Cosy Dens
Pelíšky
Režie:
Jan HřebejkScénář:
Petr JarchovskýKamera:
Jan MalířHrají:
Miroslav Donutil, Jiří Kodet, Simona Stašová, Emília Vášáryová, Bolek Polívka, Jaroslav Dušek, Eva Holubová, Stella Zázvorková (více)Obsahy(1)
A je tu zpět jedna z nejúspěšnějších českých filmových komedií od renomovaných tvůrců - režiséra J. Hřebejka a scenáristy P. Jarchovského s řadou skvělých herců. Vraťme se tedy s oblíbenými postavami k rodinným rituálům, láskám a trapasům odehrávajícím se na sklonku šedesátých let minulého století v jedné pražské čtvrti. Jemná poetika a humorná nadsázka jsou charakteristické pro vyprávění životních osudů tří generací mužů a žen ve zvláštním období našich dějin v roce 1968… V jedné dvoupatrové vile tu žijí dvě rodiny - Šebkovi a Krausovi. Otec Šebek (M. Donutil), prostoduchý, ale dobrácký důstojník z povolání, je zastáncem panujícího režimu a stejně vehementně obhajuje i vlastní neomylnost v roli hlavy rodiny. Elegantní otec Kraus (J. Kodet), bývalý odbojář s trpkou válečnou zkušeností, je naopak zarytým opozičníkem. Také on je přesvědčený o tom, že má za všech okolností pravdu - není proto divu, že se tihle dva nemají zrovna v lásce. Jejich děti - gymnazista Michal (M. Beran) a jeho spolužačka Jindřiška (K. Nováková) - spolu vycházejí docela dobře. I když Michal by byl rád, kdyby ho jeho sousedka brala trochu víc na vědomí. Ta má ale oči pro jiného. Nezbývá mu tedy nic jiného, než aby smutně přihlížel, jak mu jeho první milostné body krade spolužák Elien (O. Brousek). U Šebků a Krausů se zatím střídají rodinné návštěvy, ve vší obřadnosti se tu slaví Vánoce, svatba i nečekaný, bolestný pohřeb. Do zabydlených domácností vtrhnou i některé novodobé vymoženosti v podobě umělohmotných lžiček, nerozbitných sklenic i podivných her pro statečné pionýry. Mládež zatím pokukuje po lákadlech světa kapitalismu a snaží se žít svůj vlastní, na rodičovských autoritách a "velké" historii nezávislý život. V soukromí rodinných pelíšků se tak čas od času odehrají malá dramata názorů a vztahů, která se v paměti jejich účastníků otisknou už nejspíš navždy… (Česká televize)
(více)Videa (1)
Recenze (1 909)
"Proletáři všech zemí, vyližte si prdel!". Už len pre toto nasrdené zvolanie Jiřího Kodeta mám "Pelíšky" rád. Ale samozrejeme nie len preto im prideľujem plný počet hviezdičiek. Táto komediálna dráma výborným spôsobom zachytáva atmosféru šesdesiatých rokov v socialistickom Československu. Skvelé herecký výkony všetkých zúčastnených aktérov dávajú príbehu vierohodnosť a svižná, ale zároveň citlivá réžia Jana Hřebejka to všetko skladá do príjemného celku. ***** ()
Padla žlička do pelíška, kolik hvězd že asi dám? Jo, pár pěknejch - leč většinou neoriginálních a stejně pak otravně deklamovanejch hlášek a gagů, kde se hlavně všichni ksichtí a přehrávají ostošest a - a furt nic... Ano, hovno hoří, dávno bez panenek! Tak prcat! . . . Takže za typický hezký český průměrný podbízivý přeceňovaný současný film neuctivě poctivé průměrné hodnocení. U četby některých zdejších komentářů pak se mi dělá zle. Např. prý "nejlepší český film všech dob". Svatá prostoto! Je mi vás líto, pelecháři... Choďte víc do kina na dobré filmy a nečumte furt na ty čítývýnovoprímní šunty. Budete mít pak větší přehled a více zdravého úsudku... :-) . . . Každopádo pak zdravím Hřebejka (ťuky ťuky na hlavičku... ;-) a JEHO banku... °-/ - - - P.S. (8.3.2011) Dlužno ovšem přiznat, že mi Hřebejk tenkrát zkazil jednu metodu při balení bab. Jo, od té doby je mi už trapný při loudění lákat dámy "do pelíšku", tak mi zbývá už jen ta "sbírka motýlů"... (Fakt mám!!! ;o) ()
Tak som sa odhodlal a konečne som si pozrel tuto klasiku českej kinematografie. Hneď na začiatku prehlasujem, že ma to nebavilo. Nebudem to zbytočne zhadzovať, pretože toto skratka nieje môj šálok kávy, tie takzvane legendárne scény na mňa nefungujú, bavil ma len výborný Donutil, jeho lyžičky, nerozbitné poháre a ešte pár ďalších scén, ale ako celok ma to moc nebavilo, ani príbehom ani postavami. Ako povedal Bolek: Amerika je Amerika. 50% - 2* ()
Výborný film se přesnou atmosférou těch "podivných" let našeho života. Vždy při jeho sledování obdivuju, jak to všechno mohl s takovou přesností vystihnout režisér, který v té době zrovna přicházel na svět ?! ... Bohužel s počtem repríz u mě ztrácí to původní okouzlení a narozdíl od jiných českých filmů už další reprízy nesleduju. ()
Vynikající komedie, jedna z českých nejlepších. Hřebejk po svém vrcholu už netočí tak jako dřív (přeci jenom mě Pupendo dost nudilo a Horem Pádem nebylo to pravé ořechové). To samé můžeme nalézt u Michaela Baye (po svém vrcholu Skále také netočí už tak dobře, Armageddon - dobře, to se ještě dá, Pearl Harbor, se zavřenými oči také... no myslím, že jste mě pochopili). Škoda pana Kodeta. Bude mi chybět. Byl to vyjímečný herec. ()
Galerie (31)
Zajímavosti (123)
- Iva Janžurová se nechala slyšet, že když byla zvažována do filmu (Vilma), tak jí Jiří Kodet psal úplné milostné SMS, aby přijala roli. (Duoscop)
- Jiří Kodet (otec Kraus) se podělil o své osobní vzpomínky na den okupace, 21. srpen 1968: "Především musím říct, že jsem se snažil ve filmu co nejlépe přiblížit tehdejší atmosféru. Ten naprosto nečekaný šok, který nás 21. srpna čekal. I když to nejsem ve filmu pochopitelně já, dával jsem do té postavy hodně ze sebe. Cítil jsem vnitřní potřebu se s celou tou dobou, tím myslím, od roku 1948, nějak osobně vyrovnat. S Činoherním klubem jsme tehdy měli hostovat s představením Revizora v Moskvě, tak jsme se 20. srpna sešli a řešili, jestli pod vlivem posledních událostí pojedeme nebo ne. Dohodli jsme se, že pojedeme, ale pak jsme se tam nějak zdrželi a společensky se unavili. Když jsem přišel v noci domů, slyšel jsem v polospánku nějaký hukot, ale dost dobře jsem nevěděl, jestli se mi to zdá nebo ne. Ráno se dívám z okna a na refýži stojí nějaký člověk s vlajkou. Blesklo mi hlavou, jestli se zase nehraje nějaký fotbal, ale to jsem okamžitě zavrhl, protože bylo teprve devět hodin ráno. Tak jsem vyšel před dům, ptám se ho, co tady vyvádí s tím praporem a on mi říká: 'Vždyť jsme okupovaný Rusákama!' Okamžitě jsem se sebral a utíkal do divadla. Byla to naprosto přízračná cesta mezi tanky a zmámenými lidmi, připadal jsem si jako v nejhorším snu, ze kterého se musím každou chvíli probudit. V divadle už se zakládala odbojová buňka a hlavně Jirka Hrzán vymýšlel nejrůznější formy odboje. Mě z toho všeho ale natolik rozbolela hlava, že se všichni místo o odboj museli starat o ni." (NIRO)
- Pro natočení scény, kdy si maminka Krausová prohlíží v posteli staré fotografie za přítomnosti dcery Jindřišky (Kristýna Badinková Nováková), poprosil Jan Hřebejk Emílii Vášáryovou, aby přinesla vlastní věci z konce 60. let. Přivezla právě především fotografie své rodiny. A tak, když ukazuje Jindřišce fotku svého manžela, jedná se o tělo tatínka Emílie Vášáryové s hlavou Jiřího Kodeta. Do filmu se už nedostal detail fotografie maminky Emílie Vášáryové, nicméně kostymérky podle jejího skořicového kostýmu na obrázku vytvořily šaty, které Emília Vášáryová ve snímku nosí. (Komiks)
Související novinky
Na Anděla Páně 2 už přišel milion diváků
Na prvního Anděla Páně vyrazilo do kin 188 138 diváků, takže Jiří Strach rozhodně nečekal, že jeho pokračování rychle zaútočí na milion. Právě tahle cifra ale padla v šestém týdnu promítání, čímž se… (více)
Kánon filmu 2011
V sobotu 21. ledna byl ukončen výběr filmů Kánonu filmu za rok 2011 a přinesl opět zajímavé výsledky. Původní prosincový termín konání výběru byl z důvodů nečekaných a smutných předvánočních událostí… (více)
Reklama