Coach to Vienna
Režie:
Karel KachyňaKamera:
Josef IllíkHudba:
Jan NovákHrají:
Iva Janžurová, Jaromír Hanzlík, Luděk Munzar, Ladislav Jandoš, Zdeněk Jarolímek, Ivo Niederle, Vladimír Ptáček, Jiří Žák, Klaus-Peter Thiele, Ulrich TheinObsahy(1)
Podle námětu Jana Procházky natočil v roce 1966 režisér Karel Kachyňa komorní příběh z posledních dnů druhé světové války. Ústřední hrdinkou je zoufalá venkovská žena, které Němci pověsili muže a které osud přivedl do rukou mladého vojáčka, na němž může vykonat svou pomstu. Celé drama se odehrává během cesty hlubokým lesem, kdy koňský povoz se ženou, vojákem a jeho těžce raněným spolubojovníkem míří k rakouským hranicím. Žena čeká na příležitost pomstít se, ale když ta chvíle nastane, zabít nedokáže… Kočár do Vídně patřil k nejdiskutovanějším filmům své doby. Jedněmi byl zatracován jako protiněmecký, jinými jako protičeský, ba i jako protipartyzánský. Je to však především film proti válce, proti zabíjení. „Válka zabíjí hlavně nevinné. Koho jiného? Copak do války šli někdy i jiní, než ti, kterým se vůbec nechtělo jít do války? Ale jakmile už zabíjení nastane, má své vlastní zákony. Redukují se ve snahu přežít: buďto zabiji, nebo budu zabit. Tento motor smrti je hlavním v každé válce,“ říká o svém filmu scenárista Jan Procházka. Roli mladé ženy Kristy napsal přímo pro Ivu Janžurovou, která patří v českém filmu mezi největší herecké osobnosti. Výborným partnerem jí byl Jaromír Hanzlík, pro kterého role vojáčka byla jednou z prvních velkých příležitostí. (Česká televize)
(více)Recenze (235)
A pak, že v čechách nelze natočit vynikající drsný psychologický thriller !!! ()
První polovina měla asi svou jednotvárností a absencí děje navodit odpovídající pochmurnou atmosféru, ale mě prostě nezasáhla. Naopak závěr filmu je velice silný a přestože není nijak překvapivý, člověka zasáhne. ()
Kvalitní drama o pomstě na konci druhé světové války. Vynikající hudba a kamera, které dodávají filmu něco navíc. A tak venkovská žena Krista (dobrá Iva Janžurová) chce pomstít smrt svého muže, kterého popravili den předtím Němci. Pomstu se rozhodne vyplnit na dvou německých, či přesněji řečeno rakouských vojácích Hansovi (Jaromír Hanzlík s hlasem Petera Thieleho) a Günterovi (Luděk Munzar s hlasem Ulricha Theina) při jejich společné cestě za svobodou, či přesněji řečeno útěkem před nebezpečím v podobě rudé armády. Válka není místem pro gentlemany, je to boj na život a na smrt, kde nezřídka platí zabij, nebo budeš zabit. Z toho důvodu je vidět krásný strach v podání Hanse při jejich cestě. Strach z jakéhokoliv pohybu, který zaslechne, který jen tuší, že se děje někde poblíž. Plán byl smělý, leč osud mínil jinak. Krista je odhalena a zahnána, Günter podléhá svým zraněním a když dostane žena novou šanci na svoji pomstu, zjišťuje, že ji není schopná. Zabít člověka není jednoduché, ale když už s tím začnete, nemáte dost, jak je vidět na konečném osudu Hanse v rukou jákýchsi partyzánů. Ten dovětek, že nejsou takové bestie jako Němci je hodně cynický. Neboť za větší bestie považuji pomstu těch, kteří nahánějí osamělé dezertéry a odpadlíky, aby na nich vykonali svoji krutou touhu po moci, kdy mohou rozhodovat o osudu ostatních, o jejich životě, či smrti. Hrdinství, které se projevuje až na konci bitvy, kdy nepříteli docházejí poslední zbytky sil a snaží se zachránit své holé životy. Navíc někteří vykonavatelé "spravedlivých" trestů jistě kolaborovali ve svůj prospěch s bestiálními Němci. Velmi pozoruhodný film, kde se mění touha po pomstě v cit, aby byl následně zavražděn zbytek naděje v lidskost a zůstává jen pachuť lidské páchnoucí zbabělosti a "hrdinství" na těch bezejmenných, kteří se v tom všem ocitli, aniž by po tom sami toužili. ()
Ivu Janžurou jsem nikdy jako herečku nevyhledával, je mi nějak osobně nepříjemná. Ale tady hraje prostě výborně, skvělá volba do tohoto filmu. Podobně jako Hanzlík i Munzar. A musím pochválit i Kachyňu. Dlouho mi nějak unikal, ale co jsem zatím měl možnost vidět jeho snímky, tak pokaždé zážitek. A zpracovávané téma? K tomu už není potřeba co dodávat. ()
Být celý děj jako posledních cca 5 minut, byla by plná palba jednoznačná, ale takhle se to i přes dobrou atmosféru utápělo většinu stopáže v nepříliš zajímavém scénáři (i když námět je skvělý!), a kdovíjak mě to nebavilo. 60% ()
Svou jednoduchosti a silou atmosfery me Kocar do Vidne uplne dostal. Nejlepsi herecky vykon Hanzlika v jeho kinematografii, stejne tak Janzurove. Myslim, ze je to nejlepsi Kachynuv film a jeden z nejlepsich v nasi historii. Jak uz bylo zmineno, 60.-leta v ceskoslovenskem filmu nemaji konkurenci. ()
Mít tento film stopáž 15 minut a obsahovat všechny scény použité během právě posledních 15 minut, hodnotím pěti hvězdami a přidám se k zdejšímu nadšení. Jenže ouha, film má jaksi hodinu navíc a během té hodiny se jaksi nic nestalo, žádný dějový zvrat, prostě nic. To platí v podstatě i pro herecké výkony, hlavně pro Ivu Janžurovou, která je v závěru opravdu úžasně démonická a termín "patnáct minut slávy" je zde úplně doslovný. Jenomže v předchozím čase nemá co hrát, řekne dohromady přesně čtyři věty a jinak nic. Proto si nemyslím, že to je její životní výkon, jelikož kromě toho závěru nedostává prostor. Kdyby tomu bylo jinak, změnil bych názor. Tak jako tak je to důkaz, že není jen představitelkou komediálních rolí, díky kterým jsem si zařadil mezi nejoblíbenější. Co se týče pánů Hanzlíka a Munzara, tak druhý jmenovaný tu prakticky nepromluví a první je zase totálně odepsán přemluvením do němčiny. Další prvky hodnotím takto - atmosféra výborná zase pouze v závěru, hudba naopak si drží stabilní formu celý film a pokus o myšlenku se ztratil. Film je u mě na rozmezí dvou a tří hvězdiček. Dám lepší hodnocení hlavně díky skvělé dramatické hudbě, ačkoli je tu většinou jako ryba na souši. ()
Film proměnlivé dynamiky a mlžné atmosféry, který začíná jako dráždivě mrazivý survival ze samotného sklonku války, kdy se lesem, někde mimo záběry kamer a komorního universa, prohánějí armády dvou totalitních států a náhle povstalí Češi. Zdánlivě nekonečná cesta vede kamsi do neznáma... Děj pokračuje v lehce rozplizlém psychologickém melodramatu, kdy se znázorněná anabáze jako by zamotá a zacyklí a les se promění v téměř pohádkové Brdy lákající na sběr hub, aby film skončil celkem drsným naturalistickým finále, které zcela pochopitelně nemohlo být bolševikům a jejich propagandě po chuti. Film má své mouchy - lehce teatrální herecké projevy, či německý dabing, který se třeba k Hanzlíkovi příliš nehodí, ale atmosféra, celkové vyznění filmu vzhledem k době vzniku a nádherné černobílé obrazy dělají z tohoto díla něco velmi zajímavě specifického. ()
Krutost proti lidskosti a pár lidských srdcí, v nichž se sváří dobro a zlo - ať už vědomě nebo nevědomě. Tři herci pod vedením skvělého režiséra a neobarokní hudba, která svými variacemi dotváří pocit determinismu války a neodvratnosti konce. Další z vrcholů českého filmu. ()
Vskutku minimalistický kousek. Dveře obory se otevřou a do lesa vjede vůz, na něm Janžurová a dva němečtí vojáci prchající z Čech do Rakous. On je tam má odvézt. Tečka. Je zajímavé, že film není nudný, pořád se něco děje a závěr byl na tehdejší dobu natolik odvážný, že zviklával světonázor socialistických pracujících, a film musel být uložen k ledu. 80% ()
Český artový depresivní klenot. ()
Minimalismus na druhou, který stojí na výkonech ústřední trojice (či spíše dvojice) a chladné atmosféře lesa. Iva Janžurová hraje sice v podstatě beze slov, ale hraje přesvědčivě, Jaromír Hanzlík mluví zase moc, ale rozhodně se víc bojí, než postava Ivy Janžurové a o to je sympatičtější. I když je to Němec, tak je zde vylíčen jen jako člověk ve víru událostí. Vskutku mrazivý zážitek. ()
Dva herci které známe spíše v komických figurách zde ukázali co umí a to přes své mládí... ()
Postupně kamínek po kamínku otevírám Kachyňovy filmy 60. let a jsem prostě fascinována hloubkou všech těchto filmových počinů. Kočár do Vídně je minimalistický až na půdu a jen dokazuje, jak i s málem prostředků lze natočit neskutečně silný film. Též ukazuje, že když je skvělý scénář korunovaný skvělými hereckými výkony, minimalismus to unese a ještě tomu dodá na působivosti. O hudbě a kameře nemluvě. ()
První věc, která mě na tomto filmu uchvátila, je úžasná doprovodná varhanní hudba, která jakoby ještě umocňovala naléhavost tohoto jinak komorního snímku. Je až neuvěřitelné, jak silné poselství tento film nese. Víc než polovinu filmu sledujete Kristu, jak si připravuje pole proto, aby mohla svoji pomstu uskutečnit. Nakonec však není něčeho takového schopna. Není to však její slabost ale její síla, která zapříčiní tuto překvapivou změnu. Dokladem této síly je pak závěr, kdy je Krista konfrontována s jednáním partyzánů. Film má v sobě rovněž úžasnou autenticitu. Divák sice bez titulků moc neví, o čem němečtí vojáci spolu mluví, ani co se snaží mladičký německý voják říct Kristě, ta je na tom však stejně. Též nerozumí (nebo minimálně nechce rozumět). Nevím, zda v nějaké verzi byl film s titulky, mě to takto přišlo naprosto super. Stejně tak jsem byl uchvácen herectvím Ivy Janžurové, postaveném přitom na naprostém minimu slov. Stačilo se však na Janžurovou jen podívat a člověk věděl vše, co potřeboval vědět. ()
Lehké rozpaky a pocit příliš očividné snahy o body za umělecký dojem: za dramaturgickou sevřenost, kvůli níž byl zamýšlený prolog nahrazen titulkem, platí postavy psychologickým zploštěním, ve varhanách a smyčcích se komorní vyprávění tu a tam ztrácí jak v příliš velkých botách, kamera čaruje s významovými detaily a atmosférickými celky až příliš snaživě, a ani ta Janžurka tu ještě není tak přesná a přesvědčivá jako později v Petrolejových lampách – mj. jí v závěrečných vypjatých scénách nesvědčí studené postsynchrony. Nicméně poselství o nesmyslnosti (neuskutečnitelnosti) pomsty na zástupném nepříteli je pořád stejně naléhavé a ve své době rouhačské a provokující zlidšťování „němčourů“ i brutální demýtizace partyzánského odboje jsou věci jednou provždy záslužné a bohužel stále ještě (už zase) nesamozřejmé a potřebné, a hořký paradox, do kterého se na konci poskládají, navzdory výhradám vůči umělosti formy po procházkovsku nadčasově mrazí. ()
Atmosféra – les, hmla, hudba, plní svoj účel. Príbeh nie je obyčajný a nesie hlboké posolstvá. Vojna je krutá, nezmyselná a zasiahne často malých a obyčajných ľudí. Nedokázala som však prekonať pocit, že sa nič mimoriadne nedeje a ak to aj bolo zámerom, nepovedať nič viac, ako je možné vyčítať z mimiky postáv, aj tak ma tento film mimoriadne nenadchol. ()
Zase jedna nafouknutá bublina. Na to, že se celý film odehrává v jednom kočáře, je až s podivem, že jsem se ani chvíli nenudil. Ale na tom má asi zásluhu i délka filmu. Kachyňa to sice natočil pěkně, kameraman hezky nasnímal, herci to zahráli dobře. Že bych si z toho ale CELKOVĚ něco odnesl, to ani ne. Za chvíli to ze mě vyšumělo, a ani to moc nemrzelo. ()
Film, kterému je už skoro půlstoletí a udrží mě celou dobu při pozornosti, je rozhodně dobrý. Skvělí herci a kamera navozují dojem skvěle tíživé atmosféry. Hodně moc tu filmu sluší absence barev. Ke konci je už film sice trochu směšný svým pojetím sexuálního tématu, ale nakonec se stane nevyhnutelné, ikdyž několikrát slušně zamlžené. ()
Kdo vlastne byli ve skutecnosti partyzani? ()
Související novinky
Letní filmovou školu odstartuje Bod obnovy
Letní filmovou školu slavnostně zahájí v sobotu 29. července na české poměry nadstandardní žánrový snímek Bod obnovy. „Přesně po 60 letech (!!!) od premiéry legendární Ikarie XB1 se česká… (více)