Mrtvá a živá

Alfred Hitchcock dodnes patří mezi nejslavnější a nejuznávanější režiséry, i on si ale svou pověst musel pochopitelně vybudovat. Snímek Rebecca z roku 1940 poté není prvním Hitchockovým filmem, přece jen měl tou dobou už za sebou snímky jako Vražda!, Muž, který věděl příliš mnoho nebo Sabotáž, právě Rebecca je ale víceméně prvním filmem, který se dočkal výraznějšího kritického ohlasu a vůbec jako první Hitchockův snímek to dotáhl až na Oscary, kde dokonce vyhrál Oscara za nejlepší film. A šlo tak trochu o zásadní bod Hitchockovy kariéry, po kterém teprve došlo na další legendární snímky jako Okno do dvora, Vertigo nebo Psycho. Osobně mám filmy Alfreda Hitchocka velmi rád a velmi rád se nyní aktivně věnuji dohnání jeho tvorby, Rebecca mi ale prozatím z pětice dosud viděných filmů (další čtyři jsou Vertigo, Okno do dvora, Psycho a Provaz) nejslabší a to z důvodu toho, že mi nepřijde tak brilantně vystavěná a že by hned Hitchock předvedl svůj specifický rukopis, který jeho vrcholné filmy odlišuje od veškeré konkurence. Zároveň mi nepřišlo, že by z románu Daphne Du Maurier vytáhl kdovíjak zajímavé charaktery a i přes to, že má v ruce silné herecké talenty mu ty samotné postavy nestačí k tomu, aby se s nimi dal vystavět ten nejlepší možný příběh. Přes tyto lehké výtky je ale Rebecca pořád mistrovskou filmařskou práci a Hitchockovi se opět daří vystavět naprosto perfektní mrazivou atmosféru a klasicky si vyhrává s faktem, že je příběh tak trochu zamotaný a všechny triky z rukávu nevysolí při první příležitosti. Hitchcock zde vlastně pracuje s pohledem na jedno klasické manželství, které je ovšem právě okořeněné tou thrillerovou zápletkou, která je správně hitchcockovsky napínává a filmařsky krásně uhlazená. Hitchockova Rebecca je vlastně jedna z těch klasik 40. let, která své kouzlo neztratila, přesto ale tak trochu zestárla, což se právě o jiných Hitchcockových filmových klasikách říct nedá. Ani zvraty dle mně zde Hitchcock neprodává tak výrazně jako u svých příštích snímků a i přesto, že jsou vidět očividné trademarky, tak bych se vlastně nedivil, kdyby v době vzniku film točil někdo spíše inspirovaný Hitchockovým stylem. Režie a s ní ujmutí celého příběhu je klasicky vynikající jak se na Hitchocka patří, přece jen to ale opravdu je tak trochu slabší odvar toho na co je člověk od mistra thrillerů zvyklý. Laurence Olivier je famózní, Joan Fontaine je velmi dobrá a Judith Anderson je velmi super. Tahle herecká trojice ve finále finální dojmy dává přece jen o kousínek výš než od hranice dost nadprůměrné atmosféricky zdařilé práce, což je na poměry Hitchockových klenotů prostě tak trochu málo. Pořád je ale Rebecca ukázka Hitchockova specifického režijního talentu, která rozhodně ani po svých 80 letech neurazí..... ale zamilovat se do ní jde přece jen tak trochu těžko. (20.10.2020)

Mrtvou a živou jsem si pro sebe rozdělil na dvě poloviny. První má pěknou tísnivou atmosféru a fantastickou kameru, trochu to akorát ruší lehce pošahaná a permanentně dětinsky vytřeštěná Joan Fontaine, kterou příjemně kompenzuje sošně upjatá Judith Anderson. Druhá polovina ubírá na atmosféře, zato se tu o mnoho víc děje, ovšem náběh na solidní vývoj završuje poměrně fádní závěr. Nicméně, jako celek velmi dobré. (11.09.2017)

Oscarová klasika v podání mistra filmu Alfreda Hitchcocka začíná jako romantická oddychovka, ale postupem času přechází v tajemné drama, které mi až připomnělo atmosféru díla E.A. Poea. Je opravdu těžké hodnotit zpětně 70 let starý film - kdybych žil v té době, asi by to bylo jasných 5*, nyní ale vidím na slušné 4*. (03.01.2010)

║Rozpočet $1,288,000║Tržby USA $6,000,000║Tržby Celosvetovo $6,050,000║ Alfred Hitchcock bravúrne ovláda príbehovú skladbu a hlavne záver strhujúco vygraduje, veľké plus sú aj herci nevyspytateľný Laurence Olivier, krásna Joan Fontaine a temná Judith Anderson. /90%/ (07.02.2010)

Hitchcock je mistr ve svém žánru, takže nepřekvapí, když svým hodnocením potvrdím docela vysoký rating tohoto filmu. Mrtvá a živá je mistrně zrežírovaný snímek se skvělou atmosférou, která je bohatě živena působivou hudbou. Zpočátku romantický příběh se pozvolna mění v drama, v němž se živá utkává na ostří nože se stínem mrtvé sokyně. Až do poslední minuty a hitchcockovského finále nás film drží v docela slušném napnelismu, což většinou nebývá samozřejmost. Dobrý Olivier, dobrá Fontain, dobrý filmik... (31.07.2006)