I, Distressing God
Režie:
Antonín KachlíkKamera:
Jan NěmečekHudba:
Vladimír SommerHrají:
Miloš Kopecký, Pavel Landovský, Hana Prymusová-Lelitová, Jiřina Jirásková, Květoslava Houdlová, Ivana Mixová, Jarmila Gerlová, Pavla Maršálková (více)VOD (2)
Obsahy(1)
Pan Adolf, kterého neodolatelně představuje svůdnický Miloš Kopecký, vzpomíná na trapný příběh s jednou směšnou láskou. Zaujala ho mladičká studentka operního zpěvu, ale neustále narážel na její nezájem blíže se seznámit. Začne proto splétat rafinovanou odvetu, do níž zapojí i svého řeckého kamaráda (Pavel Landovský), jehož vydává za slavného dirigenta. Jenže úmysly obou pánů se vyvinou zcela nečekaným směrem. Režisér Anrtonín Kachlík zdařile převedl jemnou ironii Kunderovy předlohy do filmové podoby, v níž naopak září herecké výkony obou protagonistů, zvláště pak Landovského.
V komornom, melancholickom a jemne ironickom príbehu sa uplatňuje Kunderov častý motív ľsti, ktorej efekt sa obracia proti jej iniciátorovi. Tu proti bonvivánovi pánovi Adolfovi, ktorý sa chce pomstiť naivnej konzervatoristke za to, že sa nenechala zviesť. Túto epizódu svojho života rozpráva s miernym odstupom a teda aj s istým nadhľadom. Jeho glosy a komentáre oživujú dej, žiaľ príliš málo nosný na celovečerný film. Dominantnou zložkou je herecký výkon Kopeckého a najmä Landovského ako gréckeho robotníka Apostolka (suchotinára, vydávajúceho sa za známeho dirigenta), hlavného aktéra tragikomického žartu. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (123)
Díky výkonům pánů Kopeckého a Landovského je to lepší než předloha, která mne až tak nezaujala. Vlastně je tento film tím nejlepším Kunderou vůbec. ()
Miloš Kopecký jako velký kurevník Adolf vypráví své trable s dívkou, do které je beznadějně zamilován. Styl vyprávění je výborný, Kopecký mluví v různých vypjatých scénách zničehonic k divákům a povídá své postřehy, aby se vzápětí zase vrátil do dějství. To Antonín Kachlík zpracoval perfektně a diváka přímo vsaje do příběhu. Parťáka Kopeckému dělá neméně skvělý Pavel Landovský, který hraje přistěhovalého Řeka Apoštolka. Scénář napsal podle své povídky Milan Kundera a jeho styl se nezapře, podobnou odvetu rozehrává i ve své jinší knize Žert. Povídka se odehrává v Brně a i celý film je tam natočen, takže kdo zná Brno, může se pokochat záběry jak vypadalo v šedesátých létech. Janáčkovo divadlo se téměř nezměnilo. ()
V rámci literárního semináře jsem se seznámila s několika filmy natočenými podle Kunderových předloh. Bohužel mě ani jeden nepřesvědčil. ()
Jsem velkým obdivovatelem Kunderovy tvorby a Antonín Kachlík se jeho předlohy ujal znamenitě. Miloš Kopecký s Pavlem Landovským předvádějí nevídaný herecký koncert, avšak nejsou to pouze oni, kdo „táhnou" celý snímek... Mají velkého pomocníka v jedinečném humoru, který prostupuje celým filmem. ,,Slečno, kolik je vám let?" ,,Devatenáct" ,,Už? Ale vypadáte mladě..." Nebo také: ,,Slečno, vy máte ale krásné nohy... Škoda, že máte jenom dvě" :-) A škoda také je, že snímek v TV nereprízují častěji. Když se poté nad snímkem zamyslíte hlouběji, uvědomíte si, že skýtá i mnohá pravdivá „životní moudra", o kterých opravdu stojí za to popřemýšlet. Tohle zkrátka umí Milan Kundera dokonale. ()
Příběhu o ne úplně povedené pomstě vévodí dokonalý Miloš Kopecký, stěží si lze představit dokonalejšího československého herce pro ironické proslovy, Landovský v roli přitroublého Řeka je taky ucházející. Humor této ironické frašky mi sedl, ale stejně jsem se trochu nudil. ()
Vyborna ceskoslovenska komedia z roku 1969. 85 % ()
Když nemůžu já ke Kachlíkovi, musel Kachlík ke mě. A tak místo Třiatřiceti stříbrných křepelek jsem viděl jeho nejvýše hodnocený film a ačkoli jsou mé čtyři hvězdy výrazně slabé a zásluhy přikládám spíš Kunderově předloze a spolupráci na scénáři, líbilo se mi to. Nějakou dobu mi sice trvalo, než jsem se do toho dostal (filmy o "Casanovech", kteří mají pět vztahů naráz zatímco začínají šestý a do toho vedou rozverný balící život a o ničem jiném nejsou, mě fakt nebaví), ale časem to začalo hrát víc na tragikomickou notu, která s každou další minutou byla stále více tragická. Přitom je to celé propracované, nic není na sílu, Adolf dopadne jak dopadne a ačkoli se film formálně s novovlnnými snímky nemůže moc měřit, pořád přináší dost kreativních nápadů, hlavně co se střihu, úhlů kamery nebo prolamování čtvrté stěny týče (btw jedna z posledních scén jako by byla oldies verze pointy Funny Games, samozřejmě bez drsností). Navíc herci své role zvládají naprosto dokonale, hlavně teda Miloš Kopecký, ale vyniká to i propracovaným scénářem, který má zdařilý timing gagů a pamětihodných dialogů. Jestli by toho byl Kachlík skutečně schopen (chápej v rámci toho, że by to byl hlavně jeho projekt), jednou snad posoudíš u Křepelek, ale do té doby nevím, jestli tohle byla šťastná náhoda, nebo jestli naopak Dvacátý devátý byl nešťastná náhoda. Tohle totiž má něco do sebe. Slabé 4* ()
Kdo nečetl Kunderovy Směšné lásky, měl by tak dodatečně učinit. Královsky se pobaví u tématu erotického toužení na nejrozličnější způsoby. Povídka Já, truchlivý Bůh patří k těm nejpůsobivějším a nejvěrnějším přepisům Kunderových literárních textů. Tělesné touhy narážejí na překážky a jsou hlavním zdrojem veškerého dění. Seifert kdysi napsal: "....Peklo známe, je všude kolem nás a chodí po dvou. Ale ráj? Možná, že ráj není nic jiného, než úsměv, na který jsme dlouho čekali. A ústa, která zašeptají naše jméno. A pak ta krátká závratná chvíle, kdy smíme zapomenout na to peklo." A trampoty na cestě za štěstím, byť převážně jenom tělesným, se sarkastickým vyústěním a zesměšněním bláhové snažení jsou trumfem, se kterým se výstižně vykresluje lidský život. Hlavní postavou příběhu je světák Adolf (vynikající Miloš Kopecký), nenapravitelný sukničkář. Cíle jsou jasně zřetelné a na dosah ruky, a přesto se občas s cynickým pohlavkováním otáčí proti svůdci a škodolibě ho smaží na oleji sebevědomí a neohroženosti. Zhrzení vyvolává touhu po odvetě. A následuje smršť sarkasmu v ničivé vichřice rozvrácení každé iluze, představy i životní jistoty. Osud je kurva, když podlehneme optickému klamu nesvobodné a nevyvážené vůli smyslnosti a rozkoše. Okouzlující postavou je řecký imigrant Apostol Certikidis (skvělý Pavel Landovský), dobromyslný prosťáček v opojení nových životních možností, vznešeného povznesení i utopený tragickým dopadem nerovného erotického jiskření. Hlavní ženskou postavou je mladá naivní pěvkyně Janicka Malátová (půvabná Hana Lelitová), rozpalující svůdcovu žádostivost až do nejzazších mezí, kdy zdravý rozum dostává abstraktní zabarvení absurdních pokusů o zdolání rafinovaně dráždivého vrcholu. Její pokřivený pohled na realitu je sladkým vítězstvím sebevědomého života v nové etapě beze smutku z minulosti. Výraznou postavou je rozvedená panička Štenclová (dobrá Jiřina Jirásková), neodbytná při vyžadování milostného pokračování. Z dalších rolí: chápavá ošetřující lékařka oftalmoložka (zajímavá Květoslava Houdlová), Janiny morálně znepokojení rodičové (příjemní Pavla Maršálková a Zdeněk Kryzánek), Apostolkova smrtelně podvedená manželka (zajímavá Jindra Reháková), nevšímavé a povýšené autority a modly operního světa dirigent Ořechovský-Burský (Otakar Chaloupka) a uznávaný zpěvák Lambrecht (Vlastimil Maršíček), či podobně povrchní Janiny kamarádky (Daniela Pokorná, Jana Karpašová a Ilona Jirotková). Výsledkem je sžíravě ironická satira společensko-erotického života, jednoho z nejmocnějších pudů lidského chování. Udržuje si elegantní odstup a s pompou rozpráví příběh života. A konečně vím, proč se Brno jmenuje Brno. ()
Vynikajici komedie s roli pro Kopeckeho primo sitou na miru a take Landovsky potesil. Zlata ceska sedesata leta... ()
Tak asi nejlepší starej film s Kopeckým, co jsem kdy viděl. Ale Landovský - to bylo megaherectví. Příběh silnej, místy vtipnej, místy tragickej. A Janička - moooc pěkná herečka. ()
Landák převálcoval Kopeckého... Scenáristé psali scénář přímo Kopeckému a Landovskému na tělo, protože od začátku věděli koho pro role chtějí. Miloš Kopecký řekl paní Jiráskové, když byl film zakázán, se sarkasmem sobě vlastním: "to je dobře že film zakázali, Lanďák byl totiž mnohem lepší jak já". ()
Kdo nezažil nepochopí. Když má někdo jako koníčka lov žen, musí jednou za čas narazit na nedobytnou ženu, která ho přivede k nepříčetnosti. A když je ta ženská ještě navíc taková ta profilová blbá blondýna, je to k zbláznění. Proč se na to nevykašlat? Protože to nejde- ta blbost té ženské je tak obrovské afrodiziakum a výzva, že se to prostě nedá. Podstatou úspěchu je se přizpůsobit úrovni hodnot a uvažování oné nedobytné ženy. Je to nadlidský úkol a proto je to takovej mazec. Musíme si uvědomit, že v tomto případě jsou si svět muže a dobývané ženy skutečně intergalakticky vzdáleny a pohlavní styk taková žena s vámi spáchá jedině jako náhodnou činnost probíhající během pro ni zajímavé hry nebo báječného výletu. Základem je neprozradit se, že vám jde jen o to jedno. Miloš Kopecký je přesně v této situaci, zacyklí se a zoufale dolézá. Když si uvědomí, že všechny trumfy už vyházel a nemůže zvítězit, předhodí blondýnu svému kamarádovi se zoufalým plánem na zprznění, který doufá, že nakonec nevyjde. Ale past sklapne a chytí se do ní úplně všichni. A to je ta genialita scénáře. Skvělý film. 85% ()
Kopeckého reparát z Kunderu. Je pozoruhodné, že druhý, skutočne filmový pokus napodobňuje prvý, o 2 roky staršiu biednu televíznu inscenáciu, čo sa týka priamej komunikácie s divákom. Kundera sa zrejme ani ako scenárista nedokázal zbaviť svojho sofistikovaného intelektuálskeho odstupu a potreby komentovať vlastné príbehy Smiešnych lások, ktorých je ostatne sám často hlavným, resp. druhým hlavným hrdinom. V 60. rokoch to takisto mohla byť dosť príťažlivá, moderná forma, ktorá mňa ako diváka ale dosť ruší... Kopecký s Landovským každopádne idú bomby a hodne zaachraňujú nie až tak vytunený príbeh, ktorý ostatne sám Kundera z neskorších vydaní Smiešnych lások vylúčil... ()
"Život je paradox. Naše činy získávají opačný smysl, než jaký jsme jim přisoudily..." Protože nejsem z Brna, asi tento film nedokážu tolik docenit, jako rodilí Brňané. Přesto mě na tomto filmu zaujal už samotný způsob, jakým režisér Kachlík přistupuje k této látce, tedy to, jak se při zpětném vyprávění příběhu ze strany hlavního protagonisty Adolfa zajímavě mísí reálné dění na scéně s Adolfovými filosofickými vstupy/glosami. Moc vtipná mi v tomto směru přišla zejména scéna z koncertní síně. Diváckému zážitku samozřejmě velmi pomáhá skvělý Miloš Kopecký se svým pro něj typickým donjuanským projevem. Jinak dějové jsme v tomto filmu svědky jen další variace na typicky kunderovské téma, které nám nabízí možnost mj. přemýšlet nad pravdivostí Adolfových slov, že "člověk nikdy nezná míru svého citu". V tomto případě se to celé odehrává v kulisách nejen krás Brna, ale i krásné klasické hudby (zejména Dvořákovy Rusalky). Při zpětném zkouknutí jsem tak měl i proto dost pokušení dát filmu plný počet hvězdiček. Ale pár scén mi tam přec jen vadilo (třeba "stihačka" Jirásková). Tak zůstanu u těch čtyř. Asi i proto, že se nepovažuji za součást "uplakaného a sadistického obecenstva", kterému je v závěru naservírován takový trošku zvláštně otevřený/nejasný závěr. Kdo to všechno spískal, říkal jsem si? Kundera ve svých Směšných láskách či autoři tohoto filmu? Musím se na to ještě podívat do originální předlohy. Ale možná je to jedno. Celé to přeci spískal pro své pobavení "bůh tohoto příběhu.. Ale jak truchlivý bůh.." ()
Opět dokonalý Miloš Kopecký! Zajímavé zpracování skvělé předlohy, které časem nic neztácí. ()
Čím menší město, tím větší divadlo. A čím větší divadlo, tím větší pitomosti se v něm musí hrát, aby se to divadlo zaplnilo. ()
Nemohu se zbavit dojmu, že příběh je poněkud vykonstruhovaný. Svůdník, kterého hraje Kopecký, by tu nanynku dostal hned, stačilo by se vychloubat nějakým vymyšleným přátelstvím se slavným umělcem. Né, Kopecký to musí dělat tak nešikovně přes Johanku z Arku, na to mu žádná ženská prostě nemůže skočit. No ale aspoň to byla příležitost přivést na scénu výborného Landovského. ()
Vydarená televízna komédia s geniálnym Kopeckým, ktorý v nej predstavuje toho najväčšieho československého zvodcu žien... ()
Skvěle vyvážená povídka s výborným scénářem (postava Jany je napsána dokonale a naprosto chápu bezradnost hlavního hrdiny) a bezchybným režijním pojetím. Pavel Landovský zdatně sekunduje Miloši Kopeckému a přebíjí jeho zádumčivost komediálností. Ve výsledku velmi příjemná podívaná. ()
Veľmi milá komédia, kde je Kopecký malým českým modelom prestarnutého zvodcu na štýl Woodyho Allena. Vtipné repliky striedajú jedna druhú vražedným tempom s rozprávačskými úletmi hlavnej postavy priamo do kamery k nám ako obecenstvu. Divák je týmto spôsobom často (právom) obviňovaný z túžby po nezdare alebo rovno tragédii na plátne a vyhovené bude všetkým. Pán Adolf sa pohráva so ženami, osudmi ľudí aj s divákom, aj dnes by bol takýto rozprávačský štýl podania filmu výnimočný. Len nepochopím, čo z neho urobilo trezorový film, či jediné spomenutie národného výboru, alebo jemné náznaky erotiky. –––– Každý prostopášník má sklon stát se sběratelem kuriozit. ()