Ať žije republika

Konec války očima malého kluka, který má plno dětských představ, někdy úsměvných. Realita je mnohem tvrdší. Nejenže se republika sotva dostala z nejhorší války v dějinách, ale navíc jsou na sebe lidi zlí, otec bezdůvodně bije syna. I když je film zpestřen několika trochu komickými momenty, jako třeba hrou s umělou bublinou u nosu, nese se celý ve velmi smutném tónu, ovšem příjemně poetickém. Obdiv si zaslouží výkon Zdeňka Lstibůrka v roli malého Olina. Vedle něj vynikají herecké hvězdy jako Vlado Müller. (09.12.2005)

,,Já bych se do sklepa nenechal zavřít ani za nic! Kdy zase uvidím válku, prosímtě?!" Před konečným zhlédnutím filmu mne dlouho odrazoval budovatelsky laděný název – dle mého názoru dost podivně zvolený, jelikož z celého dlouhého filmu má souvislost jen s jednou kratičkou davovou scénou s vítáním příchozích tanků. Poetika filmu jako celku ale tkví v něčem úplně jiném, to podtitul snímku Já a Julina a konec veliké války se mi zamlouvá mnohem víc. Rozhodně však film stojí za vidění, i když sedne jen vybrané skupině diváků, kteří s velkou chutí ocení poetické filmy. Stejně jako o rok později v Kočáru do Vídně zasazuje Kachyňa příběh do ponurého lesa s vyschlýmy stromy a nekonečnou cestou, snové dětské představy zase připomenou Už zase skáču přes kaluže. Nicméně popři tom se Kachyňa se scénaristou Procházkou dotkl i dost silného tématu udavačství za války s tragickým koncem.                                                                                                                                                          Vše působivě zachytává z pohledu dítěte, víc než na souvislé vyprávění příběhu se zaměřuje na atmosféru... nechává osobitým způsobem realitu prolínat s představami i vzpomínkami z minulosti (např. scénu, kdy chlapce po dlouhém útěku chytí ruští vojáci, "doprovází" záběry s podobnými útěky ze školy, z kostela, ale i trpkou představou válečné popravy), kombinuje nejrůznější asociace (např. střílení vojáků z tanků kombinované se záběry střílení myslivců na ptáky), pohrává si v rámci pohledu do dětské duše i s významem slova válka (skutečná 2. světová válka + "válka" doma s krutým otcem + dětské "války" mezi Olinem a jeho vrstevníky ať už na ulici nebo během docela akční honičky na dřevěných kočárech), nezapomíná ani na humor a neomezenou dětskou fantasii (i když třeba scéna svatého pochod uprostřed s klukem na motocyklu mi přišla už trochu na hraně úletu). Drobná výhrada by byla v závěru i k hodně rozsáhlé stopáži, ale každopádně jde po všech stránkách o velkolepý počin z čs. kinematografie, na který po zhlédnutí dlouho nelze zapomenout. Nádherná kamera, vynikající režie a vedení dětských herců, pěkná scénická hudba Jana Nováka. Z hereckého obsazení zaujal především Gustav Valach v roli rozporuplného strýce Cyrila a Naděžda Gajerová, významná herečka Národního divadla v jedné ze svých mála filmových rolí. 95% (Filmová výzva 2018 - Karlas) (17.08.2018)

Popichovanie ubližujúco krutej partie detí aj buranská nadutá pýcha a lakomstvo ich otcov - sedliakov. Všetko osobitým pohľadom chlapca, stojaceho mimo dedinskej pospolitosti. Je iný. Všetky ritualizované akcie obce (púte, krsty, pohreby, výročné bály) sú pre neho skôr desivým predstavením. Prednosť dáva vždy životu - nie životu blížneho svojho - tých najradšej posiela kamsi do pekla - ale jednoznačne zvieratkám. Akýmkoľvek, sú pre neho oveľa spoľahlivejšími spoločníkmi, ako zákerní dedinčania, mysliaci len na vlastné bachory, ubližujúci bezbranným tvorom či vyhladovaní vojaci, neváhajúci ulúpiť čo sa dá alebo odpudzujúce autority obce (učitelia, farári). Dospelí až príliš často hľadia na vydedenca z komunity dediny so skrútenými, zlosťou zmraštenými tvárami a hnusnými postrannými pohľadmi. Chlapec si predstavuje idylku rodiny, ktorej sa mu nedostáva. Doma je bitý skúpym násilníckym otcom ako žito, vonku šikanovaný chalanmi i vrchnostenskou hierarchiou. To všetko uprostred vojny, kedy sa dedinou premieľajú nejaké uniformy. Zmes denného snívania, ťaživej dennej nočnej mory a zábleskov šťastia v prekrásne obrazovo zrežírovanom filme, pripomínajúcom až príliš často skôr ponurý horor ako prichádzajúcu slobodu na pásach tankov inojazyčne vraviaceho vojska. (27.08.2014)

„Nech žije republika” (Ja a Julina a koniec veľkej vojny), je mimoriadne »roztržitým« , kinematografickým počinom, neustále sa zmietajúcim v troch časových rovinách, t. j. v dynamických flashbackoch, ďalej, v pohnutej prítomnosti, a napokon i v protagonistových (Oldřichových) bujarých snových predstavách, vďaka čomu ho jednak považujem za čisto « experimentálny výtvor » , čo má mimochodom svoje tradičné plusy, ale samozrejme sa ponúkajú aj ("časté") mínusy, aspoň ja classic, to tak i bezprostredne vnímam, že tým pádom sa jeho samotné sledovanie, stalo pre mňa osobne akýmsi rozpačitým zážitkom, ktorému som síce venoval dve hodiny zo svojho života (vždy oveľa lepšia alternatíva, ako povedzme - vysedávať v krčme !), no i napriek tomu, ich vôbec neľutujem, keďže sa bolo stále, ako sa povie, na čo pozerať, len na margo ešte dodávam, že na spôsob "z každého rožku trošku" , čo môže buď niekoho veľmi osloviť, alebo skrátka poriadne otráviť, keď recenzentov objektívny pohľad, sa v podstate nachádza kdesi v zlatom strede celkovej (ne)spokojnosti, pretože asi ani extra zvlášť neviem, čo si mám celkovo myslieť o tomto Kachyňovom filme, ktorý prechováva akúsi zvláštnu úctu k cicavcom z čeľade koňovitých ? Pozrel som si to, ale viac krát to vidieť už nehodlám. Na jedno pozretie bohato stačí. PS: Viacej stráviteľnejší snímok, než práve obdobné Pomaľované vtáča, ale zase na druhej strane, naturalistickému Idi i smotri, nesiaha ani po členky ! (26.08.2021)

Překrásný film plný fantazií málého Oldřy. Střih je sice někdy trošku překotný, takže některé pasáže můžou působit poněkud zmateně, ale celkově jde o nádhernou mozaiku tvrdé reality konce války, představ a skutečných dobrodružství v opravdu nezáviděníhodné době. Stopáž je trošku přehnaná, ale ani po dvou hodinách poetika filmu nenudí. Opravdu povedené, ačkoliv pro někoho možná hůře stravitelné. (24.04.2006)