téma by chtělo oživit trochu víc, než maturitou. Navíc ta rumunština je fakt hrozná směsice všeho možného, takže se do toho člověk nemůže ani pořádně vžít.(7.5.2017)

  • DDT
    *****

    Co se týče námětu, tohle klidně mohl být český film. Jenom by ho nikdo u nás nedokázal takhle natočit. Klíčovým slovem je tu "věrohodnost". Dvě hodiny dialogů, které nikdy nezaskřípají, uvěřitelní, nepřehrávající a nepitvořící se herci... Film, který je realistický, ale přitom ne polopatický a doslovný, nepodceňuje diváka. Prostě důkaz, proč jsou Rumuni v posledních letech filmově světoví a Češi ani náhodou.(27.4.2017)

  • NinonL
    ****

    Příběh rumunského lékaře, který bojuje o lepší život dospívající dcery. Stačí jen udělat zkoušky a dostat stipendium na studia v Anglii. Jenže osud si se zúčastněnými zahrává, objevují se nečekané problémy a na světlo vycházejí kostlivci ze skříní. Nezbývá než obrátit se na přátele, přátele přátel a požádat je o pomoc. Nikdo ale nic nedělá zadarmo.(19.7.2017)

  • Kaluž
    ****

    Všední rodinné drama o morálce a společenských hodnotách s famózním režijním vedením a výtečným obsazením. Moc často na podobné artovky nechodím, ale když už se tu a tam nějaká ta slušná filmařina v tuzemské kinodistribuci urodí, byla by škoda ji minout. Zkouška dospělosti je toho zářným příkladem.(18.7.2017)

  • luka4615
    ****

    Po celou dobu trvání filmu, jsem měl neutuchající pocit, že kdyby něco takového natočil režisér Cristian Munglu za dob SSSR, pravděpodobně by zbytek svého života strávil někde na Sibiři v gulagu. Bacalaureat je totiž syrovým a nekompromisním průřezem rumunské společnosti, která svým osobitým stylem vyprávění působivě koresponduje s přáními a touhami hlavního hrdiny. Celý film tak krásně vykresluje tu "všednost" našich rozhodnutí a životních cílů, přičemž možná právě proto na mě zapůsobil tak silným dojmem. Je zde totiž neustále přítomen pocit, že něco podobného se může stát komukoliv z nás. Není právě tohle tím nejzásadnějším aspektem ze všech?(28.4.2017)

  • Chrysopras
    ****

    Korupce, korupce, všude samá korupce... Střet jedince se systémem. Vize rodičů o životě jejich dětí vs. život sám. Nicméně poněkud zdlouhavé a přišlo mi, že i nedotažené. Jen lehký nadprůměr. 51. KVIFF(14.7.2016)

  • Othello
    ***

    Nějak se s tou rumunskou novou vlnou nemůžeme domluvit. Vadí mi, že se opět film stává filmem v poslední třetině, kdy předtím je jenom expozicí bezútěšných vztahů a poměrů v současném Rumunsku. A to navíc nasnímaných syrovou, civilní metodou s pramálem záchytných bodů, kdy zaujetí udržuje v zásadě akorát příslib závěru, kde se vše zaonačí. Tato metoda sice má své perky, zde se zúročující zejména ve scénách hrůzného vztahu mezi protagonistou a jeho manželkou, nicméně díky ní postrádá každá scéna cokoli více, než jen onen první plán, kdy si dva pindižvíci předávají informace, které se nám budou hodit v závěrečném rozhřešení (které naštěstí v zásadě ani nepřijde, což je naopak docela fajn). Navíc mi přijde, že se současná rumunská kinematografie plácá v neustále tom samém marasmu "zoufalí, pitomí lidé v zoufalé, pitomé zemi" a vlastně se nikam nevyvíjí. Čímž vlastně ten film obloukem tematizuje sám sebe. No není to sranda? No právě, že moc není.(20.7.2017)

<< předchozí 1 2 3
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace