Stezky slávy

Na to, že je to Kubrick, to připomíná i film. Samozřejmě jsou tady ty jeho manýry s dlouhými záběry skrze zákopy, ta jeho kompozice během soudničky nenechává nic náhodě, ale ve výsledku se to ještě dá. A po renesanci zájmu o 1. světovou volám už dlouho. A je tu Adolphe Menjou, který se z neznámého důvodu dožil i hvězdného důchodu, ačkoli byl chutný už od roku 1915. (08.04.2013)

Kubrickova úderná rozprávka o zákulisní armádní šarádě, vychcanosti a srabáctví oficírů, dobře ilustruje charakterový slabosti, absurditu ve vedení a téhle "zazděné" válce jako takové. Perlí Douglas a jeho správňácký plukovník, nechybí kultovní scény jako pochůzka zákopy, marná zteč na Anthill a poprava tří nešťastníků. Moje opáčko ke dni výročí 100 let od konce první světové. P.S. Západní fronta prý měla v součtu tolik kilometrů zákopů, že by to vystačilo na délku kolem celé zeměkoule. (11.11.2018)

Kubrick ve 28 letech vytváří na svou dobu dokonale natočené a myšlenkově vyspělé dílo s působivým dějem a silnou antimilitaristickou pointou - ano, přesně to jsou Stezky slávy... Přímé a vzdálené kamerové náhledy a nájezdy (často z lehce snížené perspektivy) jsou efektní i efektivní a delší kontinuální záběry mě zaujaly zejména u válečné sekvence, kde se ukázalo, že není vždy třeba zběsilého střihu. Přesto s akční scénou postupu vojáků nejsem zcela spokojen, protože byla poněkud jednostranná, bez viditelné konfrontace. Stezky slávy jsou však mnohem více o rovině soudní a ta je, včetně pohnutek postav, vyobrazena a vygradována až na samý vrchol geniality. Přestože Stezky slávy nejsou stoprocentně zábavné, jsou opojné a geniální. 9/10 (26.02.2009)

Lidský život ve válce nemá žádnou cenu. Je to jen číslo. Statistika, kterou je třeba udržovat v přijatelných mezích, aby bylo možno dosáhnout celkového vítězství. Koncepce jednotlivých armádních složek a přístup velení se řídí touto filosofií. Trefovat se do absurdnosti tohoto přístupu, jeho nehumánnosti a právní bezohlednosti, je tak trapně jednoduché. Ale vybrat exemplární případ a problematiku na něm demonstrovat způsobem, který diváka zaujme, jednoduché není. Kubrick to dokázal, a dokázal to hlavně díky svému cílevědomému puntičkářství. Děj jednoduchý, dějové zvraty žádné. Vše je očekávatelné. Z malého filmu udělal velký. Jestli Kubrick něčemu rozuměl vždy velmi dobře, byla to práce s kamerou. Proplouvání kamery zákopy, jeden dlouhý záběr při natáčení útoku. Záběry ze soudní síně skrze židle v popředí. Průhled skrze liniově vyskládaný nábytek, jež kamera obchází, jakoby naznačoval mříž, za kterou se soudní drama odehrává. Symbolická bezvýznamnost soudního procesu jako strojené frašky, která nezná pojem presumpce neviny. Pro mě nejlepší scéna je závěrečné pěvecké vystoupení. Nesmělost a čirá bezradnost ubohé dívky před publikem vojáků se namísto výsměchu setká se soucitným dojetím a upřímnou podporou. Vypovídá to mnohé o tom, jak neutěšená a teskně prázdná je duše vojáka. 78% (13.10.2011)

Výborné protiválečné drama a první Kubrickovo mistrovské dílo, pojednávající o armádním vedení, které neváhá ve zmanipulovaném procesu obětovat životy vlastních vojáků pro jejich domnělou zbabělost a ukazujíce tak smutnou pravdu, že mezi vlastními generály, sedícími v bezpečí s dalekohledem v ruce bývá více špatnosti než mezi nepřátelskými vojáky. Film je to nízkorozpočtový, bez velkolepých bitevních scén, a to je jen dobře, protože v komorním konverzačním dramatu vynikne nesmyslnost války mnohem lépe než v megalomanských bitevních scénách, nad kterými by si militaristi mohli ukájet své choutky. (09.08.2004)