Zborov

Výborná instruktáž k bílému místu v našich dějinách, které musí mnoho našich obyvatel dostudovat. Doba konce Rakouska-Uherska byla velmi ošidná, spousta lidí nevěděla zda stát na straně C.K. monarchie, nebo otevřeně zradit a dát se do služby nepřítele. Oddíly přeběhlíků a vlastizrádců formované v Rusku se staly nakonec národními a oslavovanými hrdiny, i když to nakrásně mohlo dopadnout i jinak. Kdyby monarchie nezanikla, byli by to vojenští zběhové odsouzení k smrti. Tyto jednotky bojovaly u Zborova proti rakouským (tedy i českým) regimentům. Zde ve filmu i otec proti synovi. Těžké byly chvíle zrození našeho moderního státu. Z filmu čiší vlastenectví a pýcha vybojované samostatnosti, vyvolává až shovívavý úsměv současného diváka, který k vlasti ve většině případů vztah zcela postrádá. A tak můžeme tehdejším Čechům jen závidět, jak hluboce vlast milovali a byli ochotni za ni zemřít, ať na straně monarchie, či budoucích čs. legií. 80% (06.05.2012)

Film se na první pohled tváří jako válečné drama, ale nelze nepostřehnout silný politický podtext. Trochu černobílé vidění (špatné Rakousko-Uhersko, hodní bratři Rusové ...) Překvapily mě tak silné tendence v roce 1938. Možná seje to jen můj dojem, ale dějová linka mi připadala plná klišé, závěr až nepřirozeně optimistický. (22.09.2018)

Důvod vzniku je zcela jasný. V jeho kontextu je pochopitelný i patos, který se filmem táhne jako smrad od výcvikového střediska tchořů. Co je méně pochopitelné, jsou trapné pokusy o ruštinu, která především z úst hocha hledajícího otce zní jako výsměch. Valnou většinu filmu se vedou řeči o politice, válčí se jen poskrovnu. Ale když už se začne válčit, jsou scény z bojiště zpracovány bez kompromisů. Bojové scény předběhly svoji dobu minimálně o tři dekády, co do opulentnosti mohou směle konkurovat sovětským válečným eposům. (01.10.2023)

Mnohým trocha vadí, že sú tu Rusi vykresľovaní v príliš obdivnom svetle, no v tej dobe to do veľkej miery tak aj myslím bolo. Slovanské krajiny mali k sebe blízko, Rusi prišli na pomoc Srbsku, postupne získavali územia v Halíči a tak sa niet čomu diviť. O Zborove som prvýkrát niečo zistil, keď som našiel doma odznak, kde boli roky 1917 a 1937, následne som ho stratil v Budapešti, no keď som zistil, že existuje k tejto udalosti aj film, tak už to moju zvedavosť potom, čo som sa dočítal na wikipédii, nemohlo zastaviť. Film je rozťahaný, nemal som ho v najlepšej kvalite, nie je nejak detailne popisujúci vtedajšie dianie, ale za to je to hrdinský film o oslobodzovaní spod útlaku. Na danú dobu úplne bežný film, s hereckými výkonmi, ktoré vyzerali, že protagonisti sa do svojich postáv ozaj vžili. (12.03.2016)

Pro mne veliké překvapení, že i v éře českých veseloher třicátých let minulého století byl natočen v Českoslovenku s tak odlišnou tématikou. Je to film na který se dá dívat i po 80 letech. Kromě toho, že se jedná o válečné drama, tak polovina filmu nám ukazuje, jak to vlastně bylo. Jsi součástí monarchie, tak bys měl jít do říšské armády. Jenže Češi se postavili za svůj národ a přidali se k legiím a po boku Ruska bojovali proti Říši. Kolikrát i Čech proti Čechovi jen v jiné uniformě. Už takhle to popsal Jan Galandauer ve své knize a zde všichni aktéři tohoto filmu jsou pamětníky první světové války. V závěru došlo i na válečnou vřavu. Jen u ní bylo škoda toho, že kolikrát nešlo poznat, kdo je na které straně. Byl to jen jeden velký randál bomb, granátů a pušek. A co více mě zamrzelo, tak ta poslední minuta, kdy raněný voják v československých legiích dává až moc najevo morální povzbuzení, které bylo symbolikou na vyvýjící se situaci konce 30. let v Evropě, především po Mnichovu 1938. [302. hodnocení, 19. komentář, 58%] (28.01.2019)