Muž, který věděl příliš mnoho

Mám jasno v tom, že neohrozím život svého dítěte jenom proto, abych ochránil život kteréhokoli politika. Takže, v souladu s filozofií doktora MacKenny, bych, v případě odcizení mého potomka, obnovil svůj zvířecí instinkt, vyčmuchal bych chladnoucí stopu a na závěr bych milému únosci udělal uzel na páteři, aby si dobře zapamatoval na koho nemá sahat. Já jsem si tedy stále hustnoucí atmosféru snímku řádně užil a trvám na tom, že občasný fórek ji rozhodně nerozmělnil. Vytknout bych si troufnul snad jen to, že při nedořešené koncovce zasprintoval Hitch příliš zběsile vzhledem k tomu, že původně nasazenému tempu by v poklidu stačil i důchodce se správně nastaveným chodítkem. (22.01.2013)

Známé schéma – unesou syna, aby si zajistili mlčení rodičů, dokud to bude potřeba. Proč ne. Občas mě něco prudilo, ale nevěděl jsem, komu věřit. V podstatě celý film jsem někoho podezříval, to se Hitchcockovi povedlo náramě. Ale už v půlce bylo jasné, kdo a proč za únosem stojí, i proběhla konfrontace a film nabral sestupný pád. Když rodiče s klidnou tváří porušili, co od nich vyděrači chtěli, předpokládal jsem, že mají eso v rukávu, ale oni si i poté naivně mysleli, že syn bude živý. A světe div se, byl. Když k té nelogičnosti připočtu diletanství únosců, a celkem nejasné motivy některých z nich, najednou mi začalo být jedno, jestli to kluk přežije nebo ne. Film jsem dokoukal, protože i přes pomalejší výpravu se posoval dál a mě zajímalo, jak se to vyvrbí. Stopáž mohla být kratší, naivita scénáře kazí film. Na dnešní poměry je nějak moc „lineární“, chybí zvraty, na Hitchcocka je málo promakaný. # [viděno: v noci, TV, sluchátka] # příběh 6 | hudba 7 | humor 0 | akce 1 | napětí 3 | pustil bych si znovu 5 (25.08.2012)

Majstrštyk se vším všudy. Napětí by se ukrojit ani nedalo, jak je prakticky všudypřítomné, a to i proto, že Hitchcockovi stejně jako na něm záleželo na postavách. James Stewart, který se marně snaží posadit v marocké restauraci a potom zápolí s jídlem, Doris Day zpívající a tančící se synem, to jsou všechno tak krásné momenty, díky nimž nám hrdinové prostě přirostou k srdci tak moc, že během strhující scény v Royal Albert Hall ani nedýcháme a čekáme na činely. (19.04.2016)

Od Mistra hrůzy nemám nakoukáno nijak velké množství snímků,což jsem samozřejmě nemohl nechat jen tak.V budoucnu hodlám zhlédnout ještě hodně jeho filmu a začal jsem tímhle konspiračním thrillerem,který je v mnoha ohledech pro Hitchcocka typický.Má výtečného Jamese Stewarta,spoustu napětí,jednu velkolepou scénu (Albert Hall) a silnou ženskou hrdinku ve skvělém podání Doris Day.Rozhodně kvalitní film,který možná nepatří k úplnému mistrovu vrcholu,ale i tak na člověka zapůsobí. 80 % (26.05.2010)

Bohužel ani kvůli těm skvělým posledním 20 minutám nemůžu dát víc. On ani původní film z roku 1934 není bůhvíjak dokonalý, protože celá ta zápletka na těch 75 minut sotva vystačila, jenže tady v remaku je roztažená na dvě hodiny a dopadlo to bohužel tak, jak jsem se obával - byla to nuda. Sice je to skvěle zahrané, dost slušně zahrané, i ten příběh je dobře napsaný a pár scén je povedených + pár humorných scén to taky osvěžilo, ale i tak je to nuda. Chápu, Hitchcock se snažil o pomalý vývin atmosféry, ale tady se mu to podle mě prostě moc nepovedlo. Skutečně v napětí jsem byl jen v těch posledních 20 minutách, ale zbylých 100 minut šlo tak nějak okolo mě. Škoda, špatný ten film rozhodně není tak a v rámci všech filmů by to pořád byl nadprůměr - ale v rámci Hitchcocka je to podle mě mírný podprůměr. Tak snad mě Hitchcock příště potěší víc. EDIT: Po druhém zhlédnutí mě samotného překvapilo, kolik scén jsem si z toho (i přes slabší dojmy) pamatoval a kolik z nich se mi líbilo i teď. Od Hitchcocka mám pořád jiné favority, ale rozhodně je to povedenější film, než se mi tehdy zdálo. Geniální je jak finále s "Que serra", tak i slavná scéna z koncertu nebo scéna z "vycpávárny". Jen ten scénář místy drhne, ale naštěstí jen v místech, které vždy Hitchcockovi byly fuk. 4* (16.05.2021)