Nastala chyba při přehrávání videa.
  • tnp101
    ***

    Ještě se mi nestalo, že bych šel do kina na úplně jiný film, protože jsem si spletl čas zahájení. O to víc jsem byl překvapen, když jsem se do zahájení projekce ani nepodíval na vstupenku a prvních cca 5 minut filmu jsem byl přesvědčen, že se jedná o jakýsi nezvykle dlouhý trailer. On tak film především zhruba do konce první třetiny vlastně i jako trailer působí. Záměr tvůrců pojmout výpravu netradičně jakýmisi ústřižky ze života alkoholika k filmu celkově sedí, ale ne vždy mu úplně svědčí. I přes krátkou stopáž jsem se stihl párkrát nudit, a to především u expozice většiny vedlejších postav, které sami o sobě zajímavé jsou, ale právě ono nesoustředěné útržkovité vyprávění neumožňuje jít příliš do hloubky a vyznění některých scén na mě působilo ucházejícím dojmem. Musím ovšem smeknout před vykreslením ústřední postavy Josefa v soukromém životě, kde má film fakt grády a působí až nepříjemně realisticky. Kdyby se děj odehrával převážně "venku", určitě bych s hodnocením nešel pod čtyři hvězdy. Takto je to slušný (na poměry české kinematografie velmi slušný a vcelku i odvážný) snímek, který ovšem už asi nemám potřebu vidět podruhé.(17.7.2018)

  • Enšpígl
    ****

    Film mě zajímal hned z několika důvodů, svým tématem a pak také hlavní postavou Josefa, protože pan Formánek byl pro mě zajímavý už dávno předávno jako zakladatel časopisu Koktejl. To, co jsem 90 minut sledoval bylo z hlediska obsahového vnímání odpudivý. Chlast je opravdu zákeřná kurva první kategorie, protože člověk do stavu jako měl Josef sklouzává v podstatě nenápadně a příběh je opravdu drsný, syrový bez romantických přisad. Ničí ti zdraví, rodinu, přátelství vlastně všechny hodnoty které mají v životě cenu. A z Úsměvů to všechno jde, je to hodně intezivní, na mnoho scén se vysloveně nepříjemně kouká, což je dobře a věřím že to byl i Danův záměr. Já bych ocenil aby se tohle promítalo na školách, tam se to v mnoha případech láme. Dan Švehlík je moc dobrej, ale to samé můžu říct i na adresu Jardy Duška a Ondry Malého, to je další tragická figura filmu. V jednu chvíli mu člověk tak přeje a drží palce ... Možná dát víc prostoru manželce Josefa, kterou tady hrála Marika, ne snad proto, že Marika je moje top oblíbenkyně, ale ještě víc by film zdrsněl, vidět ve větší míře dopad Josefovi závilosti na děti a ženu. Chválím i obsazení role táty Josefa. Konečně po dlouhý době zase český film, který přináší kvalitní a především silný zážitek.(12.7.2018)

  • blackrain
    *****

    Byla jsem na tenhle film hodně zvědavá. Nečekala jsem, že půjde až takhle do hloubky a že mě opravdu zasáhne. Asi tak v půlce filmu jsem se rozbrečela a chtěla z kinosálu utéct pryč. Dolehla na mně realita všedních dní. Má milovaná kamarádka má alkoholika za manžela. Byl několikrát na léčení a teď to hrne ještě přes trávu. Takže jsem si její vyprávění projektovala přímo do filmu. Úplně mě z toho mrazilo v zádech a nebylo mi zrovna moc dobře po těle . David Švehlík mě velmi mile překvapil tím, co je schopen zahrát. Jaroslav Dušek zde působil jako naprosté zjevení. Byl skutečný nebo to byla Josefova halucinace? Musí mít na podivné figurky asi fakt patent. Vždyť každá jeho postava je něčím divná. Maraton byl moc dobrou metaforou. Boj s alkoholem je maraton a je to skutečná válka, kdy člověk bojuje o sebe samého. Na mně v tomhle filmu zafungovalo všechno. Chválím za všechno, co se zde dělo. Odcházela jsem se zvláštním pocitem a musela jsem ho jít rozchodit. Film k velkému zamyšlení.(14.7.2018)

  • filmfanouch
    ****

    Hurá, je to doma, český film ještě není úplně v prdeli! Tuto větu jsem se rozhodl použít hned na začátku, protože nemá cenu to protahovat a říct, že Úsměvy smutných mužů jsou pravděpodobně nejlepší český film za posledních pár let. A proč tomu tak je, hned vysvětlím. Film vzniká podle knihy Josefa Frománka, která je vlastně knihou autobiografickou která popsala jeho příběh z protialkoholní léčebny, na které strávil nějaký ten čas. Z knihy se stal besteller a jakmile je z něčeho bestseller, musí se z toho udělat film. Formánek naštěstí zůstal u kormidla a napsal scénář společně s režisérem Danem Svátkem jenž pro mně byl velkou režisérskou neznámou. Je ale pravda, že v závalu všech těch chystaných českých filmů, Úsměvy smutných mužů prostě vyčuhovali. Trailery navíc působili zajímavě a vypadalo to tedy, že zase bude jednou důvod se radovat z českého filmu. A je to gól! Rozhodně bych však spekuloval o tom, jestli jsou Úsměvy smutných mužů opravdu komedie. Spíše než o sleď komediálních scének a gagů, jde totiž občas až o dost depresivní podívanou. Drsnou, nekompromisní podívanou, kde se humor objevuje především v tom, že většina osazenstva blázince jsou jednoduše blázniví a chybí jakákoliv klišé romantická linka, takže i za to palec nahoru. Zašlo to až tak daleko, že jsem si párkrát vzdáleně vzpomněl na Přelet nad kukaččím hnízdem ale srovnávat tyto dva filmy nemá smysl. Zatím co Přelet byl především o blázinci jako takovém, Úsměvy jsou pořád především o alkoholu a jakákoliv práce s vyprávěním či postavami je jinde. Film dost táhnou herci. David Švehlík je v hlavní roli perfektní a občas dokonce dokáže nahnat husinu, zdatně mu ale sekundují Ondřej Malý a především Jaroslav Dušek. Ve filmu se objevuje i více šikovných českých herců, především u těch méně známých jsem ale měl problém rozeznat, kdo je pouze herec a kdo je pravý nemocný pacient- jelikož ve filmu hráli i skuteční obyvatelé blázince v Petrohradě. Na postavách filmu je jinak pozitivní to, že postavy několikrát vysvětlí proč začali pít a tyto důvody jsou natočené ve formě flashbacků. Divák má tak více příležitosti s postavami sympatizovat a působí to rozhodně víc, než kdyby herec 2 minuty na plátně vyprávěl svůj příběh. Na českou kinematografii originální dílo, která více než na humor sází na temnou skutečnost toho, že alkohol ničí lidi. Perfektně natočené, herecky zvládnuté a životem napsané.Zase jednou prostě dorazil slušný český film a bylo by fajn kdybychom jich tu brzo měli víc. Jak je vidět, máme na to!(14.7.2018)

  • Helmutek
    ****

    "Uvědomuju si všechny výhody abstinence, tak proč i přesto mám pocit, že bez alkoholu nebudu kompletní?" Mrazivě autentická výpověď vyléčenýho (= t.č. abstinujícího) alkoholika Josefa Formánka (doporučuju rozhovory na DVTV nebo ČRo Plus) v interpretaci skvělýho Davida Švehlíka. Ono vůbec to obsazení bylo dokonalý (až na řídký a epizodní výjimky - třeba ta zpěvačka-manželka jednoho z pacientů, Josefova nevlastní dcera...) a překvapila mě i skvělá hudba, nebo v tomhle případě možná spíš líp řečeno hudební podkresy - u takovýhleho filmu je rozhodně lepší nasadit podobně alternativní styl s nápadem, než se pokoušet o nějakou patetickou symfonickou filmovku (o hudbě užitý ani nemluvě), která by tady stejně byla jen nepatřičná. Zní to jako klišé a klišé to asi pro každýho, kdo se s tím nijak nesetká, nakonec nejspíš i je, ale po detailnějším seznámení se s podobnejma osudama si z toho já odnášim to, že je namístě alkohol repsektovat jako něco, co sice punc smrtelný drogy nemá, ve výsledku ale oproti jinejm návykovejm látkám nijak mírumilovnější neni a vzhledem k tý vší masivní společenský toleranci je o to plíživě nebezpečnější. A jakmile do toho člověk jednou spadne, dostat se z jeho spárů ven je podobně složitý až nemožný jako u tvrdejch drog - a přesně o tomhle ten film je. Jak řiká Josef, "Nás alkoholiky od lidí bez závislosti dělí jediná sklenička" - právě ta jedna jediná, kterou si tyhle lidi už nikdy dát nemůžou; a smířit se s tim, že tahle věc už pro člověka neexistuje, to je asi jedna z nejtěžších věcí na celý léčbě. Ten film je žánrově špatně zařaditelnej - je hranej, ale charakter dokumentární osobní zpovědi jednoho účastníka odvykačky to má nespornej a přiznanej; filmům jako Requiem za sen, Trainspotting atd. nejsou Úsměvy podobný ani trochu. Vůbec to ale neni na škodu, nehraje si to totiž na nic, čim to neni, 90% dramatu tady plyne ne z nějaký megalomanský a epicky efektní kamery, ale ze skvělýho Formánkova scénáře (resp. z Josefovejch promluv, příp. ze slov ostatních pacientů). Ten film neni nijak zvlášť dramatickej, nemá propletenej děj ani šokující pointu, nepřináší žádnou novou látku - jeho smysl a jeho kvalita je v tý osobný zkušenosti, v tom líčení a příběhu toho jednoho zúčastněnýho člověka. Přesně v tom, co se nedá nastudovat ani imitovat, ale co se musí prožít, jinak by to na plátně nefungovalo a nebylo by to uvěřitelný. A pohled a příběh Josefa Komárka tady ještě nebyl, i když zdramatizovanejch filmů o alkoholicích bylo už tisíc - tenhle ale ne. A smysl to má: Ne každej tim bojem totiž dokáže projít vítězně, ne každej o tom pak dokáže mluvit, a ještě míň je těch, kdo jsou schopný hodit to nakonec i na papír - pokud se to ale povede, ten výsledek pak neni standardizovanej, ale naopak jedinečnej a svébytnej. Vlastně se tomu filmu dá (podle mě) vytknout fakt máloco - vzhledem k tý síle vyřčenýho a celý výpovědní hodnotě se to těžko dalo udělat nějak výrazně líp. Ze mě jednoznačný "nadšení" a mezi 4 a 5*.(16.7.2018)

  • - Natáčelo se především v psychiatrické léčebně v Petrohradu u Jesenice na Rakovnicku. Dalšími lokalitami byly Zlín, Praha nebo Ústí nad Labem, kde se štáb objevil třeba v restauraci Na Rychtě. (rakovnik)

  • - Postava Ha Thanh Špetlíkové, Soňa, v původní předloze není vietnamského původu. Tvůrci si ale Ha Thanh do role vybrali a dle jejích slov šlo o první případ, kdy byla obsazena nejen kvůli tomu, že hledali do role Vietnamku. (hansel97)

  • - Některé herce do petrohradské léčebny režisér „nastěhoval“ ještě před spuštěním natáčení. Strávili tu několik dní. Dodržovali budíček, chodili na rozcvičku, absolvovali terapie. Ve filmu si zahrálo i několik skutečných pacientů léčebny. (rakovnik)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace