Muž, který věděl příliš mnoho

Majstrštyk se vším všudy. Napětí by se ukrojit ani nedalo, jak je prakticky všudypřítomné, a to i proto, že Hitchcockovi stejně jako na něm záleželo na postavách. James Stewart, který se marně snaží posadit v marocké restauraci a potom zápolí s jídlem, Doris Day zpívající a tančící se synem, to jsou všechno tak krásné momenty, díky nimž nám hrdinové prostě přirostou k srdci tak moc, že během strhující scény v Royal Albert Hall ani nedýcháme a čekáme na činely. (19.04.2016)

Mám Velmi ráda Hitchcocka, ale tady mi hodně neseděl ten humor, který se k thrilleru poněkud nehodil a působil rušivě, záporáci mi přišli poněkud nepřesvědčiví až směšní a malý chlapec mi nebyl moc sympatický, spíš to byl ten typ malého spratka, takže jsem se o jeho osud zrovna nestrachovala. Moc hezká byla scéna v divadle, opravdu plná napětí a ještě lepší byla ta, kde matka zpívá písničku, aby zachránila syna. (12.07.2011)

Réžia : Alfred Hitchcock.... V hlavnej úlohe : činely .... Výborný kriminálny thriller s hustou atmosférou hlavne v druhej polovici filmu. Nezabudnuteľná scéna na koncerte v Royal Albert Hall, kedy sa bez slov, a za počúvania krásnej hudby , dalo vypovedať mnoho vecí .... A ďalšou bola scéna na ambasáde, keď Jo sadla za klavír a zaspievala svoju "Qué sara, sara .." a my sme mohli spolu s pánom Hitchcockom sledovať, ako sa ten zvuk krásne rozlieha až na tie najvrchnejšie poschodia, za použitia nádherných záberov na schodiská budovy ... (20.09.2006)

Z mého osobního hlediska považuji za vrchol tvorby A. Hitchcocka sérii jeho filmů, jež započala v polovině 50 let "Oknem do dvora" a pokračovala až do počátku 60 let, kdy končila "Ptáky". Do tohohle mistrovského období spadá i zpracování stejnojmenného remake režisérova klasického thrilleru "Muž, který věděl příliš mnoho". Hitchcock v něm spojil své síly s J. Stewartem, jenž (po slavných spolupracích s F. Caprou) dosáhl pod mistrovým vedením - zvláště při vzpomínce na nezapomenutelné role v "Oknu do dvora" a "Vertigu" - svého druhého nejvýraznějšího tvůrčího období. Do role Jimmyho manželky obsadil Hitchcock herečku D. Day, která hraje starostlivou a posléze vyděšenou maminku. Možná tedy nepůsobí tak svůdně jako ostatní Alfrédove božské blondýnky, ale za to umí krásně zpívat a její píseň "Que sera sera", jež hraje ve filmu zásadní roli, se stala celosvětovým evergreenem. Nejnapínavější pasáží celého snímku je scéna atentátu na premiéra jedné nejmenované země, odehrávající se v londýnské Royal Albert Hall. Atentátník je rozhodnut vystřelit přesně v tom nejhlasitějším okamžiku koncertu, v synchronizaci s jediným úderem činelů. Bez jediného rušivého slova sledujeme několikaminutové vystoupení orchestru, který svou postupnou gradací vystoupení určuje také tempo a napětí finální scény, jež je prokládána záběry na atentátníka... zděšenou D.Day... nicnetušícího premiéra... orchestr... katastrofě se marně snažit zabránícího J.Stewarta... a notovou partituru spějící k osudové notě! Výkřiku! Výstřelu! (05.11.2004)

Hodně povedený a kvalitní remake Hitchcockova staršího filmu, který jsem viděl už docela dávno, takže nemůžu příliš srovnávat. Úvod v Marakeši byl ale o hodně lepší než Svatý Mořic ve staré verzi. Arabský svět v barvě krásně vyniknul a svojí tajemností byl mnohem lákavější pro špionské hrátky a navíc ty eskapády Jimmyho Stewarta v marocké restauraci byly skvělé (vím jak se musel s těma nohama cítit :-)) Zezačátku mi příliš nesedla Doris Dayová, ale v průběhu filmu si mě získala, hlavně svým krásným zpěvem :-) No, takže celkově bych to shrnul jako velmi povedený thriller a velmi povedený remake, který si i přes ten fakt, že děj byl hodně podobný a žádné větší překvapení se konat nemohlo a také přes délku dvou hodin udržel napětí a také moji pozornost. ___ Je jen jedna věc, co mi vadí na všech Hitchcockových filmech. Nikdy si tam nevšimnu toho, když se tam mihne on sám :-)) (21.08.2011)