Helimadoe

Já jsem tedy navýsost spokojen, Helimadoe mne "obohatila", rozproudila mou mysl, krátkodobě si pohrála s mými city. Adaptace dalšího Havlíčkova románu Petrolojové lampy, kteroužto vzpomínáte, tedy alespoň někteří z vás, je pro mne slušným zážitkem, filmem, u něhož se můžu pnout pýchou, jak precizně naší filmaři dokáží postihnout atmosféru dob (ne)dávno minulých, to vážně, vsadím se, že nejsem jediný, kdo měl pocit, jako by tam skutečně byl, na přelomu těch dvou století, století devatenáctého a dvacátého, dále se mohu pyšnit tím, jaké skvělé herce máme, respektive jaké skvělé herce jsme měli, kdo z nás, totiž z těch, kteří měli s výše zmíněným filmem tu čest, by zapomněl na podmanivý výkon Petra Čepka, avšak... avšak je to Helimadoe, kdo vítězí v případě, že ještě jednou budu chtít zkouknout jakoukoli adaptaci Havlíčkovy knihy, popřípadě si přečíst samotnou knihu. Je tomu s podivem, ansámbl, v čele Jakubem Markem, dětským hercem, jenž se ve světě filmu před i po Helimadoe výrazně neprosadil, jak se tak koukám na jeho filmografii, čemuž se však nelze divit, mne nikterak nezaujal, možná jen Lucie Zedníčková, kterážto mne něčím okouzluje, něčím, co však nedokáži přesně definovat, přesto vše se mně zdá neskonale půvabná, a je pro mě možná i tím hlavním lákadlem a tahounem snímku, nebo lépe řečeno, tahounem filmu je pro mne postava, jíž ztvárňuje, Dora, ta z pěti dcer, pro níž venkovský život není, ta, která to dává nejokázaleji najevo. Konflikt, který vede se svým otcem, šosáckým, leč dobráckým usedlíkem dr. Hanzelímem je tak intelektuálně nabíjející, odráží se v něm spor moderního s tradicí, mezigenerační rozdíly, neskutečně mne to bavilo sledovat, toto mne naplno zainteresovalo do příběhu, který je vlastně úplně o něčem jiném, totiž o prvním milostném okouzlení. Tato dějová linka má svou poetiku, to jo, ale jak jsem naznačil, Jakub Marek mně byl vzdálen, nebyl jsem s to se do něj vcítit, nebyl pro mne věrohodným. Škoda, příště to chce lepší ruku při výběru hlavního hrdiny, pane Jireš, ale i tak převládá spokojenost. 75% (13.05.2014)

Na tomhle filmu je jednoznačně nejpůvabnější ten nevšední název. Ke všemu ostatnímu mám výhrady. Mělo to parametry televizní inscenace a ne distribučního filmu. Kdo se tady opravdu nevyznamenal, to byl představitel dospívajícího Emila. Podle jeho filmografie si touto rolí podepsal herecký ortel. Později už si v podstatě neškrtnul. Chudák tehdy možná tak zcepeněl, když si uvědomil, že je to vlastně docela slušná úchylárna. Postava ztvárněná Ljubou Krbovou byla regulérně zatížená pedofílií. Dora Lucie Zedníčkové byla jen psychicky labilní. Prostě a jednoduše se to nepovedlo. Nevím, proč o tom v obecné rovině smýšlím hezky, nelíbilo se mi to ani v době uvedení do kin. (23.01.2020)

Předlohu od Havlíčka jsem nečetl, tak nemohu posoudit zda se jí režisér držel nebo ne. Mě osobně dílo o vzpomínaní továrnického spratka, s odstupem času, na svou platonickou lásku nijak nezaujalo. A hlavní hrdina společně ze Zedníčkovou jsou mi bytostně nepříjemní. Tak ani nevím proč tomu dávám 2* .....? Když vám nevadí Zedničková, tak se zkuste podívat. (19.01.2004)

Film o pubertální zamilovanosti z úhlu stárnoucího muže. Škoda, že ředstavitel hlavní role je tak toporný. Nějak to celé klouže po povrchu a jen to navozuje jakousi sentimentální náladu. Tři hvězdy jen kvůli Josefu Somrovi, kterého mám opravdu ráda a jeho role je opět lidsky uvěřitelná- jako vždy... (10.12.2009)

Tak se zase musím smát, jak se tu místní "honorace" po povinné kolektivní četbě předdohodla, že tento velmi dobrý film vlastně dobrý není. Jediné zlo je až unyle figurínovsky představitel hlavního hrdiny. Na rozdíl od amerických sraček, které se tváří jako prazdroj tantrické sexuality je tento film nádherně erotický a výčtem jednotlivých dcer a jejich pohledů k chlapci jakoby multispekrálním obrazem všech možných forem lásky. Pro mě o to více záživné, protože já ve své patnáctileté hlavě neřešil jeho dilema volby, nýbrž si vklidu užil kolektivní přízeň skoro všech doktorových dcer. Jistě to je dílo knihy, nicméně tvářit se, že film více zničil než zvládl, není na místě. Ljuba Krbová je k sežrání a Oldřich Navrátil snovej. 70% (01.01.2008)