Žert

Zajímavá tragikomedie. Ikdyž přes všechnu tu hořkost mi moc do smíchu nebylo. Kunderovu předlohu jsem nečetl, ale ve filmovém zpracování mi činilo docela problém nějak fandit, či litovat hlavního hrdinu, protože mi byl svou povahou krajně nesympatický a jeho osud, přestože k němu rozhodně nebyl spravedlivý, mě tak nějak nechal chladným. Zvláštní a trochu dějově nevyrovnaný příběh (hrdinovo vzpomínání mě zaujalo podstatně více než jeho současný život) byl ale dobře uzavřený, když o tom tak přemýšlím, tak více než jen "dobře". Kniha je možná vynikající, ale film hodnotím "pouze" lepším průměrem. (24.04.2010)

první polovina byla hodně zajímavá, především forma dialogů, realita doby a prostřihy do minulosti, ale pak mě to začalo nějak uspávat a cosi mi vadilo, jen to nedovedu vlastně ani specifikovat... i vzhledem ke své stopáži a absenci hlubších, detailních scén je to spíš taková reklama na svoji předlohu. 60% (18.08.2010)

Srdcovka. Nejen kvůli prostředí mého milovaného Hradiště, nejen díky folklóru, nejen díky tomu, že Žert je má oblíbená Kunderova kniha (i když tady samozřejmě vypreparovaná). Film má totiž atmosféru. Taky myšlenky, které zde nevyznívají do prázdna. A hlavně scény, kdy vzpomínající Ludvík je sice uvězněn v přítomnosti, ale vzpomínky a osoby na něj reagují z minulosti. (12.09.2007)

"Ideme len dopredu a nikdy späť." Čo mi to len pripomína, kto to dnes stále hovorí len o pokroku s klapkami na očiach? Aha, novodobí boľševici progresívneho razenia, ktoré sa prejavuje nerozohnaním pohlavia v rozkroku. Opäť ukážka toho, že heslá v podstate ostávajú, mení sa len vlajka, orientácia - na krajiny i sexuálna - nejaké slogany sa ešte upravia a zase ideme len kupředu levá! Kundera to napísal výborne, krásne sa vysmial, ale okrem pár frkov sám film neponúka až toľko vtipnosti. (17.04.2024)

90% - První Kunderův román, a první kniha, co jsem od něj kdy přečetl. Nemyslím si, že je tento film příliš věrný své literární předloze, jejíž hlavní klad je VYPRAVĚČ, a skládání příběhu z rozdílných časových epoch v jednu velkou lidskou puzzle. Jaromil Jireš ale podle mě udělal správně vše, co mohl. Atmosféru vystihl parádně, herci hrají tak, jak se sluší, a konec - ačkoli také hodně okleštěný oproti knize - má v sobě hodně z hlavní myšlenky románu. O moc lepší to určitě udělat nešlo. Pět hvězdiček milujícího čtenáře a spokojeného diváka. (09.01.2006)