Punishment Park
Punishment Park
Punishment Park
Obsahy(1)
Pseudodokument Petera Watkinse sleduje osud skupinky zatčených pacifistů a protiválečných aktivistů, která je odvezena do pouště, kde jsou všichni ve vykonstruovaném procesu odsouzeni. Mohou si ovšem vybrat, zdali upřednostní dlouhý pobyt ve vězení nebo třídenní absolvování tzv. Punishment Parku... Bravurní ukázka toho, jak mocný a krutý může být státní aparát. (Javert)
(více)Recenze (12)
Levice nelevice, je nutno si uvědomit dobu za které byl film točen a co se ve světě a hlavně v USA dělo... Jistě ne každý z obžalovaných byl svatoušek, ale pro - zvolenou - účast na projektu Punishment park stačilo i odepření vojenské služby. Toto ,,maření válečného úsilí " což nebylo nic jiného než nechuť se nechat někde oddělat Vietcongem v zapařené džungli už stojí za popřemýšlení... Odivuji odvahu tohle v roce 1971 natočit. Je zajímavé pozorovat ty názorové tábory u tribunálu ze strany žalujících a souzených... Zajímavá byla myšlenka jednoho z odsouzených: ,,Ve zdravé společnosti by mi asi bylo ctí být policitou, nebo dokonce prezidentem země.. - v této je mi však větší ctí být zločincem ''. Dostala mne i věta státního zástupce: ,, Já se stydím ". Snímek působí hodně autenticky a je dobré si občas připomenout, že je to jen pseudo-dokument. Na rozdíl od jiných snímků, tomuhle zub času nijak neuškodil. Naopak, v dnešní době je stále aktuální. A převedeno na opačné misky politických vah, kdo ví co dnes děje v Severní Koree a jiných totalitních státech... Třeba tam zasedají podobné tribunály a také tam odsouzení hrají Capture the Flag... Doporučuji vidět ! * * * * ()
Jakási utopická haluz složená ze dvou do sebe sestříhaných, ale ve výsledku na sebe navazujících příběhů, kdy jeden vyobrazuje jakýsi polní vojenský soud s bandou dost hipízackých protestantů a druhý pak zachycuje průběh jejich trestu, čímž je něco jako pochod smrti přes nehostinnou poušť s vojáky v zádech. Jde o totalitní téma, které má mít znepokojující charakter, ale na mě film moc nezapůsobil. Pro zvědavce OK, já bych do toho znovu nešel. 60% ()
They run for their freedom. They run for their truth. They run for their lives. Tenhle pseudo-dokument o schopnosti amerického státního aparátu umlčet a zbavit se kohokoliv a čehokoliv, co mu není po chuti, se mnou zacloumal jako máloco. Určitě jeden z nejlepších, nejhlubších, nejpravdivějších a zároveň nejmrazivějších filmů, co jsem měl tu čest vidět. Klobouk dolů před Watkinsem. Tohle si v té době dovolit, to chtělo koule. Zaráží navíc také to, že i po necelých čtyřech dekádách je Punishment Park až neskutečně aktuální a člověka nutí k zamyšlení, jak je vlastně možné, že se svět za takovou dobu ani o malou trošku nezměnil... "Do you want me to tell you what's immoral? War is immoral. Poverty is immoral. Racism is immoral. Police brutality is immoral. Oppression is immoral. Genocide is immoral. Imperialism is immoral. This country represents all those things." ()
Díky (či vinou) Watkinsova dokumentárního stylu je tento film velice nepříjemný, neboť při jen trochu pozorném sledování tohoto mizí takový ten distanc „je to jen film“. A díky tomu, že zde hrající neherci reprezentují své vlastní názory (tak byli režisérem vybráni), jsou tyto neherecké výkony tak působivé. Je snadné si představit, že zde začaly fungovat stejné vztahy jako u Stanfordského vězeňského experimetu, který shodou okolností (není-li to synchronicita) proběhl stejného roku. Tento film je dílo prorocké, vždyť ten nechutný voyeurismus, který je zde presentován, je nyní tak zpeněžen ve všech těch reality show a stále sílí. Nemáme vlastně právo ofrňovat se nad starověkými Římany s jejich hrami v cirku, nejsme lepší. A nelze nevzpomenout na jiné vlasatce perzekvované domorodým normalizačním režimem jen o pár let později, tedy The Plastic Peple Of The Universe konkrétně a underground obecně. Vždyť ti kdo je soudili, byli tak podobni těmto soudcům v tomto filmu, podobné opory společnosti, které chtějí „ pořádek a klid na práci“. Režimy na Východě i Západě si byly v leččems podobnější než by si samy přiznaly, ideologické rozdíly byly často jen dobovým a místním ornamentem. ()
Doslova genialna studia o mediach - ci uz verejnopravnych alebo aj sukromnych - ktore sa snazia odvadzat pozornost od zavaznych spolocenskych problemov smerom k banalitam, ba dokonca niekedy az k nepodstatnym hlupostiam. Vo filme hraju neherci, a taxi mozu slobodne reprezentovat svoje nazory. Rezia je vyborna, vycibrena a vidno ze sa rejza pohral s kazdou jednou scenou. Dialogy su doslova vynikajuce, uz dlho som nepocul tak perfektne reci. A pacilo sa mi aj to, ze dej filmu sa odohraval bud vcera, alebo sa odohrava zajtra alebo mozno aj o 5 rokov. Pre mna suverenne najlepsi Peter Watkins : 98 % ()
Vykonštruovaná haluz nejakého alternatívca, ktorá je exponovaná a exponovaná, odtrhnutá od reality, len aby silou mocou vyvolala "adekvátne" reakcie u hŕstkych podobných individuí, potľapkávanie a podobne. Možno ešte kritika vojny v Indočíne je namieste, resp. bola v čase natáčania filmu, ale inak všetko ostatné je mimo. Celé to pôsobí amatérsky, s no name hercami a s trasľavou rukou kamaramana, ktorá má navodiť dojem autentickej televizie. Do toho úbohé proslovy policajtov či vojakov. Keď začali kameramani/média nadávať policajtom pri streľnej akcii, vyvolalo to u mňa zhovievavé úškrny. Škoda času. ()
Punishment Park je takovou mockumentární etudou o tom, proč autentický levičák musí být vždy před státním apáratem na pozoru, protože stát je instituce s monopolem na organizované násíli a teror. Film se skládá ze dvou segmentů, mezi kterými přeskakuje. První je soud, druhý trest (Punishment Park - několikadenní štreka pouštní pustinou s vojáky v týlu a směrem k americké vlajce). Soud si nic nezadá s válečnými soudy, trest si nic nezadá se léčebným závěrem 1984. Herci jsou většinou neherci a ve fiilmu reprezentují skutečně své politické názory (oběti i soudci), je očividné, že byli vybráni schválně podle jejich vzhledu (podobnost s Jerry Rubinem, Bobby Sealem), film působí opravdu pekelně realisticky (uvedení v Dánsku vyvolalo pozdvižení, protože si někteří mysleli, že je to realita) a nejspíš proto je až příliš přesně vymezeno dobro a zlo, tak už to holt při radikalismu na obou stranách bývá. Je opravdu fascinující, jak je Punishment Park nadčasový, s dnešními koncetráky, Patriot Actem atp., při jejichž schvalování se USA tváří jako systém jedné strany - ačkoli obnovení Patriot Actu teď trochu drhne. ()
+++ stojí za shlédnutí, skvěle natočený. ()
Jak jsem čekal tenhle film mě nebavil, ba přímo mě hnul žlučí. Není to vůbec thriler o přežití v poušti, je nechutná pseudodokumentární levičácká propaganda. Z filmařského hlediska absolutně o ničem, protože jakékoliv napětí z pochodu v poušti ničí neustálé prostřihy na soud, debaty s policisty, porotou a kameraman vstupující do děje. A ten nečekaný konec... ten jsem fakt nečekal :) Z příběhového hlediska naprosté dno - soudy ignorující naprosto všechny zákonné námitky, policajti sadističtí šmejdi nadržení na to někoho si beztrestně odprásknout. Pokud to nemělo být sci-fi, tak by mě zajímalo jak by tohle mohlo projít. A chudáci nevinní aktivisti se kterýma mám sympatizovat. Tady ta propaganda ovšem hapruje, protože šestice aktivistů jsou do jednoho nesympatičtí, uřvaní, sprostí magoři, hlásající revoluci, zabíjení, ničení a nenavrhující žádnou rozumnou alternativu. Jak to dopadá když se podobným šaškům ustupuje vidíme na dnešní společnosti, kde podobní aktivisti určují jak se bude vyrábět energie, jestli budeme jezdit na benzín, kolik minorit musí být ve vedení firem atd atd... Levičácký hnus 1* za pár povedených scén v poušti. ()
Naprosto perfektní radikální filmový dokument, jenž vás nechá snadno zapomenou na to, že sledujete fikci, jelikož její zobrazení nemusí být tak vzdálené aktuální skutečnosti a to nejen v dobovém kontextu, ale i v kontinuitě dějin ve vztahu k současnosti. Nadčasovost filmů je pak důležitá zejména v době, kdy člověk lehce propadne banální představě o rozdělení světové moci na hodný západ a zlý východ, tedy je dobré pamatovat na to, že jsou všichni pěkný svině a to jak ti kteří se ani netají tím, jací despotové jsou, tak i ti co se nestydatě schovávají za roušku demokracie, kterou v sobě sami popírají. Watkinsův film vás nenechá ani chvíli v klidu, kdy během krátké projekční délky trýzní diváka absurdními soudními procesy vedeny odpornými sluhy estabilišmentu, ale ještě trýznivější jsou samozřejmě scény druhé skupiny, která se již v Punishment Parku pohybuje. Tu stíhají ti nejnižší, nejprimitivnější ruce systému, tedy fízlové kteří jsou naprosto perfektně ztvárněni neherci, jež jim dodávají děsivého buranského přesvědčení nahánějícím husí kůži. První zkušenost s režisérem, nemohu se dočkat dalších filmů. ()
Mockumentary režiséra Petra Watkinsa z roku 1971 je jasnou reakciou na vtedajšiu vojnu vo Vietname a rolu Spojených štátov amerických v nej. Formou zinscenovaných súdnych procesov s odporcami vojny privádza diváka do jedného z takvzaných "punishmentov parkov", v ktorých majú odsúdení zdanlivú šancu vyhnúť sa dlhoročným vymeraným trestom. Samozrejme pod podmienkou, že vôbec prežijú. Watkinsov počin je pacifistickou odpoveďou na vojnu a zároveň dystopickou fikciou, v ktorej sa skupina sudcov chladnokrvne riadi orwellovským heslom "Vojna je mier", odsudzujúc všetkých, ktorí sa proti vietnamskému konfliktu čo i len trochu vyhrania. Snímka je zároveň plná zaujímavých myšlienok a postrehov zo strany súdených v dopredu prehraných procesoch. Hoci zo začiatku film pôsobí vcelku unikátne - obsahovo aj navonok, postupne sa pretvára do stereotypu, ktorý si síce udržuje istú kvalitu, ale s klesajúcimi tendenciami. A v súvislosti s tým klesá aj jeho celková kvalita. Večné prestrihy medzi provizórnou súdnou sieňou v stane a rozpálenou púšťou sa totiž postupne zunujú, hoc sú plné rôznych pozoruhodných myšlienok. Ak by bola snímka ešte o čosi dlhšia, jej kvalita by v konečnom dôsledku bola ešte nižšia. Necelých deväťdesiat minút tak film ešte ako-tak zachraňuje. Punishment Park je dielo, ktorému nechýba nápad. Jeho obsahový presah bude pravdepodobne relatívny tak isto o päťdesiat rokov, ako bol relatívny pred päťdesiatimi rokmi. Najviac mu však ubližuje forma jeho podania, na ktorú postupne začína doplácať aj obsah. V každom prípade však Watkinsova snímka určite nie je na zahodenie a viacerými scénami má čo povedať. ()
Tohle se mi sakra blbě hodnotí - a v tomhle případě se mi to hodnotí tak blbě, jako snad ještě nikdy nic jiného. On mě ten film totiž v určitých věcech dost nadchnul a v jiných zase dost iritoval. Ale popořadě. Hodně se mi líbí ta trefná a většinou i chytrá kritika neskutečně přehnaného amerického patriotismu, která je zde dovedena do naprostého extrému. Ten nápad sám o sobě je skutečně zajímavý a dobře vedený, takže po téhle stránce asi ani nemám co vyčítat. Natočené je to dost netypicky, jako nějaký co nejrealističtější dokument (btw, Watkins natočil i The War Game, takže se asi není čemu divit), takže bych kvůli tomu ten film asi jen tak nedoporučil, protože tenhle styl vás buď vtáhne, znudí, bude dost otravovat a nebo zůstanete na půli cesty, každopádně podle mě se povedl. Má to silnou podmanivou atmosféru, skutečně to působí co nejrealističtěji a neherci předvedli skvělý a uvěřitelný výkon a dokáže to být místy i dost silné. Líbil se mi taky chytrý a promyšlený střih. Co mi ale naopak hodně vadí je to, že je to neskutečně černobílé. Watkins evidentně byl pacifista a v aktivistech viděl světlo na konci tunelu, to se dá pochopit (vlastně je zajímavé vidět, jak se sem promítla režisérova psychika), ale upřímně, v tomhle podání... Aktivisté jsou jenom hodní, zbytek světa (a hlavně policisté a armáda) jsou jenom zlí. Sorry, ale tohle rozdělování celého lidstva na dva tábory fakt nemám rád, jelikož to v realitě takhle nefunguje. Nejsou lidi jen dobří a jen zlí, najde se mnoho těch, co jsou uprostřed a také jsou tací, kteří víc inklinují k jednomu nebo druhému, jenže s nějakým tím ale. Ta černobílost jak postoji k tématu, tak postav mi ten film zase dost kazí, protože pak to celé působí spíš povrchně a dokonce zde byl i náběh na psychologický film, kterým Punishment Park sice je, ale poměrně nedotaženým. Ale tak aspoň s některými postavami aktivistů se dá nějak víc soucítit, jelikož mluví celkem rozumně - o dost horší je to pak třeba u té devatenáctileté blondýny, ta je svým chováním přímo učebnicovým příkladem toho, proč se mi aktivisti spíš protiví. Když nad tím teď přemýšlím, sice je fakt, že systém, který to kritizuje, v tom patriotismu stojí za prd, ale když se aktivistů ptají, jak by svět vedli oni, nezmůžou se na víc, než na naivní a nerealistické teorie - protože v ně věří, jasně, ale zase to krásně ukazuje, že odpovědět na otázku "Jaký je ideální politický systém nebo vedení světa?" se jasně odpovědět asi nedá, ale nebudu to zde víc rozpitvávat. Taky Kameraman (kterého asi hrál sám Watkins) mohl do děje vstupovat míň, protože to v určitých chvílích působilo spíš jako směšně, jako když Klusák ve svých dokumentech exhibionisticky vstoupí do záběru. A vyprávění na přeskáčku vůbec nemám rád a Punishment Park je tak bohužel vyprávěný po celou dobu. Minimálně ty 4* si to zaslouží určitě, jinak bych měl pocit, že jsem to podhodnotil, ale i když nemám problém s tím to nějak ohodnotit, mnohem, mnohem větší problém mám s tím, že netuším, jestli se mi to líbilo nebo ne. Jsem někde mezi, ale zaujalo mě to víc, než abych byl mezi. Nicméně, na Punishment Park stojí za to se na něj podívat, ten film neprávem úplně zapadl, ale zase to nesedne každému - a to nemyslím nijak zle. Mě to zaujalo ale rozhodně, což bude asi znát už jen z mého komentáře. Slabé 4* () (méně) (více)