Zabíjení

Sledování více herců ve stejných chvílích, čímž se graduje napětí a ukazuje genialita kamery a režie. Stanley Kubrick geniálně spojuje noir film staré gangsterky. Hlavní hrdina, pár společníků, kteří pomalu odchází ze scény. Oblíbená žena= mrcha je zde dokonalá. Chudák její manžel, který by jí dal všechno... Skvěle trefené role a herci v nich nezklamou ani jeden. Hudba je zde též skvěla vybrána a geniální vypravěčův hlas je bez debat silná stránka filmu. Celkově jde o opravdu výborný film o jedné noir-krádeži :o) (26.12.2004)

Viac menej klasický film noir. Prvá polovica je pomerne tradičná, až som sa sám seba pýtal, či pozerám ten slávny puzzle film rokov 50tych. Áno, bol to on, pripravovaná akcia sa spustila a tým aj krátke flashbacky s popisom času a rozbitou chronológiou. Nakoniec vo mne ale aj tak zostal pocit viac menej klasického filmu noir. Čo je možno aj dobre. Znalosť o Kubrickovi, že bol vášnivým hráčom šachu, pridáva o jednu hodnotu naviac a nemyslím iba vsuvku zo šachového klubu, ale celkovú premyslenosť a skladbu scenára. (03.05.2016)

Ještě než se Kubrick proslavil klasikami jako "Mechanický pomeranč" nebo "2001: Vesmírná Odysea" natočil brilantní film-noir, ve kterém použil novátorské postupy, které se používají dodnes. Film se točí kolem loupeže peněz na dostihovém závodišti, která i když je dokonale naplánovaná, zákonitě nemůže dopadnou podle představ zlodějů. Režisérův přístup k příběhu je skutečně prvotřídní a hodně často používá "skoky" v čase, kdy různou událost ukáže očima několika zúčastněných, tudíž je důležité celý film sledovat pozorně, jelikož je jednoduché se v příběhu ztratit. Díky své krátké stopáži se zde pořád něco děje a režisér se nezdržuje zdlouhavým vysvětlováním. Jako třešnička na dortu vedle dokonalého scénaře a prvotřídní gradace filmu pak působí výborné herecké obsazení, skvělá hudba a konec, který ani nemohl být lepší. Nadčasová klasika. (10.08.2009)

Nepatřím mezi nadšence, kteří si ráno přivstanou, aby se mohli poklonit Kubrickově fotografii, ale tahle časově přeházená loupežničina se mistrovi hodně povedla. Připomínky mám snad jen k tradiční dobově nepříjemné hudbě, která se netají funkcí vyvolávat napětí, ale mně spíše dráždila bubínek, kladívko, kovadlinku i třmínek. (16.06.2012)

Kdyby nenatočil Hitchcock Vertigo, byl by za poslední noir první vln braný The Killing – revizionistická stylová nápodoba, která pumpovala ze všeho možného, letištěm z Casablanci konče, a která později podnítila třeba Tarantina. The Killing je mnohem horší než Gauneři, ale rozhodně zábavnější než Soderberghova bláhová multiplex-morda, trilogie Dannyho parťáci. Nebyl to první regulérní film Kubricka, byl to první film, kterým uvedl a uváděl do chodu svoje oblíbené postupy, zesumarizovaný v pozdější tvorbě. Kubrick se zde projevuje nejen jako non-auteur, ale i jako zasmušilý gentleman, který nejenže destiluje děj do vícero postav a hlavní charaktery ihned poté, co je vytvoří, rozloží ve vyprávění, ale ze všeho nejvíce se vyhýbá noirovské ironii. Jestli něco sjednocuje Kubrickova díla, pak nulový smysl pro humor. V každé scéně či sekvenci trvá 10 sekund, než se do ní dostanete, a obráceně, posledních 10 sekund provází odeznívající závěr. The Killing postihuje dvojí vyostřování a tření mezi plochou linearity (připitomělý loupežnický kom-plot) a nelinearity (synchronní flashbacky, mnohoperspektivně alternující minulý události z jiného POVu) a nejvíc ze všeho se potýká se zásadní otázkou, jestli existují špatné filmy, nebo jen špatní režiséři. (05.02.2008)