Interview s upírem

Aj napriek tomu, že ma mrzelo vypustenie niektorých prvkov oproti knižnej verzii, sila predlohy (pravdepodobne aj vďaka tomu, že si scenár písala samotná Anne) zostala vo filme zachovaná. Prelúskavaním druhej knihy série Vampire Chronicles, mi postupne viac a viac prirastá k srdcu aj posledná sekvencia filmu a hlavne Lestatov povzdych "Oh Louis, Louis. Still whining Louis...", ktorý v sebe naozaj obsahuje esenciu jeho povahy. Kiež by takto dopadli všetky adaptácie knižných predlôh... . 9/10. (02.04.2006)

Nemohu si pomoci, nudilo mě to. Interview řadím mezi lepší z těch upírských filmů, které znám, ale zase taková pochvala to díky všem těm Bladeům a Draculům 2000 není. A upřímně mě to mrzí. Mrzí mě to kvůli nápadu ukázat upíry jako živé (brát s rezervou) a cítící bytosti, který vůbec není marný. Mrzí mě to kvůli nesporné atmosféře celého filmového zážitku. A mrzí mě to kvůli hercům. Rozhodně se nemodlím a nepálím kadidlo před plakátem Toma Cruise, ale jeho kreace mefistofelského Lestata s tvářičkou zlatovlasého cherubína opravdu vyvolává příjemné zastuzení v zátylku. Kirsten Dunstová předvedla jako další anděl s podobou panenky a duší nepoměrně starší a ďábelštější jeden z nejlepších dětských hereckých výkonů, jaké znám. Trochu jim to kazí Brad Pitt, ale dost možná je to dané patetismem jeho role. Naproti tomu Banderas a Rea předvedli na malém prostoru velké divadlo. Doslova, Théatre des vampires z vás...řekněme vysaje všechny síly. Naneštěstí nic z toho neuchrání snímek před dilematem, s nímž si Jordan ani Riceová nedokázali poradit, totiž směstnat všechna témata a příběhy na plochu celovečerního filmu srozumitelným způsobem. Výsledkem je dojem neskutečné rozvleklosti (opravdu jen dojem, spousta filmů je podstatně delší než dvě hodiny), nemožnosti pochopení hrdinů a jejich pohnutek (Pittův Louis v tom obzvlášť vyniká a divák má nejednou chuť na něj zahulákat: "Tak co vlastně chceš?") a povrchnosti, protože vecpat do dvou hodin příběh odehrávající se od svůdné frankofonní dekadence neworléanské smetánky přes pokryteckou střízlivost 19. století k přemodernizované současnosti, příběh tápající, váhající a nerozhodné lidské duše, příběh o hledání cesty mezi životem, smrtí, zatracením a spasením, příběh lidství a zrůdnosti, lásky a zabíjení, požitkářství a zapomnění, děsivé síle smrti a mnohem děsivějším prokletí nesmrtelnosti, to snad ani není úkol pro smrtelníky. Takhle zůstává divák navnaděný a neuspokojený, protože se mu lahůdkou svůdnou jako pro upíra tepenná krev panny z vyšších kruhů jen zamává před nosem a bez ohledu na to, že triu Cruise, Pitt a Banderas by asi leckterá nastavovala krk dobrovolně, z nás Interview nic moc nevysaje. Měla bych pro potenciální scénáristy a režiséry podobných témat, případně dalších knih Riceové, jeden mírně heretický návrh - co to příště zkusit s televizním seriálem? (01.08.2007)

"Plachetnice vystřídaly parníky, které chrlily nekonečné menu chutných cizinců." Bledý jsem, špičáky mám ostře nabroušené, jakmile vidím dámský krk, tak koušu, takže jsem … upír? Tady něco nesedí. Mám totiž rád česnek, sluneční světlo mi nevadí a ženil jsem se v kostele. Takže asi nejsem upír, žádný mi ani nikdy nevysál krev a filmům o upírech se vyhýbám jako Lestat de Lioncourt svěcené vodě. Nicméně jedna poměrně vnadná okolnost mě kdysi donutila pokecat si s upírem a já musím uznat, že to bylo o moc lepší, než dostat dřevěným kůlem do srdce nebo lodičkou do koulí. (09.09.2018)

Filmu Interview s upírem není moc co vytknout. V žádném ohledu to není film odflánkutý. Neil Jordan s vydatnou hudební výpomocí Elliota Goldenthala navozuje amtoséfru temnou jako tér. Po herecké stránce jsou zážitkem obzvlášť výstupy Toma Cruise, při nichž jsem si uvědomil, že i přes určitý despekt který kvůli němu cítím kvůli jeho členství v té pošahané scientologické sektě, je to prostě dobrý herec. Ostatní jsou také slušní, ale zas nemají moc co hrát. Ale k dokonalosti tomu stejně něco schází, nějaký dramatičtější závěr, nebo zkrátka něco po čem bych si po skončení neřekl:“A to je celý?“ (27.09.2012)

Atmosféra filmu vás od prvních minut vtáhne. Oproti knize je méně filozoficky "nadechlý", zato má krásné kostýmy, hřbitovy, rakve, zatuchlé zdi a tři nádherné a sugestivně zahrané upíry, mezi nimiž se lehounce, ale opravdu jen lehounce vznáší erotické napětí, a přesto, že to může být velmi tenký led, to tady ani na okamžik neskončí nějakou trapností. (25.01.2004)