Splendor in the Grass
Trblietanie v tráve
Režie:
Elia KazanScénář:
William IngeKamera:
Boris KaufmanHudba:
David AmramHrají:
Natalie Wood, Warren Beatty, Pat Hingle, Audrey Christie, Barbara Loden, Zohra Lampert, Fred Stewart, Joanna Roos, Jan Norris, Gary Lockwood, Sandy Dennis (více)Obsahy(2)
Třpyt v trávě natočil režisér Elia Kazan v roce 1961 podle původního filmového námětu dramatika Williama Ingeho. V romantickém příběhu milostného zklamání mistrně vykresluje atmosférou amerického venkovského města v Kansasu dvacátých let. Popisuje typické úspěšné americké rodiny, žijící v idylické symbióze s americkým prostředím tzv. přijatelným životním stylem před příchodem hospodářské krize. Do této společnosti vstupuje mladá a naivní dívka Wilma, která se bezhlavě zamiluje do pohledného mladíka právě z takové vlivné rodiny. Po prožití milostného zklamání ve vztahu s mnohem zkušenějším mužem konči Wilma se zlomeným srdcem. V tichu a klidu psychiatrické léčebny hledá v sobě sílu a odvahu se odrazit od úplného dna. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (73)
Spracovanie a téma hraničí s dokonalosťou ( teda až na to, že postavy žijúce v 20. rokoch, nosia frizúry z rokov 60. ). Snímok, ktorým si možno pripomenúť zašlú slávu dramatických filmov americkej kinematografie, kde sa neraz pracovalo dušou a srdcom a nie kalkulačkou. Oscar zaslúžený. ()
Ach jo, to zas byla nuda. A když už to nebyla nuda, tak to bylo nevěrohodné a přepjaté. Nejlepším důkazem je scéna, kdy se Wilma koupe a její matka si s ní jde popovídat, načež na ní Wilma začně neskutečně řvát a hysterčit. To je jedna z nejhorších scén, co jsem ve filmu viděl. Oscara za scénář si zasloužilo West Side Story... Nebo cokoli jiného... ()
Kdysi ještě filmaři dokázali točit filmy s velkým F. Nechybí v něm láska, vášeň, neštěstí, nechybí ale ani rozumný konec. Pěkných, opravdu pěkných 120 minut. Sledovala jsem také blížící se hospodářskou krizi a její vliv na obyvatele Kansasu. Sice velmi nenápadně, ale přece ovlivňovala životy všech i celý filmový děj. ()
Další Kazanova skvělá dobová mozaika. Tentokrát vzal diváka na exkurzi na konec dvacátých let USA, tehdejší společnost ukázal na jednom neustále se vyvíjejícím jevu, přístupu k sexualitě a druhém, který se také stále vrací, hospodářském úpadku. Vývoj postavení ženy se odehrává v mantinelech toho, co dovoluje předchozí generace, která je navíc ovlivněna svou vlastní výchovou. Nejzřetelněji je to vidět na přístupu Deaniny matky, která ji odrazuje od jakéhokoliv sexuálního styku, přímo jej démonizuje a korunu nasazuje tím, když popisuje, jak se žena musí proti své vůli poddat muži, jako nutné zlo pro to, aby mohla nosit dítě, že žena si samotný akt neužívá, jako muž. Postava matky byla v tomto ohledu výborně ztvárněna Audrey Christie, skvěle nesympatická žena. Z druhé strany barikády ovšem není situace o mnoho lepší, jednání Budova otce nesvědčí o tom, že by měl k ženám nějaký respekt, což je zase vidět z toho, jak jedná (ignoruje) svou ženu, čímž byla pokřivena výchova jeho vlastní dcery. Také když Budovi doporučuje, aby se vybouřil u dívky „jiného typu“, což Bud nakonec učiní, má na svědomí Deanin kolaps. Budův otec je zase hnán touhou po úspěchu, je to skutečný pionýr amerického snu, což však ve výsledku vedlo k rozkladu jeho rodiny. Bud a Deana z toho nakonec vyšli ještě dobře, oba dostali šanci na nový začátek, a i když se zdáli být docela spokojenými, nikdy to asi nebude to, co to mohlo být. V tomhle ohledu opět zasmušilé a veselé vyznění filmu zároveň, zde mi to připomínalo Unaveni sluncem – minulost je nevratná, naše dětství, nebo lásky, jsou to jediné pravé a opravdové, ale už se nikdy nevrátí a nemá smysl jimi žít. Jediné, co má smysl, je dívat se do budoucnosti a vyčkávat ji s otevřenou náručí, neboť nikdy není jisté, co a koho nám přinese. A zase jednou je nám připomenuto, že peníze nejsou klíčem ke štěstí, naopak mohou naší být zhoubou, když k nim jedinec upírá veškeré své naděje ohledně budoucnosti. Pády jsou méně bolestivé, když ztrácíme málo, než vše a hospodářskou krizi lze vnímat jako příležitost pro očištění, možnost nového startu. Naopak, právě zřeknutí se moci peněz může být osvobozující. Záleží totiž především na tom, s kým společné chvíle života žijeme. Stanislavského metoda vede k často přehnaným emocionálním výlevům, hysterii a podobně, a to i v tomto filmu, ale v Kazanově režii mi velmi vyhovuje a do jeho příběhů prostě sedne. ()
Skvěle zrežírovaný příběh o tom, že láska může dopadnout trochu jinak, než se očekává, protože lidská psychika prostě není to, co se od ní očekává. Krásně se zde ukazuje, že konvence jsou tu jen proto, aby byly porušovány a že nemohou platit pro každého. Asi bych i čekal trochu tragičtější konec, ale to už je ve mně. Herecky výborné. ()
Velmi zdlouhavé, velmi nudné. Zkrácení aspoň o půl hodiny by filmu hodně prospělo. Postavy se občas chovají dost podivně, pro mě až skoro nepochopitelně. A do toho všeho ještě ta matka hlavní hrdinky, která mě pila krev kdykoliv se objevila na plátně. Na víc jak dvě hvězdy to u mně určitě nebude. Od Kazana jsem po dvou skvělých snímcích, co jsem od něj před tímhle viděl, čekal o dost víc. Celkem velký zklamání. ()
Elia Kazan to vždycky s herci uměl...Nejinak je tomu i tady. Ve filmu debutující Warren Beatty a přes svoje mládí ostřílená Natalie Wood v rolích milenců z rozdílných společenských vrstev předvádí vysokou škálu citů, a emocí. Dramatický příběh je svědectví doby před příchodem hospodářské krize. Doba se mění, ale lidé jsou pořád stejní... ()
Tak si říkám, že podívat se v roce 1961 kritickým okem na období těsně před a po krachu na newyorské burze v roce 1929, bylo docela dost s křížkem po funuse. Společnost byla v té době už přeci jen dál a proti rodičovské autoritě a společenským konvencím si už ve filmech lépe zabouřili James Dean a Marlon Brando. Třpyt v trávě ale rozhodně není nijak špatný film. To, že se sny mládí dost často nesplní, na to přijde každý člověk. Asi nejdůležitější je v tomto filmu poselství rodičům, že cesta do pekel je dlážděna dobrými úmysly. Škoda jen, že Natalie Woodová tak příšerně přehrávala, a to zejména ve scénách, kdy se nervově hroutila. ()
V literárním slova smyslu to romantické je, dokonce bych řekl, že je to jeden z mála romantických filmů vůbec. Určitě také stojí za to vyzdvihnout psychologický rozměr snímku, který mě osobně oslovil hodně. Bylo to trochu zidealizované, ale na obhajobu E. Kazana musím říci, že to jinak snad ani natočit nešlo, jinak by totiž na diváka nepřenesl to, co chtěl, ... mladickou nerozvážnost, zmatenost a rozervanost duše. (viděl jsem pouze druhou polovinu snímku, kterou tímto hodnotím) ()
Holka sa vasnivo zamiluje, vytriezvie a nasledne konci so zlomnenym zaludkom, teda pardom, hovori sa so zlomenym srdcom. Na filmove spracovanie je to fdobry scenar, Warren Beatty bol vzdy chlap, kulisy, rezia, dialogy na urovni. Cim viac pozeram tento film, tym mam filmecek radsej a radsej. Oplati sa aj atmosfera Kansasu 20. rokov minuleho storocia. 76 % ()
19. Zlatý Glóbus za rok 1961 - cena (1) - *Objev roku (herec) - Warren Beatty + nominace (3) - Nejlepší film (drama), Nejlepší herečka (drama) - Natalie Wood, Nejlepší herec (drama) - Warren Beatty ()
Pro me stejne vyborny filmovy zazitek, jako dalsi z Kazanovych filmu Na vychod od raje. Podobne prostredi, vyborny scenar a perfektni herecke vykony. Narozdil od West Side Story je Natalie Wood v roli zamilovane divky fenomenalni a jen k jeji smule, ze v roce 62 dostala Oscara za nejlepsi herecku v hlavni roli Sophia Loren, jejiz Horalku povazuji za snad nejlepsi zensky herecky vykon v historii. V nicem ale nezaostava ani Pat Hingle, v roli sverazneho otce. Film vsak na prvnim miste tezi z krasneho scenare, pokud by vsechny romanticke filmy dosahovaly takove kvality, tak se na jiny zanr nedivam:-). Urcite jeden z padesati nejlepsich filmu, ktery jsem kdy videl. ()
Aj po päťdesiatich rokoch silný filmový zážitok ()
Jeden z pohľadov na 20. roky amerického stredozápadu prerozprávaný cez dvojicu milencov. Nejde o typickú romanťárnu, aj preto v pohode sledovateľný. Celkom fajn vykreslené vzťahy a spory rodičov a ich detí, to čo v živote chcú alebo naopak nechcú dosiahnuť. Mladučký Warren Beauty aký hodnoverný. Chýbali mi tu však silnejšie dramatické prvky a vzhľadom na vyše dvojhodinovú stopáž sa nevyhne nudnejších pasážam. ()
Odráží slzy rané. Obrázek lásky malované, růžově provoněné, o růže poraněné, jež se pro srdce stala ze základního kamene balvanem, bolavým intermezzem. První cit nabízí intenzivní rámě, žel poláme... čas motýlů, čas marcipánu. Lísteček z květiny opadne. ()
Kazanova režie více než dobrá, herecké výkony přímo skvělé, především Natalie Wood a Warrena Beattyho (jeho první filmová role a už zde hraje bezchybně) a scénář je velice kvalitní a byl odměněn Oscarem. ()
Až příliš osudový film pro Natalie Wood. Poměrně náročná, a né zrovna lehce stravitelná romance. Na hezký, příjemný večer s milým protějškem nedoporučuji. Přesto výborný, skvěle udělaný, s citem zahraný, a odvážný film (na svou dobu jistě). Ústřední dvojici lehce uvěříte všechny emoce, které předvádí. Velká škoda, že film má příliš velký rozsah, a nezaobírá se pouze mladým párem, který je zde tím nejpodstatnějším. ()
Působivé psychologické drama Elia Kazana, ve kterém dominují překrásná Natalie Wood a pro oči divaček perfektní Warren Beatty ani skoro po šedesátli letech neztratilo nic na své působivosti. Dramata, ve kterých ta psychologie převažovala nad romantikou a skvělé vyobrazení rodinných vztahů i společenské situace uměl Elia Kazan vždycky na jedničku a tento nestárnoucí film je toho výstižným příkladem. Já od Kazana preferuji ješte o něco více "Na východ od ráje" (díky epičtějšímu příběhu), ale tento snímek nezůstává o moc pozadu. Při sledování ústřední dvojice se mi párkrát vybavila asociace na částečně podobný film ze stejné doby a se stejnou herečkou, akorát místo Beattyho byl v ústřední roli James Dean ("Rebel bez příčiny"). Je jen ohromná škoda, že jeho filmová kariéra byla tak předčasně utnuta, což v poněkud delším časovém horizontu samozřejmě platí i o Natalii Wood. ()
Nechápu, jak Třpyt v trávě může někdo považovat za romantický film. Je to psychologické drama se vším všudy. Nechybí zde hysterické záchvaty, manipulující matka, chorobná závislost na partnerovi, pokus o sebevraždu hlavní hrdinky, léčba na psychiatrii, pedantský otec psychicky trýznící své děti, dcera utápějící se v alkoholu, sebevražda, ztráta ideálů.... Nejvíc mě zajímaly scény, které se prolínaly se skutečným životem okouzlující Natalie Wood. Konflikty s matkou, citové vyčerpání a hlavně scéna, ve které se pokouší utopit. Zajímavostí je, že Natalie měla celý život fóbii z vody, protože její matce bylo předpovězeno, že dcera jednoho dne utone. S tímhle vědomím zahrát sebevraždu v jezeře, kloubouk dolů. Škoda jen, že se osud v jejích třiačtyřiceti naplnil :-( ()