New York Stories
Obsahy(2)
New York. Řeklo by se, že je jenom jeden. Světová metropole, centrum světového obchodu, politiky, ale také vzdělání, kultury a zábavy. Film Povídky z New Yorku ovšem dokazuje, že existuje tolik podob tohoto města, kolika očima se na něj podíváme. V tomto případě očima tří výrazných režisérských osobností. Tři příběhy, tři různé pohledy, tři odlišné autorské rukopisy. V úvodní povídce, nazvané Lekce, sledujeme očima Martina Scorseseho uznávaného malíře, který se potýká nejen s tvůrčí posedlostí, ale také se svým rozháraným osobním životem. Francis Ford Coppola se ve své povídce Život bez Zoe dívá na New York okouzlenýma dětskýma očima, zatímco Woody Allen zůstává v závěrečném segmentu Oidipus dnes věrný svému oblíbenému typu neurotického hrdiny s nevyřešeným vztahem nejen ke své matce. Tři příběhy, každý úplně jiný, tři kamínky do fascinující mozaiky jménem New York. (Česká televize)
(více)Recenze (181)
Martin Scorsese, Francis Ford Coppola a Woody Allen. Tito tři pánové jsou sami o sobě skvělými režiséry, kteří na svých kontech mají opravdu dokonalé filmy. Proto jsem byl nemile překvapen faktem, že když se tito tři podepsali pod jeden povídkový film, vzniklo z toho… nic. Byť zajímavé (Scorseseho povídka), krásně naivní (Coppolova povídka), či vtipné (Allenova povídka) nic. Já, jako divák, jsem pořád doufal, že ke konci se něco stane, co tyto povídky protne více, než pouze fakt, že se odehrávají ve stejném městě. Nestalo se. Nevím, kde se stala chyba, pánové, ale dneska je to jen lepší průměr. 60 %. ()
,,...JA TOMU JEDNODUCHO NEVERÍM, CHÁPETE? JA SOM ČLOVEK, KTORÝ VERÍ VO VEDU A LOGICKÚ RACIONÁLNU ÚVAHU." ,,JASNÉ, ZATIAĽČO SA VAŠA DRAHÁ MATKA VZNÁŠA NAD NEW YORKOM." __ Ako napísali iní, každá z troch poviedok nesie svoj osobitý rukopis a hodnotiť ich ako celok je by bolo neobjektívne. Strednú cestu napokon volím z dôvodu, že prvé dva príbehy možno hodnotiť iba čisto priemerne, čím znižujú výsledný rating tretej, najlepšie napísanej poviedke. Oceňujem, že všetci režiséri povolali ku spolupráci kameramanské esá a zabezpečili hviezdne herecké obsadenie. Zdatný cinefil isto dokáže aj bez úvodných titulkov priradiť daný príbeh k príslušnému režisérovi. Scorsese sa pozná na základe výberu hudby a tiež prácou s kamerou a strihom. Coppola zase v sebe nezaprie talianske korene a snahu o špecifickú, miestami magickú vizualitu. Allen však vychádza ako jasný víťaz vďaka prepracovaným dialógom a finálnej pointe a tiež prirodzene pôsobiacimi prvkom magického realizmu v postave matky zasadenej do newyorského prostredia. Pritom išlo o moje prvé zoznámenie sa s jeho tvorbou a nepochybne mu budem v budúcnosti venovať svoj divácky priestor. (2420. hodnotenie, 161. komentár k filmu) ()
Martin Scorsese, FF Coppola a Woody Allen nejsou zrovna mi oblibenci, ale kazdy z nich mel ve sve kariere alespon 1 svetly moment - Scorsese - Taxi Driver, Coppola - Apocalypse Now, Woody - Love & Death, mohlo byt tedy zajimave jak se poperou s reziserskou ulohou ve spolecnem NY projektu. Scorseseho part dopadl dost nudne, prestoze byl z umeleckeho prostredi, takze total fail. Coppola zde predvedl holcici detskou pohadku, na ktere je az prilis znat, ze scenar psala Sofia. Woody Allen, ktery je z teto trojice obecne nejslabsim reziserem se paradoxne predvedl nejlepe, protoze jeho povidka byla, kdyz uz nic, tak alespon relativne vtipna. "Your mother calls me strange names - What does kurva mean?" 3/10 ()
Scorsese pojal svou povídku jako trénink v zoomech kamery a v tom, kam až jde zajít v přesvědčivosti podání. Coppola uvízl v nemastným námětu (ze slabé režisérské chvilky ho nepodezírám). A Woody ctí zásadu, že otroci rodí otroky, a bez většího překvapení pokračuje v tom, co v 70. letech načal. Odečteno a nepodrženo: 90%, 60%, 80%. Kdyby se povídky víc provazbily (řekl vůbec režisérům někdo, že je to společný projekt?), vydalo by to na víc než na dvouhodinový spárořez. ()
Na takýto etalón režisérskych hviezd rozkopašné, nesúrodé, a aj nestotožniteľné krátke poviedky, ktoré sa ani synergicky neprepájajú a ani ako samostatné jednotky nefungujú bohvieako nezávisle. Scorsesemu by som dal za to umenie obrazu a výborného výberu White Shades of Pale 3,5, Coppola naopak ukazuje, že za stratou životnej energie a jedinečnosti nie sú iba štúdiá a slabé rozpočty (2,5) a Allenova obrazotvorná citová fantázia dokáže aspoň nebrať oné veci ani trochu za vážny povraz (3). ()
Reklama