Scénář:
Vladimír KörnerKamera:
Václav HanušHudba:
Svatopluk HavelkaHrají:
Jiřina Šejbalová, Karla Chadimová, Marie Vášová, Miroslav Macháček, Jaroslav Blažek, Oto Ševčík, Vladimír Erlebach, Iva Janžurová, Jan Maška (více)Obsahy(1)
Je téměř dvacet let po válce. Rány minulosti, co se nikdy zcela nezacelily, ale stále mnozí nosí ve svých srdcích. Traumata doby si sebou nese i Marie Vláčilová (J. Šejbalová), která přežila jeden ze zajateckých táborů v Německu. Nyní po tolika letech se podařilo nalézt masový hrob zajatců z onoho tábora a vyšetřovatelé navštíví právě Marii, aby od ní získali jakékoliv zprávy o táboře. Díky jejím významným informacím se má pak stát korunním svědkem obžaloby v Německu a nyní se připravuje na cestu. Jenže to vyvolává další a další nepříjemné vzpomínky – hlavně na dceru Pavlu, co si prošla německou převýchovou a svou matku po shledání téměř neznala… (Česká televize)
(více)Recenze (33)
"Myslím, že jde více o obchod, než o spravedlnost." ()
Filmařsky pěkné, nebýt té nucené socagitky o Němcích, kteří jsou všichni zlí a za všechno zlé mohou... ()
Příběh svým dějem a plynoucími scénami dokáže připoutat oči k obrazovce. Nejde zde až tolik o herecké podání paní Šejbalové, to bývá u herců v československé tv většinou málo vyžadované, jde spíše o vážnost tématu. Politický podtext tu a tam vyskakuje ze scén na povrch, ale není nikde natolik agitující aby zážitek z filmu kazil. V závěru jsem se dočkal průměrného rozuzlení. Každopádně příběh dovoluje odtušit, nakolik lidských osudů v sobě nechal vytvořit nacismus. ()
Vida, Dušan Klein natočil jeden ze svých nejzajímavějších filmů hned při svém debutu. Netušil jsem, že i tento režisér zasáhl do nové vlny. Vzpomínky a představy se tu mísí se skutečností tak, že občas nevíme, co právě sledujeme. Ovšem je zde i zajímavý děj. Pro mě každopádně milé překvapení a nechápu, proč je tento snímek v podstatě neznámý. ()
Silný příběh, v němž se prolíná řada bolestivých momentů nešťastného lidského osudu svázaného s válečnými křivdami a zločiny - od poněmčení dcery až po rozhodnutí svědčit proti válečnému zločinci v procesu v Mnichově. Překvapivé rozuzlení snímku mu ještě přidává na dramatičnosti. Film byl natočen hodně netradičně a nese výrazný rukopis československé nové vlny, což bylo dosud nepřekonané nejlepší období naší kinematografie. I přes špatnou kvalitu filmové kopie je zřetelná také vysoká výtvarná stránka díla. ()
Snímek jasně nedeklaruje o čem chce být. Kriminálka to není skoro určitě, historický film také ne, psychlogociké drama, částečně. A to mě na tomto snímku mrzí, protože úžasný námět o sbližování a odloučení matky a dcery je tak strhující, že kdyby tu byl zpracován detailněji, bylo by to úžasné dílo. Čtyři hvězdičky jsou zcela subjektivní, příběh mě prostě zasáhl sám o sobě, nehledě na zpracování. ()
No, tak hlavně že na toto veledílo byli dva. Umělci. Za použití neustálých retrospektiv dokázali udělat v ději, no ději, ve filmu, zmatek, takže divák neví, čí je. Jasně, nevadí, umělci. Mně to tedy vadilo a iritovalo. Skvělá herecká osobnost tak už jen svým uměním zachraňovala, co se dalo a upřímně řečeno, nedařilo se jí to. Pro mne nudné drama, které být natočeno normálně, bylo by stokrát lepší. Prostě metoda cinéma vérité mne totálně zklamala. ()
Je to zajímavé téma k diskuzi. Má vůbec smysl dneska ještě soudit devadesátileté a starší dozorce v podobných táborech? Čeho tím chceme dosáhnout, když si ten či onen žili prakticky celý život krásně v klidu? Dnes už nejspíš žádné takové soudy neproběhnou, většina je asi po smrti a nevím, kdy se odehrál poslední. Ale ještě před pár lety se nějaké soudy konaly. Prakticky to řeší Marie Vláčilová. Nakonec ale chce hlavně vidět dceru, která ji ovšem před cestou zrazuje, aby mohla žít v klidu. Jinak jí hrozí nebezepečí. Do všeho totiž znovu zasahuje politika. A to doslova. Komunisté totiž předvedly v tomto filmu souzeného dozorce jako podnikatele, který by byl přelíčením zasažen až příliš. Na druhé straně je film představen precizně po herecké a vizuální stránce. Zbytek si už musí domyslet každý sám. ()
Ťažká psychologická sonda... a možno aj psychopatická, silne nepozerateľné bez bolesti hlavy. Podstatná je jedna vec, že pokiaľ sa niečo už konečne stane, tak diváka už tento snímok nebaví. ()
To už dneska nikdo nenatočí... ()
Výborná psychologická dráma matky, ktorá prežila koncentračný tábor a dcéra bola prevychovaná v Nemecku. Skvelá atmosféra. Žiaľ prostredníctvom motívu vyšetrovania a súdu s veliteľom tábora sa do filmu vkradol naratív zlého Západného Nemecka a zlého západu. Okrem odcudzenia od dcéry a rodiny musí totiž hlavná hrdinka znášať aj tlak vydierania a nakoniec aj vraždy osoby ktorej dala svoju miestenku. Hoci možno ide o nadinterpretáciu, keďže ide o súd s fašistom, môže ísť len o odsúdenie fašizmu ako takého, ale predsa len jej dcéra nežije NDR. ()
Označit tuhle záležitost za kriminální film je dost od věci... Mně osobně to přijde jako pořádné psychodrama, což mi nicméně nikterak nepřekáželo... Vztah matky a dcery byl vylíčen tak sugestivně, až mi z toho vstávaly vlasy na hlavě. A řekla bych, že je to jeden z mála filmů, který se zabývá pocity dítěte, které bylo určené k poněmčení a po návratu překvapivě nezažívalo pocity typu "Jupííí, jsem zas doma!", ale naopak se cítilo totálně mimo... Tahle tematika mě vždycky zajímala, ale všechna ostatní umělecká díla končila podobně - šťastné dítě se šťastně vrátilo domů a pak žili všichni šťastně až do smrti. No, evidentně tomu tak nemuselo nutně být vždycky... ()
Velmi pozoruhodný spíše psychologický film. Vynikající kamera a herecké výkony. Námět je, jako obvykle u Körnera, velmi zajímavý a propracovaný. Prolínají se tady vzpomínky, sny a skutečnost. Zaujal mne motiv vztahu dětí a učitelky k Pavle, který ukazuje na to jak, se dítě může cítit osaměle i ve společnosti jiných. Také závěr filmu je dobře vymyšlený a překvapivý. ()