Hudba z Marsu

Film se zacílením na nejširší publikum. Komedie, vyvolávající i po 60 letech tragikomická nedorozumění, když šmolkově vybarvené publikum nerozlouskne všeprostupující satiru na bolševický formalismus a všudypřítomné předstírání. Jo, Kadár z Klosem byli lstiví intelektuálové (a jako takoví kritizováni za nedostatečný budovatelský étos). Široké herecké obsazení v nedostižné kvalitě s postavami jak z karnevalu (Stalin s Berijou). "Je konec podvodům, Hudba z Marsu už neexistuje !" (28.10.2014)

Mám rád odvahu a zásadovost Marty Semelové a celkově se mi zamlouvá i homo sovieticus, zvláště z poválečné éry prosperity a „optimistického festivismu“ (Jiří Tomáš Kotalík 24. 10. 2011 v Historie.cs/Socialistický realismus), protože je to konečně člověk vyléčený z toho, aby pořád jenom prahnul a pasivně, pacifisticky pozoroval, jak mu potomci mřou hlady; člověk, který pochopil, že co si myslel o ráji, je pouze představa utvářená jeho primitivními sekulárními zájmy, a že ho vlastně „milost boží“ nijak nedojímá. Dojímá ho cihla, horká klobása, město, Neumannova Továrna (Kniha lesů, vod a strání; 1914). V koruně stromu spatří Hanka dědečka: „To koukáte, děvenko, že? U nás jste v ráji a já jsem tu Pán Bůh. Totiž víc než Pán Bůh, já jsem tu předseda družstva.“ (29.12.2014)

Z dnešního pohledu dost zvláštní film. Nikde žádná lesba, žádný homosexuál ani transsexuál. Žádná propagace multikulturalismu (i když to vlastně jo, je tam jeden Lájoš), Green Dealu nebo inkluze ve školství. Žádná politická korektnost, žádná energetická krize, žádné Me Too ani GDPR, žádný zákaz kouření v restauracích. A ani náznak protiruské propagandy! Jak bez toho všeho tehdejší lidé vůbec mohli žít? Inu, každá doba má svá témata a klišé, nad nimiž další generace budou nechápavě vrtět hlavou. (05.03.2024)

Asi film z Marsu. To šlo úplně mimo mě. Obsahově naprosto směšný kousek, kdy to ani ta hudba nevytáhla výš. A nezdolný optimismus pánů Beka, Nového, Marvana a spol jsem opravdu nesdílel. Nedostal jsem totiž zaplaceno, abych se tam tak ponižoval. Film neobstojí ani jako nechtěná parodie. Tak je to s ním zoufalé. Tenhle český film není ani nijak vyhledávaný, protože jak už jsem zmínil, je obsahově hodně vyčpělý. Tohle se nepovedlo a tolik slavných jmen na takovou blbost je asi největší prohra. 0% (31.05.2012)

"To je strašné pomyšlení, vdávat se zásluhou ROH!" Predseda ROH nábytkárskeho závodu Marvan sa počas papalášskej vizitácie prsí mimopracovným vyžitím a muzikálnou zdatnosťou pracujúcich pred námestníkom neidentifikovaného ministra Krejčom, zjavom a dobrotivým úsmevom evokujúceho idealizovanú podobu samotného Josifa Vissarionoviča, síce už dva roky zosnulého, ale ešte stále oficiálne velebeného. "Na člověka najíždíme příští čtvrtletí!" Ten ho samozrejme prekukne a lišiacky mu v najbližšom termíne zašle zásielku hudobných nástrojov, takže aby stolári v hanbe nezostali musia založiť bigband, k čomu si prizvú dobou zomletého muzikusa čias minulých Nového a permanentné skúšanie ohrozuje výrobné aj osobné vzťahy. "Nedovolím rozleptávat morálku tělesa!" Prvé vystúpenie a následná falošná prestíž prebehnú omylom, kapela nájde azyl v idylickej rajskej záhrade a pilným skúšaním sa pokúša zachovať si tvár. "Já bych to klidně zahrál, ale to dřevo mi vadí v hubě!" Dobová optimistická veselohra o tom, že keď sa chce všetko ide, prvorepublikové hviezdy aj nová herecká generácia slúžia aktuálnej ideológii, ale pod taktovkami režisérskej dvojky Kadár a Klos sa to deje hodne vtipne a nápadite. "Poženeme to přes Dikobraz!" Pobavilo za štyroch členov  dudáckého kvintetu sušických sirkáren. (29.05.2024)