Nejasná zpráva o konci světa

Dva a pol hodinové podobenstvo o človeku a celom jeho pôsobení v dejinách (preto sa film neodohráva v žiadnom určenom čase) a na celom svete (preto sa neodohráva na žiadnom určenom mieste), o jeho vlastnostiach, o jeho závisti, o jeho chamtivosti, o jeho pokušeniach, o jeho šťastí, o jeho vzťahoch a o jeho hlúposti. Dej je spletitý a absolútne nepredvídateľný, herecké výkony sú výborné, hudba bola v Jakubiskových filmoch vždy výborná, v tomto diele však dosahuje kvalitu skladateľských velikánov, je atmosférická, je veľkolepá, je mrazivá, je depresívna, je príjemná, je smutná... a tvorí jednu z najdôležitejších a najzapamätateľnejších častí filmu. Každý Jakubiskov film prinášal nejaké posolstvo, myšlienku a symboliku, tento je z jeho filmov "najmyšlienkovatejší" a najsymbolickejší - zamýšľa sa nad vojnami, láskou, náboženstvom, bohom, poverčivosťou, odplatou, alkoholizmom, ohováraním, fungovaním sveta, zmyslom života, ľudskou žiadostivosťou a ľudskom potešení z utrpenia druhých. A samozrejme je film plný typických režisérových obrazov, erotiky a naturalizmu (útok vlkov, záverečný "hon"). Celý film je emočne zvládnutý, záver filmu je perfektný, symbolický a otvorený. Jakubisko natočil výborné surrealistické dielo, ktoré určite možno radiť k jeho najlepším a dokázal, že patrí medzi najlepších slovenských režisérov. (15.12.2013)

Rozum je tu jen na to, aby našel vášním důvod...Nejasná zpráva o konci světa má svůj vzor v Tisícročné včele a pokračovatele v Bathory. Jen kdyby Jakubisko nevěnoval většinu pozornosti hollywoodsky vyhlížejícímu vizuálu a zaměřil se více na scénář, který se co do hloubky, poutavosti a propracovanosti Včele ani zdaleka nepřibližuje....Dále se ukazuje, že obdivuhodný umělec Jakubisko má viditelné problémy s věcmi, jenž má na bezpčně na háku i 99% hollywoodských rutinérů - haprují mu postsynchrony, střih je mnohdy dost neohrabaný a ještě se marně snaží zamaskovat chabost některých trikových scén. Komunikovat s divákem skrze fascinující obrazy však Juraj umí tak, jako v našich končinách nikdo jiný a v jeho fantazijním světě se člověk snadno zabydlí, až se mu ani po těch dvou a půl hodinách nechce pryč. Zvlášť když mu k tomu hraje vynikající Soukupova hudba. (22.09.2008)

Zbytočne dlhé, tým pádom aj dosť nudné... Jakubisko skombinoval všetko, čo sa mu v jeho starších filmoch oplatilo, ale v tomto prípade zabudol na originalitu a hlavne nejakú myšlienku (okrem tej o konci sveta). Ani herecké výkony nie sú také oslnivé, aby si tento film zaslúžil aspoň v niečom pozitívne hodnotenie. (28.02.2005)

Po druhé repríze s čistým svědomím nechávám plné hodnocení. Obrazově skvostná apokalyptická sága s pestrým obsazením, výbornou hudbu a hlavně kvalitním scénářem a režií. I když se považuju za člověka, který ocení hlavně kvalitní komerci (Verhoeven, atd), tenhle film jsem ocenil i přestože má "artovní ambice", zůstává normálním. Scény, kde "hraje" příroda nenudí, naopak navozují atmosféru a plynulost děje, všechno překvapivě odsejpá a nenudí. Děj není vůbec politicky korektní a Jakubisko na osudech odlehlé vesnice a jejích obyvatelích se nebojí ukázat, co umí být lidi zač (a co neradi slyší), v hlavě mi utkvěla silná scéna, kde sexy Švandová s Margot a Fagot ;) pronásleduje se zbraněma v ruce utíkající milence lesem, jaký to úkaz lidské závisti a krutosti, uau. V porevoluční éře českého filmu mám problém vzpomenout si na opravdu vyjímečné silné filmy, ale na po téhle povedené repríze určitě nezapomenu na Nejasnou zprávu. Tleskám. Snad se Jakubiskovi ještě povede nějaká pecka. (27.08.2008)

"Rozum je tady jenom od toho, aby hledal vášním důvod." Magický realismus na mě vybafl z místa, kde bych ho rozhodně nečekala. Vzhledem k negativním reakcím svého okolí jsem jako jedinou platnou devízu očekávala Matěje Hádka s blonďatou parukou, a ač jsem se zprvu trochu zalekla osobitého (devadesátkového) vizuálu i hudebního podkreslení, které se mi na první pohled zdálo příliš laciné, tak se mi nakonec dostalo tak propracovaného prožitku, že si v podstatě vůbec nemůžu vzpomenout, co jsem to chtěla kritizovat, a taky by mi jakákoliv námitka připadala nepatřičná. Stavba příběhu mi opravdu velmi silně připomínala Márqueze, což je můj oblíbenec, ale nad tím, zda se ta díla dají k sobě skutečně připodobňovat, musím ještě popřemýšlet. Kolumbijec daleko víc pracuje s lidskou osamoceností v jakýchkoli společenských vazbách, zatímco Jakubisko vše zakládá spíš na kontrastu a konfrontaci - tupé stádo versus jedinci svobodní tím, že nepovažují názory ostatních za směrodatné, ale spoutaní zase sami v sobě. Velkým potěšením pro mě bylo sledovat postavu Vladimíra Javorského, který mi zase připadal jako vyloženě márquezovská figura, a všechny jeho povahové rysy jsou ukryty ve dvou výrocích, které pronáší na začátku a na konci jako symbol vnitřní proměny: "Jasná zpráva." a "Já už jsem všude byl." Vůbec bych celkově ráda pochválila herecké obsazení, protože až archetypální rozdělení charakterů postav se velmi pěkně odráží už ve fyzické konstituci zvolených představitelů, natož pak ještě v hereckém výrazu. (18.10.2009)