120 battements par minute
120 tepov za minútu
BPM (Beats Per Minute)
120 BPM (Beats Per Minute)
120 Beats Per Minute
120 Beats Per Minute
Režie:
Robin CampilloScénář:
Robin CampilloKamera:
Jeanne LapoirieHudba:
Arnaud RebotiniHrají:
Adèle Haenel, Nahuel Pérez Biscayart, Arnaud Valois, Antoine Reinartz, Félix Maritaud, Médhi Touré, Aloïse Sauvage, François Rabette, Simon Bourgade (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Raná devadesátá léta minulého století. AIDS si už deset let vybírá kruté oběti na životech, přesto aktivisté z pařížské pobočky hnutí ACT UP bojují s nezájmem veřejnosti, otupělostí vlád a machinacemi farmaceutických firem. Nováček Nathan se seznamuje s radikálem hnutí Seanem, jehož politický boj je zároveň bojem o život. Sean je HIV pozitivní a jeho čas se krátí... (Film Europe)
(více)Recenze (68)
Silný, živočišný a možná až moc kriticky zaujatý film. ()
120bpm ma dostal svojim komplexným vyjadrenim sa k téme, vyspelosťou a tým ako ma 140 minút držal v napätí hoci obsahom nebol až tak divácky. Klenot dýchajúci 90. rokmi a hrozne dôležitý. Zhliadnuté na festivale Be2Can 2017. ()
Asi příliš tvrdé hodnocení, ale nemohu jinak. Moc jsem se na tenhle snímek těšil, ale bylo to utrpení. S tou komunitou lidí jsem se vůbec nedokázal ztotožnit. I kdyby mi nezbývalo moc času tak bych si ten zbytek života chtěl užít co nejlépe a ne bojovat tím, že vše budu jen vše ničit a kopat kolem sebe. Dle hodnocení asi můj problém. Rozhodně to, ale není problém filmu s gay tématikou. Taková Philadelphia, Dej mi své jméno, nebo Pride to je jiná emoční podívaná. Tahle chladná a neskutečně dlouhá podívaná je za 3/10. ()
-2* na to, že tu má film aktuální hodnocení 75%, tak mě hodně zklamal. Sice herecky i režijně není zase tak špatný, ale nízkou známku dávám hlavně díky natahované nudě, jakou jsem při jeho sledování prožíval. Sice je dle skutečného příběhu, ale polodokumentární styl mi tu vůbec nesedl. A rozhodně Klub poslední naděje - film s podobným námětem, mi přišel zpracovaný mnohem záživněji - a ten určitě doporučuji víc než tento. [ PŘÍBĚH: 1 /// SMYSL: 1 /// ATMOSFÉRA: 0 /// TEMPO: 1 /// ORIGINALITA: 1 /// NÁLADA: 1 /// ART: 0 /// STYL: 1 /// CASTING: 1 (3*MAX) ] ()
Tých filmov o homosexuáloch je v poslednej dobe už fakt moc, viac ako húb po daždi. Tu ma celkom zaujal popis k filmu a nazdával som sa, že to bude niečo na spôsob vynikajúceho amerického TV filmu The Normal Heart, ktorý ma veľmi milo prekvapil. Ale žiaľ, Francúzi ma v ich podaní HIV aktivizmu absolútne nezaujali. Práve naopak! Zatiaľ čo v tom americkom filme aj bežný človek čiastočne sympatizoval s odhodlanými aktivistami s vírusom HIV, tu mi prišla táto aktivistická partia totálne arogantná a egoistická. Tie ich aktivity a správanie boli absolútne nesympatické a za čiarou akejkoľvek slušnosti. Akoby len oni boli tí najdôležitejší na svete. A keď prídu vedci prezentovať v akom štádiu sa nachádza výskum, tak ich dobre že nezbijú? No a potom sa ešte chudáčikovia čudujú, že ich majú za gaunerov a majú ľudia voči ním predsudky. Veď bodaj by nie. Tento film vo mne nevyvolal ani kúsok sympatie k postávam, ale skôr znechutenie z toho ako sa niekto môže takto arogantne správať (a bohužiaľ, takto excentricky sa prezentujú aktivisti aj reálne). ()
poctiva terapie - vydrzet tady tech 140min (aula - povyk - diskoteka - in tha loop) az do konce. zlate Entre les murs ()
Film o tom, jak HIV /hetero god infective vendzns/ ma za ukol preriedit na pozadovanu uroven pocetne stavy bukvic : 14 % ()
/Scala, LUX Film Days 9. 12. 2017 ()
zajímavé komentáře: ty nenávistný a homofobní sračky, co tu nemalý počet uživatelů zvládl vyplodit ()
Možno svojim spôsobom prínosný film, možno potrebný fakt, na ktorý je treba jemne poukázať. Na druhú stranu si nie som istá, či mi viac vadili až príliš hubatí francúzi, debilní protestanti (čo mi osobne príde ako odporný koníček), príliš dlhá stopáž, alebo ma to jednoducho všeobecne nebavilo. V tomto prípade nemôžem povedať, že film je zlý, ale hovorím, že to do konca nevydržím. ()
V žádném případě se nejedná o divácky atraktivní snímek, ale svou nepopiratelnou hodnotu určitě má. Poměrně velké množství dialogů mezi aktivisty z pařížské pobočky hnutí ACT UP na téma AIDS může spoustu lidí odradit hned na začátku od dalšího sledování, stejně tak i nepříliš vábné sexuální scény. Sama jsem s tím vším měla trochu problém, ale jsem ráda, že jsem to nevzdala a film dokoukala. 120 BPM přináší ucelený pohled na stav francouzské společnosti v devadesátých letech minulého století a bez přílišného citového vydírání ukazuje trpký konec jednoho milostného gay vztahu na pozadí protestů za práva LGBT, s nimiž se dodnes HIV pozitivita nejčastěji pojí. Vedle vcelku kvalitního scénáře mě zaujaly zejména herecké výkony hlavních protagonistů této neveselé podívané a výtečný dobový soundtrack. Jedním z opravdu silných momentů filmu je záběr na řeku zbarvenou do ruda, která zřejmě symbolizuje krevní řečiště, prokládaný těžkým dechem bolestmi ztrápeného Seana. Dále mi v paměti utkvěl obraz masy těl ležících protestujících s transparentními kříži na hrudích. (80%) ()
Aktivizmus 101 a zároveň veľmi citlivý náhľad do francúzskej LGBT komunity v čase HIV boomu. ()
brilantne natočená sociálna dráma bez náznaku citového vydierania, čo pri téme AIDS ľúbi byť veľmi tenký ľad. jeden z najlepších LGBTIQ filmov poslednej dekády. ()
Kokos aki nesympaticki herci a huba sa im nezavrela, pokial v nej nemali vtaka... ()
Obecně asi dobře zpracované důležité téma, nedá se tomu moc vytknout. Na mě to ale bylo přece jen moc dlouhé a v aktivistické části moc ukecané. Ač chápu, že činnost aktivistů byla potřebná, jejich činy pochopitelné (i když by se asi dalo polemizovat, zda na některé věci přece jen nešlo upozornit jiným způsobem) a že bylo třeba dát jim ve filmu prostor (protože zejména o tom měl ten film zjevně být), více mě zaujala osobní rovina zaměřující se na ústřední pár. Líbily se mi jejich rozhovory, intimní scény mě nijak nepohoršovaly, ba naopak mi přišly mnohdy velice působivé, vzrušující (a to jsem hetero). Ve filmu bylo také několik velmi dojemných scén (zase ale spíše v té osobní rovině). 75 %. ()
Zbytečně zdlouhavé a nudné. Jásně, pro ty co třeba s touto chorobou bojují nebo znají někoho koho postihla, případně patří ke komunitě to bude mnohem emočnější zážitek, ale pro ostatní nikoliv. Pro méně smiřlivé diváky se sexuální orientací na stejní pohlaví rozhodně nedoporučuji - hodně sexuálních scén atd.) ()
snímek pro úzkou skupinu lidí.Viděla jsem po smrti Freda Mercury pořad z jeho života.Byly v něm záběry z jeho návštěvy nějakého gay klubu v Německu.Byla jsem zděšená znechucená a tvrdím že si velká většina takto zaměřených lidí může za své pozdější problémy sama.v tomto filmu je to obdobné a přepadávat školní třídy a rozdávat letáky a návody jak souložit náctiletým dětem...většinou je do toho marastu zatahují a přímo je vyhledávají ti starší ,zkušenější kteří by měli mít takzvaně rozuma ne je lákat na tenhle způsob sexu a ty letáky by měli mít nastudované.Na druhou stranu zde můžou potenciální zájemci v celé nahotě vidět jak ta lehkovážnost končí.Mnohdy.Ta imunita je oslabená a pak stačí obyčejná chřipka. ()
Co s popelem? xxx chtěl svůj pohřeb zpolitizovat. Chtěl, abychom jeho popel hodili na pojišťováky. S tím vyvstává otázka, jak jeho popel získáme... Už dlouho se mi po filmu nechtělo prcat tak málo jako tentokrát. Film začíná demonstrací, pokračuje schůzí, aby se diváka i protagonisty vrátil rychle zpět do auly. Schůze, schůze, Gay Pride, schůze, nějaký ten devadesátkový rave, svodky z denního tisku a citáty od Baudrillarda, prcačky při decentním osvětlení (škodolibě divácky nevděčně výhradně mužské páry) a v poslední třetině i kapačky a další happeningy. Od Okresu na severu se 120BPM liší tím, že někdo kvůli poklesu červených krvinek občas spadne ze židle, jak dobře je to natočené, absencí detailních záběrů tváří věkovitých funkcionářů a vitalitou, s níž Moučka neuměl ani běhat, natož vést dialog. Nemohl jsem si v této souvislosti nevzpomenout na politováníhodný výrok Jana Němce, který je čarovným mostem k odpovědi na otázku, proč je na tom naše společnost tak jak je. 120BPM lze brát jako výkladní skříň prvotřídního francouzského aktivismu, který se nahlíží s narcistním zalíbením ze schopnosti dokonalé organizace, kreativity, zápalu a úzkostlivého dodržování demokratických principů. Nebo jako manuálu, jak jde dokonale čas, který zbývá, řečeno s Francoisem Ozonem, efektivně zavraždit. Hodně záleží na tom, jak moc jste duchem z fatalistické poloviny Evropy, která ví, že bojovat proti jistým soupeřům (HIV, prezident, farmaceutické společnosti a hlouposti) nemá smysl. ACTION=VIE, SILENCE=MORT ()
FIlmu lze vyčíst jen to, co zde již píší jiní komentátoři nezatížení svou homofobií: dlouhá stopáž, v první části filmu trochu moc kecání. Já oceňuji velmi autentický závěr. Některý věci člověk pochopí, až když sám poprvé v životě pocítí, že kolem něj prošla smrt. ()
Související novinky
Letos v Marienbadu
V srdci malebných Mariánských Lázní se v termínu od 28. do 31. srpna 2019 uskuteční již čtvrtý ročník Marienbad Film Festivalu. Poklidné lázeňské město přivítá na konci prázdnin festival zaměřený na… (více)
43. César Awards - výsledky
Předávání francouzských filmových cen César, letos v pořadí již čtyřicátých třetích, se konalo v pařížské koncertní síni Salle Pleyel, provázeli jím herečka Vanessa Paradis a komik Manu Payet.… (více)
Filmový festival Be2Can bude velká nádhera
Čtvrtý ročník přehlídky prestižních festivalových snímků Be2Can uvede premiérově držitele Zlaté palmy z Cannes, snímek Rubena Östlunda Čtverec, který festival zahájí, film IIdikó Enyedi O těle a duši… (více)
70. ročník MFF Cannes
Jubilejní 70. ročník mezinárodního filmového festivalu v Cannes byl završen vyhlášením nositelů prestižních ocenění v neděli 28.5. Na festivalovém plakátu je letos vyobrazena herečka Claudia… (více)
Zajímavé téma, které jsem dosud zfilmované neviděl. 1) Act Up (AIDS Coalition to Unleash Power) vznikla v New Yorku v roce 1987. Act Up-Paris se ustavila o dva roky později a působí dodnes._____ 2) Její první akce se zúčastnilo asi 15 aktivistů. Leželi potichu na ulici, kudy procházel pochod Gay Pride. Každý měl tričko vpředu s velkým růžovým trojúhelníkem se sloganem ticho = smrt._____ Snad největším protestem bylo pokrytí egyptského obelisku na náměstí Svornosti v Paříži obrovským růžovým kondomem 1. prosince 1993 (Světový den AIDS)._____ 3) Act Up je výbornou ukázkou, jak může společenská organizace či hnutí fungovat. Nemám na mysli jen vtipné luskání prsty místo potlesku, ale především dravost až vášnivost jejich akcí. Diskuse ve filmu jsou přehledné a k věci, což v reálu takhle určitě nebylo a není. Nepřiměřenost používaných prostředků a z toho plynoucí kontraverze ovšem má své hranice. Vrhali sáčky s červenou barvou (ne s infikovanou krví), dělali povyk, snažili se upoutat veřejné mínění. A co jim taky jiného zbývalo? Na rozdíl od pseudoprotestujících z Miliónu chvilek pro demokracii měli tito lidé co ztratit - své životy. To není vandalství, to je zoufalství._____ 4) 55letý homosexuální scenárista, střihač a režisér Robin Campillo vytvořil snímek vtipný, pro nějž je typický nadhled a lehkost. Sám se připojil k hnutí v roce 1992. Pracoval tehdy jako střihač televizních zpráv pro státní program France 3. Postava Nathana má autobiografické rysy._____ Ve velmi zajímavém rozhovoru uvádí další zajímavosti. 5) Film získal řadu mezinárodních cen. Proč má takový ohlas, vysvětluje Nahuel Biscayart takto: Protože o těchhle věcech nikdo nemluvil, ne takhle politicky a intimně, určitě ne v Evropě a v USA o AIDS pojednávala hlavně melodramata. Proto na 120 BPM lidi reagují, jako by šlo o současný příběh. Bylo to jako noční můra. A teď někdo rozsvítil a vy se konečně na to trauma můžete podívat. Mezi všemi těmi mladými, kteří umírají sami a starají se jeden o druhého, skoro nevidíte dospělé. Pro ty, kteří cítí vinu, že tehdy nic nedělali, může 120 BPM znamenat katarzní zážitek. Ten film se lidí dotýká i fyzicky, také to je na něm politické. Protože nejvíc, co můžete udělat, abyste změnili něčí paradigma, je nechat je něco zažít. Ne je poučovat. Zkušenost je mnohem silnější než slovo._____ 6) 120 úderů za minutu se vztahuje k house music, dobovému zvukovému opojení a současně k rychlému bušení srdce._____ 7) Většina herců ve filmu jsou gayové: 33letý Arnaud Valois (zdravý partner Seana Nathan), 32letý Antoine Reinartz (šéf Act Up Thibault), 25letý Félix Maritaud (radikál Max). O jiných to nevím: Ariel Borenstein (student historie Jérémie)._____ 8) 31letý Argentinec Nahuel Pérez Biscayart (hlavní postava Sean) o své sexuální orientaci v rozhovorech mlží. Roztomile však komentuje svůj jazykový handicap: ... je suis étranger: arriver dans un débat collectif de francophones qui parlent à 100 km/heure, c’était complexe pour moi au début. Jsem cizinec: přidat se do diskuse francouzských mluvčích, kteří hovoří rychlostí 100 km/hod., byl pro mě zpočátku mindrák._____ 9) Zajímavý koment: Othello****, Almásy*****. () (méně) (více)