Okno do dvora

Filmy sešlé věkem často dojíždí na přemíru kýče, technické nedokonalosti a nechtěně úsměvné herecké kreace, tudíž mě snímek, mající se odehrávat v jediné místnosti, zprvu trochu děsil. O to větší bylo překvapení - Okno do dvora zůstává po celou svou stopáž svěžím, napínavým a zábavným dílem. Precizní herci, dialogy, gradace... Hitchcock je filmový perfekcionista, jemu čest. (18.03.2007)

(1001) Ty neustálé zatmívačky! Příliš okaté ukončení obrazu, příliš málo času na rozeznění pocitu. Nad pohyblivými rozhledy z okna se pousměji, ale chybí mi gradace, napětí, nějaké odlišení od formálního cvičení. Když jsem viděla, že Grace Kelly hrdinu políbila rty natřenými výraznou rudou rtěnkou a na jeho tváři po nich nezůstaly žádné stopy, tak jsem se musela zabavit představou, že její figuru nikdo jiný než hlavní hrdina nevidí a že je to duch, který ho pomáhá strážit před pocitem bezmoci poté, co se jeho naivní pohled na dobrodružný svět z odstupu přes foťák začal hroutit, a co si uvědomil, že je malý chlapeček uvězněný v těle starého muže, po jehož smrti se na světě nic nezmění. Jimmy Stewart je totiž ve své roli velmi úsměvný a v jeho klatě modrých očích mi chybí jiskra inteligence nebo nějaké vědomé přítomnosti. Kdyby se tak tvůrci nezaobírali zaváděním tekoucí vody do všech fiktivních studiových bytů a raději se soustředili na to, aby ten vesmír vypadal skutečný i na plátně. (16.03.2015)

Ani nevim, proč se na tyhle Hitchcockoviny koukám. Ta prvotní myšlenka rozhodně neni vůbec špatná, ale zpracování je strašně naivní a chvílema až dementní. Když se na konci James Stewart brání tim, že na útočníka blejská foťákem, a ten vypadá, jak kdyby mu do xichtu chrstnul vařící olej, tak už jsem měl fakt dost. A pád z okna, to byl opravdu "majstršytk". Jinak se v těch 2 hodinách občas najde i nějaká lepší chvilka, ale jako celek to za moc nestojí. Mam pocit, že se tady hvězdičky rozdávaj za jméno režiséra, protože jinak si těch 87% nedokážu vysvětlit. Nicméně pořád je to o něco lepší, než slavnější Psycho. (23.08.2014)

„Ženská intuice sice pomáhá prodávat časopisy, ale v reálném životě je to pořád jen pohádka.“ Horko a ubíjející nuda. Týdny pozoroval tak akorát sousedy. A až pár dní před sundáním sádry z nohy to začíná být pekelně zajímavé. Okno do dvora reprezentuje vrcholnou závěrečnou sérii Hitchcockovy tvůrčí práce, podmanivost snímku spočívá mimo jiné v tom, že i dnes poměrně snadno uvěříme, že to, co se postavám děje, se klidně může stát i nám samotným. Navíc prakticky vše sledujeme úhlem pohledu bytu Jamese Stewarta. Gradaci napjaté atmosféry umí Hitchcock báječně, udržuje děj v pohybu, i když operuje na malém prostoru. (12.04.2015)

Hitchcock by se asi nikdy nespokojil s obyčejným thrillerem, či "normálním" kriminálním případem a tak není divu, že i v Rear Window si zkusil něco nového a natočil celý film z jediné místnosti a ještě k tomu přes okno. Příběh je založen na zvídavém a charismatickém J. Stewartovi, který neustálým špiclováním lidí za oknem odhalí nekalé praktiky jednoho ze sousedů... Děj graduje jako boží mlýny (=pomalu, ale jistě) až do klasicky-Hitchcockovského vypjatého finále, režijně je to velice precizní a příkladná práce. Bohužel pro diváka zmlsaného dnešními hutnějšími a intenzivnějšími thrillery, které vyvolávají nátlak přímo na samotného diváka, než pouze na postavy ve filmu, se může Okno do dvora zdát poněkud vlažné... 8/10 (12.12.2008)