Rozdvojená duše

Páči sa mi, že Hitchcock s obľúbenou témou nespravodlivo odsúdeného hrdinu, zväčša na úteku, načrel do sveta psychoanalytikov, ktorí majú liečiť, no niekedy sú sami pacientmi. Je to príjemný odklon, lebo vo vyprávaní príbehu je zároveň cítiť túžbu priblížiť tému psychoanalýzy bežnému divákovi a rozbory sna, vedomia, podvedomia ani po toľkých rokoch nenudia, naopak bavia, no zase zainteresovani z nich nebudú padať na zadok. Film by som aj charakterizoval ako stret psychoanalýzy s jasným výsledkom a ženskej intuície tvrdiacej opak, ktorá je opretá i prifarbená láskou ako keď udrie blesk, lebo blesk je výnimočný (jemne upravená hláška zo scenára). V hereckom ansámbli žiari Bergman, ktorá je nádherná a v scéne keď si jej Constance navlečie župan a ide za domnelým Edwardsom v podaní Pecka je pecka. Gregorymu som dlhšie prichádzal na chuť, no ako sa rozvíjal príbeh a odhaľovali sa ďalšie skutočnosti, tak mi docvaklo, že jeho neobratný herecký prejav sa na postavu "pacienta-doktora" ozaj hodil. No skrátka takejto dvojici divák od začiatku fandí i vďaka majstrovstvu režiséra, ktorý v charakteroch spojil pôvabnú, no navonok neprístupnú dámu so záhadným, no šarmantným mužom. Hitchcock rozprával story s veľkým prehľadom, do ktorého skvele zasadil humor, myslím hlavne v scénach s doktorom Brulovom... a hlavne skvele sa pohráva s očakávaniami diváka. Pri predstavení doktora ho divák kategorizuje do role roztomilého pána, ktorý je možno aj dosť naivný. Keď ho v noci príde pobaviť svojou mlčanlivosťou ústredná postava snímky s britvou v ruke, Hitchcock perfektne graduje napätie so zábermi na ruku Pecka a vzápätí je nám predostrená duchaprítomnosť a obozretnosť doktora, ktorý pacienta uspí mliečnym koktejlom. Skvelé rozpletanie príbehu, aj skrz sugestívnu prácu Dalího na sne hlavnej postavy, ide stále vpred a je pútavé z koľkých detailov je zložená skladačka. Treba však poukázať, že scenár má aj zopár nelogickostí, no vie ich v spleti informácií akoby zakryť. Debata zamilovaných počas ich prechádzky o šunke či jaterniciach s natešeným výrazom hlavnej hrdinky je prinajmenšom čudná. Postavu hotelového detektíva som nezožral, jedná sa o typ barličky pre príbeh, ktorý u mňa trochu kazí dojem. Mrzí aj nepodarené použitie zadnej projekcie pri scéne na lyžiach, pri ktorej ústredná dvojka bez prilieb zdoláva svah v oveľa väčšej rýchlosti ako Vlhová či dokonca Shiffrin. (18.04.2021)

Ačkoli sám Hitchcock nebyl se Spellbound moc spokojený, imho jde o dílo více než precizní, obzvláště sen ála Dalí. (08.07.2002)

Oscar 1 : Hudba + 5 nominací: Nejlepší film, Režie, Herec VR - Michael Chekhov, Kamera ČB, Speciální efekty (31.03.2004)

Když jsem si přečetl obsazení a zkazky o Dalího snové sekvenci, měl jsem vzhledem k režisérově věhlasu vysoká očekávání. Fakt, že sám Mistr byl se svým dílem nespokojen, mi přišel jako typický perfekcionistický úlet, jemuž netřeba přikládat význam. Bohužel tentokrát tomu tak nebylo a sebekritika byla oprávněná. Rozdvojená Duše není špatný film, bože chraň, to ne. Jen vzhledem k "základnímu kapitálu" není zdaleka tak dobrý jako být mohl. Vypjaté scény, ve kterých šílenství nabývá vrchu nad příčetností, mají skvělou atmosféru a výtečnou "psycho" hudbu - po právu oceněnou Oscarem, i když k poslechu mimo film bych si ji nejspíš nepustil. Snová sekvence - naprostá bomba, kam se hrabe psychotické intermezzo "Where is the fish?" v Meaning Of Life. Jinak je to ale slabé a i nádherná božská Igrid Bergman mi obzvláště v závěru filmu přišla jako přehrávající začátečnice. Scénář působí nedotaženě a místy až hloupě či naivně, výtečná stěžejní zápletka se řeší způsobem řekl bych nedůstojným. Celkově "pouhých" 70%, ale rozhodně jde o dílo, které je třeba vidět. (20.07.2007)

Muž k dívce: „A co oběd, co si dáte? Šunku nebo jitrnici?“ Dívka s blaženým výrazem odpovídá: „Jitrnici“ . Tohle není scéna z prvorepublikové české komedie (ani z porna), tohle je jeden z mnoha důkazů naprosté nefunkčnosti snímku Rozdvojená duše. 55% Zajímavé komentáře: Gemini, Faidra, Barak (07.09.2007)

║Rozpočet $1,696,377║Tržby USA $7,000,000║Tržby Celosvetovo $-║ (16.03.2010)

Spojení Hitchcocka s Ingrid Bergman a Gregory Peckem snad nemohlo skončit špatně, i když to mohlo být o něco lepší. Film o muži, který zaujme místo ředitele sanatoria a následně je prohlédnut jako neznámý cizinec, který možná zabil zmizelého pravého nástupce ve vedení ústavu. Za krátkou dobu však dokázal okouzlit přední psycholožku, která do něj vkládá nejen naděje na jeho vyléčení, ale také své srdce. Film má příjemnou atmosféru, která se stává naprosto úchvatnou snad jedině ve fantaziích Pecka, které psycholožka se svým učitelem studují a při kterých pomáhal Salvador Dalí, což je mimochodem velmi znát i pro neznalé jeho stylu. Rozdvojená duše dokazuje, že i silný muž vzhledem a jménem (holt Gregory Pack...) může být tou postavou, kdo potřebuje pomoc od na pohled křehké psycholožky. Režie samotného Hitchcocka je skvělá, v několika okamžicích úchvatná, ale výsledný dojem stále není tak úchvatný, jak u jeho filmů očekávám. (05.10.2008)

Není se moc co divit, že Mistr tento svůj snímek neměl příliš v oblibě. Zdánlivě mu není mnoho co vytknout. Natočený je tradičně bravurně, po herecké stránce jde také rozhodně o nadprůměr a krom námětu zaujme i originální snová scéna navržená Dallím. To co Spellboundu výrazně ubírá kredit je poněkud překvapivě scénář. Bohužel je od samého počátku dosti jasné závěrečné rozuzlení. Předvídatelnost by sama osobě nijak nevadila, ale k tomu je to celé o několik desítek minut delší než by asi mělo. Nejde o zklamání, ale zároveň nejde ani o Hitchcockův nadstandard. V jeho tvorbě spíše průměrnější tvůrčí počin, ale oproti ostatní produkci jde stále o velmi kvalitní dílo, stačí porovnat s o rok mladším plagiátem Shock s Vincentem Pricem. (18.07.2007)

Tajemství, moc a síla psychoanalýzy v podivuhodné Hitchcockově studii. Surrealistické představení Salvadora Daliho jenom umocňuje zvláštní dojem z celého snímku, jen škoda, že Selznick nedovolil Hitchcockovi natočit sen mimo studium. Strach, láska a šílenství v neopakovatelném mumraji, jejž alespoň trochu kočíruje Ingrid Bergman, která svoji postavu ženy zamilované až po uši, jež v sobě dusí svoji vědeckou přirozenost, vystihla jako vždy nasprosto hodnověrně. Také bych trochu zapochyboval o neúspěchu tohoto svým způsobem experimentálního filmu - dva miliony, které do něj Selznick vložil, mu vynesly čtyřnásobek. (27.08.2006)

Nechápu, jak tenhle film mohl zapadnout, ale já nechápu mnoho věcí, tak raději místo toho pochválím snímek, který se může pochlubit Bergmannovou a Peckem v hlavních rolích, Hitchcockem na režisérské židli a Dalím podílejícím se na výrobě filmu. Skvěle vybudovaná zápletka s ředitelem psychiatrické léčebny, který není tím, kým se být zdá, dosud upjatou psychoanalytičkou, jež se zamiluje do duševně nemocného muže obviněného ze všeho, z čeho se člověk obvinit dá, a postupným odkrýváním nebezpečného tajemství, neztrácí na lesku ani při srovnání s novodobými thrillery. Naopak ukazuje, že nejnebezpečnějšími končinami nejsou ponuré novoanglické scenérie nebo ústavy pro duševně choré, ale neprobádaná zákoutí lidské duše, která mohou skrývat nejedno překvapení. Z psychiatrického hlediska naprosto směšné (to je ovšem takový Dexter taky), ovšem která z přítomných dam by se zdráhala odkrývat tajemství utrápené duše Gregoryho Pecka? (16.07.2007)

Hitchcock rozehrál další ze svých skvělých kriminálek na základě originálně rozestavěného trojúhelníku - nenalezená mrtvola, přiznávající se pomatenec a zamilovaná psychoanalytička. Rozehranou hru je radost sledovat, závěrečný detail na revolver je lahůdkový a tak jediným rušivým elementem pro mne byly Peckovy záchvaty neobratně se potácející na hraně nevěrohodnosti a parodie. (21.07.2011)

Ten film mám čím dál radši. Úžasný mix romantiky, napětí a psychoanalýzy pro začátečníky. Skvělý Rózsův soundtrack. 90% (04.02.2012)

Neuvěřitelně hloupá (skutečně extrémně) postava Ingrid Bergmanové tenhle film sráží na kolena. Hitchcock nikdy nebyl žádný hlubinný průzkumník lidských duší a jeho pouťové pojetí psychoanaolýzy, které je naivně směšné a nepřesvědčivé, to jen podtrhuje. Je to mistr na zfilmování silných, jednoduchých námětů, kde využije své technické preciznosti... tohle prostě ne! (08.03.2012)

(1001) I když to je ze začátku trochu zábavné, sledovat ploché bezkrevné figurky pokoušet se vyvozovat z detailů bez kontextu pravdy o životě, tak při celovečerním formátu to může diváka silně unavit a neuspokojit. Ale možná jsem jenom zaujatá, protože film, co takhle znevažuje básníky, si o to vyloženě říká. U filmu s tímto přístupem k emocím nemám moc možností k rozjímání kromě zasněných odhadů, kolik centimetrů asi měří Gregory Peck. Můj další problém je v tom, že velmi špatně přijímám temnotu ve filmech, které jsou doplněny rozjásaným orchestrálním doprovodem. Proslulý sen je rozkošný, ale zbytek filmu je hodně statický, drama příliš chtěné v kontrastu s tím, jak nechtěně směšně některé (klíčové) situace působí. (14.06.2015)

Inu, bavil jsem se v podstatě skvěle. Jenže trochu jinak, než Hitchcock původně zamýšlel. Je to podobné, jako když notorický béčkař natočí nezvládnutou žánrovku, která vás rozesměje spolehlivěji než oscarová komedie. Přitom má Hitchcock štěstí, že své filmy rád odlehčoval humorem a s odstupem let se stírá hranice mezi tím, co kdysi myslel vážně a co mělo být k smíchu. Hitchcockova představa o psychoanalýze byla těžce naivní a mimo jakoukoli realitu už v době vzniku, dnes působí skutečně směšně. Milostný vztah mezi svými hrdiny buduje Hitchcock pomocí těch nejpokleslejších způsobů červené knihovny. Z hereckého projevu Gregory Pecka by člověk nepoznal, že před ním stojí jedna z legend filmového plátna. Ingrid Bergman sice charisma vyzařuje na všechny strany, jenže hraje ultimátní husu, jakých si asi moc za svou kariéru už nezopakovala. Místo napětí mi mistr tentokrát naservíroval něco, co se nechtěně blíží parodii sebe sama. Celkový dojem: 65 %. (26.01.2013)

"Ženy sú najlepšie psychoanalytičky, pokiaľ sa nezamilujú. Potom sú z nich najlepšie pacientky." Zaujímavá štúdia paranoje alebo úzkostného komplexu viny. Spojenie Gregory Peck a Ingrid Bergman nemohlo dopadnúť zle a taktiež hitchcockovská pointa priniesla (ne)očakávané vyvrcholenie. Hoci ma scenár potešil, film skĺzal do občasnej nudy, no osobitnú pochvalu si zaslúži najmä desivá nočná mora - ako to asi funguje v našom podvedomí? (17.03.2010)

Hitchcock není dobrý psycholog, i když za to vděčí i mému poněkud skeptickému postoji k psychoanalýze (a době vzniku filmu). Místy se člověk jen stěží ubrání úsměvu. Na působivosti některých scén to ale nic neubírá. (10.10.2007)

I po tolika letech skvělý psychothriller s perfektní atmosférou a napětím. Scénu s břitvou si budu pamatovat napořád. 85%. (18.07.2007)

Až záverečná pol hodinka prebrala k životu. Do daného momentu mi to strašne pripomínalo Hitchcocko-v neskorší snímok "Marnie", v ktorom hlavná postava prepadla svojej duševnej deformácii na základe nejakého vizuálneho "spúšťača". Tu sú to tmavé čiary na bielom podklade, tam to bola červená farba. Akoby Alfréd čerpal námet zo samého seba. No a keďže tamtomu som udelil tri, pri tomto neurobím výnimku. (10.07.2017)

V tomto filme režiséra Alfreda Hitchcocka ide o psychoanalízu, metódu ktorou moderná veda lieči emocionálne problémy zdanlivo duševne zdravých ľudí. Analitik sa snaží presvedčiť pacienta, aby hovoril o svojich skrytých problémoch a starostiach. Chce dosiahnúť to, aby otvoril dvere do svojho vnútra. Akonáhle komplexy, ktoré pôsobia pacientovi obtiaže odhalí a správne ich vyloží, choroba aj duševné zmätky zmiznú a diabli šialenstva sú z ľudskej duše vyhnaní. **** (17.09.2015)