Ztratili jsme Stalina

Uf.. No jak tohle shrnout... Film je celkem výpravný byť je zjevné, že v Rusku se nenatáčelo pomineme-li ty záběry na Kreml, které mohl pořídit kdejaký tůrista s nadupanějším mobilem... Dobová technika asi byla shromažďována všelijak a u náklaďáků zaujme že se převážně jednalo o Opely Blitz :-). U filmů o Rusech a z Ruska mám vždy jeden problém a to je skutečnost, když herci nemluví rusky, ale třeba anglicky jako v tomto případě. Zní to divně, nepřirozeně a těžko uvěřitelně. Navíc herci nevypadali ani trochu rusky a ani trochu nepřipomínali své historické předlohy tedy krom oděvů a třeba účesů. Sám Stalin si podobný nebyl ani vzdáleně a Michael Palin v sobě Brita neschová ani v ušance kdyby měl nohy zabalené v onucích, na sobě rubáš a chroupal cibulku s chlebem... Co bylo ale nejhorší byla ta ,,komediálnost'' v první polovině filmu. Jednak i když se film snaží lecos objasňovat vkládanými vysvětlivkami mezi hlavními scénami, je přeci jen asi určen divákům co o posledních hodinách Stalina a vůbec o dění kolem něj něco vědí. Kdo neví, těžko pochytí např. narážky na jeho syna atd... Co mi ale kupodivu vadilo nejvíce byl sám zvolený druh humoru. Byl totiž vskutku šibeniční a utahoval si z mučení a poprav nevinných lidí co se ocitli na Berijových seznamech smrti nebo seznamech pro vyhnanství kdesi na Sibiři což se téměř rovnalo prvnímu rozsudku. Ne nejsem citlivka, mám rád humor a to i drsnější, ale tady to tedy hoši dost přetáhli... Je to podobné jako by někdo natočil komedii na dění v nějakém tom nacistickém koncentráku a dělal si prču z utrpení a likvidace vězňů. Jestli si my tady s hnusem odplivujeme nad našimi padesátými léty, kdy zemi vedl rudý vrah Gottwald, pak proti Rusku éry vrahouna Stalina bojícího se všeho a všech to byl u nás jen heřmánkový čaj... Prostě jako komedie film vůbec nefungoval, spíše jako cynická záležitost. Od poloviny filmu jako by si to tvůrci uvědomili a začali točit regulérní drama o bitce o korita u mrtvoly Stalina. Bitku jak víme prohrál Berija (také echt vrahoun) a vyhrál Nikita Chruščov, což nám film celkem věrně předvede. Je tak tedy celkem škoda, že když už se někdo celkem solidně a se slušným rozpočtem pustil do posledních okamžiků nejmasovějšího vraha a toho co následovalo, bylo to celé obaleno jakýmsi absurdním hávem místo toho aby z filmu na člověka dýchla opravdová hrůza jako např. z filmu Baltazarova hostina aneb Noc se Stalinem (1989). Dávám tedy jen za 3 nahrávky Mozarta. * * * (08.03.2018)

Toto je ten typ filmu, pri ktorom sa treba len smiať na skvelom čiernom humore a absurdných situáciách zahraných vhodne zvolenými hercami. Netreba príliš rozmýšľať nad tým, že tá absurdita má vlastne veľa spoločného s realitou a že šašovia v politike boli, sú a budú (a momentálne vedú tí naši na SR). Film ale obsahuje niekoľko vydarených scénok (zopakovanie úvodného koncertu, hlasovanie za návrhy, samotný pohreb...), o ktoré by bola škoda sa pripraviť. (09.04.2018)

Myšlienka je zrejmá, a tiež mi bola príjemná tá plejáda slušných hercov, ale to je asi tak všetko. Humor, ktorý ma nebavil, trápnosť, ktorú sa nepodarilo premeniť na funkčný vtip. Teda aspoň podľa môjho názoru, no priznám sa, nechápem tie štyri hviezdy a viac. Veľmi slabý priemer, ale to len protekčne kvôli Buscemimu. 50/100 (12.07.2020)

Jak se láme chleba a dělí moc po smrti chlapíka, který poslal na smrt enormní množství lidí..? A ještě je to komedie? To si sakra zaslouží pozornost. Dobře se ví, že už během zdlouhavého umírání diktátora a masového vraha proběhlo v Kremlu dělení moci. Soupeř nesmí dostat náskok, ideálně spíš kulku do hlavy. Je to velmi solidně zrežírované, vtipné, ale spíš udivující, co za absurdity se kdysi v Sovětském svazu asi děly. Je to zvláštní typ nadsázky, kdy například jedna z důležitých postav doma s manželkou řeší, jaké anekdoty Stalin ocenil a u kterých se nesmál. U diktátorova těla se nejprve musí potkat potřebný počet nejvyšších, aby coby usnášeníschopní mohli povolat doktora. Leccos je tak úsměvné i děsivé zároveň. Ambice i obyčejná lidská tupost si dávají zelenou, kachní žaludky už měli pánové tehdy. A korýtko láká. Herecky je to velmi solidní, nejvíc mě zřejmě potěšil (doživotně) cynický Steve Buscemi. Britský režisér s italskými předky Armando Iannucci nepřitáhne se svým chytrým dílem davy, ale rozhodně nezklamal. (10.10.2018)

Satira není jednoduchý žánr a na filmovém trhu je vysoce nedostatkovým zbožím. Při minimální konkurenci snese Iannucciho snímek nejen označení satira roku, ale s největší pravděpodobností by se umístil na medailovém místě i v soutěži o satiru desetiletí. Výtku na neaktuálnost až vyčpělost námětu neberu. Nenápadný půvab autoritářství slaví úspěch, kam se podíváš, kult osobnosti kvete nejen v Turecku, ale i v zemích, které jeho tradici dosud nepěstovaly. Neomalený boj o politický vliv vedený všemi prostředky je nadčasové téma a v Rusku byl Gruzínec Stalin v lidovém hlasování zvolen největším Rusem. Stačí sledovat libovolný z dílů ruského dokumentárního seriálu Zapomenutí vůdci a pochopíte, jak moc je stalinismus zadřený pod kůží ruské společnosti. Iannucci se satirou zabývá dlouhodobě a je v ní na domácí půdě. Musíte mu ovšem prominout, že jeho pojetí satiry nenosí sametové rukavičky, ale vyznačuje se cynismem, přízemností a vulgaritou. Problém může nastat i pokud si satiru spojujete s třeskutou komikou. Iannucci sice umí skvěle pracovat s jízlivým sarkasmem a sžíravou ironií, ale tak prohláškovaná, odlehčená a rozjuchaná jízda, jako byl svého času např. Život Briana, to ani zdaleka není. Film je místy až mrazivě krutý a jeho další kámen úrazu může představovat autenticita prostředí a postav. Nedá se říct, že by na ní Iannucci ztroskotal, zkrátka ho nezajímala a neřešil ji. Michael Palin by byl skvělým představitelem Neville Chamberlaina v hypotetické satiře o Mnichovské dohodě, Vjačeslava Molotova mu ale uvěříte stěží. Podobně, kdybych hledal herce pro obsazení maršála Žukova, Jason Isaacs by na mém seznamu určitě nefiguroval. Přesto právě obsazení u mě boduje natolik, že se přikláním k nejvyššímu hodnocení. Jeffrey Tambor je ve své miniatuře narcistního slabocha coby Malenkova jednoduše perfektní, ale film si ukradli pro sebe rtuťovitý Steve Buscemi v roli intrikánského, lstivého Chruščova a převážně divadelní, a tudíž relativně neznámý herec Simon Russel Beale je coby brutální a cynický Berija fascinující. Místy z něj jde opravdu strach a jste rádi, že sedíte v kinosále a nikoliv jemu tváří v tvář. Ztratili jsme Stalina je film, který řadě lidí nesedne, ale já ho slupnul Iannuccimu i s navijákem. Celkový dojem: 90 %. (14.07.2018)