Od dveří ke dveřím

Mám ráda příběhy skutečných lidí, i když si nedělám iluze, že je filmové zpracování (a zvláště americké!) trochu nepřičísne k obrazu svému. To, že je film natočený podle skutečného života postiženého člověka, že ukazuje jeho obrovskou houževnatost a vytrvalost, to je jistě velkou předností filmu. Pak je tu skvělý výkon http://www.csfd.cz/tvurce/442-william-h-macy/ - - - A zápory? Trochu toho sentimentu bych spolkla. V jednu chvíli jsem si ale vzpomněla na http://www.csfd.cz/film/29221-amelie-z-montmartru/ Proč asi? Podobně jako ona i Bill napravuje mezilidské vztahy svých bližních, pomáhá naaranžovat jejich setkání a smiřování, což mi připadá až příliš vypočítané na efekt, i on je velmi "přející" a tolerantní, snad až příliš... Nakonec to musí být mormonka, která mu připomene, že homosexuální vztah je hříšný. (16.08.2014)

Čas od času podlehnu sentimentu a chci film, po kterém si řeknu - život je krásný a lidi jsou milí a úžasní a všechno je báječné. A nevadí, že je to sladké, že to hraje na city, že je to kalkul. Jsou chvíle, kdy jsem ochotná za takovou manipulaci dokonce i platit! No tohle jelo v TV, ale to filmu na kvalitě neubírá. Předně - v hlavní roli Macy, který neumí zklamat. Hraje lehce retardovaného podomního prodejce, který je neoblomný v cestě - za prací (vezměme si z něj příklad!), ale především v cestě k srdcím svých (i potenciálních) zákazníků. Dokáže milovat, dokáže sbližovat (nehádejte se, nebo vás rozsadím!) a po právu je milován. A to všechno je navíc podbarveno dokonalou hudbou. Mohu jen doporučit. (10.02.2011)

Jsem ráda, že mé hodnocení bylo právě to, které tento film posunulo na 70%. Jde o velmi silný příběh který nenechá jedno oko suché. A nejlepší na tom je, že opravdu není smyšlený, ale zakládá se na reálné postavě. Nával emocí v 90ti minutách. Můžete pozorovat jak se svět mění a jak to zasáhne lidi jako byl právě Bill. (13.06.2012)

Ďalší z inšpiratívnych príbehov o tom, že človek sa nesmie nikdy vzdávať, nech mu osud od začiatku života nadelil akúkoľvek doživotnú prekážku. William H. Macy podáva po fyzickej stránke skvelý výkon a človeka s fyzickým handicapom stvárnil presvedčivo. Vo vedľajších úlohách sa tu mihne niekoľko ďalších známych hercov a herečiek, ktorý tu majú zaujímavé epizódky. Ale ako celok to je klasický životopisný film, ktorý kvôli snahe obsiahnuť v krátkej filmovej stopáži celý život jednej osoby, zachycuje všetky jeho životné etapy príliš skratkovito na to, aby nejaká scéna bola poriadne dojímavá. Na to aby sa išlo viac do hĺbky proste nie je čas a chýbala mi tu nejaká vyhrotená scéna v ktorej by sa hlavný hrdina viac otvoril a ukázal jak sa cíti. Namiesto toho sa film sústredí hlavne na fyzický výkon Macyho a na interakciu okolia voči postihnutému človeku. 6/10. (19.04.2020)

Asi budu ve svém komentáři zlý, ale při sledování filmu jsem prostě následující pocity a dojmy měl. Předem se omlouvám těm, kterých by se má úvaha mohla dotknout. Nevím, jakým kouzlem mají filmy o postižených lidech téměř vždy celkem vysoká hodnocení. Přitom takového retarda by doma málokdo snesl. Jedná se i o filmy "Moje levá noha", "Skafandr a motýl" a další. Když se oprostíme od toho, že se jedná o rozumově postiženého člověka, zbude nám umanutý chlapík, který ze své pofiderní zásady nechce od nikoho přijmout pomoc. Je to vlastně takový morous. Když zohledním jeho postižení, jedná se o člověka, který rady své matky (svého nejbližšího člověka) bral příliš vážně a důsledně. O člověka, který měl jedinou zábavu a to chodit za lidmi domů a nabízet jim čistící a prací prostředky jako podomní prodejce. On sice neustále tvrdil, že "má práci". Ve skutečnosti se ale jednalo o to, že coby postižený chodil rád mezi lidi, bavil se s nimi atd. Neměl prostě žádnou jinou zábavu. A možná i proto se ve své práci stal úspěšným. Protože jednoduše ji bral jako zábavu. Málokomu se poštěstí brát práci jako zábavu. Pravdou taky je, že většina lidí má plno jiných starostí - jedna z nejzákladnějších: musí živit, šatit a vychovávat děti. Když potom vidíte retarda, jak si chodí pokecat k lidem a ještě za to bere plat, tak se na to pak můžete dívat i trochu jinak. Závěr filmu, kdy firma (již v devadesátých letech) přechází od podomního k telefonickému a internetovému prodeji, sice přivádí lidi k zamyšlení, že doba je strašně rychlá a uspěchaná. Což přivádí k rezignaci i našeho hrdinu. Jenže proto, že on si chce pokecat s lidmi face to face nezastavíme dobu, že? Pravdou je, že i mně by se líbila doba víc klidnější, kdy k sobě měli lidé tak nějak blíž. Jenže zákonitosti nejdou zastavit a kdo ví, možná doba zase v jiné formě zpomalí. Věřím ale pevně, že lidstvo se ubírá tím správným směrem. (11.04.2011)